Zimní výlet za kamennými řadami

1. ledna 2018 v 13:54 | vítor |  Na cestách
"To jsou ty naše hora!" hrdě prohlašuje Krakonoš v podání Františka Peterky ve známých pohádkách. Když my, Slaňáci, chceme něco takového prohlásit, tak jedeme do Džbánu. Možná geomorfologický celek Džbán, který se dělí na Ročovskou vrchovinu a Řevničovskou pahorkatinu, vůbec neznáte. Upřímně, ono by to málokoho napadlo i z těch Slaňáků a po optání by vás automaticky posílali ke známé vodní nádrži v Praze Šárce. Ale Džbán se svými rozlehlými náhorními rovinami, hlubokými údolími mezi nimi, kde se schovávají zapomenuté vesničky s opukovými domy a stodolami, se svou červenou jílovou půdou, chmelnicemi a také lokalitami se vzácnou květenou je nepřehlédnutelným prvkem v krajině na pomezí středních a severozápadních Čech, který má své kouzlo, respektive lépe řečeno má svá kouzla. Jedním z takových kouzel zahalených závojem tajemství jsou kamenné řady na plošině zvané Rovina. Jsou mnohokrát zmiňovány a diskutovány a novější z informačních tabulí u kamenných řad je neváhá určit za zbytky kultovního místa. Kamenů zde prý bylo mnohem více než dnes a tvořily řady a kruhy podle astronomické orientace a pomáhaly tak dávným zemědělcům určovat termíny polních prací.


My tohle všechno nemůžeme vědět, můžeme si to jenom myslet a můžeme si vlastně myslet cokoli. Fakt je ten, že v okolí se nachází desítky dalších velkých kamenů, které složením neodpovídají opukovému podloží. Některé se našly pod svahem Roviny, jiné na dalších místech okolo. U nedalekých vesnic Nečemice a Kluček se pak vyskytují další, méně známé kamenné řady.

My jsme ale jeli vlastně na výlet. Vlak z Loun byl úplně narvaný a my měli obavu, že celou dobu budeme trávit s touto obrovskou skupinou turistů. Ale správně jsem odhadoval, že Louňáci vyrážejí na každoroční ukončení roku na hrad Pravdu. Ta leží jen přes údolí od Roviny a je to také zajímavé, ne-li přímo záhadné místo. Také jsme přes Pravdu měli původně jít, ale zkoumáním plochy s kameny jsme strávili tolik času, že se na Pravdu nedostalo.

V Domoušicích tedy všichni vystoupili a my jeli ještě jednu stanici na nádraží Mutějovice. Tam jsme opustili hořící vlak a začali stoupat na Rovinu. Ač nedaleko od okresních měst Loun a Rakovníka, připadali jsme si skutečně jako v horách. Namrznuto, nasněženo. V kopci nás předjel traktor. A Rovina je opravdu lautr rovina.







Pak jsem se nějakou dobu věnovali průzkumu řad a kamenů. Objevili jsme Pegas a na něm si ověřili, že řady jsou skutečně orientovány v přesné linii od severu k jihu. Pak jsme ještě hledali Gibbon a po okraji srázu došli k hájovně na křižovatce cest. V malebných zimních výjevech tu postávali v ohradě koně.










Cesta nás pak vedla okolo hradiště, jehož význam nebyl nikdy zcela objasněn. Obrovská plocha zhruba 8 hektarů možná nikdy nebyla osídlena trvale a mohla zde být nějaká kultovní souvislost s nedalekými kamennými řadami. Valy hradiště jsou stále dobře patrné. Prudkým svahem plošiny jsme se pak dostali dolů na silnici do údolí mezi Rovinu a Pravdu.



Vrch Pravdu se zříceninou středověkého hradu jsme tedy nedobývali. Vyfotil jsem si ho ze silnice k Pnětlukám. Za Pravdou bylo vidět vzdálenější plošinu Okrouhlík nad Hřivicemi, kde bylo také nalezeno hradiště, a úplně vzadu vrchy Českého středohoří - Oblík a Srdov.



Po úzké silničce jsme obcházeli Pravdu a pak scházeli k Domoušicím. Terén Džbánu nutí vlak, aby dělal velké oblouky, a to jsme právě mohli spatřit na vlastní oči. Podešli jsme viadukt a přímo před sebou jsme měli Domoušice s nádražím. Nad Domoušicemi se tyčil hřbet Roviny, kde jsme se nacházeli ještě před asi hodinou.



Na nádraží v Domoušicích jsme se setkali opět se skupinou, která byla na Pravdě opékat buřty. Jeli jsme stejným vlakem i zpět. Ještě než přijel, stihnul jsem si vyfotit Karlštejn za tratí. Pak už tedy vlak a pivo v Lounech. Vydařený výlet!

 

Židovský řbitov v Třebotově

28. prosince 2017 v 11:25 | vítor |  Řbitovní qítí
Židovský řbitov na okraji obce Třebotov v lokalitě Kulivá hora byl založen okolo poloviny 18. století a patřil židovské obci Zbraslav. Byli zde pořbíváni židé z širšího okolí jihozápadního okraje Prahy. Našli jsme zde náhrobky lidí ze Slivence, Radotína, Písnice, Všenor, Řeporyj a také třeba Řitky, zde psáno jako Řidka. Areál řbitova byl po druhé světové válce silně zdevastován a mnoho úctyhodných českých občanů z okolí má na své zahrádce nebo v základech domu nějaký ten náhrobek z místního řbitova. Situace se zlepšila až v posledních letech, kdy řbitov prošel rekonstrukcí. Dochované náhrobky jsou vztyčeny a opraveny. Z márnice i obvodové zdi zbylo bohužel jen torzo. Na velké ploše řbitova se dnes nachází asi 150 náhrobků. Třebotovský řbitov je cenným dokladem židovského osídlení v tomto regionu.























Z Černošic do Dobřichovic

28. prosince 2017 v 10:55 | vítor |  Na cestách
Autem se dostanete od vlakové stanice v Černošicích do pivovaru MMX v Dobřichovicích - Letech za nějakých deset minut, ale my jsme si to dali pěkně pěšky nejprve prudkým výstupem vysoko nad údolí Berounky a trasou přes Třebotov a Vonoklasy. Druhý vánoční svátek se opět ukázal jako ideální termín pro vyčištění hlavy a vytrávení přetížených útrob. Vstávání za tmy ještě před sedmou hodinou nebylo příjemné, ale cestou vlakem jsme se všichni probrali a zkonsolidovali. Za okny vlaku se střídaly mlhy se září vycházejícího slunce, červánky a stopami po letadlech na nebi. Po dvou přestupech a dvou hodinách dorazili jsme do Černošic. Cesta od stanice vede vlastně hned prudce vzhůru. Až na vrchol Kulivé hory nad Třebotovem činí převýšení skoro 200 metrů na dvou a půl kilometrech. V Černošicích jsme minuli barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, pomník obětem války a pak už jen stoupali a stoupali vzhůru.





Na rovinatém vrcholu Kulivé hory se nachází židovský hřbitov z konce 18. století, který patřil k židovské obci ve Zbraslavi, ale byli zde pohřbíváni židé z dalekého okolí. Oproti informacím na internetu probíhá na hřbitově postupná obnova, vztyčování a restaurování náhrobků a hřbitov je tak při vší bídě, která postihla celé evropské židovské osídlení během 20. století, v docela slušném stavu.



Třebotov je ves s rybníkem a obecním úřadem na návsi, ale také s hezky rekonstruovanou středověkou tvrzí a novorománským kostelem z 19. století.








Za Třebotovem jsme pokračovali pěknou krajinou okraje Českého krasu. Sešli jsme do údolí potoku Majorák k rybníku Pekárek, kde jsme věnovali házením kamínků na zmrzlou vodní plochu fascinováni akustickými efekty, které jsme touto činností byli schopni vyvolat. Nad Pekárkem jsme přešli silnici a začali stoupat. Asi kilometrové stoupání bychom zvládli bez jakýchkoli problémů, kdyby nebylo masivního polomu, který nám z cesty udělal adrenalinovou opičí dráhu. I s tím jsme se ale popasovali a byli jsme odměněni pěknými výhledy z vrchu Homole nad údolí Berounky na hřbet Hřebenů s nepřehlédnutelným vysílačem na Cukráku.








Okolo Vonoklas je vyhlídek více, nám se je ale podařilo úspěšně minout a došli jsme právě do Vonoklas. Tam nás zaujala nefalšovaná roubenka a statek na návsi a také kaple sv. Václava s pseudoladovským betlémem. Posvačili jsme a pokračovali v cestě.






Cesta nás pak vedla mezi loukami do malebného Karlického údolí, které bylo ve středověku střeženo hradem Karlík, ze kterého zbyly jen terénní náznaky. Pod hradem se nachází obec Karlík s funkcionalistickým obecním úřadem a s pěkným kostelem sv. Martina a Prokopa, který stojí na místě románské rotundy, což svědčí o starobylosti místa. Pod kostelem jsme z Karlíku vyšli zase ven, naposledy upřeli své zraky na panoráma Hřebenů a polní cestou došli přímo k našemu cíli, pivovaru MMX, kde jsme spočinuli u zaslouženého piva a kusu žvance.







 


Dva židovské řbitovy na Kutnohorsku

30. listopadu 2017 v 20:37 | vítor |  Řbitovní qítí
Během podzimního vandru jsme s přáteli mimo jiné navštívili i dva židovské řbitovy. Jeden už za padajícího soumraku schovaný za zdí a s vchodem ze soukromého pozemku, druhý na svahu obráceném k jihu svou zeď už dávno ztratil a odhalený odolává statečně nezmarům počasí i necitlivým zásahům lidským.

Malešov

Židovský řbitov v Malešově se nachází na jižním okraji městečka. Shodou okolností jsme spali hned ve vedlejším domě a řbitov původně téměř pro nás nedobytný měli jsem najednou před očima nechráněn, neboť jižní zeď je zbourána a bude se zřejmě stavět znovu. Malešov neleží daleko od Kutné Hory a právě kutnohorští občané židovského vyznání převážně zaplňovali po svých skonech malešovskou zahradu míru v 19. a 20. století až do druhé světové války. Poslední pořeb se zde konal v roce 1956, kdy zde byla pořbena dcera posledního kutnohorského rabína. Dochováno přes 200 náhrobků od 18. století, starší psané víceméně jen hebrejsky, novější v kombinaci převážně s češtinou. Pěkné náhrobky z doby první republiky. Také dětská část. Zajímavá jména: Strakoschová, Faul, Wohrizek. Nebo například Ohrenstein, to určitě musel být příbuzný známých uměleckých osobností Ortena a Ornestů. Jinak i běžnější: Herman, Pollak, Heim, Raubitschek. Na řbitov se dostanete, až když se telefonicky domluvíte s paní Koutskou, která bydlí v někdejším hrobnickém domku. Paní je velmi ochotná a pustí se vás přes dvorek ke vrátkům na řbitov. Malešovský řbitov rozhodně stojí za návštěvu.




































Zbraslavice

Současný a zřejmě navždy poslední zbraslavický židovský řbitov je již třetím a v posledku úspěšným pokusem židovské komunity ve Zbraslavicích o založení vlastního pořebiště. Městečko na jižním okraji dnešního kutnohorského okresu patří geomorfologicky už na Českomoravskou vrchovinu a do zdejšího drsného prostředí se uchylovaly židovské rodiny už od pozdního středověku, stejně jako v nedalekých podobně velkých obcích Golčově Jeníkově a Uhlířských Janovicích. Obec zbraslavická byla schopna založit Pořební bratrstvo ještě před koncem 17. století. V té době probíhaly první dva pokusy o založení vlastního bejt olámu. Ten třetí byl nakonec založen v druhé polovině 18. století na pozemku na svahu přes potok od města. Využíván byl do roku 1932. Hned po druhé válce byl poškozen rozkradením řbitovní zdi a mnoha novějších náhrobků českými obyvateli Zbraslavic a okolí. K dalšímu poškození došlo při pokládání kabelů elektrického vedení. Dochovalo se asi 150 náhrobků. Z márnice zbyly jen terénní náznaky. Řbitov bez ochrany zdi jen těžce odolává projevům lokálního klimatu. V roce 2008 poškodila řbitov silná větrná bouře. Okolo se mezitím za několik posledních desetiletí rozrostla chatová osada. Řbitov vedle ní položený s ní vytváří prapodivnou symbiózu. Každopádně působí udržovaným dojmem a určitě je o něj pečováno aspoň v rámci možností. Ošlehaný větry vydává svědectví o starých časech v zapadlém koutě naší vlasti.























Do listů slov má báseň odívá se...

27. listopadu 2017 v 21:15 | Ono No Komači |  Poetika
Ono No Komači byla japonská básnířka z 9. století. Patří jako jediná žena mezi šest japonských tzv. nesmrtelných básníků. Její život je doprovázen legendami. Dochovalo se 110 básní, které v kompletním překladu Zdenky Švarcové a přebásnění Zdeňka Gerycha vydal Vyšehrad v roce 2011.


Kam dál