Synagoga a starý židovský hřbitov v Hořicích

Včera v 18:59 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Dějiny židů v Hořicích se počítají určitě od 16. století. Ve století osmnáctém bylo vytvořeno ghetto a postavena dřevěná synagoga. Tu nahradila po několika desítkách let synagoga kamenná, stále ještě barokní, ale s dřevěnou střechou, takže v roce 1859 vyhořela, byla opravena a nakonec novorománsky přestavěna do současné podoby. Od roku 1956 ji využívá Československá církev husitská jako svou modlitebnu.





Necelého půl kilometru na kopečku nad synagogou mezi zástavbou rodinných domů se schovává malý hřbitov, který využívala židovská komunita zřejmě už od 17. století (nevím, kde pohřbívali předtím) až do konce století devatenáctého, kdy byl v souvislosti s výstavbou nového městského hřbitova vybudován i nový hřbitov židovský. Na tento starý se dostanete, když si půjčíte klíče v infocentru. To jsme nezvládali časově, byli jsme u hřbitova až okolo 19. hodiny, proto jsme se jen dívali přes mříž vchodových vrátek na vzorně vyrovnané řady stél náhrobků, které jako by před námi ustupovaly za zeleným pruhem trávníku a bránily se našemu zvídavému focení. S klonícími se paprsky slunce jsme ucítili dotek dávných časů, kdy neexistoval ani Hitler, ani koncentráky nebo rasové zákony.... S pohledem na cedulku s mrazivým textem "cesta bez návratu 1942" jsme se s Hořicemi rozloučili a zanechali tu spoustu zajímavých míst zase na příští návštěvu. Naším dalším cílem bylo Nové Město nad Metují...






 

Nový řbitov v Hořicích

Včera v 14:28 | vítor |  Řbitovní qítí
Hořický řbitov na vrchu Godhard má asi nejzajímavější vstupní portál, jaký jsem kdy viděl. Svou výstavností a monumentálností by byl ozdobou jakéhokoli řbitova v metropolích jako jsou Vídeň nebo Paříž. Vznikal v letech 1893 až 1905 a s myšlenkou na jeho vybudování přišel první ředitel hořické sochařské a kamenické školy Vilém Dokoupil. (Ten se mimochodem újal svého ředitelského úřadu v 31 letech!) Na výstavbě se podíleli architekt Bohuslav Moravec (mj. autor kutnohorské synagogy) a Antonín Cechner, architekt, restaurátor, středoškolský pedagog a znalec středověkých památek. Sochařskou výzdobu navrhli Mořic Černil, sochař a pedagog, učitel mnoha známých českých sochařů, autor například Památníku bitvy u Kolína nebo sochy Bedřicha Smetany v Hořicích, a Quido Kocián, Černilův žák, autor mnoha zajímavých děl expresivního až existencialistického zaměření. Je také autorem mnoha funerálních děl. Což se ke řbitovu hodí. Portál vznikal celkem 14 let a pohled na něj je fascinující.




Pokud projdete pod otevřenou náručí anděla míru, dostanete se na řbitov, který vlastně není zas až tak velký, jak by si člověk při pohledu na uchvacující bránu řekl. Hořice prostě nejsou zas tak velké město. Ale určitě tu najdete spoustu kvalitních a zajímavých sochařských prací, jsme přeci v městě kamene. Také tu samozřejmě odpočívají sochaři, kameníci, pedagogové spojení se sochařskou a kamenickou školou a další umělecké osobnosti.








Vzhledem ke stáří řbitova převažují náhrobky z 20. století. I na funerální architektuře je znát, ve kterých letech se tvořilo kraetivně a kvalitně. Jsou to hroby především z přelomu 20. a 30. let, potom z let 60., které vždy přitáhnou pohled návštěvníka.











Za zdí městského řbitova je ještě prostor, kde býval nový židovský řbitov. Byl založen roku 1897 a pořbívalo se na něm do roku 1942. Poté byl přeměněn na pořebiště sovětských partyzánů a obětí pochodů smrti. Nakonec je město v roce 1967 zcela zlikvidovalo a zbylé náhrobky rozprodalo. Dodnes se bohužel již nic nedochovalo vyjma původní obřadní síně, která dnes slouží městskému řbitovu. My jsme se místo toho stočili zpět k bráně a prošli novější částí řbitova okolo vsypové loučky. I tam jsme narazili na několik zajímavých náhrobků.






Vrch Gothard v Hořicích a starý hořický hřbitov u sv. Gotharda

Úterý v 21:54 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Pískovcový vrch dnes zvaný Gothard byl osidlován již od pravěku. Je to zajímavé a silné místo. Jsou tu dva hřbitovy. O tom novém, s úchvatnou bránou, až v příštím příspěvku. Teď se zaměřím na starý hřbitov okolo kostela sv. Gotharda.

Ale první, koho jsme potkali, byl barokní sv. Václav z dílny Braunových žáků. Daleko monumentálněji působí Jan Žižka, se sokolským znakem na zádech, tedy na podstavci, vztyčen na umělém tvrzišti s parkovou úpravou, možná na místě skutečné původní tvrze. Je to první socha Jana Žižky na světě a je z roku 1873, kdy místní vzpomínali Žižkova vítězství z roku 1423 nad kališnickou šlechtou, ač ta by jim, myslím, byla ve skutečnosti bližší, než přeci jen hrubší orebitské vojsko. Ačkoli byl Žižka v době bitvy slepý a měl rok před smrtí, je zde znázorněn jako jednooký chlapák s palcátem. To ale na mé fotografii neuvidíte, to si musíte najít někde na internetu.



Svatogothardský kostelík stojí od barokních dob na místě kaple, vystavěné strahovskými řeholníky už někdy ve 12. století. Okolo něj se rozkládá starý hořický hřbitov. Je docela slušně naplněn a milovníci soch od barokních časů po 19. století si tu přijdou na své.








Na hřbitově je i památník padlým vojákům z bitvy u Sadové v roce 1866. Pod pomníkem je pohřbeno neuvěřitelných 1100 vojáků z armád obou válčících stran.



Procházíme hřbitovem a objevujeme další zajímavé náhrobky ze starší doby i z 20. století. Ale hřbitov není velký. Pomalu opouštíme svatého Gotharda a míříme k bráně zvoucí nás na nový hřbitov.





 


Sochařský park u Godharda

Úterý v 20:46 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Do podkrkonošského města Hořic jsem dorazil s mnoha čerstvými zážitky z cesty od Nymburka přes Křinec, Městec Králové a Nový Bydžov. Chystal jsem se navštívit vyvýšeninu Godhard se sochařským parkem, gotickým kostelem a hřbitovem se známým vstupním portálem. Poobědovali jsme s kolegou, který dorazil ze Slaného po vlastní ose bleskovou spolujízdou, v místním pivovaru, což je skvělá industriální budova z konce 19.století, kde skutečně býval až do roku 1976 pivovar, nyní tedy postupně obnovován.

Hořice jsou městem kamene. Těží se zde vyhlášený pískovec a od 80. let 19. století zde existuje sochařská a kamenická škola. Důsledkem toho všeho můžete v Hořicích vidět neuvěřitelné množství soch na poměrně malém prostoru. Dokonce mají zvláštní sochařské parky. Na jeden z nich jsme mířili okolo funkcionalistických budov nemocnice.

Sochařský park pod vrchem Godhard byl založen roku 1966, kdy se zde konal první ročník sochařského sympozia. Za normalizace byla tradice přerušena, ale po roce 1989 se na ní opět úspěšně navázalo. Park je louka ve svahu, kde stojí mohutné bloky kamenů opracovaných do různých tvarů, či jen nahrubo nebo jsou vztyčeny jako menhiry nebo dokonce tvoří megalitické kruhy menhirů s dolmeny.












Dominantou této části návrší je Riegrův obelisk. Byl zde vztyčen po smrti oblíbeného politika v roce 1907. Kámen na tento pomník byl dobýván v deset kilometrů vzdáleném lomu a přeprava trvala dva týdny. Od vylomení kamene k úplnému dokončení uběhly čtyři roky. Kolem obelisku je příjemná parková úprava s mohutnými stromy a mobiliářem z nějaké dávnější minulosti, vše zde působí tak starosvětsky.




Chvilku jsme poseděli a pak jsme se zase ponořili mezi kamenné bloky, které nám pomalu a trpělivě upravovaly a uklidňovaly vědomí. Procházeli jsme po louce a sledovali sochy ze všech možných úhlů. Uvědomoval jsem si opět, jak často se v poslední době stkávám s kameny, vyhledávám je a pobývám v jejich blízkosti. Vnímám je jako moudré svědky dávných světů, kdy byl člověk plně součástí vesmíru a jeho průvodcem na cestě byl tisíce a tisíce let právě kámen. Prošli jsme horní částí sochařského parku a pokračovali po cestě ke kostelu sv. Godharda a ke hřbitovu.






Nový židovský řbitov v Novém Bydžově

Pondělí v 19:20 | vítor |  Řbitovní qítí
Nový židovský řbitov v Novém Bydžově byl založen r. 1885 jako oddělená součást městského řbitova v jeho západním cípu. Byl užíván od doby založení do konce 2. světové války a nahradil uzavřený starý židovský řbitov ve městě. Více informací se o něm v podstatě nedá nalézt, protože všichni píší jen o starém židovském řbitově. Ale ono to ani nevadí. Na nový řbitov jsem se beztak nedostal. Větší část jeho plochy využívá správa řbitovů ať už jako záhony pro květiny nebo jako skladiště sypkých materiálů. Podél zdi s městským řbitovem lze vyfotit řadu náhrobků. Další náhrobky lze vyfotit přes mříž vchodu. Cedule na zdi slibuje obnovu. Tak doufejme. To je asi tak vše. S Novým Bydžovem se definitivně loučím, příště mě čeká ještě vojenský řbitov za nemocnicí, na který jsem zapomněl, a starý židovský řbitov, na který jsem se nedostal.








Kam dál