Židovský řbitov v Třebíči

Sobota v 11:10 | vítor |  Řbitovní qítí
Záznamy z letošního prázdninového vandru po Vysočině zakončím na třebíčském bejt olamu. Tento řbitov je spolu s židovským ghettem a bazilikou sv. Prokopa zapsán mezi památky UNESCO. Je druhým největším židovským řbitovem u nás (plocha více než 1,5 ha), nachází se na něm asi 2600 náhrobků, mnoho z nich velice cenných renesančního a barokníhotypu, a bylo na něm pochováno okolo 11 000 lidí. Založen byl asi v polovině 17.století a nahradil starší středověký řbitov, který byl pravděpodobně umístěn pod klášterní zdí na okraji ghetta. Vzhledem k tomu, že z početné židovské komunity v Třebíči zbylo ve 30.letech už jen asi 300 osob a ti byli téměř všichni zavražděni nacisty, řbitov nebyl po druhé světové válce využíván, ale zásluhou některých třebíčských občanů byl do dnešních dnů zachován ve výborném stavu. Na řbitov se vstupuje kovanou branou okolo krásné obřadní budovy z r. 1903. Procházka po něm je úchvatným zážitkem na několik desítek minut.








































 

fó dy fó

Úterý v 20:06 | vítor |  Všední Nevšední
...a když je člověku čtyřicet, má toho vyblít ještě více.... (egon bondy)

no já nevím, mně je 44 a jedná dobrá dušička mi napsala, abych slavil a užíval si. já nevím, je všední den, v práci bylo plno starostí, zítra je normální středa, mám teď podlehnout českému stereotypu a jít si sednout do hospody, pít destiláty na zdraví...na jaké zdraví, proboha, se pije rum?

do práce jsem upekl sekanou a vzal s sebou dort, který mi upekla máma. když byly dvě odpoledne a pár kousků dortu ještě zbylo, tak jsem si řekl, že ho musím taky ochutnat. připravil jsem si čaj a na talířek dal kousek dortu. vtom telefon, ne služební, ten zvoní pořád, ale můj, soukromý. ségra, vyděšenej hlas, s mámou se něco stalo. skočil jsem do auta, u ségry v práci vyzvedl klíče od jejího bytu, kam máma chodí hlídat psa, překonal jsem nástrahy ucpaného města, musel jsem vyrazit dveře, protože máma se samozřejmě zamyká...no nic, odvezla jí sanitka, snad bude v pořádku, pak jsme za ní byli...

teď tu sedím, poslouchám pink floyd a říkám si, co člověk může ještě v tomhle věku slavit....


Židovské ghetto v Třebíči

6. září 2016 v 12:11 | vítor |  Na cestách
Židovské ghetto v Třebíči je unikátně zachovaným souborem více než stovky domů soustředěných do několika uliček a je jediným takto kompletně zachovaným ghettem v Evropě a jedinou památkou na židovské osídlení oceněnou organizací UNESCO. Ghetto vznikalo někdy od přelomu 14. a 15. století a jeho podoba vznikla z omezení a stavebních zákazů. Proto jsou malé domečky namačkány na sebe, byl zde využíván každý centimetr prostoru. Díky tomu dnes můžeme obdivovat křivolaké uličky, miniaturní dvorky, průchody mezi domy... Největší příliv obyvatel nastal v 17. století, v době nejhustšího osídlení se ve stovce těchto domečků tísnilo okolo 1200 obyvatel, v té době více než polovina všech obyvatel města Třebíče. Ze 17. století pocházejí i obě synagogy židovského města, Přední a Zadní. U Přední synagogy najdeme i Tiché náměstí, nejmenší ve městě, jeho rozloha je pouhých 789 m². Největší a nejbohatší domy jsou ve spodní části ghetta, blízko řeky. Jak ghetto stoupá do svahu, domky jsou stále menší a chudší. Kromě synagog zde najdeme i bývalou nemocnici nebo chudobinec. Z ghetta vedla cesta přes kopec ke hřbitovu.

















 


Židovské řbitovy v Brtnici

5. září 2016 v 20:29 | vítor |  Řbitovní qítí
V neklidné době během husitských válek se v Brtnici, městečku, které leží na půl cesty mezi Jihlavou a Třebíčí, usadili Židé vyhnaní právě z Jihlavy. Jejich komunitě se tu dařilo a Židé zde už zůstali - až do druhé světové války. Jako svědectví jejich historicky ještě nedávné minulosti zbyly v Brtnici dva židovské řbitovy. Oba leží hned vedle sebe, ve svahu nad silnicí na Bransouze, na severovýchodním okraji města.

Ten starší byl založen okolo roku 1600 jako náhrada za ještě starší řbitov. Pro své stáří a množství dochovaných renesančních a barokních náhrobků patří mezi velmi cenné památky. Ačkoli vstup na řbitov nevypadá velmi vábně, řbitov je upraven a je o něj pečováno. Stejně jako o řbitov nový.



















Okolo roku 1860 byl postaven nový prostorný řbitov i s obřadní budovou, ze které ale zůstala jen čelní stěna s vraty. Pořbívalo se zde do druhé světové války. Řbitov byl využit asi jen z poloviny...














Pasov

4. září 2016 v 15:39 | vítor |  Na cestách
Mým oblíbeným dějinným obdobím je druhá polovina 1. tisíciletí po Kristu, kdy na troskách římské říše vzniká nová raně středověká Evropa, ve které to hučí jako ve včelím úlu střetáváním různých etnik a nových státních útvarů. Jednou z velice živých oblastí v Evropě té doby je poslední úsek horního toku Dunaje, tedy dnešní Bavorsko a Rakousko, kde Římané postavili desítky strategicky umístěných táborů. Tyto tábory se často proměňovaly v opevněná města, jejichž prostřednictvím udržovala ještě stále mladá Francká říše své zájmy na východním okraji své sféry.

Na území dnešního bavorského města Pasova stály římské pevnosti dvě - Castra Batavia a Castellum Boiotro. Ze slova Batavia vzniko německé slovo Passawe - dnešní Passau . Opuštěné pevnosti obsadili v 6. století Bavoři. V 8.století zde bylo založeno biskupství, což byl významný okamžik v dějinách města. Za prvé se Pasov stal biskupským městem pro blízké okolí ještě ne zcela christianizované, což platí především pro čerstvě se formující Velkou Moravu, a cetrem pro další křesťanské mise směřující na východ do Panonie. V politických propletencích té doby hrálo pasovské biskupství významnou roli. A za druhé ovládali pasovští biskupové město od roku 999 až do roku 1803!

Pasov leží na soutoku tří řek: Dunaje, Innu a Iltzu. Byl tedy důležitým obchodním střediskem už od pradávna a dnes je to mimo jiné i přítomnost tří řek, která dává městu výjimečný charakter a velkou turistickou přitažlivost. Střed města leží na poloostrově vybíhajícím k soutoku, mezi Dunajem a Iltzem leží na mohutné skále hrad, na pravém břehu Innu zase část Innstadt s klášterem Panny Marie Pomocné a dalšími památkami. Centrum města je kouzelné. Středověké uličky svažující se z centra směrem k Dunaji a Innu, průchody skrz domy, gotické měšťanské domy, církevní stavby... to vše vytváří velice malebný charakter města.

Pasov byl jedno z měst, kam jsem se chtěl vždycky podívat. Už kvůli dějinným souvislostem, o kterých se zmiňuju výše, a také kvůli vyhlášenému turistickému potenciálu města. Před pár dny jsem měl štěstí. Byl jsem na návštěvě u kamaráda v jižních Čechách nedaleko Písku. Ve čtvrtek večer mu volá jeho známý, že potřebuje pomoct převézt auto z Pasova, ať jede druhý den ráno s ním. Byla to výzva a my jsme ji přijali. Zdlouhavou cestu plnou objížděk (i když je Pasov jen 60 km od hranic, nebylo jednoduché tam vůbec dojet) jsme zvládli, kamarádi mě vysadili u řeky Ilz u tunelů, které spojují Ilzstadt s Pasovem a odjeli zařizovat formality potřebné k převozu auta. A já měl tři hodiny času si historické centrum Pasova pěkně užít...






































Kam dál