Adam Yauch (1964 - 2012)

Středa v 10:22 | vítor |  Music
http://www.lidovky.cz/zakladatel-beastie-boys-adam-yauch-mca-zemrel-ve-47-letech-p2s-/lide.asp?c=A120504_200009_lide_jkz

...tahle zpráva mě na návštěvě v berlíně úplně minula... a když jsem se vrátil domů, tak byla asi už pasé a já se ji zase nedozvěděl... takže až teď...

... s beastie boys jsem se poprvé setkal někdy na přelomu mých základo a středoškolských let, tedy koncem 80. let 20. století... poslouchali jsme tenkrát metallicu a podobné kapely a o hip hopu u nás vědělo jen pár lidí, ale ty jsem zase tu na maloměstě potkat nemohl...
poslouchali jsme s kamarádem radkem kimlem první album a řvali jsme no sleep till broklýýýýn... nevěděli jsme co s tím a říkali jsme tomu rap- metal... a moc se nám to líbilo! tak adame čau...

Přidat komentář
 

Prostřeno u Keebla

13. května 2012 v 15:59 | vítor |  Jídlo a pití
Večer u pana Honzy se mi moc líbil, nejvíc asi zábava, smotnout brčko byl od pana Honzy výborný nápad, takhle jsem se dlouho nezasmála, jídlo mi taky chutnalo, polévka nebyla úplně podle mého gusta a druhé jídlo si nepamatuju. Panu Honzovi dávám za jeho večer čtyři body.
(paní Jarka, 52 let, prodavačka)

Začalo to už někdy před časem, když si Keebl koupil knihu receptů s prostým názvem Polévky. Od té doby se okolo vaření, konkrétně okolo přípravy polévek, točí každý druhý jeho monolog u piva. Tak i v pátek. Začal mumlat něco v tajné řeči šéfkuchařů, používaje rozličná adjektiva i subjektiva, jako thajský, kari, limetky, krevetky, citrónová tráva. Nebyli jsme s to se v tom zorientovat a možná jsme ani detaily znát nechtěli, ale nakonec jsme se od Keebla nechali pozvat na druhý den na jídlo. Já jsem si ještě dohodl podmínky sledování rozhodujícího zápasu fotbalové ligy. Zbytek večera uplynul ve sladkém zapomnění, ale domluvenou návštěvu jsme si zapamatovali.

Druhý den jsem naklusal ke Keeblovi jako první. Sledoval jsem fotbal a pan domácí krájel v kuchyni houby a maso. Okolo půl osmé se začali slézat pozvaní a pak i další návštěvníci. Podávala se polévka.

Thajská polévka

Jednoduchý vývar z kuřecího masa a hub ochucený šťávou z limetky a chilli. Tato verze byla bez nudlí, chyběly jakési limetkové listy, koriandr a citronová tráva. Doplněno libečkem z dvorku.

Polévka je ideální do horkého prostředí jihovýchodní Asie, zde ve střední Evropě více rozhoduje, zda máte rádi kyselou chuť nebo ne. Já jsem si polévku dosolil a přidal ještě řádně chilli a chutnala mi.

Mezitím jsme měli možnost pěkně prošmejdit Keeblův jednopokojový byt. Pod postelí jsme nalezli činky a chvíli se bavili představou, co s nimi asi Keebl může dělat. Latexové oblečky jsme nenašli.

Následovala zábavná vložka. Její hlavní součástí byl příchod několika dalších lidí, takže se nás v jednu chvíli mačkalo v bytečku třináct. Hlavní postavou zábavné části byl Honza Vaněk.

Mezitím Keebl v kuchyni klohnil druhé jídlo. Všechny stolky se zaplnily sklenicemi s vínem a pivem. Pivo bylo i v hrníčcích na kafe. Na dvorku se střídali kuřáci. Z počítače hráli Sonic Youth. Někdo se bavil, někdo jen koukal. Dobře se bavil Honza Vaněk. Keebl na malé pánvičce restoval krevety s těstovinami a dával po jedné porci postupně. Na všechny se nedostalo.

Těstoviny s krevetami ala Keebl (italský originální název si nepamatuju)

Jednoduché jak facka. Na olivovém oleji restujte jeden a půl stroužku na porci. Přidejte krevetky a okořeňte pepřem. Možná ještě něčím, třeba to sem Keebl doplní do komentářů. Pak přidejte uvařené těstoviny a nechte propojit a prohřát. Vezměte talíř po předchozím jedlíkovi, nasypte porci na talíř a posypte hoblinami parmazánu. Hrňte do dalšího jedlíka.

Po těstovinách začala zábava uvadat. Někteří odešli, většina dopíjela a dokuřovala. Připozdilo se. V závěru vytáhl Keebl ještě jeden nepovedený trumf (lahvová jedenáctka Braník) a jeden povedený:

Půlnoční zmrzlina ala Keebl

Vanilkovou zmrzlinu rozdělte do mističek, pokapejte balsamikovým octem a mlýnkem se zeleným pepřem několikrát strouhněte nad miskou. Dostanete opravdu vynikající a nevšední chuť. Doprostřed ještě píchněte kostičku tabulkové čokolády.

A to bylo vše, sobotní Prostřeno končilo až po půlnoci. Zítra je na řadě paní Věra, 48 let, jeřábnice. Bude hustá bramoračka, pečená husa s pěti druhy knedlíků a buchty s tvarohem.

Dobrou chuť!
Počet komentářů: 2

Čekankové touše se slaninou a žampiony

12. května 2012 v 15:32 | vítor |  Jídlo a pití

... v souvislosti s právě probíhajícím mistrovstvím světa v ledním hokeji je dobré i trochu upravit jídelníček... proto je vhodné zrovna v tento čas připravit čekanku listovou, která vytváří puky neboli kotouče neboli touše....

... čekanka je vhodná pro přípravu do salátů... má jemnou nahořklou chuť a je plná vitamínů... já jsem ji ochutnal před pár dny u kamaráda v berlině na návštěvě... on ji zapékal se schwarzwaldskou šunkou, smetanovou zálivkou a sýrem... fakt je ten, že v berlině jsme ji koupili asi o 100% levněji než v bille ve slaném....

čekankové puky v syrovém stavu

Náhodou jsem při nákupu hned vedle čekanky sáhl i po žampionech s tím, že se mohou hodit. Když jsem přijel domů, přečetl jsem si na obalu od koupené čekanky recept, který přímo ke spojení se žampiony vybízel.
U čekankových puků musíte nejprve odkrojit spodní tvrdý konec. Pak je připravená k úpravám jak za studena, tak v teplé kuchyni. Já jsem ji dle návodu opláchnul, nakrájel na proužky a prudce restoval na másle. Když zesklovatěla, odložil jsem ji do cedníku. Na pánvi jsem pak restoval slaninu s cibulí a pak jsem přidal nakrájené žampiony. Vše přiměřeně k množství čekanky. K orestované slanině s cibulí a žampiony jsem pak přidal čekanku,vše osolil, opepřil a okořenil mletým zázvorem, vše promíchal a nechal ještě pár minut na pánvi. Na talíř jsem si tuto směs naservíroval s vařenými brambory. Celé to vypadalo takto:
Počet komentářů: 2

Povyskoč a zakokrhej

11. května 2012 v 7:46 | vítor |  Music
...je pátek, někomu končí dlouhý, někomu krátký pracovní týden.... někdo se půjde večer opít, někdo vyrazí na chalupu, někdo usne doma u hokeje.... každopádně je pátek, je zase příležitost si trochu povyskočit a zakokrhat...

Přidat komentář

Čáryčundr

6. května 2012 v 18:26 | vítor |  Na cestách
... rozhodnutí vyrazit na čáry na čundr padlo v antoši u karet. hrála se sedma a knedlikovi to připadalo hloupý. ale ostatní to bavilo a nakonec se nastínil i ten čundr. co kdybysme teda jeli na ronov, povídám totiž. a bradovi se to zalíbilo. toho krasavce jsme spolu obdivovali už při výletě na hrádek a vlhošť. ale na něj jsme už tenkrát neměli sílu....

Nakonec nás jela slušná grupa. Na slánském nádraží se nás v neděli před polednem sešlo deset. Jeli Gucci s Dóžinou, Brada se Srnkou, Vaanja s Miruš, Knedlik, Šotek, Ivka a já. S dvěma přestupy jsme dorazili do Blíževedel, kousek za Úštěkem, odkud bylo na Ronov blízko a měla tam být hospoda s teplým jídlem. Hospoda byla u kostela a na terasu se šlo zadem přes dvůr. Celé to tam mělo rustikální atmosféru, neboť na dvoře byl holubník a všude kolem holubi a jiná drůbež. Jak se mi podařilo ten dvůr zachytit skoro prázdný, je mi nejasné. Paní servírka byla ze všeho trochu rozklepaná, ale nakonec z ní vypadlo, že mají guláš a gulášovku. Bohužel nebyla schopna udržet informaci, pokud jste jí sdělili další, takže se trochu potrápila s objednáváním i placením. Ale nic, dobré to tam bylo. Dali jsme pár kozlíků a nechali si točit petky na večer. To už bylo nějak moc na Miruš, která se sbalila a odešla, prý že na vlak.

v blíževedlech cestou z nádraží

vyfotit dvůr plný drůbeže bez drůbeže je podle mého umění

vaanja s miruš ještě s námi

hospoda byla hned u kostela - ideální spojení pro křesťansko - pohanskou civilizaci

opravdu pěkný morový sloup v blíževedlech

v úzkých uličkách blíževedel se prohánějí ostří hoši na silných strojích

tvrz stranná leží hned pod blíževedly

ronov je halt krasavec

Cestu na Ronov jsme volili individuelně. Někteří nezvládli to, že turistická značka se nejdříve kloní od kopce, aby k němu obloukem došla. Tak jsem mohl cestou pozorovat několik vzdálených postaviček, jak šplhají polem, mezi nimi zářila žlutá Vaanjova igelitka z Billy. Typický čundrák. Mě vedla turistická značka okolo velice pěkného morového sloupu, pak přes blíževedelské uličky, kde se proháněli místní frajeři na silných strojích a nakonec okolo tvrze ve Stranném. Ronov se zdál být stále vyšším a strmějším. Výstup byl strašlivý. Myslím, že na Ronov se už nikdy nepodívám. Posledních asi tři sta metrů bylo utrpením. Ale stálo to za to. Ronov je prostě krasavec.

na ronově se táboří skvěle

zbytky ronova jsou esencí romantiky

výhled z ronova na kravaře

Nahoře už byla Miruš, která i s Vaanjou nakonec odjela až druhý den ráno. Asi jsme pro ni nesplňovali podmínky čundru dle jejích představ. Taky tam byl chlápek s malou dceruškou, který asi myslel, že na Ronově zažijí klidnou noc. To jsme fakt nemohli zaručit, i když jsme neměli kytaru a byli jsme docela tišší, kromě Knedlika, který v opilosti hejkal. V osm hodin dorazil Pedro, který jel z jižních Čech a který stihnul pivo, řízek a výstup za hodinu a pět minut.

Ráno bylo krásné. Vyrazil jsem první a přes louky jsem sešel do Stvolínek. Tam mi místní občan bez ptaní prozradil, že tam byly dvě hospody, ale není už ani jedna. Motorest U Čápa prý majitel prošustroval na automatech. Čápi tam ale byli! V hnízdě měli mládě, které se dožadovalo potravy hlasitým klapáním. My jsme se spokojili s občerstvením ve večerce. Studené lahvové paní Jana, která padla do oka Pedrovi, měla a jelení klobásu, která zas padla do chuti Šotkovi, také.

Dál nás cesta vedla k Holanským rybníkům. Ty tvoří soustavu se středověkým základem a moc hezkými místy. První letošní koupačka byla skvělá! Voda byla tak akorát chladná a ženy krásné. Za rybníkem se tyčila věrná dvojice Ronov - Vlhošť a nám bylo dobře. Okolo rybníků jsme pak dorazili do Holan. Tam jsou hospody dvě, ale v té Na Rynku nevařili, protože Vlasta jel nakoupit. Tak jsme seděli ve Svijanské hospůdce a dali si klasického smažáka. Ani nemusím podotýkat, že nám bylo dobře. Bohužel si s odstupem nepamatuju žádné konkrétní hlášky, ale bavili jsme se dobře. Já teda vlastně trochu padal únavou, jestli mě paměť neklame.

gucci a peti u rybníka

krasavec nás provázel dál

brada a srnka v hospodě v holanech

Pak už nás čekal poslední úsek cesty. Ta nás zavedla na severní okraj Kokořínska, mezi skály a tam to bylo opravdu úžasné. Hluboké údolí doplňovala drobná vodní díla a prameny. Pod ostrohem mezi dvěma údolími nás čekala odbočka na Chudý hrádek. Ten byl opuštěn už v šestnáctém století a dnes z něj moc nezbylo. Ale pro romantiky terno. Poslední úsek trochu krpál, ale prošli jsme ronovským peklem, takže to byla vlastně brnkačka. Všude spousta dřeva na oheň a pod hrádkem ideální plac. Paráda! Pedro šílel a měl pocit, že musíme dělat fatru viditelnou za hranicemi okresu. Naštěstí dorazili Kosák se Simčou a přivezli mu kytaru. Takže přikládání se mohl věnovat Gucci a Pedro mohl hrát své i naše oblíbené songy. I tak měl stále pocit, že oheň zasluhuje větší péči, aby měl správnou dynamiku.

z chudého hrádku už moc nezbylo

někteří dorazili s úsměvem

tábořiště bylo opět luxusní

Byl nádherný večer. Od skalky nad ostrohem byl hluboký výhled do údolí, který přinášel klid. Vydržel bych tam stát a jen tak zírat dlouhé hodiny. Pamatujete na šumící hluboké lesy v Twin peaks? Asi takový jsem měl pocit z pohledu od Chudého hrádku. Noc byla teplá, ač byla jasná. Nevídaný jev tak brzy na jaře. Ráno jsme se s Chudým hrádkem rozloučili a po doplnění stavu tekutin z místních pramenů jsme se vrátili do Holan.

všude okolo skály

všude okolo skály

ráno jsme se s chudým hrádkem rozloučili

v údolí byla torza vodních děl

Tam v hospodě rozjel Pedro velkou kytarovou šou. Tento lamač dívčích srdcí nechal svůj muzikální talent naplno rozehrát a uchvátil jak německého houslistu a milovníka Čechomoru, tak dvojici čundráků, kteří si k nám přisedli a díky nimž jsme pak stihli vlak v Zahrádkách.

pedro - muzikant a lamač

A to je vlastně vše. Cesta domů byla dlouhá a únavná, ale dorazili jsme v pořádku a plni zážitků. Na začátek čundrácké sezony to byl opravdu velice vydařený výlet!
Počet komentářů: 2

Kam dál