Červenec 2009

párky jsou lepší tak jak jsou

28. července 2009 v 10:18 | vítor |  Poetika
včera jsi byla karkulka
co odpočívá na pasece
anebo číhá na vlka
který se jen tak toulá lesem?

dneska máš zase culíčky
a pohled samá nevinnost
vlkovi cukají oči za víčky
ve stresu hryže starou kost

(s několikadenním zpožděním pro slečnu rézu)

jak jsem to viděl v březnu 2005

26. července 2009 v 22:39 | sv. věroslav před viktorem |  Poetika
Tak trávím svůj vyměřený čas němě ve zvucích, které mě obtírají. Jen se na dlouhé minuty tahám za vous, na jedno místo zíraje. Tolik tichých nezájmů projde mi hlavou...
podnětů, na něž se nezeptám
jako bych pyšně věděl,
ale já nevím. Jen mě nezajímá, jak je to posté jinak a stále stejné.
Tak trávím svůj čas a zůstávám u vědomí, přítomen s lidmi, kteří na mě mluví.

La Paka Nueva, březen 2005

taky bá seň

26. července 2009 v 16:58 | czaroděj |  Poetika
teď když tě mám pod kůží
tak do podhoubí s tebou půjdu
líbat tvoje podpaží

když zoubky jsou jak láska čistý
znamínka ti spočítám
a růže tvojí zlíbám lístky

když zamotám se do tvých vlasů
vyletím do povětří
umřít za tvou něžnou krásu

děti z ráje zříti, z plna hrdla blíti

25. července 2009 v 17:51 | vítor |  Nauka i óbšestvo
včéra jsme šli se slečnou há vnějším obloukem, kde je plakátovací plocha.
"cože?" povídám, a ještě: "fuj!" povídám.
"co je?" ptá se slečna há.
ukázal jsem na plakát inzerující nový "hit muzikál" děti ráje. autor sagvan tofi. mezi tvůrci a účinkujícími celá řada za bolševika velice aktivních "umělců".
slečna há nechápala, nevěděla, kdo je kdo.
takže, jestli je tu někdo ještě tak úžasně mladý, že si nepamatuje ani pavla horňáka ani markétu muchovou, tak jen pár slov. sagvan tofi je neumětelský frajírek, který neumí ani hrát ani zpívat. účastnil se natáčení filmů jaroslava soukupa kamarád do deště a vítr v kapse, a to v hlavních rolích. další podobný film bez tofiho byl láska z pasáže. michal david, františek janeček a boris janíček zase kurvili hudební vkus generace dospívající v 80. letech. všichni tito vytvářeli obraz typický pro tuto dekádu, jak ji asi nejlépe zobrazil režisér vít olmer ve filmu bony a klid. vexláci, děvky, komedianti, lidi bez morálky a bez hodnot. na pozadí popěvků skřeta michala davida, kolotočářských odrhovaček s idiotskými texty, se nýmandům jako je tofi výborně hráli blbečkové z barů a diskoték v kožených bundách. nástup let devadesátých potvrdil, že československá společnost přesně přejímá hodnoty, které nás tito tvůrci učili. lidé, kteří se zajímají jen o prachy, auta a další majetek. lidé s žebříčkem hodnot zborceným jak sto let starý zpuchřelý žebřík tam vzadu ve stodole. do toho spartakiádní popěvek poupata, aby si všichni mysleli, jak je v tom československu krásně. vrcholná ukázka cynismu františka janečka, který uměl komoušům lézt do prdele a třískat na tom prachy za pomoci svého obskurního souboru.
teď celé to panoptikum vylézá s muzikálem děti ráje. ráj tu nikdy nebyl, za bolševiků spíš peklo. a kdo v tom pekle nejvíc vesele juchal? celá tahle banda amorálních komediantů bez skrupulí. děkuju. já z vás bleju....

stopařův neprůvodce tam, kde už to nejde

23. července 2009 v 20:01 | nosálovec kotulovitý |  Na cestách
...a taky snad tam, kde ještě to jde. jeli jsme na slovensko. o slovensku až potom. jeli jsme se slečnou há. o té taky jindá. teďky o tom stopu.
kdyby minulou středu vytrvale nechcalo, kdo ví, jak by to dopadlo. ideální představa stopu až na slovensko zmizela v dešťové cloně, ve které řidiči nevidí, nechtějí vidět, jsou opatrní a nechtějí nic promočeného do auta. tak na bus. v brně pařák. 30 stupňů. tramvaj končí na půli cesty. všude rozkopáno a žhavo asfaltovo betonově. propocení slézáme na dálnici. okamžitě policie. a zase zpět. horko, asfalt, beton, tramvaj. centrum brna. a zase busem.
druhej den to šlo. z hradiště plného uhrů na správný směr na brod, taktéž uherský, pak směr hranice a hned auto až do prievidze a hned zase až do zvolena. mimo dálnice to furt jde. dobrá zpráva.
a jak zpět. v bystrici s cedulkou ba, jako blava jako bratislava. po třech hodinách marnosti pauza. po letech jsem už klidnější. po pauze to najednou šlo. až do blavy. a tam konec. prosím vás, v bratislavě směrem na prahu už nelze stopovat. je tam tunel od dunaje, ústí přímo v přímou přímodálnici. konec stopování se blíží.... až budou všude dálnice....

dla wszystkich wolność

23. července 2009 v 17:54 | vítor |  Všední Nevšední
to, co bylo za posledních 30 let, se tu ještě ukáže. jestli to bylo, jestli to nebylo blbě všechno, jenom něco. jestli duše spočine uprostřed tý smršti jako v oku tornádu a tam si bude jen tak blahem hekat a mručet. teď může bejt téma ta wolność nebo taky, že můj komp je stará kráva, a než něco udělá, tak bych sežral kilo meruněk a ještě se z nich posral.
k tej wolności je to těžký takhle od čaje. sencha. do zhongu. to může bejt óm mäni pädme húm. pak zapomeneš, že i ty máš bejt padme húm. jako se to stalo jednomu poustevnikovi ve slaným. to pokušení nebejt v tý wolności je tu vlastně furt. na čem si ujedeš? na čem ulpíš? na dobrých úmyslech? peklo. další. na svojí holce, ale né jakože špatně nějak, jakože ji máš rád prostě. peklo. další. ujedeš si na tom blábolení o tý wolności, na blábolení o čemkoli.
proto mám teďky blog. bláblog. blábolení o čemkoli je moje průvodkyně na cestě do pekel.