vzpomínka na povodně

27. ledna 2010 v 22:54 | vítor |  Na cestách
dnešní debata na hamburku nechala mi vzpomenout na povodňové léto 2002 a taky na to, co jsem tenkrát dělal. a vybavily se mi tři vzpomínky.
s johnem jsme na čundr vyrazili po energetických bodech pošumaví. šli jsme ze sušice přes albrechtice, sedlo lesy okolo obřího hradu na tajemným hradišti, kde jsme přespali, na kašperk a do kašperských hor, kde jsem na jarmarku pánovi kousnutím do okurky postříkal okurkovou šťávou bundu. pokračovali jsme na vacov do dobrše, kde jsme spali na vršku s kaplí, v dřívejším posvátným háji. tam mi pes vzal botu a chvíli to vypadalo, že o ni přijdu. pak už jsme dojeli do strakonic a pak do protivína, odkud jsme šli do pařezí ke kalinům. oni nebyli doma, byli jsme tak domluvení. a začalo pršet a tam pak začaly opravdové povodně. okolo pařezí, kde je středověká rybničná soustava, rozlila se spousta vody. louky byly nad kotníky zatopené a v dříve suchých strouhách proudila voda. starý rybník tekl na jednom místě skrz díru v hrázi. neměli jsme po čundru už moc peněz a proto jsme si kupovali jen chleba a víno a jedli jsme hlavně patizony z kalinovic štědré zahrady. štědré právě na patizony. dobrodružná cesta byla na kole do protivína, páč policajti nechtěli pouštět přes most přes blanici v protivíně. žili jsme uprostřed povodní v osamělé chaloupce tři dny. pak jsem šel pěšky do lhoty pod horami, odtud jel vlakem do týna nad vltavou a pak stopem se mi podařilo dojet do nové včelnice u jindřichova hradce, kde jsme měli setkání s kamarády z kapely orly w blotie europy a jinými u michala kotmela a jeho rodiny právě v nové včelnici.
po asi třech dnech jeli jsme s orlama z téhle návštěvy s hraním v nové včelnici u kotmelů. bylo zataženo a pořád pršelo. na jídlo stavili jsme se v pacově na náměstí. normální hospoda. měli jsme problémy s vozem, chvilkama nejel. někdo rozhodl jet přes slapy a pak směrem ku zbraslavi a praze. před přehradou nám to zase chcíplo. šli jsme se podívat, jak se zuřivé masy vod valí skrz přehradní výpusť. pak jsme se nějak horko těžko dostali do prahy a půjčovali si auto od šváry. byly to nabitý dny.
pak zase za pár dní jeli jsme se podívat s mílou jarešů na povodně do ústí. celý povodí labe bylo těžce zatopený a průjezdnej most byl jen v roudnici. proto jsme jeli mílovym autem přes louny, bílinu a teplice nahoru přes úžín a všebo na bukov, kde jsme se zastavili v chaloupce na pivko, kde se ale sešla spousta kamarádů a my jsme po několika hodinách odjížděli zpět tou samou cestou, aniž bysme viděli z labe jen kapku.
bylo mi necelých třicet a bylo to léto plné čaje, mystiky, zážitků a hlavně vody.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama