Únor 2010

Vibrační sféra

22. února 2010 v 22:53 | vítor |  Music
Před spaním se můžete naložit do vibrační sféry a nechat mysl pomalu odplouvat do krajiny snů......Dobrou noc


Největší nosál...

22. února 2010 v 21:24 | vítor |  Zvířátka
...je mravenečník. Ono taky co jinýho, když je všude samá olympiáda? Strčit čumák do mraveniště a pěkně se nakrmstit!


Nie mam żadnych złudzeń....

17. února 2010 v 20:15 | vítor |  Music
Překlad písně od skupiny Izrael, o které píšu v příspěvku Ile mil

Kapłani szatana
Kněží Satana




Zbrodniarze na tronach!Zločinci na trůnech!


Zbrodniarze na tronach!Zločinci na trůnech!


Nie mam żadnych złudzeń, nie, nie.Nemám žádné iluze, ne, ne,
Pozostali sami kłamcy, nie, nie.Zůstali jen lháři, ne, ne,
Martwi niewolnicy, nie, nie, zgniłej polityki, nie, nie.Mrtví nevolníci, ne, ne, shnilé politiky, ne, ne,


Kapłani szatana odprawiają mszę.Kněží Satana slouží mše.
Kapłani szatana odprawiają mszę.Kněží Satana slouží mše.
Na wschodzie wojna.Na východě válka.
Na zachodzie wojna.Na západě válka.
Brat zabija brata.Bratr vraždí bratra.
Zbrodniarze na tronach!Zločinci na trůnech!


Nic, nic, tutaj nie ma już nic! Nic, nic.Nic, nic, tady už není! Nic, nic.
Judasz sprzedał Judasza.Jidáš prodal Jidáše.
Brat zamordował brata.Bratr zabil bratra.


Kapłani szatana odprawiają mszę.Kněží Satana slouží mše.
Kapłani szatana odprawiają mszę.Kněží Satana slouží mše.
Na wschodzie wojna.Na východě válka.
Na zachodzie wojna.Na západě válka.
Brat zabija brata.Bratr vraždí bratra.
Zbrodniarze na tronach!Zločinci na trůnech!


Judasze! Omamił was Babilon!Jidášové! Omámil vás Babylon!


Nie mam żadnych złudzeń, nie, nie.Nemám žádné iluze, ne, ne,
Pozostali tylko kłamcy, nie nie.Zůstali jen lháři, ne, ne,
Martwi niewolnicy, nie, nie, zgniłej polityki, nie, nie.Mrtví nevolníci, ne, ne, shnilé politiky, ne, ne,


Kapłani szatana odprawiają mszę.Kněží Satana slouží mše.
Kapłani szatana odprawiają mszę.Kněží Satana slouží mše.
Na wschodzie wojna.Na východě válka.
Na zachodzie wojna.Na západě válka.
Brat zabija brata.Bratr vraždí bratra.
Zbrodniarze na tronach!Zločinci na trůnech!























































































Ile mil

17. února 2010 v 18:44 | vítor |  Music
z krajiny pod vlajkou rastafariánskou


Přišla mi na mysl při poslouchání vzpomínek na časy patnáctero již let vzdálené, kdy jsme s kamarády začínali poslouchat reggae. Velkými učiteli a dodnes obdivovanou kapelou nám byli polští Izrael. Do mě vnesli ten zvláštní hypnotický rytmus, tak odlišný od klasického marleyovského reggae, které jsme tekrát poznávali. Probudili ve mě lásku k polštině svými texty o svobodě a spravedlnosti, plné biblických odkazů, často vyzývající k zásadním změnám. Hodně mi Izrael dali a něco ve mě navždy změnili. Jsem rád, že se nedávno vrátili na scénu novým albem.
Web Izraele je zde. A tady je text písně, jejíž název zřejmě málokdo z vás pochopil napoprvé:

ile mil stąd do nieba jest ?
ile mil stąd do nieba jest ?
czy to dalej niż do ciebie ?
bracie mój
czy to dalej niż do ciebie ?
bracie mój, siostro moja...
ile mil stąd do ciebie jest ?
ile mil stąd do ciebie jest ?
czy to dalej niż do nieba
do nieba bram, do nieba bram...

A tady je v krásný verzi od skupiny Dubska:


A tady originál:


Užijte si obě

Víc masa do jitrnic

15. února 2010 v 21:36 | vítor |  Jídlo a pití
Víkend s Velice vzpurnou čeládkou

Velice vzpurná čeládka je partička, která se dříve scházela téměř výhradně U Koně. Momentálně se dají nalézt na více místech. Shodou okolností jsem byl před pár lety zrovna na pivku, když od vedlejšího stolu zaznělo poprvé ono motto: Víc masa do jitrnic! Nápad otcem realizačního plánu a dnes má Čeládka za sebou už několik akcí spojených s pojídáním masa. Předloni na svatého Václava účastnil jsem se jejich masového mejdanu v Břínkově a byl jsem nadšen přátelskou a uvolněnou atmosférou. Bohužel mne pak několik dní trápil vepřelec.
Ve vsi podobného jména, v Brníkově, konala se druhý únorový víkend stěžejní akce - zabijačka! Dlouho plánovaná, nejistá místem konání i dalšími okolnostmi, nakonec úspěšně proběhnuvší. Čtrnáct ke všemu odhodlaných mužů sešlo se, aby naplnili českou tradici a břicha prasetem. Dlouhá zima nutí český lid k takovým prožitkům.
V Brníkově se musí sjet pod vesnici do údolíčka, kde někteří operátoři nemají signál, a tam je podlouhlá přízemní budova. Myslivecká chata sdružení, které se jmenuje Nový směr Podbradec, jak dokládaly nástěnky s fotografiemi pánů v mysliveckých kloboučkách, se vyznačovala velkou a dobře vybavenou kuchyní a rozlehlým sálkem s dvojicí litinových kamen a krbem u nízkého pódia . Nás čtrnáct se tam jen ztrácelo. Proto jsme v pátek zaujali tři výhodné pozice u kamen, krbu a pípy a s čerstvě roztočenou plzínkou jali se hrát karetní a jiné deskové hry. Nálada byla vynikající. Pocity svobody a štěstí nás neopouštěli po mnoho hodin. Pouze chození pro uhlí a dříví za prohranou hru tyto pocity znevažovalo.
Při všem tom těšení jsme se zapomněli vyspat. Ráno bylo kruté. Někteří nespali vůbec, většina ostatních jen pár desítek minut. Naštěstí chvála duchapřítomným těm, kteří připravili vodu, cibuli a česnek. Já jsem ráno a celé dopoledne koukal jak vejr a většina na tom byla stejně. Ve výrazu tváře vyhrával Olin, který ve své obětavosti svíral ve spánku mobil v dlani, aby nezaspal, až bude volat řezník, a tak byl nalezen spící s řvoucím mobilem v ruce. Mistr řeznický nijak nás nepeskoval za naše výrazy a chopil se hbitě svého řemesla. Stopadesátikilová svině byla brzy duší svou ve věčných hnojištích a díky rázným Mistrovým pokynům probíhaly procesy zabijačkové rychle a úderně. Za chvíli tělo prasnice již viselo na háku na trojnožce a do připravených lavorů padaly kusy masa a vnitřnosti. Na činnost řezníkovu byl fascinující pohled.



Živě udílel pokyny a nože se mu v rukách jen kmitaly.
Po nedlouhé době vše podstatné se přesunulo do kuchyně. Nepružná má mysl nestačila zaznamenávat vše, co se dělo, o to víc mě překvapilo, když Mistr zaúkoloval mě čímsi se slovy: "Pojď ty, ty vypadáš dobře!"
V jedenáct jsem odpadl. Nutně jsem potřeboval natáhnout záda. V tu chvíli už jsme pojedli skvělého ovaru i guláše a bylo vše připraveno na prejt i jitrnice. Když jsem po půl jedné vstal, cítil jsem se lépe, kuchyň voněla výpečky a prejtem, na stole chladly rozložené jitrničky a řezník hlásil, že končí.

Byl úžasný. Živé vystoupení Mistra svého oboru jsme s dojetím oceňovali po zbytek víkendu. Navíc, když se přidaly chuťové zážitky z pokrmů jím připravených. Po zbytek sobotního odpoledne vládla poklidná atmosféra.

Popíjeli jsme pivko a nechávali se překonávat chutí na báječný prejt či výpečky. Večer byl klidnější než páteční, opět se hrály karty, přijel Aleš s kytarou, na kterou umí spoustu krásných písní, a všichni vyzařovali spokojenou únavu nad zdařilou akcí. Během večera bylo rozhodnuto, že mladá prasnice, která se stala předmětem našeho uspokojování, bude nazvána slečnou Vancouverovou, dcerou starýho Vancouvera. Okolo půlnoci začali jsme postupně odpadat, Kozel, který možná udělal nejvíc práce ten den, zalehl snad už v osm.
Tentokrát příjemně odpočati posnídali jsme v neděli dopoledne černou polívku, takzvanou prdelačku, a někteří byli hotovi i něco uklidit. Některé nás zase zlákala stále nedopitá plzeň v sudu. Na úklid musím příště přibrat více morálních i fyzických sil, přiznám se upřímně, že v neděli jsem toho moc neudělal. Ale zase jsem se nikomu nepletl .
Také se přiznám, že trávit celý víkend v chatě, ze které se dá vylézt kvůli zimě jen na pár minut, pít tři dny za sebou stále pivo, spát za neustále hrající hudby na podlaze ve spacáku a do toho dva dny se nemýt není už úplně můj styl. Ale kvůli opravdu příjemně kamarádské atmosféře a zážitkům, jako je právě řezník v akci, něco překousnu a naplno si akci užiju. Jako bonus navíc jídlo na týden a maso v mrazáku se opravdu v tísnivé finanční situaci hodí
Takže tímto děkuji Pafčounovi a celé VVČ za pozvání a doufám, že jsem jim neotrávil víkend svou přítomností .
A taky doufám, že se nebudou zlobit, když tu vyjmenuju, kdo se zabijačky zúčastnil: Pafčoun, Majkl Plzeňskej, Majkl Hajnej, Láda, Kozel, Bohouš, Emba, Aleš Hraboš, Jarin Černý, Zed, Olin, Rosťa Němec, Majkl Nicek, Aleš Termer a moje maličkost. Tak zase příště: Víc masa do jitrnic!!!

S Lajbou na pracovně - pivním autovýletě

10. února 2010 v 16:49 | vítor |  Na cestách
Kamarád Lajba pracuje jako řidič vakcinačního teleportu a do jeho kompetencí spadají dva regionální okruhy. Jeden z nich začíná Havlíčkovým Brodem a obloukem přes Litomyšl směřuje pod Orlické Hory, aby se pak vracel zpět na Hradec Králové a Pardubice. Ten druhý je severovýchodní a zahrnuje větší část Královéhradeckého kraje a pod Krkonošemi končí na Jablonecku a Liberecku. Oba dva skýtají častou možnost zastavit se v nějakém regionálním pivovaru, nasát atmosféru místa a zakoupit vzorky v našem regionu těžko sehnatelné. Já využil volného dne a vyjel jsem s Lajbou na okruh první.
Těžko se vstávalo v půl šesté, ale těšil jsem se na cestu a v šest hodin vyjížděli jsme v dobré náladě. Lajba moc nenaspal, pomáhal kamarádům při koncertě s aparaturou, ale držel se statečně a energii doplňoval celozrnnými chleby, neboť se stravuje dietně.
V sedm hodin měl Lajba v Praze naloženo a vyrazili jsme směrem k brněnské dálnici. Měli jsme trochu obavy z počasí na Vysočině. Tam skutečně lehce sněžilo, ale dálnice byla průjezdná a dobře i sjízdná. Cestou jsem se seznamoval s navigací namluvenou hercem Liškou.
V Havlbrodě nás čekala zastávka na poliklinice a pak návštěva pivovaru. Vše jsme vyřídili. Pivovar velice pěkný, s firemní prodejnou přímo na vrátnici, jak je ideální. Zakoupil jsem černou jedenáctku a světlý speciál čtrnáctku. Dostal jsem s firemní igelitkou a měl radost, jak ten výlet zdárně začíná. Bylo devět hodin a vykukovalo Slunce. Všude byly hromady sněhu navršené podél silnic do vysokých mantinelů. Cestou na Hlinsko zajeli jsme si kousek přes Chotěboř. Tam je jeden z nejmodernějších českých pivovarů. Nebyli jsme se jisti, jestli má v areálu prodejnu, proto jsme se zastavili na benzince. Tam jsme se dozvěděli, že pivovar prodejnu nemá (jen stánek a ten byl v tomto počasí zavřený), ale že pivo mají i tam. Tak jsem koupil dvě černé jedenáctky a pivovar jsme si prohlídli cestou z auta.
V Hlinsku nás čekalo zklamání. Moc hezký pivovar byl v pondělí zavřený. Nechali jsme ho na jindy a jeli jsme dál. Další zásilku vezl Lajba do krásného města Litomyšle. Tam pivovar není, ač Bedřich Smetana se tam narodil na zámku paní sládkové. Ale cestou je také krásné město Polička, kde je krásný tradiční pivovárek. Systém prodeje je tam takový: Skladník ve vaťáku se vás zeptá, co chcete a pošle vás do kanceláře. Tam sedí velice silná a zpocená paní, které zaplatíte, a ona vám napíše cedulku. Tu si vezme skladník a přinese vám pár lahváčů, ketré jste si zaplatili. Já si koupil čenou desítku a světlou dvanáctku. Spokojeně jeli jsme dál.
Čekalo nás několik měst bez pivovarů. Litomyšl, Ústí nad Orlicí, pak jsme spěchali do Jablonného nad Orlicí, městečka těsně před hranicí s Moravou,a pak po hlavní silnici Ostrava - Hradec Králové do Žamberka, kde je minipivovar Kanec, který vyrábí výborné nakuřované pivo, ale má v pondělí zavřeno. V Žamberku jsme se zásilkou navštívili místní léčebnu Albertinum. Další pivovar nás čekal až v Hradci Králové, tak jsme frčeli. A to už bylo půl druhé a do tří jsme museli stihnout ještě Pardubice. Nakonec do půl čtvrté, jak si Lajba telefonicky ověřil. Proto jsme za pomocí navigace, na které jsme střídali hlas Pavla Lišky s hlasem Polky Katarziny, usoudili, že onen pivovar je vlastně pivovar Rambousek, který nestáčí pivo do lahví. Vyřídili jsme proto zakázky, pokochali se urbanistickým uspořádáním Hradce Králové a zamířili do Pardubic.
Poslední vakcína a pak už jen pivovar Pernštejn. Před vchodem do podnikové prodejny seděli dva starší chlápci a na zimním sluníčku si dělali legraci z třetího chlapíka, který jel okolo na kole. Celá atmosféra před pivovarem byla velice pozitivní. Pernštejn má ohromující sortiment, naprostou specialitku, osmiprocentního Portera. Kromě něj ještě tři druhy černých piv! Návštěva v prodejně pivovaru Pernštejn nás velice potěšila a naladila na rychlou jízdu domů.
Do Slaného jsme dorazili po pěti stech sedmdesáti kilometrech a jedenácti hodinách v pět odpoledne. Domů jsem si nesl igelitku a krabici s patnácti ukázkami východočeského pivovarnictví. Jen více takových výletů!

Slečna Há je na horááách

7. února 2010 v 2:30 | vítor |  Poetika
bez tebe svět je ragnarokem
nevidím na něj ani jedním okem
bez tebe svět je chaosem
anebo zmateným divným snem

Místo poznámek k výletu

6. února 2010 v 17:35 | vítor
Poznámky k výletu nebudou, páč nebyl výlet. Teda byl, ale provedli ho jen Brada se Srnkou. Brada je snad jedinej člověk, kterej určitě nepotřebuje program Antisádlo. Já jsem místo toho volil domácí odpočinek, četbu detektivky s Mikem Faradayem a nakonec i sledování dokumentů.
V televizním programu mě totiž zaujal dokument o nosálech, medvídkovitých šelmách, které obsazují vysoké příčky v mém žebříčku oblíbenosti zvířat. Nejvíce se mi líbí nosálové červení, ale tento dokument byl o nosálech bělonosích, zvaných také bělohubí. A tito nosálové v dokumentu žijí v poměrně těžkých podmínkách pralesa v Kostarice, kde je 5 měsíců sucho a kde najít potravu není úplně jednoduché. Nosáli mají kliku, že svým čenichem vyšťourají kde co, ať už želví vejce z písku nebo sklípkana z ďoury. Ale velkým nepřítelem pro ně jsou opice malpy. Nosálí samice si totiž staví hnízda ve stromech a tam jejich mláďata právě napadají malpí samci a žerou je. Nosálí populace je tak ohrožena. Život v přírodě je drsný a každá změna počasí nebo zásah člověka má okamžitý účinek na křehkou rovnováhu prostředí. Dokument nabízel jen málo veselý pohled na realitu nosálího žití.
U telky jsem zůstal a díval se na další dokument. Tentokrát potěcha pro oko milovníka turistiky. Německý dokument o Česko - saském, z jejich pohledu Sasko - českém Švýcarsku nabízel spoustu krásných záběrů na skalní města v této pozoruhodné přírodní oblasti. Zaměření na německou část přineslo informace o místech, která jsem ještě nenavštívil, což bych měl rozhodně udělat. Pevnost Königstein, původně česká, je poměrně známá, ale o zámku Weesenstein jsem v životě neslyšel.
Pak ještě přišel další dokument, tentokráte české produkce, a to z cyklu Rajské zahrady. O Kuksu. Kuks je krásné místo a také zcela jistě skýtá potěchu pro oko. Bohužel české dokumenty liší od těch zahraničních potřeba co nejvtipnějšího průvodce a komentáře. Josef Polášek s Arnoštem Goldflamem jsou sice mistři humoru, ale jejich snahy o bodro - poučnou humoresku mě odradily po třech minutách.
Tak jsem si připravil maté a šel psát tenhle článek, kterej měl bejt původně poznámkovým přehledem ke článku o výletu z Panenského Týnce do Pozdně.
Snad se brzy začne dít něco, o čem bude potěcha psát.

Čerstvý sníh

3. února 2010 v 9:00 | vítor |  Music
Sníh se v Čechách drží už 25 dní, což je nějaký rekord nebo co....V tuto chvíli se sype další sníh. Únor bude bílý, polnosti silnější, jarachtiví dostali další ránu do vazu.
Ačkoli je počasí jedním z nejdiskutovanějších témat, moc se s ním dělat nedá. Leda si pustit nějakou jamajskou žhavou písničku:


pod křížem jižním

1. února 2010 v 7:13 | vítor |  Zvířátka
zatímco zde vši lyžní
já chtěl bych být mývalem jižním


....a písnička na první dobré únorové ráno: