Mistři!

1. března 2010 v 22:48 | vítor |  Nauka i óbšestvo
z krajin krajských přeborů

Léta chodíval jsem ve Slaném na hokej. Od sezóny 1982 - 83 nevynechal jsem většinu domácích zápasů slušných devět let. Vystřihoval jsem si referáty z novin a lepil je do sešitu. První hokej jsem ve Slaném viděl ještě na plovárně, ale to mám hodně mlhavé. Určitě si pamatuju rok 1981, kdy dostal Zvěřínek (u Nymburka) od Slaného doma (v Nymburce) 1:16, na odvetu vůbec nepřijel a krajský tisk KV KSČ Svoboda psal: "Zvěřínek se bál."
V roce 1986 Slaný poprvé vyhrál krajský přebor i kvalifikaci ( na Vodní stavby Tábor mohlo přijít okolo pěti stovek lidí) a postoupil do II. hokejové ligy (tedy třetí nejvyšší soutěže). Trenérem se stal Vlastimil Sýkora, trenér československé reprezentace z roku 1959. V prvním ligovém zápase proti I. ČLTK Praha hrál v dresu hostí i Marian Jelínek, dnešní úspěšný trenér.
Pak se mi život zvrtnul jinam a já se vrátil ke slánskému hokeji až na začátku nového milenia. Tehdy Slaný opět postoupilo do ligy a přehrálo v kvalifikaci SK Kadaň, vítěze ústeckého přeboru (dnes I. liga). Ale poslední léta nedělala slánským hokejovým příznivcům (tedy asi stovce lidí v patnáctitisícovém městě) radost. Slaný trpěl finančním propadem, zastaralým vedením a úbytkem hráčské kvality. Několikrát se udržel v lize jen tak tak a také zachraňoval soutěž nákupem licence či jiným administrativním způsobem. Oddíl se pokusil řešit situaci spojením s univerzitním hokejem a stal se oficiálním týmem pro přípravu na Univerziádu. To byl asi poslední hřebíček do rakve.
Nakonec spadli. Jedině dobře, bylo třeba projít katarzí, aby se vody pročistily. Po dvou letech byl tým zkonsolidován a nastal čas na útok na přední pozice.
Už v loňské sezóně jsem krajský přebor několikrát navštívil a příjemně si zavzpomínal na léta osmdesátá a také devadesátá, kdy Slaný bojoval v přeboru nebo druhé lize mimo jiné s Mladou Boleslaví, Ústím nad Labem (to byly těžké prohry), Karlovými Vary a dalšími týmy, které jsou dnes někde úplně jinde.(Ale třeba i s Mělníkem, kde hokej skončil, zatímco ve Slaném drží.) Slaňáci nakonec vypadli v semifinále s Kutnou Horou, kde dostali 1:8, zatímco já pamatuji některý z oněch roků, kdy na slánském zimáku prohrála Kutná Hora 1:12.
Letos jsem měl takový nějaký starý důvěrný pocit z toho slánského hokeje. V bráně dobrý gólman, jako býval Jarda Linc, obrana vyztužená chlapy v odpovídajícím věku, útok táhne Bican Nesmrtelný, mladej Krégl ( ve Slaném hrávali otec i strýc), bratr slavnějšího Vejvody a nakonec i Roman Kalla, spolu s hrajícím trenérem Hlavatým opravdoví páni hokejisté v týmu (Kalla si zahrál i španělskou ligu). Viděl jsem pár zápasů a je to samozřejmě trochu legrace, ale zápasy s Jesenicí, Královým Dvorem nebo Rakovníkem měly náboj, kvůli kterému stojí za to na hokej jít.
Skončili druzí, prošli do finále, vždycky po prodloužení nebo nájezdech. Ve finále s prvním Rakovníkem. Oba zápasy v základní části s ním prohráli.

První finále se hrálo v poslední únorový pátek, odveta pak v neděli. Oba zápasy jsme chtěli s Lajbou vidět. První zápas doma. Stáli jsme nad trestnou, kousek od nás uhulákaný kotýlek. Dlouho bez gólů, vedli jsme 1:0, pak 2:0, ale hosté hned snížili. Byli pohyblivější a zápas zvrátili. Výsledek 3:4 byl možná spravedlivý, ale nic to nemění na tom, že hlavní rozhodčí byl pičus.
K druhému finále jsme odjížděli po stěhování skříní u Lajbů doma a s vědomím, že musíme vyhrát a ještě vyhrát prodloužení nebo nájezdy. Rakovnický stadionek nás překvapil svou útulností a bufetem s dobrou desítkou BB z Budějovic hned u vchodu, navíc s možností stát za plexisklem za bránou. Zápas vidělo přes pět stovek lidí, nedokážu si představit, že by tolik přišlo na Slaný. Atmosféra byla vynikající. Vzpomněl jsem si na své vstávání ke čtvrtfinále na olympiádě. Tady to bylo daleko lepší a hrál se tu dramatičtější hokej. Slaný překvapivě odolával a vedl zásluhou náhody - brankáři domácích Krásovi (otec chytával léta za Kladno) přeskočil za bránou puk hokejku a po střele do prázdné brány jsme se mohli s Lajbou osaměle radovat. Přes všechna očekávání se nedařilo Rakovníku vyrovnat. Brankář Slaného, Zbyňďa Vaňous podal ve finálových zápasech neuvěřitelný výkon (v odvetě v Rakovníku chytil přes 50 střel) a tentokrát se dařilo i slánským obráncům. Slaný vyhrál 3:1 a prodlužovalo se. Byli jsme napjatí jak struny a svině. V prodloužení mohli domácí dát asi šest gólů. Nakonec se jely nájezdy.
Naštěstí na tu bránu, za kterou jsme v rohu stáli. A naše radost byla veliká. Přestože jsme Krulišovi na penaltu moc nevěřili, ostřílený harcovník se nemýlil, a Zbyňďa chytil všechny tři nájezdy už značně nervózních domácích hráčů.

Hokejový klub Slaný se tedy stal vítězem krajského přeboru sezóny 2009/2010. V kvalifikaci o druhou ligu bude hrát s Kadaní "béčkem" (sic!) a HC Lomnice nad Popelkou. To bude nějaká pohádka.
Tak uvidíme, jak to dopadne. Už tento čtvrtek, 4.3.!!!
Tady je lehce strašidelné video z nájezdů ve finále v Rakovníku. V té tmě vlevo za brankou stojíme já s Lajbou:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VáclaF VáclaF | 2. března 2010 v 9:25 | Reagovat

V pátek 26.2. jsem vyrazil s kámošem na vandr na poslední sníh. Kolem 14:00 nás kolega vysypal z auta u Řevničova a zmizel. Nám zbylo pouze lahvové v báglu a jinak kolkolem mlha, déšť a po kolena sněhu, který byl těžký a mokrý. Dovlekli jsme se do Rakovníka až za tmy a za vytrvalého mrholení po 19 km ve sněhu, z čehož dobrou polovinu jsme fakt šli za sebou jak dva Hannibalovi sloni. Po prohlédnutí nocležiště na podiu na koupáku Mr.Tyrše, jsme konečně zapadli do hospody u zimáku a pozvolna roztávali. U třetího 12° Bakaláře (velmi dobrý) nahrnuli se dovnitř na první pohled sportsmeni, shodili objemné tašky v rohu a obsadili sražené stoly, kterým vévodil veliký pohár. Eskadra hokejistů nás vůbec nebrala na vědomí a okázale nás ignorovala. Vůdce této smečky nalil šampaňské do poháru a tento poté koloval za neustálého skandování „mistři, mistři“. Když se vůdce a mluvčí konečně dostatečně pokochal atmosférou vítězství, zaměřil svůj pohrdlivý zrak na ostatní osazenstvo hospody, tedy plebs. Kromě nás dvou, kterým ještě stoupala pára z propocených ramen, byli všichni hospodští povaleči sympatizanty místního hokejového teamu. Logicky jsme se tedy stali terčem vůdcova vystoupení. Když se dostatečně vysmál našim objemným tornám a noclehu pod širákem v mrazu, optal se odkud jsme. Po naší odpovědi, že od Slaného, rozlehl se hospodou hurónský smích a nám konečně doklaply souvislosti. Ačkoli by se pravděpodobně mezi hokejkami našlo pár sympatických obličejů, celkově jsme se cítili jako slánští patrioti na poli sportovním poměrně dotčeni a Bakalář nám hořkl v ústech. Na rozloučenou jsme ještě byli počastováni nějakými hláškami, ale to jsme již s hlavou vztyčenou teatrálně odcházeli. Na víc jsme se při přesilovce (lidí i piv) nezmohli.  Veliké zadostiučinění po přečtení reportáže z nedělního mače !!! VáclaF

2 vítor vítor | 2. března 2010 v 14:12 | Reagovat

[1]: Krásný příspěvek!!! Je opravdu zajímavou shodou náhod dozvědět se přímé svědectví o rakovnické samolibosti a nafoukanosti. Nu, spadl jim hřebínek, frajerům :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama