Srpen 2010

Etymologie evropských hlavních měst I.

24. srpna 2010 v 9:24 | Tezaurus |  Nauka i óbšestvo
Etymologie, onomastika, toponomie. Oblíbené obory a oblíbená témata hovorů s přítelem a velkým vzorem, autorem jazykovědné příručky Primitivní záměny, Mílou Jarešů. Nyní jsme se s Mílou na pivku v Kolíně dohodli, že zde na blogu představíme malý seriálek o původu jmen hlavních měst evropských států. Na přeskáčku,jednou já, jednou on. Dnes začínáme prvním dílem.


Warszawa

Jméno polského hlavního města vzniklo jako mnoho jiných slovanských měst podle vlastníka města nebo původní osady. V tomto případě se jednalo o rybářskou osadu, kde místní rybáři netušili, že se jejich vesnička stane jednou hlavním městem státu se čtyřiceti milióny obyvatel. Jméno Warsz, podle kterého je Warszawa pojmenována, je domácí podobou jména Warcisław, v české podobě ho známe jako Vratislav. Stejný původ jména má tedy známé slezské město Wrocław. V Čechách by se město Warszawa jmenovala zřejmě Vraclava, podobně jako vesnička Vraclav nedaleko Vysokého Mýta.

Budgerigar is not what it seems to be

10. srpna 2010 v 18:27 | vítor, foto slečna Há
Slečna Há si jednou pozvala ke mně domů kamarádku Pjoce a koukaly spolu na Davida Lynche. Né teda na jeho fotku, ale na film. Na film, u kterýho mám chuť kouřit desítky cigaret, odcházet od něj, vracet se k němu a pouštět si ho pořád znova a znova. Twin Peaks: Fire walk with me. Komu neběhá Děda Mráz po zádech z toho, co se děje v poklidném americkém městečku, je otrlec a kynik. No nicméně, tyhle dvě slečny koukaly na ten film, když zrovna vlétla do pokoje andulka. Kanárek, jak mi hlásila slečna Há. Ale její vlastní fotka ji usvědčuje: byla to andulka, která dostala půvabné české jméno ze zkomoleného latinského jména undulatus, tedy papoušek vlnkovaný. Jako když si dámy nechají dělat ondulaci. Andulka pak zase odletěla, některá ze sídlištních koček se pak v noci svým kamarádkám chlubila exotickým úlovkem a nám zbyla tahle fotka:


Španělské filmové léto

10. srpna 2010 v 13:36 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Společné sledování kvalitních filmů máme se slečnou Há moc rádi. Zapečeme si housky nebo připravíme jinou dobrotu, pokud se poštěstilo, já si dám i sklenku vína. Usadíme se a užíváme si dílka, která se jen málokdy objeví v Hollywoodem zahlcené distribuci. Shodou okolností se nám poslední dobou sešly hlavně filmy španělské výroby nebo ve Španělsku se odehrávající. Až jsme si to označili jako Španělské filmové léto. Tady ty filmečky jsou, třeba pro vás budou inspirací:







Formanem třikrát po výletech

3. srpna 2010 v 18:11 | vítor |  Na cestách
Děda slečny Há je prima chlápek, muzikant, vodák a docela známá postava v Kvíčku a okolí. Právě jel na vodu s partičkou kluků a napadlo ho, že bychom mohli se slečnou Há převézt prázdné auto s vozíkem, kterým se vezly na vodu lodě, zpátky do Slaného. Nakonec jsme si ještě po dva následující víkendy dědova formana půjčili na výlety.

1.

Nadryby jsou místo, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale právě tam měl děda namířeno na vodu. Je to na Berounce až u městečka Chrást kousek od Plzně. Jede se tam přes Rakovník, Kožlany a přes vesničky nahoře nad Berounkou moc hezkou krajinou. V Nadrybách v kempu u přívozu jsme vyložili lodě a všechny věci a vydali se na cestu zpět. Poprvé jsem řídil auto s vozíkem; kromě couvání to bylo v pohodě. Dojeli jsme příjemnou klidnou jízdou až do Čisté u Rakovníka. Tam jsem tušil nějaké místo na přenocování. Zastavili jsme u hospody a u pití jsem prozkoumával mapy. Hned za Čistou u Zdeslavi jsou rybníky a nějaký kemp. Jeli jsme to prozkoumat. Nakonec jsme se usídlili u krásného rybníka s vysokými břehy a čistým dnem. Večer jsme skočili do rekreačního střediska na pivko a moc hezky se nám tam spalo. Ráno koupel v rybníce (jen já, slečna Há do toho nešla) a vyrazili jsme. Po otáčecích manévrech jsme posnídali v Rakovníku v parku a zamířili domů.

2.

Další víkend jsme se dohodli s Vojtou a Terezkou, že se pojedeme koupat. Domluvili jsme s dědou auto, ale pak jsme změnili plán výletu, protože se pokazilo počasí a na koupání to nebylo. Vyrazili jsme na Mělnicko. Za Mělníkem je nádherný kousek české země všeobecně zvaný Kokořínsko. Krajina s hlubokými údolími, skálami a lesy je úchvatná. Dojeli jsme do údolí pod hrad Housku a šli se projít. Houska je hrad přestavěný na zámek, ale působí dál víc jako hrad. Je postavený na skále nad vysokým údolím a opředený různými tajemstvími a pověstmi. Zřejmě stojí na nějakém silném energetickém bodu. Zajímavý je také tím, že tam v 70. letech 20. století kastelánoval Sváťa Karásek a Plastic People tam natočili své první album.
My jsme dovnitř nešli, ale prohlédli jsme si okolí a z vysoké skály se dívali daleko do kraje. před námi se vypínal z rovin okolo řeky Labe Říp, v dáli byly vidět rozdělovské věžáky a také větrníky u Pcher. Pak jsme seběhli dolů, nasedli do formana a jeli do Mělníka.
V Mělníku nás nemile překvapila rekonstrukce krásné čajovny umístěné v jediné zachovalé městské bráně. Tak jsme se šli projít po centru a na vyhlídku na soutok Labe a Vltavy. Bylo to moc hezké. Pak jsme ještě skočili na chvíli do hospody a jeli spokojeni domů.

3.

Další víkend jsme se opět domluvili s dědou na půjčení auta a ještě s Mrkvičkou a Mílou Vágnerem na společném programu. Jeli jsme na Litoměřicko. Když jsme přijížděli do Litoměřic, tak zrovna pršelo, ale nad městem už zase bylo pěkně a my se mohli těšit na vyhlídku. Jeli jsme totiž na Varhošť, na kterém jsem už byl několikrát a na kterém jsme taky byli se slečnou Há, a to loni na podzim. Větrné počasí nakonec trochu odradilo oba naše spoluvýletníky, ale my jsme si se slečnou Há Varhošť hodně užili. Byl krásný rozhled a vítr kýval rozhlednou. Bylo to nádherné! Pak jsme jeli dolů do Litoměřic, zaparkovali v pěkné čtvrti pod horním nádražím a šli se projít do města. Litoměřice jsou krásné. Mají nádherně zachovalé centrum, hradby a návrší s kostelem a biskupstvím. Moc se nám tam líbilo. Obdivovali jsme gotické a renesanční domy a výhled z parkánů.

Litoměřice
V domkách pod hradbami bychom hned mohli bydlet, jak byly půvabné.

Dvorky pod litoměřickými parkány
Potom jsme ještě navštívili litoměřickou čajovnu, také moc pěknou. Navíc bylo znát, že majitel čajovny měl zřejmě neomezený rozpočet. Škoda, že jsem nedostal čaj. Ale nevadí.

Všechny tři autovýlety přispěly k letošnímu pohodovému létu. Vzhledem k tomu, že jsem v plném pracovním procesu, jsou pro mě takové výlety náhražkou dovolené. A já jsem rád, že jsem si našel čas se o to s vámi podělit.

Smrt přišla v červnu

2. srpna 2010 v 19:48 | vítor |  Všední Nevšední
"Hlavní myšlenkou této karty je smrt starého já, konec jedné etapy, jednoho starého přátelství a jednoho životního stylu. Přináší konec něčeho starého a začátek úplně nového života, nevyhnutelné změny, naděje, plány, ideály…
Hlavně musíme překonat propast resignace na všechno a odvážit se skočit do něčeho nového."

smrt
Ke smrti schylovalo se dlouho a taky jí předcházelo trpné umírání. Projevilo se zejména ve velikých ztrátách finančních, které nakonec provázely i samotný proces změn. Během dvou týdnů jsem změnil práci i bydlení. Nic nezačalo být jiné, jen nazírané z jiného pohledu. Jako kdybyste se dívali na zmenšeninu města a pootočili si ji o 90°. Stálo to všechno hodně sil, ale úleva, jež po smrti přichází, je značná. Poslední dva měsíce svého roku snad již přežiju v klidu.  Něco vždy člověk musí obětovat, něco nového k němu přichází.
V novém se mi bydlí dobře. Mám krásný výhled ze dvou balkónů, rekonstruovanou koupelnu a příjemnou kuchyni, ve které je radost vařit. Pobývá tam se mnou slečna Há, která mi vnáší do života radost a medvídek Kuky, který je tam se mnou, když je slečná Há doma. Nemám internet a po náročné práci mi ani nechybí. Další změna úhlu pohledu: Před měsícem jsem přišel domů, zapnul počítač, hudbu a internet. Do práce nemusím dojíždět a pěšky to mám velice blízko. Končím později, ale doma nejsem pozdě. Užívám si krásných letních dnů. O tom něco napíšu v dalších příspěvkách.