Leden 2011

Vombat

28. ledna 2011 v 9:51 | vítor |  Zvířátka
Slečná Há mi nevěřila, že existuje zvířátko zvané Vombat. Tak tady je. Žije v Austrálii a je to vačnatec. Takovej medvídek, vypadá nejvíc jako bobr nebo kapybara.


K čemu je veřejnoprávní rozhlas?

24. ledna 2011 v 9:48 | vítor |  Music
Třeba k tomu, že jen tak pustíte televizi a ta je zrovna přepnuta na rozhlasové vysílání a zrovna  je tam stanice Praha, kde zrovna mezi dvěma pořady vysílají tuhle píseň, která mě přilepila k židli a nechala mě poslouchat s hubou otevřenou.


Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál

Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata
A na vrbě tam ledňáček zářil a voda v tůni chladná, stojatá

A on jako blázen blatouchům vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesů hulákal podivné nesmysly o bílé lani

O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení

Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš
To mě zabije, já už nevstanu
Oči z oblázků, vlasy ze vřesu
To mě zabije, to si odnesu

Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál

To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou, schovává dopis v kamení

Ústa z popela, paže z větvoví mám
Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží, vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal a to nestačí

Ústa z popela, paže z větvoví mám
Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží, vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal

Čtení povánoční

20. ledna 2011 v 13:10 | vítor |  Literatura
Knihu Emila Hakla Let čarodějnice dostala od Jéžíška slečna Há, ale hned jsem se jí zmocnil já a zhltnul během pár dní na konci loňského roku.


Emila Hakla mám moc rád, popisuje všední život nevšedním způsobem. Jeho hrdinové jsou chlápci středního věku, kteří pracují v reklamkách nebo redakcích časopisů, procházejí životem a Prahou s pocitem čehosi nenaplněného a snaží se ho smysluplně naplnit.
Hrdina tohoto románu v téměř až psychedelickém zážitku propíchne právě koupeným nožem protivného člena ochranky v supermarketu, tráví hodiny a hodiny zíráním na béčkové a nezávislé filmy, zmizí z práce na mnoho měsíců do Portugalska, aby se vrátil a nebyl moudřejší.
Kniha se výborně čte a Emil Hakl je právem jeden z nejoceňovanějších současných českých spisovatelů.

Sunny

20. ledna 2011 v 12:39 | Bobby Hebb |  Music
Písnička z roku 1966, kterou většinou lidi znají ve verzi od Boney-M

Sunny, yesterday my life was filled with rain.
Sunny, you smiled at me and really eased the pain.
Oh, the dark days are gone and the bright days are here,
my sunny one shines so sincere.
Oh, Sunny one so true, I love you.

Sunny, thank you for the sunshine bouquet.
Sunny, thank you for the love you brought my way.
You gave to me your all and all,
now I feel ten feet tall.
Oh, Sunny one so true, I love you.

Sunny, thank you for the truth you've let me see.
Sunny, thank you for the facts from A to Z.
My life was torn like a windblown sand,
then a rock was formed when we held hands.
Sunny one so true, I love you.

Sunny, thank you for the smile upon your face.
Sunny, thank you for that gleam that flows with grace.
You're my spark of nature's fire,
you're my sweet complete desire.
Sunny one so true, I love you.






Meditace v pavilonu motýlů

18. ledna 2011 v 11:17 | Stanislav Komárek |  Nauka i óbšestvo
Velice zajímavý článek o pojetí života a smrti v současné Evropě

http://ekolist.cz/cz/publicistika/eseje/meditace-v-pavilonu-motylu

Společnost pro stoprocentní využití potravin uvádí

18. ledna 2011 v 11:07 | vítor |  Zvířátka
Nosálové mezi špekouny na pláži


V Mnichově

18. ledna 2011 v 8:21 | vítor |  Než zazvoní budík
Ve městě, jež bylo Mnichovem, jsem se octl v rámci jakéhosi výletu nebo zájezdu. Ale ač nás mělo být víc, do města jsem z kopců sestupoval sám. Bohužel, octnul jsem se na okraji města, všude daleko. Dlouhá třída neposkytovala možnosti ubytování ani dopravy. Vlezl jsem do jakéhosi činžáku a ptal jsem se anglicky lidí, kteří vcházeli právě dovnitř, obtěžkáni kufry, kde je nějaká možnost ubytování. Z pána s knírkem, který odložil zavazadla k výtahu, se vyklubal zřejmě barman, který střídal kolegu, se kterým se pustil do družného hovoru.
"Počkejte 15 minut, než vystřídám kolegu, pak vám odpovím," sdělil mi suše a mě to otrávilo. Odešel jsem z domu a náhle měl možnost z perspektivy obhlédnout, kde vlastně jsem. Ať město bylo Mnichovem či jiným městem, rozprostíralo se v soumraku svými světly daleko pode mnou a já byl najednou v prostorné hale, jež nemohla být jinou než nádražní. Přimotal jsem se k jakémusi informačnímu panelu, od nějž jsem si sliboval, že bude informační. Žena, která v tu chvíli též přistoupila k panelu, byla k nerozeznání podobná mé sestře, jen to prostě byl někdo jiný.
Vyběhl jsem na perón a běžel podél stojícího vlaku. Odbočil jsem doprava a běžel dolů. Tempo děje se zrychlovalo. Přiběhl jsem na další nástupiště o podlaží níž. Bylo zpustlé a prázdné. Trať vypadala jako tramvajová. Běžel jsem ještě níž, prudce klesající chodbou s drátěnou výplní místo podlahy. Doběhl jsem do temné místnosti. Přede mnou běželo zhruba desetileté dítě, které se mi pak ztratilo. V místnosti v rohu seděl muž, ale byl nezřetelný a temný. Okolo něj byla jakási hromada, ve které svítila podivná bledá světla fialovou září. Vše působilo velice temně. Skrčeně a bez dechu jsem proběhl touto místností a v rohu viděl jsem železné dveře. Vběhl jsem do nich. Další místnost působila vyloženě hrozivě. Z temných koutů se ozývaly chrčivé zvuky a mráz mi běhal po zádech. Rychle jsem se otočil a mizel odsud.

Písnička na probrání

13. ledna 2011 v 11:30 | vítor |  Music
Dneska ráno si slečna Há hodně zpívala, aby se vůbec probrala. Tak se dáme jednu zpěvavou písničku, aby se probrali všichni lidi....




Another man gone

11. ledna 2011 v 13:10 | vítor
Nějak odcházej kluci, který znám a kterejm není ani tolik jako mně. Nepřipadám si kurva zas tak starej, aby měli umírat mí vrstevníci.....Tak ti Michale posílám písničku, která by třeba nebyla zas úplně podle tvýho gusta, ale hodí se k tomu, co si proved....




Cestou na zámek

10. ledna 2011 v 14:14 | vítor |  Než zazvoní budík
Malá města mají svá kouzla, zvlášť tady v pohraničí. A zvlášť, pokud ranní slunce vrhá stín barokního kostela na zchátralý měšťanský dům, snad bývalý obchod dobytkem nebo obilím. V dlážděné uličce je ještě chladno, ale den slibuje být teplým a slunečným. Muž vedoucí kolo se zubí a kýve na pozdrav. Jeho košile, čepice i kolo prozrazují, že se zde zastavil čas před desetiletími. Je to tu zubožené, ale má své kouzlo, toto městečko v pohraničí.

"Pojďme někam na snídani!" volám na své druhy.
"Ano, pojďme!" souhlasí ostatní.
"Pojďme na zámek!" ukazuji vzhůru nad město, kde se na skále tyčí zámek zalitý sluncem.
"To ne, to je do kopce a daleko," protestují ti pohodlnější.
"To je tak čtvrt hodiny, víc ne," namítám.
Přes ulici z okna se vyklání starší paní. Vlasy má sestřižené nakrátko a na uších jí visí červené náušnice.
"Dobrý den, prosím vás, jak daleko je na zámek....na Kaznějov, na Košťálov..." tápu, jak se vlastně zámek jmenuje. "Tak čtvrt hodinky, ne?"
"A kolik je hodin?" ptá se paní.
"Osm, tam mají asi od devíti, ne?"
"Ne, od sedmi. To půjdete tamhle nahoru po schodech."
"A je to asi čtvrt hodiny, ne?"

A pak vidíme už schody, které se točí v serpentinách cestou nahoru k zámku. Z pootevřených vrátek domku u cesty najednou vybíhá malé zvířátko, snad myš nebo bércoun, ale na sobě má červený obleček, jaký mívají yorkshirští terriéři, běhá tam a sem a poutá zrak. Od schodiště přijíždí brýlatá paní na kole a zvířátko před ní prchá pod vrata. Paní ještě rychle dobíhá k vratům, ale nemá šanci zvíře chytit.

Začínáme stoupat po schodech a z vrat místo malého rychlého zvířátka vychází rozvážným krokem dikobraz, který vypadá zároveň trochu jako skunk, a stoupá před námi po schodech.
Tak v tom slunném ránu stoupáme všichni k zámku na snídani vedeni dikobrazem, který trochu vypadá jako skunk.