Březen 2011

Grizon malý

29. března 2011 v 15:57 | vítor |  Zvířátka
Není v té plechovce něco ke gryzání, pardon, ke grizání?


Předjarní čtení

29. března 2011 v 12:00 | vítor |  Literatura
Na sklonku zimy přečetl jsem dvě knihy svérazných osobností světové literatury. Zatímco jedna z nich je světově známá, druhá málem byla zakryta prachem zapomenutí.

Herman Hesse - Klingsorovo poslední léto a jiné prózy

Já považuji Hesseho Stepního vlka za zásadní knihu v mém životě a Siddhártu za zásadní knihu pro lidstvo. Ve slánské knihovně jsem za kačku pořídil tuto knihu složenou ze tří novel.

Společným jmenovatelem prvních dvou novel, Knulp a Klingsorovo poslední léto, je hluboký prožitek života. Jak tulák Knulp, tak malíř Klingsor jsou milovníky krás přírody i lidí okolo sebe a prožívají svůj život naplno. Z Hesseho próz tryská životní energie jakou už dnešní spisovatelé snad ani znát nemohou.
Zajímavá je třetí próza Pouť do země východní. Vypráví o fiktivním duchovním bratrstvu, které uchovává vznešené ideje lidstva. Zároveň je ale člen bratrstva vystaven ztrátě víry v existenci bratrstva jako takového a jeho život tím ztrácí jakékoli duchovní hodnoty. Vzhledem k tomu, že na českých gymnáziích se učí v literatuře především české 19. století, není Hesse tak známý, jak by si zasloužil.

Bruno Schulz - Skořicové krámy

Bruno Schulz bývá nazáván haličským Kafkou, byl však na rozdíl od pražského rodáka téměř zapomenutý. Svůj život prožil v haličském městečku Drahobyč. S Kafkou má společné kupecké rodinné zázemí a zvláštní vztah k otci. Byl výtvarně nadaný a i jeho drobné prózy působí jako výtvarné črty. Se snovou poetikou, jemným humorem a detailním popisem líčí své bezprostřední okolí, rodný dům plný tajemných zákoutí, přeplněný neužitečnými věcmi, podivínského otce, který je sužován smrtelnou chorobou. Bruno Schulz se snažil uživit rodinu po smrti otce ze svého mizerného platu učitele kreslení. Trpěl chudobou a situace se ještě zhoršila po začátku druhé světové války. Po Sovětech přišli Němci a zřídili v Drahobyči ghetto. Bruno Schulz byl v roce 1942 zastřelen ranou do týla. Jeho křehké, snové prózy jako by ani nepatřily k tak krutému osudu.


Ledy se hnuly

21. března 2011 v 10:06 | vítor |  Všední Nevšední
Ono bylo na čase. Medvědí idylka v doupěti u telky byla bezva, ale už to chtělo někam se pohnout. Nelyžuji, proto jsem čekal na první březnové přísliby jara. Halt medvěda nepředěláte. Ono to bylo dobré už minulý víkend, kdy jsme v malé sestavičce vyrazili pinkat do Ústí stolní tenis. Panovala velká pohoda, venku svítilo sluníčko, jak kdyby to chtělo najednou dohnat, pinkali jsem jak o život, pili pivka a družili se se starými kamarády ústeckými. Všichni nás považovali navíc za hrdiny, když jsme jeli domů vlakem, což zabralo asi dvě a půl hodiny. Dnešní Evropa požaduje, abyste byli všude hned do hodiny asi.

To bylo dobrý, ale ještě lepší bylo, že jsem vyrazil v pátek po půl roce do Prahy. Někdo by se tomu mohl divit, ale ta nepotřeba někam jezdit byla tak silná, že mi to prostě nechybělo. Kamarád pořádal doma večírek a nalákal mě. Našel jsem si bezva spojení vlakem. Ze Slanýho do Uhříněvsi za hodinu a půl bez opruzu MHD. Uhříněves docelá pěkná, večírek bezva. Bylo tam pár zombíků - to bylo téma večírku - a hrála se hudba již nežijících autorů jako třeba:


Nebo třeba:

Pili jsme pivní speciálky a bloody mary, která mě překvapivě osvěžila, takže jsem zalehl až ve čtyři ráno. Zřejmě pod vlivem utahu jsem byl ráno čerstvý a absolvoval cestu domů. Bohužel "klasickým" způsobem, tedy bus MHD a metro + courák do Sla přes Theodor a jiná atraktivní místa. To mě sebralo všechno energii. Ale ještě jsem stihnul nakouknout na farmářský trh na Kulaťáku. První jarní,takže bez zeleniny. Hodně domácích uzenin, nějaký ten sýr, včelaři atd. Všechno drahé. Chápu, že farmáři prodávají kvalitu, ale někdo to fakt přehání.

Doma jsem si udělal gulášek a moc se mi povedl. Vyrazil jsem pak na pařbu k narození Vojtěcha Herkula Náprstka Jr. Pařba byla výživná, ale já jsem hlavně rád, že pukly ty okovy zimy, kterrý mě poutaly k pohovce a že teď bude čím dál víc možností někam vyrazit. A k tomu nám dopomáhej Bůh!

Limerick knihovnicko - klasicistní pondělní

21. března 2011 v 9:52 | vítor |  Poetika
Ludwig van Beethoven
měl mnoho knihoven
Pak šlápl do hoven,
ten Ludvík Beethoven

Těžké pondělní probouzení

14. března 2011 v 7:54 | vítor |  Zvířátka

Dobré ráno, také se cítíte v pondělí takhle?


Kapitán Hovězí srdce

8. března 2011 v 16:05 | vítor |  Music
Ono už to je pár tejdnů, ale teď už není kam pospíchat. Médii to proběhlo, ale bylo to samozřejmě zahlceno pseudozprávami o pseudolidech. V prosinci loňského roku zemřel Don Glen Vliet, až do roku 1982 tvořící velice zajímavou hudbu pod jménem Captain Beefheart. Věnoval se psychedelické a experimentální hudbě, ale já nejvíc miloval jeho bluesové skladby. Pomalý těžký projev, podobný tomu, co jako blues předvádí Tom Waits. Hovořily ty písně srdcem, v tomto případě hovězím. Ve svých jedenačtyřiceti letech hudební scénu opustil a věnoval se malířství. Jak se taky dřívávejc říkalo: Čest jeho památce!


Lesoň

4. března 2011 v 13:11 | vítor |  Zvířátka
Jak asi vnímá vesmír
takový lesoň pestrý?


Z plebejské kuchyně

2. března 2011 v 11:03 | vítor |  Jídlo a pití
Všechna tato jídla jsme si dělali se slečnou Há v posledním týdnu a moc nám chutnala. Nejsou to nijak výjimečné a originální recepty, je to jen doklad obyčejné stravy jako lehký protiklad k módě perfekcionistických šéfkuchařů a nazdobených miniaturních porcí v restauracích, které jsou in. Jsou to jídla našich životů, vařená po práci, s málo penězi a z obyčejných surovin, bez lanýžů, telecího a zvěřiny.

Surimi se šunkou a sýrem v trojobalu

Tyčinky surimi jsou oblíbený prefabrikát nahrazující lososy, mečouny a humry v plebejských kuchyních. Můžete je zkusit třeba takhle: Každou tyčinku zabalíte do plátku šunky, eidamu a pak do klasického trojobalu. Smažíme na řepkovém oleji a podáváme s brambory ve všech možných úpravách. Tatarku by nám samozvaní gourmeti nejraději zakázali, ale my si ji k tomuto pokrmu dáme rádi.

Kuřecí nugetky v pivním těstíčku

Těstíčka jsou oblíbenou náhradou výše zmíněného trojobalu. Použití piva v takovém těstíčku ničemu neškodí, ba právě naopak. Těstíčko připravíme takto: V misce rozšleháme vejce se solí, pepřem, případně i jiným kořením, přidáme lžičku prášku do pečiva, přisypeme čtvrt kila mouky (necelý půllitr, pokud nemáte váhu) a půlku lahváče světlé desítky. Těsto pěkně vymícháme a necháme odpočinout v ledničce. Poté v něm namáčíme kousky kuřecího (ale třeba taky jiného masa, výše zmíněné surimi, tvrdý sýr, cibuli a další možnosti dle fantazie, stavu ledničky a peněženky). V těstíčku namočené kousky smažíme na pánvi v horkém oleji a opět podáváme s libovolnou variací na téma brambory, přílohami typu tatarka, dresink, kečup a taky třeba s nějakým salátem, jako například:

Variace na zelný salát

Já měl zrovna v ledničce kromě zelí ještě sýr niva. Takže je to jasné, nakrájet, promíchat. Přidal jsem arašídy, opepřil, posypal oregánem a zalil rostlinným olejem.

Buřty na pivu

Buřty na pivu zná každý. Opět záleží na tom, jak je zrovna zásobená vaše lednička. Já je včera udělal takto: smíchal jsem čtvrt litru černé krušovické desítky se dvěma lžícemi kečupu, osolil, opepřil a přidal tymián. Při rozmíchávání kečupu v pivu musíte dát pozor, aby vám pivo nevypěnilo. Nalil jsem směs do pekáčku, rozkrojil buřty na půl a vložil na pivo s kečupem. A slídil, co lednička dá. Moc toho nebylo. Cibule je základ. Pokryl jsem buřtíky kolečky cibule. Nalezl jsem v lednici černé olivy. Proč ne? Buřty na pivu s cibulí a černými olivami jsem zapékal zhruba hodinu. S tmavým chlebem a zbytkem piva to byla lahůdka!





Nostalgie

2. března 2011 v 7:55 | vítor |  Music
Včera mě přepadla chvilková nostalgie. Přemítal jsem nad tím, co je, co se nikdy nemělo stát a co by mohlo být. V uších mi zněla tahle píseň:


And if I say to you tomorrow. Take my hand, child, come with me.
It's to a castle I will take you, where what's to be, they say will be.

Catch the wind, see us spin, sail away, leave today, way up high in the sky.
But the wind won't blow, you really shouldn't go, it only goes to show
That you will be mine, by takin' our time.

And if you say to me tomorrow, oh what fun it all would be.
Then what's to stop us, pretty baby. But What Is And What Should Never Be.

So if you wake up with the sunrise, and all your dreams are still as new,
And happiness is what you need so bad, girl, the answer lies with you.

Oh the wind wont blow and we really shouldn't go and it only goes to show.
Catch the wind, we're gonna see it spin, we're gonna...sail, little girl
do do do, bop bop a do-oh, my my my my my my yeah.
Everybody I know seems to know me well
but they're never gonna know that I move like hell.

Snídání

2. března 2011 v 7:52 | vítor |  Zvířátka

Copa asi snídá ženetka tečkovaná?