Duben 2011

Písnička na včerejší usínání

20. dubna 2011 v 9:02 | James Bright |  Music

Ničení upozornění

20. dubna 2011 v 8:26 | vítor |  Všední Nevšední
Aneb milicionářův marný boj s vandalismem psím i člověčím...






Irena tyrkysová

15. dubna 2011 v 11:53 | vítor |  Zvířátka
Zítra mají svátek Ireny, tak tady je jedna pěkná, tyrkysová....


Fenek

11. dubna 2011 v 16:51 | vítor |  Zvířátka
Jak se jmenuje fena od fenka? Fenka?


Zelňáky

11. dubna 2011 v 9:42 | vítor |  Jídlo a pití
Zelňáky jsou levné a rychlé jídlo. Jsou to vlastně bramboráky, ale místo brambor nastrouháte zelí. Těmi velkými oky, nahrubo. Okořeníte podobně jako bramborák, můžete i nápaditěji, přistrouháte cibuli nebo ne, zpracujete se strouhankou a vejci v těsto a smažíte placky z obou stran na rozpáleném oleji. To je celé. Jíte to s brambory, s kaší z téhož, samotné, s okurkou, tatarkou, papričkou, v ruce nebo vidličkou.
Pokud to přesolíte, přistrouhejte do toho syrový brambor a promíchejte. Brambor vtáhne sůl a navíc to bude líp chutnat. Howgh!




Letecké dny

11. dubna 2011 v 7:49 | vítor |  Na cestách
"Co budeme dělat za těch jarních dnů, které se tak rychle blíží?" můžeme se ptát každý rok v březnu s Franzem Kafkou. Mě osobně vytrhlo jaro z doupěcí idylky doprovázené hokejovým play-off v tv. První známky zapojení se do procesu jara byly spojené s komplexním vyvětráním lůžkovin a otevřenými dveřmi na balkon po dobu několika hodin. Euforie naplno vypukla v podobě dvou vycházek okolo Slaného ve dvou po sobě jdoucích sobotách. Obě proběhly v okolí slánského letiště, kde na létání nadržení vzduchoplavci hojně proháněly své aviony různých typů. Obloha byla v obou případech zářivá, ač ne zcela jasná, a vzduch byl, zvlášť v druhém případě, čerstvý a svěží jak reklama na žvejkačku.

Minulý týden jsme pojali spolu s panem ředitelem Keeblem plán překonat pláň s letištěm nad Božákem a dojít na Těhul, odkud jsme hodlali pokračovat na Přelíc a snad dál…do Řisut….Do trojice nás doplnil zkušený cestovatel Máňa. Bylo krásně. Boží hrob je opravený a Máňa jako zkušený řemeslník a stavitel kritizoval úpravu okolí kaple. Poseděli jsme a pak vyšplhali na okraj plošiny. Dostali jsme se na zadní konec letiště. Tady zapůsobilo kouzlo krajiny Slánska, plošin, hřbetů, vln a neviditelných vesnic v údolích. Přes plochu letiště bylo vidět střechu benzínky na obchvatu, ke které jsme chtěli dojít. Chvěla se ve vzduchu jak fata morgana a nedalo se poznat, je-li blízko nebo daleko. Máňa ji neviděl. Radil jsem mu poposkočit. Pak ji už zahlédl.

Jelikož nevedla k benzínce cesta, obrátili jsme se z kopečka cestou k Čubě. A to právě včas, abychom se vyhnuli přistávajícímu větroni. Proletěl asi deset metrů přímo nad námi a dotkl se země kousek od místa, kde jsme předtím stáli. Na Čubě trávila část dětství slečna Há a onehdy mě tam provedla kouzelnou minikrajinkou skalek, zvětralých kamenů a země pokryté borovicovými šiškami, jak stvořenou pro skřítky a víly k hrám. Proto byl pan ředitel Keebl upřimně překvapen při vyprávění o jakýchsi archivních materiálech, když jsem ho upozornil na jednu ze skalek zvoláním: "Prodejna!" Tak znělo jméno té skalky v dětství slečny Há, což nebohý pan ředitel Keebl nemohl tušit. Odpočinuli jsme si U mlynářky. Nějaký pán tam nahazoval vlasce s návnadami do rybníka a jeden se mu chytil do větví. Se zájmem jsme pozorovali, jak pán vyšvihl zachycený vlasec a ten se háčkem zabodl do země asi dva metry za pána.

Z Kvíce už jsme se rozhodli otočit se ke Slanému. Cestou podél dálnice s panoramatickým výhledem na Slaný jsme skoro chytli úžeh z prudkého aprílového slunce. Podél Novasu došli jsme na Zimák, kde jsme se zchladili Bakalářem a pan ředitel Keebl ještě okurkovým salátem, do kterého si nasypal asi kilo pepře, neboť se mu salát zdál příliš kyselým.

Další sobotu vyjevila se podobná situace, neboť slečna Há se připravuje na zkoušky a přítelkyně pana ředitele Keebla se zúčastnila jako každý víkend jedné rodinné oslavy. Volal jsem panu řediteli a ten, ač stižen následky kulturní noci v jednom pražském klubu, souhlasil s další procházkou.

Sešli jsme se před Hotýlkem a pan ředitel Keebl projevil nejvyšší laskavost, neboť mě pozval na pivo a připravil mi možnost povařit se na jeho výběru jídla z lístku. Pohrdl hotovkami a po mnoha minutách vybral takovou kombinaci salátu, kterou tam nedělají. Nálada před procházkou byla vynikající. Počasí opět slibovalo přízračné, až nagualové zážitky. Přízračně působil i cirkus za plochou dráhou. V chladném větru a prudkém slunci se z manéže ozývaly tlumené zvuky a my jsme s panem ředitelem Keeblem vymýšleli různé možnosti provokace vtrhnutím do manéže.

Ze slánského letiště se otevírá skutečně širokodaleký výhled. Krajina okolo Budče, Pchery, dříve Brežněves, dnes Perníkov, gigantické větrníky nad nimi, Vinařická hora a samozřejmě nejkrásnější panorama okolí Slaného - Smečno. Pan ředitel Keebl mě vedl do Netovic k opravené kapličce. Netovice jsou opravdu pěkná vesnička s velkou návsí s velkými statky, udržovaná, čistá a tichá. Kilometr a něco za Slaným. Od kapličky jsme se kousek vrátili a šli cestou za netovickými humny pod letištěm. Proti nám přes údolíčko svištěla auta po rychlostním obchvatu a před námi se vynořily ploché střechy benzínky. Působila trochu mimozemsky, ale sortimentem oplývala velice pozemským. Pan ředitel Keebl koupil vodu a plechovku piva a zasedli jsme na cigárko na lavici. Pozorovali jsme situaci a označili ji za přízračnou. Z letiště vzlétlo žluté letadlo zvané Čmelák.

Přes dálnici jsme prošli po mostě. Od té doby, co je obchvat hotov, chtěl jsem se po tom mostě projít a dojít odněkud někam právě přes něj. Vždy jsem jej jen podjížděl.

Došli jsme na Těhul. Spekulovali jsme na téma slepičí koncentrák a vaječná restaurace U Pana Vejce před branami slepičárny. Došli jsme přes křižovatku U hrušky zase do Kvíce. Zde se naše cesta protnula s minulým týdnem. Ale do Slaného jsme nedošli okolo rybníka, ale po Chmelnici do Kvíčku a okolo Benaru.

Zde je několik neumělých fotek. Mám teď možnost užívat poměrně kvalitní mobil, takže už tu neuvidíte docela pěkné obrázky obšlehnuté odněkud z internetu, ale moje zoufalé pokusy vytvářet mobilem kvalitní umění.







Etymologie evropských hlavních měst VI.

4. dubna 2011 v 8:02 | Míla Jarešů |  Nauka i óbšestvo
Po kratší (tj. delší) odmlce se opět hlásím se skromným příspěvkem k etymologii evropských hlavních měst. Tentokrát se vypravíme do Albánie a objasníme si původ názvu její "stolice" Tirany.Že by město tyranů? Zlovolného Envera Hodži a jeho krutých soudruhů? Pokusem o špatný vtip svou lenost nezamluvím, uznávám.

Správných možností je opět víc: Jednak může být původem dnešního názvu pojmenování Theranda, zmiňované řecky a latinsky psanými antickými zdroji jako zkomolenina místního pojmenování Të ranat ("doslova napadaná hmota"), neboť pláň, na které se město nachází, je v podstatě naplaveninou horniny z okolních hor.
Druhou možností je, že dnešní jméno bylo odvozeno od názvu hradu Tirkan vystavěného v prvním století před Kristem na svahu hory Dajti. Jeho trosky se zachovaly do dnes. Historici se domnívají, že se je to hrad, který právě takto označoval byzantský historik Prokop v šestém století našeho letopočtu.
Další zajímavou hypotézou je, že název se odvozuje od hlavního íránského města Teheránu, a to na památku vítězství slavného vůdce turecké armády Sulejmana Paši (zakladatele města) během jeho tažení do Persie.
A nakonec jedna legenda: K pojmenování města byl Sulejman Paša inspirován stařenkou, již potkal v době, kdy se chystal město vystavět. Když se jí totiž zeptal, co právě dělá, dostalo se mu v místním jazyce odpovědi "po tir an" - předu hedvábí ...
A pak že poturčenec horší Turka. Poetický obdivovatel odkazu místního lidu byl však původem Maďar.