Červenec 2011

Israel Vibration

17. července 2011 v 21:55 | vítor |  Music
Slečna Há si užívá festival Mighty sounds. V pátek viděla naživo Israel vibration, dnes už dávno klasiky stylu reggae, pokračovatele tradice rastafariánství a legendu, která hrála u nás poprvé. Jelikož nejsem zvyklý závidět, nezbývá, než jí ten zážitek přát z celého srdce. A k tomu nám pomáhej Jah!


Duha

17. července 2011 v 18:38 | vítor |  Všední Nevšední
Nad Slaným se minulý týden po bouřce objevila duha.

Nejdřív vytryskla jako z ohnivého pramene za Slánskou horou:

A pak se rozlila po obloze směrem k Božímu hrobu:


Zadní Nezly

17. července 2011 v 18:29 | vítor |  Na cestách
Zadní Nezly jsou jedním z nejmenších sídel v Českém středohoří. Obcí v pravém smyslu už nejsou, protože těch pár domů, které tam jsou, udržuje při životě to, že slouží jako chalupy. Nevede tam ani silnice, ani turistická cesta a na některých mapách Zadní Nezly vůbec nenajdete. Když tam ale jedete v pravý čas, tak tam můžete najít Mojmíra s Verčou, a když bude správná doba a počasí, tak vás třeba vezmou na houby. Každopádně vždycky tam můžete najít tento pohled na část Českého středohoří s Pannou a Kalichem:


Take a look ( at yourself)

8. července 2011 v 19:26 | Jazzmatazz |  Music
pro mě hit roku 1995 (i když je to z roku 1993)


Je to od nich hezké...

8. července 2011 v 19:23 | vítor |  Všední Nevšední
...i když trochu vybledlé. Vnášejí do našich životů pestrost, barevnost a estetično na úrovni. Senioři. Naše budoucnost.


Báseň pro tento den

6. července 2011 v 11:50 | Ivan Blatný |  Poetika

Proud mléka naplní tvé kočky mělkou misku
a konec sešitu se zatřepotá v blízku,
jako by někdo chytal motýly.
A kácí-li se les, na každou myslím třísku,
je svobodný i ten, kdo píše o Hovnisku,
jsa krásou výkalů své Země opilý.

LSD

5. července 2011 v 13:42 | Jaro Filip |  Music

z krajiny zlatých vrabců


Zlaté vrabce z toho tŕnia
Perlami sa hrdo kŕmia
Diamantové sa plodia psy
A bez románov do kapsy

S hlavou čistou ako raj
Nie Slovák si, lež Samuraj
Príbehy sa rodia rýchlo
Zas myšlienkami sa Ti kýchlo

Žiaden mudrc, asi klaun
Priznávaš sa celkom down
Lebo som Down
LSDown

Chviľu nado mnou zvládneš
Odbavíš sa celkom kladne
Diamondove dogs a zlaté vrabce
After Shave, trenirky a kapce

To všetko sa Ti v hlave krúti
Dopadol si už sa rútiš

Nie Samuraj lež Slovák
Žiaden mudrc, asi klaun
A podo mnou zase Down
Lebo som Down
LSDown

Zlaté vrabce mi oči zobú
Prosím Ťa už ma rýchlo zobuď
Postav na stol prázdne fľaše
Spočítame to o to lahšie

Či mám právo celý deň
Snívat tento cudný sen

Som Samuraj len ľudia milí
Veľky mudrc ba aj klaun
A pod sebou zase Down
Lebo som Down
LSDown



Hrátky se čtenářem

2. července 2011 v 21:43 | vítor |  Literatura
když jaro vrcholí a přelévá se v léto, končí u mě hlavní literární sezóna. stávám se neklidným a nesoustředěným. teplé večery a pozdní soumrak svádějí k filosování nad pivem na letní zahrádce více než četba doma na pohovce. i tak číst potřebuji nutně k životu. ale jaksi jsem se nemohl do ničeho trefit, nic mi nelezlo do hlavy. trápil jsem se s musilovým mužem bez vlastností, kterého považuji za vynikající knihu, ale zřejmě si ji nechám pro případ, že bych náhodou trávil klidné stáří. nakonec jsem se začetl a můžu vám předložit a doporučit několik knih.

mají jedno společné. jejich autoři si se čtenáři pohrávají a předkládají jim světy fiktivní, ačkoli se nevěnují science - fiction, vstupují do děje a komentují ho, nebo dokonce zároveň vysvětlují a zároveň zamlžují okolnosti své předchozí knihy.

Fuga trium

Román českého spisovatele Jana Křesadla byl napsán v emigraci v Anglii v 80. letech 20. století a vydán poprvé v '68 publishers v Torontu. Jan Křesadlo, vlastním jménem Václav Pinkava, byl velice zajímavou postavou české kultury. Byl velice nadán v různých oborech, dříve se tomu říkalo renesanční člověk. Měl lingvistické nadání, uměl mimo jiné starořecky a byl schopen ve starořečtině i skládat verše. Zároveň měl nadání hudební a byl muzikologem. V Československu se živil jako klinický psychiatr poté, co ho soudruzi nechali dostudovat. Psát romány začal až ve Velké Británii, kam emigroval po okupaci v roce 1968.
Jan Křesadlo ve svých knihách nešetří humorem a kritikou totalitních praktik. V knize Fuga trium sledujeme čtyři příběhy, z nichž dva jsou knihou v knize. Vše se odehrává ve fiktivním světě a fiktivní zemi Urogálie, která nápadně připomíná Československo okupované ať už nacisty nebo bolševiky. Hlavní postava příběhu tráví dny schován ve sklepě blázince a krátí si je četbou o osudech tří vězňů uprchlých z tábora, který se jako vejce vejci podobá pozemskému sovětskému gulagu. Další postava, která se skrývá před okupanty v areálu blázince zase z dlouhé chvíle začne psát knihu, která se odehrává ve vymyšlené Bohémii. Vše je propletené a do toho vstupuje spisovatel jako vypravěč, aby parodoval sám sebe. Jan Křesadlo se při psaní zcela jistě velmi bavil a svěží a čtivý jazyk je největší předností knihy.



V melounovém cukru

Kniha Richarda Brautigana je sama o sobě kultem a dočtete se o ní na internetu hodně zajímavých věcí, hlavně tedy v angličtině. Je to jedno ze zásadních dílek americké nezávislé literatury posledních desetiletí. Já ji mám už léta a taky už jsem ji před lety četl. Teď jsem jenom přivítal, když si ji chtěla přečíst slečna Há a já jsem si ji tím připomněl.
V melounovém cukru je v podstatě hodně divná záležitost a trochu z ní jde mráz po zádech. Dá se říct, že je to paralela komunity lidí ze 60. let, tedy hippies. Nalézá se ale ve světě, kde je vše z melounového cukru (domy, nábytek, sochy zeleniny u můstků přes řeku), kde slunce má každý den jinou barvu (jeden den je dokonce bez světla a zvuku), kde jsou mrtví pochováváni ve skleněných rakvích do pstruží líhně, kde dříve žili milí a laskaví mluvící tygři, kteří ale jedli lidi a tak dále a tak dále. Místo, kde komunita funguje, se jmenuje jáMOR. Hlavní hrdina a vypravěč nemá jméno a věnuje se psaní knihy, ale moc mu to nejde, a tak vlastně jen chodí po onom divném místě, které se jmenuje jáMOR. Taky je tam místo, které se jmenuje Zapomenuté podniky. Kromě toho, že vše je jaksi idylické, je všechno taky trochu kruté a bezcitné. Každopádně brilantně napsané. Nutno přečíst. Zabere vám to den dva a máte zážitek na celý život. Navíc je to v českém vydání geniálně ilustrované Jiřím Šalamounem.

Černá záda času

Javier Marías je v současnosti jeden z nejuznávanějších španělských spisovatelů. Mimo jiné byl už nominován na Nobelovu cenu. Ve svém románu si pohrává s pravdou a smyšlenkou, realitou a fikcí, ale hlavně se svými čtenáři. Vypravěčem je sám spisovatel a celé se to točí okolo Maríasovy předchozí knihy, ke které byl inspirován svým několikaměsíčním pobytem na univeritě v Oxfordu. Fascinovaně sleduje, jak postavy z jeho knihy začínají žit vlastním životem, jak v tradičně intrikánském univerzitním prostředí probíhá debata o totožnosti postav, jak jsou někteří lidé polichoceni a někteří uraženi, ač třeba nemají s knihou nic společného, a jak to celé vytváří paralelní realitu. Javier Marías zkušeně vede čtenáře všemi možnými zákoutími a odbočkami, které toto téma skýtá, navíc sám vnáší do knihy témata nová a rozvíjí tak hru se čtenářem na vysokou úroveň. Doporučuju spíš zkušenějším čtenářům.