Září 2011

Etymologie evropských hlavních měst VIII.

25. září 2011 v 19:00 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Míla Jarešů, který se mnou tuto podrubriku zakládal, je zřejmě již definitivně chycen v časorodinné pastičce a delší dobu se na tvorbě nepodílí. Nezbývá, než abych v úsilí pokračoval sám. Dnes si něco povíme o původu názvu hlavního města našich bratrů Slováků.

Bratislava

Jako malému mi bylo vždy záhadou, proč se Bratislavě také říká po staru Prešpurk. Etymologie nám objasňuje, že dnešní název vznikl z toho německého, ale ten zase vznikl ze starého slovanského.
Nejstarší písemný záznam se o Bratislavě zmiňuje jako o Vratisslaburgiu a je z počátku 9. století. Dnes se už asi nedozvíme, co to bylo za Vratislava anebo jestli to byla jen zkomolenina jiného slovanského jména. Každopádně prostor dnešní Bratislavy patřil k Velkomoravské říši a vybudování hradiště některým velkomoravským vladykou nebo údělným pánem je nabíledni. Mohl to být také syn knížete, který tu získával státnické ostruhy. Mluví se např. o Svatoplukově synovi Preslavovi. Názvy zaznamenané v 11. století jsou v podobě Braslavespurch nebo Preslawaspurch. A tady se dalším komolením dostaneme k německému Presburg, zkomoleně Prešpurk, což pak zůstalo názvem města až do 20. století. V době národního obrození ve století devatenáctém odvozoval vědec Pavel Josef Šafařík původ Prešpurku od uměle vytvořeného jména Bracislav, které pak štúrovci přeměnili v konečné Bratislava. Oficiálně se ale Bratislava Bratislavou nazývá až od roku 1920.

Vlček etiopský

25. září 2011 v 18:32 | vítor |  Zvířátka
na tyhlety krásné šelmičky jsem narazil při pročítání jednoho staršího národního zeměpisného. a protože jsem o nich nikdy neslyšel, rozhodl jsem se jim věnovat zde na blogu. jsou jedinými africkými vlky a žijí v počtu už jen několika set kousků. jsou skutečně nádherní a byl by to další z průserů zaviněných lidským rozpínavým hmyzem, kdyby vyhynuli. bbc o nich natočila dokument, jeho části se dají najít na youtube.




Konečná

22. září 2011 v 10:29 | vítor |  Music
poslední dobou končí jedna kapela za druhou. tři z nich, které si tu dnes připomeneme, mi nějak ovlivnily život. nemyslím tím nějaké osudové zvraty, ale slyšel jsem ty kapely v určitou dobu, kdy mě to prostě zasáhlo. pojďme na to:






Pivko na doma I.

21. září 2011 v 13:01 | vítor |  Jídlo a pití
otevírám novou podrubriku, která má za úkol zveřejnit a vychválit piva, která jsem si koupil na doma, ať už k tv, k psaní na blog, k vaření nebo k jídlu

1. díl - Nakouřený švihák

Šviháka vyrábí pivovar Eggenberg v Českém Krumlově, který jinak patří mezi méně nápadné pivovary na českém pivním trhu. Švihák je nakuřovaný tmavý ležák. Nakuřovaný znamená, že při výrobě tohoto piva byl použit pražený slad. Toto pivo nemá až tak "uzenou" chuť, jak by asi měl nakuřovaný ležák mít, ale i tak je lehká nakouřenost znát. Obsah alkoholu je 5,1 %. EPM je 12,4°. Barva je tmavě rubínová až černá, chuť kávová, přiměřeně hořká. Podle mého názoru je to velice dobré, dobře pitelné pivo.




Frotzelova rozhledna

18. září 2011 v 22:24 | vítor |  Na cestách
Hned počátkem září vydali jsme se s bratry Čečrdlovými na malý nedělní výlet. Slunce žhnulo a Bělouš frčel směrem na Louny. Naším cílem se nakonec stal Červený vrch, který najdete u hlavní silnice z Loun na Most a Bílinu. Na tomto kopci si lounští turisté postavili ještě před před první světovou chatu a na ní rozhlednu. Dnes se to tam všechno po oněch otcích lounské turistiky jmenuje.
Chata v horském stylu působí nedaleko Loun trochu přízračně, rozhledna trochu legračně a občerstvení trochu osmdesátkově. Nicméně vše bylo takové malé a pěkné a když jsme se pak usadili s pitím před chatou, kterou obsluha zamkla a odjela, bylo nám tam na tom Červeném vrchu dobře.

Červený vrch se jmenuje také Stříbrník, což je nejasné, protože je buď něco stříbrné nebo červené. Jeho vrchol je v nadmořské výšce 251 m.n.m., což je legrační, protože i slánské náměstí je výš. Ale výhled na okolní kopce je z úzkého ochozu pěkný.
Zde jsou nějaké odkazy:

Jako by se nic nedělo

18. září 2011 v 22:08 | vítor |  Všední Nevšední
Ale děje. Ale jako by nebyl klid, říká se většinou čas, něco z toho všecho uchopit, zformovat do útvaru a vložit sem na blog. Ono taky září připravilo už ve své první polovině řádnou dávku hezkých dnů, které se dají využít jinak, než ťukáním do klávesnice.
Každý si toho ale neužil. Slečna Há si doplňovala zdělání reparátem z angličtiny, seděla u mě v kuchyni a učila se. Já jsem jí fandil u fotbalu v tv nebo u filmu. Nakonec se vše zdařilo a slečna Há už může objevovat kouzla pražského uměleckého prostředí.
Dalo se jít ven, třeba na Skálu, která má v létě své maloměstsky nostalgické kouzlo, dal se hrát fotbal, třeba na turnaji v Neprobylicích a dalo se taky jet na výlet na rozhlednu; o tom pak dále.
Taky jsem spal u Šotků v Hospozíně na zahradě po grilovačce a ráno jsem se probudil do vlahé smetany plné perliček. Kdybych nemusel spěchat na záchod, užíval bych si tu krásu první letošní ranní mlhy dlouhé minuty. A teď jsem zase spal na zahradě ve spacáku, v Třeboradicích, což je nejsevernější část Prahy, takový pražský Yukon, a vzduch byl čerstvý a komáři bzučeli mi do uší.
A taky jsme byli se slečnou Há pozváni do Prahy na večeři. Tak jsem si zas po čase prošel kousek Starého města a viděl jsem Jitku Zelenkovou. Zde vpravo:


A pak jsme se nacpali indickou kuchyní a dali si pak od cesty jedno U Veverků v Bubenči a bylo to fajn. A děly se další věci, taky chodím práce, že ano, ale o tom snad jen v práci.
Zkrátka, září je nejkrásnější měsíc, i když chápu,že někdo preferuje třeba květen. Září mi přináší blažený stav,uchvacuje mě svými barvami a plodností, vyjádřenou třeba hustě obsypanými hrušněmi podél venkovských silnic. Zklidňuje mi krev a dává mi naději do dalšího roku. Zářím totiž začíná můj kalendář. Jeden rok umírá a rodí se další. A jede se dál. Jako by se nic nedělo.

Keebl, pařát, květina

9. září 2011 v 19:20 | vítor |  Poetika

z krajiny srážkových i jiných stínů