Prosinec 2011

Americkej sen

25. prosince 2011 v 18:54 | vítor |  Literatura
Warren Ellis je znám především milovníkům komiksu. Tudíž já ho neznal. Ale tahle kniha je skvělá od začátku do konce a není to komiks. Je to zběsilá detektiva a lehce fantastický průvodce dnešní Amerikou. Hlavním hrdinou je soukromý detektiv Michael McGill. Pohybuje se na hranici ztroskotání a najednou si ho bůhvíproč vybere Bílý dům k nalezení supertajného dokumentu. Michael se seznámí s půvabnou, ale těžce nezávislou studentkou Trix a máme dvojici hlavních postav pohromadě. Jak dokument měnil majitele, cestují Michael a Trix po celých Státech a cestou nepotkávají nikoho normálního. Amerika je plná divných tvorů, kteří trpí těžko vymyslitelnými sexuálními úchylkami. Kniha je parodií nejen na americký životní styl, ale i na způsob, jakým se do pekel řítí celá takzvaně civilizovaná společnost. Psáno břitkým, velice vtipným a úsečným stylem. Je možno přečíst za tři hodiny. Budete se velice bavit a bude vám z toho trošku špatně.


Jablíčka

25. prosince 2011 v 18:39 | vítor |  Poetika
jablíčka nechaná svému osudu v zimní zahradě:


Poslední originál

25. prosince 2011 v 18:36 | vítor |  Všední Nevšední
k vánocům jsme si pořídili knížku o slaném z cyklu zmizelá města. líčí se v ní osudy půvabných předměstí, čtvrtí, ulic a zákoutí, která během druhé poloviny divného století padla za oběť blbosti vtělené v bolševické funkcionáře na různých úrovních. nepovažuji listopadovou revoluci za úplně zpackanou, ale nechápu, proč by nemohli na kandelábru viset ty svině, které zavírali a týrali nevinné "nepřátele režimu", ale také tvůrci panelákových strašidel v našich městech.
dneska je ale panelák docela dobrou adresou, pokud je o něj pečováno. a pečováno je skoro o všechny. oblepují se polystyrenem, barví se na zeleno a růžovo, vyměňují se domovní dveře, schránky a zvonky, pořizují se nové výtahy a světla na fotobuňku. za pár let vám už nikdo neuvěří, jaká to byla dříve ošklivost, hrůza a děs. ale bylo tomu tak. zde mám důkaz. poslední originální panelák ve slaném. tedy jen detail, ale tak vypadá celý dům:


házení bohem

25. prosince 2011 v 18:21 | vítor |  Všední Nevšední
házení bohem je takový můj fórek, který jsem použil, abych zjistil, jak dnes lidé rozumí češtině. mezi partou mých přátel a známých nikoho nezaskočil fakt, že by boží hod měl znamenat totéž co házení bohem.
božím hodem začínají vánoce v západní křesťanské liturgii. je to den narození spasitele. je to významný den, významný okamžik a proto je hodem. toto slovo hod je příbuzné s českým slovem hodina a všeslovanským pojmem god pro různý časový úsek, například v ruštině pro rok.
zblblost dnešních lidí komerčním tlakem, který nás nutí nakupovat a dodržovat rituály a tradice, které nám opět vybrala ve spolupráci s médii komerční sféra, je nebetyčná. vhodné k vánocům je vše, co se dá koupit. stromeček ano, dárky samozřejmě na prvním místě a v co největším množství, všudypřítomné otravné koledy samozřejmě na cédéčku také. to, že je právě tento den, tento hod, důvodem k zamyšlení nad existencí křesťanské tradice narození spasitele, k rozjímání nad stavem světa a vlastní duše, vlastně nad smyslem všeho je nepohodlné, protože neprodejné.
bohem a spasitelem je zábava. pokud se nebudeme hlasitě smát, zářivě hledět na ostatní bavící se a při ohlušující hudbě křepčit až do rána za vydatné pomoci alkoholických nápojů a dalších látek měnících vědomí, budeme zatraceni. znelíbíme se bohu a budeme označeni za ztracence. jakákoli myšlenka, jejíž formulace trvá déle než deset vteřin, je odsouzena k nezájmu. chceme slyšet něco rychlého a vtipného, nad čím nemusíme přemýšlet.
právě zrozený ježíš je meditací, slovem, logem, symbolem k zamyšlení. je to prosté. ale pokud se člověk neuchýlí v jeden z existujích křesťanských sborů, zůstane se svou meditací sám. a tak to má také být, kromě jiného.
na světě žijí miliony křesťanů, miliony lidí, pro něž hod není házením, ale duchovní oslavou. bez diktátu peněz a médií. pojďme si najít, jak také mohou znít vánoční písně. může to být opravdu diametrálně odlišné, než falešně zakrákané nesem vám noviny od pitomců z komerčního rádia či stotisíckrát omleté ježíšku panáčku od pištivého dětského sboru, jehož členové mají dvacet let po nahrávce zcela jiné starosti. nakoupit co nejvíc dárků a tak...






jinak první házení bohem můžeme uskutečnit příští rok, 25.12. 2012, čtyři dny po mayském konci světa a taky po slunovratu. vezmeme přiměřeně velký špalek, napíšeme na něj jméno boha svarožice (svarožic byl slovanský bůh slunce - zjednodušeně řečeno), půjdeme na opuštěné hřiště slavoje nad městem a budeme házet špalkem co nejdále, aby svarožic udělal co nejdelší skok ke světlu a jaru....

Armatae face, et anguibus

14. prosince 2011 v 22:58 | Vivaldi |  Music
...tak ještě jedna pecka. teda vlastně kožená...


Who the Cap Fit

14. prosince 2011 v 22:38 | Bob |  Music
...bob marley na závěr dnešního večera...


Čumák pro tento večer

14. prosince 2011 v 22:30 | vítor |  Zvířátka
čumákem pro tento včer se zaslouženě stává outloň, nejen pro to, že je váhavý. pohled na něj vám dá klid a drobné pozastavení v předvánočním stresu. týpek z příbuzenstva lenochodů se vyznačuje poklidným a stereotypním způsobem života, při kterém ovšem neztrácí upřený pohled do budoucna a starost o věci příští. humor, který s ním někteří uživatelé youtube zažívají, zvládá se stoickým nadhledem....



Ostrow Sukkwan

14. prosince 2011 v 21:57 | vítor |  Literatura
David Vann je novým americkým literárním objevem. Bývá přirovnáván k McCarthymu. Teď ho vydalo Argo a tomu za to patří jako již statisíckrát za posledních dvacet let díky převeliké. Vann je ještě úspornější než McCarthy a nemá jazyk tak vytříbený, ale hltat to budete stejně. Ona tahle knížečka (je to zhruba stopadesátistránková novela) nejvíc z toho McCarthyho připomíná Cestu, což je pak také zmíněné v doslovu (mě to pak těšilo, že jsme s odborníkem měli stejný názor), ale je to vlastně jinak. V Cestě ani otec ani syn neselžou a drží se statečně až do konce, v Sukkwanu selžou vlastně oba. Je to příběh slabocha, kterej má podělanej život a podělal si ho sám a teď se snaží impulsivní a zmatenou akcí něco zachránit, přičemž jako každej slaboch myslí jenom na sebe a předstírá, že to dělá pro ostatní, a skončí to samozřejmě tragicky a bezvýchodně. Nechá se to přečíst na jeden zátah, já to četl na dvakrát, dohromady asi tři hodiny. Každopádně si to přečtěte.




Alternatíva

14. prosince 2011 v 21:37 | vítor |  Music
taky jsme byli s lajbou a michalem víškem koncem listopadu na festivalu alternativa v praze, a to v klubu hoodoo v korunní nahoře u orionky. michal pro nás přijel půjčeným malinkým oplem, který nechtěl řadit, tak jsme jeli běloušem a bělouš zase předved spolehlivej výkon. a z tramvaje v korunní jsem viděl prosklenný studio televize metropol, na kterou občas koukám, no a bylo to jak okno do toho velkýho metropolního světa, a hoodoo je dobrej klubík, navíc tam točili pivko z jihoměstskýho pivovaru na chodově, což je taky dobrý, že člověk nemusí pít hnusnou desítkou staropramen a podobný sračky za přemrštěný peníze. a taky bylo dobrý, že řídil michal.
večer byl pojatej opravdu alternativně a jeho vrchlem bylo vystoupení projektu F. M. Einheit + Hans Joachim Irmler. youtubko je právě z toho večera, což je taky fajn:


Pipulky

14. prosince 2011 v 21:11 | vítor |  Zvířátka
po delší době se vrhám do blogování a taky do rubriky zvířátka. úplná degenerace životních potřeb s pokračující zimou a temnotou probudila ve mně touhu pátrat po krásách přírody a taky plánovat výlety na jaro a tak podobně se mentálně udržovat při životě.
v přestávce fotbalu narazil jsem na čt2 na pořad o pipulkách, což jsou malí ptáčci, kteří při námluvách provádějí úžasné kreace, které stojí za pokoukání. našel jsem na youtube i s komentářem pavla soukupa, což úroveň určitě zvyšuje...