Půjdeme do Mů

25. února 2012 v 11:31 | vítor |  Literatura
...po letech v plzeňském exilu se ke mně vrací kniha básníka mně milého...


Výbor z díla Ivana Wernische z let 1965 až 1997 vydala v roce 2002 Mladá fronta. Z každé Wernischovy knížky umístěné v mé knihovně mám radost. Nejinak u tohoto výboru. Místo recenze uvedu zde několik ukázek:

* * *
Ta křoví, ty zdi
tady nikdy nebyly
Nikdy tady nebyly,
když jsem byl malý

Když jsem byl malý,
stál tady veliký dům
Před domem anděl

Před domem anděl
Uvnitř nějací lidé,
kteří jen spali

TICHOUNCE

Tichounce tiše
v lese vrže
zbloudilé kanape
na dně strže

Při měsíčku
jdou se laně
napíti
k sedací vaně

Vyluzuje
divé skřeky
pianola
v proudu řeky

Po rozpustilém
bidetu
jen lehký závan
zbyde tu

Stýská se po mně
fotelu
v zapomenutém
hotelu?

Tichounce tiše
v lese vrže
zbloudilé kanape
na dně strže

V MODRÉM ROČNÍM OBDOBÍ

I v modrém ročním období
převládá okr
a vládne nach
a zlatá v zeleních
se zjevuje a skrývá
i v modrém ročním období

HYACINTY

Když kráčíš kolem hyacintů
neměl bys lhát
snad ani vraždit
a navštěvovat cizí kraje
bys neměl když kráčíš kolem záhonu hyacintů

GLYCINIE

Když kráčíš kolem glycinií
neměl bys lhát
snad ani vraždit
a navštěvovat cizí kraje
bys neměl když kráčíš kolem záhonu glycinií

A nikdy o ničem bys neměl říkat
odtud až potud

PROTOŽE VE SNU CESTUJI

Protože ve snu cestuji
neprobouzívám se tam kde jsem usnul
ale v jiném městě
mezi jinými lidmi
a jiným harampádím
unavenější než včera

ZAPADÁ SLUNCE

Zapadá slunce
a na ulici
chodci se zářivě
červenými obličeji
se míjejí s lidmi
temných tváří

Z ŘEKY SE KOUŘÍ

Z řeky se kouří
Z mlhy, z druhého břehu
štěká na mě pes

PROSLÝCHÁ SE

Proslýchá se,
že skutečný život
začne až pak,
ale jisté to není
Co však je jisté
Jistá je jen smrt
se zpěvy a tanci,
se soplem u nosu

Hodiny na věži
tlučou jak pendlovky
ve svátečním pokoji
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama