Květen 2012

úřední úspěch

30. května 2012 v 13:41 | vítor |  Všední Nevšední
...dnes se mi podařilo podat daňové přiznání, přehled na správu sociálního zajištění, přehled na zdravotní pojišťovnu a ještě si zařídit nový občanský průkaz....jsemť tak řádným občanem tohoto státu a můžu jásat do hallelujah....


Live at Berlin

29. května 2012 v 10:27 | vítor |  Na cestách

....pozdě ale přece. pár fotek z berlina. přidal bych k tomu i nějaké zážitky, ale nic výjimečného se nedělo. jen jsem tak chodil po ulicích a koukal...



bývalé letiště tempelhof je obrovský prostor uprostřed města


...vypadá to jako stalinismus....


...ale je to nacismus...


klub columbia, trochu jako roxy


a pár zákoutí v kreutzbergu:


















taky jsem tam viděl spoustu štýlových aut









a na závěr typického zástupce berlinské fauny.... a to je pro dnešek vše...


Down by the River

21. května 2012 v 22:26 | Neil Young |  Music
... já vás toho neila younga nějaký čas jen tak neušetřím...


Be on my side,
'll be on your side,
baby
There is no reason
for you to hide
It's so hard for me
staying here all alone
When you could be
taking me for a ride.

Yeah, she could drag me
over the rainbow,
send me away
Down by the river
I shot my baby
Down by the river,
Dead, oh, shot her dead.

You take my hand,
I'll take your hand
Together we may get away
This much madness
is too much sorrow
It's impossible
to make it today.

Yeah, she could drag me
over the rainbow,
send me away
Down by the river
I shot my baby
Down by the river,
Dead, oh, shot her dead.

Be on my side,
I'll be on your side,
baby
There is no reason
for you to hide
It's so hard for me
staying here all alone
When you could be
taking me for a ride.

Yeah, she could drag me
over the rainbow,
send me away
Down by the river
I shot my baby
Down by the river,
Dead, oh, shot her dead.

Lodní deník

21. května 2012 v 22:03 | vítor |  Literatura

Dejte si k snídani pečeného kasuára a začtěte se do Lodního deníku. Po dvou hodinách čtení celí rudí a rozechvělí shledáte sebe sama stále v posteli s obrovskými duchnami ve vrcholové kabince rozhledny na Vrátenské hoře. Hlavně se vystříhejte setkání s Šivovými ojídači živých obětí. Vaše kroky pak mohou vést do města. Vyhýbáte se hlučným skupinám veselící se chasy a hledáte to své. Na střeše rozhledny napínají se plachty. V pohyb se dává Nosálov i Bělá pod Bezdězem. Kde zůstaly Slanečkovice nad Červeným potokem?

... zde učil na Hospodářské a hospodyňské škole dědeček Vítka Kremličky, pan Drobný... Zde byla Vítkovi ona škola ukázána a on snad svůj zrak hrdě upíná k městu, jež je stopou jeho dědečka poznamenáno, když vláčkem na Kačici, Stochov a Lužnou za hroby předků svých putuje...

Knížku každopádně je třeba si přečíst a sehnat se dá! Ne li na koupi, tak na půjčení určitě. Napněte plachty a nechte se čerstvým pasátem hnát...




Přírodovědcem amatérem aneb Tady máte ty ptácí

21. května 2012 v 12:22 | vítor |  Na cestách
... v rámci hokejového šílenství nezbývalo už moc času a sil na normální život. Proto jsem přivítal nabídku známého slánského přírodovědce Ondřeje Knedlika Čečrdleho, abych ho doprovázel na studijní výpravě do okolí vesnice Milý, která leží necelých 20 kilometrů od Slaného v přírodním parku Džbán....

Pokud by pravidelnům čtenářům mého blogu připadalo, že se poněkud opakuji, tak budou mít pravdu a připomínám svůj velice povedený zimní výlet z Bilichova do Mšece a také známou pravdu, že opakovaný vtip je dvojnásobným vtipem.
Ondřej měl za úkol zdokumentovat umělou borovici, která už asi deset let slouží jako GSM vysílač. Pokud si najdete zprávy v internetovém tisku o zprovoznění této umělé borovice, všimnete si, že její koruna převyšuje okolní stromy o několik metrů a je tak velice nápadnou. To už je dnes všechno jinak. Stromy povyrostly, umělá borovice nikoli, a tak je pěkně skryta v ostatním porostu, což je vlastně ten účel. Ona taková umělá borovice totiž vypadá opravdu lépe než dvacet a více metrů nad stromy trčící kovová konstrukce.

Ze Slaného jsme vyrazili v sobotu po obědě hopsavou japonskou kozičkou a za chvíli jsme se už kochali naší oblíbenou krajinou. Přes Libovici a Jedomělice jsme sjeli do údolí Pozdeňského potoka a jeli jsme dál na Srbeč. Bylo krásně a flóra vyřvávala do světa svou zeleň. Hltal jsem ji očima, neboť vím, že zelená je na oči dobrá. Za Srbčí jsme dojeli do Bdína a odbočili do vrchu pod kopec Vošková. Tam jsme nechali vůz a šli borovici najít a zdokumentovat. Místo jsem naštěstí znal, protože jsem v ta místa zabloudil loni na podzim na jedné marné houbařské výpravě. Dokumentace proběhla úspěšně:




Z křižovatky polních cest pod lesem byl pěkný výhled na okolní hřbety a mě to vždycky chytne, ty zvlněné lány a nad nimi zalesněné hřbety. Můj mobil to moc nepobere, ale měli jsme hezký výhled jak na Srbeč, tak na Bdín:



V dalším plánu byla návštěva Milské stráně, strmého svahu nad vesnicí, který je obrácen k jihu a tím je domovem teplomilné flóry i fauny. Vyjeli jsme nad obec a udělali si pauzičku u informační tabule se sezením. Ondřej dojídal oběd z pixličky a pak jsme se radili o dalším postupu. Shodou náhod jsme se připletli k závodu Fanclubu Mini Morrisů, což byla docela legrace, protože posádky měly jako jeden z úkolů vypsat z informační tabule počet ptáků chráněných zde na Milské stráni, takže jsme se do jejich hry zapojili a zažili jsme pár krátkých lidských setkání. Byli jsme účastníky závodu určitě považováni za pořadatelskou službu. Takže sranda. Pár autíček jsem si vyfotil:





Pak jsme se rozloučili s posledním Morrisem poukázáním na ceduli: " Tady máte ty ptácí!" a vydali jsme se prozkoumat Milskou stráň. Bohužel se nám nepodařilo nalézt to správné místo, kudy na svah proniknout a použít třeba i lupu, kterou jsem na výpravu prozřetelně vzal. Být mladým přírodovědcem se mi líbilo, ale příroda byla proti. Spatřili jsme sice vstavače nachového, ale už se nám nepodařilo nalézt místo, kde by rostly zimostrázek alpský nebo rozrazil ožankovitý, kde by se plazila zmije obecná nebo číhal na hmyz plšík lískový. Je to přitom záhada. Ze svého zimního výletu jsem si pamatoval místo se stožárem vysokého napětí, okolo něhož se průsekem na stráň dalo vejít. Tento stožár jsme nenašli. A hle! Cestou zpět k Srbči ze silnice jsme ho viděli! No nic, vyfotil jsem si aspoň, jak nám roste české zlato:


U křížku nad Srbčí jsem si ještě vyfotili kopec Vošková, kde se mezi stromy skrývá umělý vetřelec a jako na sáňkách jsme dojeli zpět do Slaného.


Psychedelický pocit

21. května 2012 v 10:35 | vítor |  Všední Nevšední
... víkend byl dost hektickej, ne-li? he? děla se spousta věcí, výlety, hokeje,muzika.... snad se mi podaří sem něco napsat... v sobotu jsem s panem ředitel keeblem trávil večerní čas po hokeji v kavárně a pili jsme čaj... mlsný muž je černý čaj s kolovými oříšky... nevím, jestli to bylo tím, ale cítil jsem se od té doby poněkud psychedelicky... šel jsem spát ve čtyři ráno a okolo osmé už jsem se budil... v hlavě mi zněl southern man od neila younga a celý den se mě ten psychedelický pocit držel...


Adam Yauch (1964 - 2012)

16. května 2012 v 10:22 | vítor |  Music
http://www.lidovky.cz/zakladatel-beastie-boys-adam-yauch-mca-zemrel-ve-47-letech-p2s-/lide.asp?c=A120504_200009_lide_jkz

...tahle zpráva mě na návštěvě v berlíně úplně minula... a když jsem se vrátil domů, tak byla asi už pasé a já se ji zase nedozvěděl... takže až teď...

... s beastie boys jsem se poprvé setkal někdy na přelomu mých základo a středoškolských let, tedy koncem 80. let 20. století... poslouchali jsme tenkrát metallicu a podobné kapely a o hip hopu u nás vědělo jen pár lidí, ale ty jsem zase tu na maloměstě potkat nemohl...
poslouchali jsme s kamarádem radkem kimlem první album a řvali jsme no sleep till broklýýýýn... nevěděli jsme co s tím a říkali jsme tomu rap- metal... a moc se nám to líbilo! tak adame čau...


Prostřeno u Keebla

13. května 2012 v 15:59 | vítor |  Jídlo a pití
Večer u pana Honzy se mi moc líbil, nejvíc asi zábava, smotnout brčko byl od pana Honzy výborný nápad, takhle jsem se dlouho nezasmála, jídlo mi taky chutnalo, polévka nebyla úplně podle mého gusta a druhé jídlo si nepamatuju. Panu Honzovi dávám za jeho večer čtyři body.
(paní Jarka, 52 let, prodavačka)

Začalo to už někdy před časem, když si Keebl koupil knihu receptů s prostým názvem Polévky. Od té doby se okolo vaření, konkrétně okolo přípravy polévek, točí každý druhý jeho monolog u piva. Tak i v pátek. Začal mumlat něco v tajné řeči šéfkuchařů, používaje rozličná adjektiva i subjektiva, jako thajský, kari, limetky, krevetky, citrónová tráva. Nebyli jsme s to se v tom zorientovat a možná jsme ani detaily znát nechtěli, ale nakonec jsme se od Keebla nechali pozvat na druhý den na jídlo. Já jsem si ještě dohodl podmínky sledování rozhodujícího zápasu fotbalové ligy. Zbytek večera uplynul ve sladkém zapomnění, ale domluvenou návštěvu jsme si zapamatovali.

Druhý den jsem naklusal ke Keeblovi jako první. Sledoval jsem fotbal a pan domácí krájel v kuchyni houby a maso. Okolo půl osmé se začali slézat pozvaní a pak i další návštěvníci. Podávala se polévka.

Thajská polévka

Jednoduchý vývar z kuřecího masa a hub ochucený šťávou z limetky a chilli. Tato verze byla bez nudlí, chyběly jakési limetkové listy, koriandr a citronová tráva. Doplněno libečkem z dvorku.

Polévka je ideální do horkého prostředí jihovýchodní Asie, zde ve střední Evropě více rozhoduje, zda máte rádi kyselou chuť nebo ne. Já jsem si polévku dosolil a přidal ještě řádně chilli a chutnala mi.

Mezitím jsme měli možnost pěkně prošmejdit Keeblův jednopokojový byt. Pod postelí jsme nalezli činky a chvíli se bavili představou, co s nimi asi Keebl může dělat. Latexové oblečky jsme nenašli.

Následovala zábavná vložka. Její hlavní součástí byl příchod několika dalších lidí, takže se nás v jednu chvíli mačkalo v bytečku třináct. Hlavní postavou zábavné části byl Honza Vaněk.

Mezitím Keebl v kuchyni klohnil druhé jídlo. Všechny stolky se zaplnily sklenicemi s vínem a pivem. Pivo bylo i v hrníčcích na kafe. Na dvorku se střídali kuřáci. Z počítače hráli Sonic Youth. Někdo se bavil, někdo jen koukal. Dobře se bavil Honza Vaněk. Keebl na malé pánvičce restoval krevety s těstovinami a dával po jedné porci postupně. Na všechny se nedostalo.

Těstoviny s krevetami ala Keebl (italský originální název si nepamatuju)

Jednoduché jak facka. Na olivovém oleji restujte jeden a půl stroužku na porci. Přidejte krevetky a okořeňte pepřem. Možná ještě něčím, třeba to sem Keebl doplní do komentářů. Pak přidejte uvařené těstoviny a nechte propojit a prohřát. Vezměte talíř po předchozím jedlíkovi, nasypte porci na talíř a posypte hoblinami parmazánu. Hrňte do dalšího jedlíka.

Po těstovinách začala zábava uvadat. Někteří odešli, většina dopíjela a dokuřovala. Připozdilo se. V závěru vytáhl Keebl ještě jeden nepovedený trumf (lahvová jedenáctka Braník) a jeden povedený:

Půlnoční zmrzlina ala Keebl

Vanilkovou zmrzlinu rozdělte do mističek, pokapejte balsamikovým octem a mlýnkem se zeleným pepřem několikrát strouhněte nad miskou. Dostanete opravdu vynikající a nevšední chuť. Doprostřed ještě píchněte kostičku tabulkové čokolády.

A to bylo vše, sobotní Prostřeno končilo až po půlnoci. Zítra je na řadě paní Věra, 48 let, jeřábnice. Bude hustá bramoračka, pečená husa s pěti druhy knedlíků a buchty s tvarohem.

Dobrou chuť!

Čekankové touše se slaninou a žampiony

12. května 2012 v 15:32 | vítor |  Jídlo a pití

... v souvislosti s právě probíhajícím mistrovstvím světa v ledním hokeji je dobré i trochu upravit jídelníček... proto je vhodné zrovna v tento čas připravit čekanku listovou, která vytváří puky neboli kotouče neboli touše....

... čekanka je vhodná pro přípravu do salátů... má jemnou nahořklou chuť a je plná vitamínů... já jsem ji ochutnal před pár dny u kamaráda v berlině na návštěvě... on ji zapékal se schwarzwaldskou šunkou, smetanovou zálivkou a sýrem... fakt je ten, že v berlině jsme ji koupili asi o 100% levněji než v bille ve slaném....

čekankové puky v syrovém stavu

Náhodou jsem při nákupu hned vedle čekanky sáhl i po žampionech s tím, že se mohou hodit. Když jsem přijel domů, přečetl jsem si na obalu od koupené čekanky recept, který přímo ke spojení se žampiony vybízel.
U čekankových puků musíte nejprve odkrojit spodní tvrdý konec. Pak je připravená k úpravám jak za studena, tak v teplé kuchyni. Já jsem ji dle návodu opláchnul, nakrájel na proužky a prudce restoval na másle. Když zesklovatěla, odložil jsem ji do cedníku. Na pánvi jsem pak restoval slaninu s cibulí a pak jsem přidal nakrájené žampiony. Vše přiměřeně k množství čekanky. K orestované slanině s cibulí a žampiony jsem pak přidal čekanku,vše osolil, opepřil a okořenil mletým zázvorem, vše promíchal a nechal ještě pár minut na pánvi. Na talíř jsem si tuto směs naservíroval s vařenými brambory. Celé to vypadalo takto:

Povyskoč a zakokrhej

11. května 2012 v 7:46 | vítor |  Music
...je pátek, někomu končí dlouhý, někomu krátký pracovní týden.... někdo se půjde večer opít, někdo vyrazí na chalupu, někdo usne doma u hokeje.... každopádně je pátek, je zase příležitost si trochu povyskočit a zakokrhat...