Červen 2012

Čaj pro jednoho

10. června 2012 v 15:32 | vítor |  Music
...píseň k medardovskému počasí....minuta se zdá jako celý život...tak to cejtím...sedím, koukám na hodiny...čas tak pomalu ubíhá...


How come twenty four hours, Baby sometimes seem to slip into days?
Oh twenty-four hours, Baby sometimes seem to slip into days
A minute seems like a lifetime, baby when I feel this way
Sittin, lookin at the clock, time moves so slow
I've been watchin for the hands to move
Until I just can't look no more
How come twenty four hours, Baby sometimes seems to slip into days?
A minute seems like a lifetime, Baby when I feel this way.

To sing a song for you, I recall you used to say
"Oh baby this one's for we two", Which in the end is you anyway

How come twenty four hours, Baby sometimes slip into days?
A minute seems like a lifetime, baby when I feel this way.

There was a time that I stood tall, In the eyes of other men
But by my own choice I left you woman, And now I can't get back again

How come twenty-four hours, sometimes slip into days?
A minute seems like a lifetime, Baby when I feel this way
A minute seems like a lifetime
When I feel this way...I feel this way

Hranice

3. června 2012 v 16:22 | vítor |  Literatura
... hranice je kniha hluboká a temná a jen občas z ní prosvitne světlo naděje, ale vůbec v ní nehledejte návod na životní štěstí, na spokojený život s krásnou ženou a roztomilými dětmi ani návod, jak trávit svůj přebytek volného času na golfovém hřišti nebo na tanečních party při opravdu kvalitní zábavě... hranice je kniha o bolesti, o ztrátě jakýchkoli životních jistot a pevných kotev, o hledání spravedlnosti, která se stává iluzí, o svobodě, která tíží. o hledání a putování hlavního hrdiny, který cestou vyslechne další příběhy o putování a hledání, které se v magickém prostředí mexických horských plání slévají v jeden velký příběh o lidském pachtění slzavým údolím zvaným život. jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy vůbec četl...


Cestou mnohých

3. června 2012 v 16:21 | vítor |  Music
...s neilem youngem nemohu dát pokoj, neboť při poslouchání jeho písní vždy narazím na nějakou, o kterou se musím podělit...

Eldorado je bájným městem plným zlata a bohatství, ráj na zemi, kde všichni mají dostatek a nikdo netrpí. Eldorado jsou oči zaslepené leskem zlata a ten lesk v očích žene jezdce do hor a do pouští za iluzí, že jim zlato přinese štěstí. Eldorado jsou stovky příběhů, které končí kulkou v zádech, na šibenici, uprostřed pouště nebo naprostou chudobou. Vše končí smrtí, žití člověka je pouhým utrpením způsobeným lpěním na iluzích a člověk, jenž je nepoučitelný, sní svůj sen o Eldoradu dál.


In the crystal ball
The gypsy sees the villa
The riders on the hill
The fire in the fields
She sees the mission bell
Swinging in the silence
Now the shooting starts
The bullets pierce the hearts
The seqoritas crying at the well.

Up in the Gold Hotel
The money hits the table
The heavies all are there
That's why the deal's goin' down
Beautiful women all dressed in
Diamonds and sable
Down upon the street
Beside a garbage heap
A Mariachi band begins to play.

Somewhere a blues guitar
Plays echoes in the alleyway
The Tijuana dawn
Claims another day
The golden sun
Rises on the runway
The pilot understands
The money changes hands
Inside the jet
the briefcase snaps. Goodbye.

In Eldorado town
There lives a great bullfighter
His eyes are screaming blue
His hair is red as blood
And when the gate goes up
The crowd gets so excited
And he comes dancin' out
Dressed in gold lami
He kills the bull
and lives another day.


Čáry

3. června 2012 v 15:52 | vítor |  Literatura
... když jsem zjistil, že už ve slánské knihovně není dílo od harukiho murakamiho, které bych nepřečetl, sáhl jsem hned vedle po jeho jmenovci rjú murakamim. určitě jsem neprohloupil, jen jsem se trochu vyděsil. jak je možné se dočíst, rjú murakami je typický zástupce japonské městské mládeže šedesátých a sedmdesátých let, ovlivněné hnutím hippies a amerikanizací japonského stylu života. jeho knihy se pohybují na hraně thrilleru nebo horroru a jsou převážně plné cynického humoru, sexu a násilí....




Text o knize Čáry kompletně přebírám ze stránek nakladatelství Argo, neboť je to text výstižný a srozumitelný a je rozumné délky. Originál je zde.

Rjú Murakami se českému čtenáři poprvé představil v roce 2008 psychologickým thrillerem V polévce miso. Také děj jeho románu Čáry se odehrává v současném nočním Tokiu a nepostrádá sžíravou kritiku dnešní japonské konzumní společnosti, scény plné brutálního násilí a sexu, ale také úvahy o lidské osamělosti, lásce a přátelství. Autor s pochopením pro své smutné hrdiny v jednotlivých kapitolách líčí, jak si tito životní ztroskotanci jakoby předávají štafetu - na okamžik se náhodně setkají v nočním velkoměstě a zase mizí v anonymním davu, aby zanechali šokovaného čtenáře bolestným úvahám o životě a jeho smyslu. Lidé trýzníci i trýznění, ponižující i ponižovaní, dívky pracující v sexuálním průmyslu, podivín vyprávějící nočním zákazníkům v obchodu fantastické lži, žena vidící a slyšící signály přenášené kabely, career woman snažící se zbavit těla své oběti, dívka telefonující neznámým lidem, to jsou hrdinové Murakamiho románu. Čáry jejich životů se snaží navzájem protnout, ale nakonec se vlastně míjejí...



lepotic bosenski

3. června 2012 v 11:13 | vítor |  Všední Nevšední
... včera jsme s kamarádem lajbou objevili v ulici ke karlovu tohoto krasavce s bosenskou espézetkou.... bylo to hned potom, co jsme zjistili, že bratři töpferové ve své pivnici u švejka nabízejí točené plzeňské pivo za šest pětek...


Čapoun zase perlil a nebyl na to sám

1. června 2012 v 21:34 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Naše repre hrála přátelák proti Maďarsku a naši komentátoři se opět snažili. Poměrně slušný profesionální výkon doplnili několika opravdu solidními prohřešky. Uveďme si jejich stručný přehled:

v uvozovkách - Když se něco vysloveného myslí naopak, v jiném významu nebo ironicky, pak se to vysloví tak, aby posluchač pochopil, že to je zrovna tak myšleno, a potom se to píše s uvozovkami. A to je celé, floskule "v uvozovkách" je nadbytečná. Prostě uvozovky se píšou a neříkají.

z jejich pohledu - Že hráč vykopl míč směřující za čáru šťastně pro svoje mužstvo je zřejmé a není třeba dodávat, že to bylo šťastné právě z pohledu toho mužstva. Další nadbytečná floskule, kterou má omluvit falešná snaha o objektivitu; aby nebyl komentátor obviněn z nadržování, poctivě uvádí, z kterého pohledu je ta záležitost zrovna dobrá nebo špatná.

pozitivní - Pan Pavel Karoch je zřejmě známým pozitivistou, proto adjektivum pozitivní použil za první poločas zápasu šestkrát.

A perla na závěr! Ale znejistil mě Čapoun taky pěkně. Hráli jsme předchozí přátelák s Izraelem nebo Izraelí? Já byl přesvědčen, že ženský rod nelze použít, ale Čapoun, proslulý svým skloňováním jména Vágner Love, ženský rod použil bez zakolísání hlasu hned dvakrát! Použil jsem proto pravidla českého pravopisu, kde jsem nalezl, jak to vlastně je.

Co na to říct? Snad jen, že našim reprezentantům po domácí prohře s Maďarskem zbývá týden před mistrovstvím už jen zaklínání: