Srpen 2012

Další deštivý den

31. srpna 2012 v 21:45 | vítor |  Music
...ještě jedna deštivá píseň k dnešnímu dni...


Prší

31. srpna 2012 v 21:40 | vítor |  Všední Nevšední
Prší a všechno se změnilo. Utýrán létem, nejlepším létem za poslední roky, doma sedím a chodím na balkón pozorovat drobné mžení, které se střídá s hustším deštěm. Horké dva měsíce měnily místnosti v pece a nutily mě hasit žízeň v jen pomalinku chladnoucích zahradních restauracích. Nebylo možné zdržovat se doma. Jakákoli domácí činnost změnila se během pár minut v koupel ve vlastním potu. Byt pustnul a život v pracovních dnech se proměnil ve střídání práce a hospody.
"Je sucho," podotýkali jsme a zdvihali sklenice s pivem. A představovali jsme si, jaké sucho bude za padesát, za sto let, kdy v srážkovém stínu skrytá krajina postupně promění se v step a dále v polopoušť a kdo ví, jestli za dvě tři staletí nebudou se karavany prodírat prašnou pouští, aby se dostaly z Prahy do Loun.
Jen prudké bouře přinášely trochu vláhy, nikoli však zmírnění teplot. Vlhké dusno po bouři vystřídalo tíživé horko před bouří. A další den prudké slunce vysušilo i tu kapku, která večer spadla. Oblíbená zábava Čechů - grilování - stala se symbolem života jako takového.
Až v druhé půli srpna přišel den a byla to sobota, kdy chlad a vlhkost citelně pronikly k horkem zhýčkaným tělům. "První podzimní den," usmál jsem se sám pro sebe, neboť některým se to zdálo předčasné. Ale nepršelo příliš, zas bylo sucho a zas se vrátila horka. Chladné večery a rána kontrastně doplňovaly horké dny.
Až teď, v poslední srpnový den otevřela se stavidla nebes a zchladila zem tak potřebnou vláhou. Věřím, že září a snad i říjen přinesou ještě krásné dny, ale já jsem teď rád a spokojen, protože propršel celý den a prší dál.


Na dobrou noc pro osamělá srdce

27. srpna 2012 v 21:10 | Ota Petřina |  Music

Lucemburská zahrada

27. srpna 2012 v 21:05 | vítor |  Literatura
Mně to trochu přijde, jako kdyby někdo Michala Ajvaze přemlouval, aby konečně napsal knihu, která by byla přijatelnější pro širší vrstvy čtenářstva, a že Michal Ajvaz nakonec řekl tak jo, a pak za tu knihu dostal Magnesii Literu. Přitom Ajvaz si nějakou Literu zasloužil už dávno! Tohoto solitéra v malém českém literárním rybníčku zde zmiňuji poněkolikáté a rád ho čtu už dlouhá léta. Vždy mě překvapoval obrovskou dávkou imaginace a fantazie, navíc jeho příběhy nikdy nepostrádaly napětí a vzrušení a byly vždy skvěle vypointované.
Kdo je zvyklý na Ajvazovy spletité a jakoby nekonečné příběhy, tak musí z Lucemburské zahrady cítit jakousi nedokončenost či příliš rychlé ukončení. Příběh Paula, který omylem přehmátne při psaní na klávesnici počítače a napohled nesmyslné slovo mu otevře úplně jiný svět a nasměruje, aspoň dočasně, jeho život úplně jinam, nakonec vyzní jako pouhá životní epizodka, po které se vrací vše do starých kolejí. Ale i zde využije Ajvaz sílu své imaginace a zavede nás například na karibský pustý ostrůvek s přesně vystavěnou kulisou části Paříže. Nevšední použití umělého jazyka, který není nijak překládán ani vysvětlen, ale díky němuž se hlavní hrdina přesune ve svém vnímání do úplně jiných světů, patří také k zajímavým prvkům knihy. Celkově Lucemburská zahrada dokáže vtáhnout, ale tam, kde se v jiných knihách příběh láme do dalších vrstev, zde končí. Přeju Michalu Ajvazovi literární cenu, uznání veřejné obce i širšího čtenářstva, ale osobně se těším na nějakou jeho další knihu, která bude pro onu širší obec méně stravitelná...


Horace Andy ve Vroutku

27. srpna 2012 v 12:51 | vítor |  Music
... pro mě osobně nejlepší koncert roku... ale moc jsem jich zase letos neviděl.... i tak. jel jsem na rock for church(ill) jen kvůli tomuto koncertu a nelituji peněz za celodenní lístek ani peněz za palivo. s detaily se to odehrálo asi tak: přijel jsem v sedm večer a v kempu nechal kolegy, které jsem přivezl s sebou. šel jsem se porozhlédnout po areálu. úplně vzadu jsem našel čajovnu, tak jsem v ní trávil čas a popíjel puer. začali hrát tři sestry a taky začalo pršet. nechtěl jsem být škodolibý, ale tři sestry moc nemusím a taky jsem si říkal, že když se to vyprší teď, tak nebude pršet na horáce. do tří sester se mi míchal hluk z druhé stage, která byla umístěna v pěkném velkém šapitó. hrál tam nějaký dj, z jehož produkce jsem měl pocit, že ho pokousal nějaký hodně jedovatý hmyz... pak přestalo pršet (a už nezačalo) a na pódiu se začala připravovat kapela horáce andyho a já se přesunul ke zvukaři. za chvíli šel okolo mě kluk a povídá mi: co to znamená u zvukaře? já na to: u zvukaře je nejlepší zvuk. a on: a kde to je? tady, povídám, a ukázal jsem na bariéru za sebou. no nic, jde o muziku a ta byla perfektní. kapela začala intrem, pak se přidal pan zpěvák a svým nenapodobitelným hlasem okamžitě všechny dostal. mě teda určitě. odehráli takhle asi čtyřicet minut bez jediné pauzy mezi písničkami a pak po krátké pauze ještě čtvrt hodiny. bylo to skvělé. unášel jsem se na vlně euforie a cestou domů se zastávkou na kafe na benzínce na kraji žatce jsem si pořád musel zpívat skylarking, skylarking, that´s what use to do today...

tohle video není z vroutku, ale v podstatě to vypadalo a znělo skoro stejně...


Babalet!

20. srpna 2012 v 16:02 | vítor |  Music
... nebylo by českého reggae bez babaletu. v sobotu 18.8. se představil na festivalu reggae area ve složení, jež z velké části odpovídalo situaci z roku 1987... a zahráli skvěle! tak není od věci si připomenout, jak původní babalet vypadal...(jen se nenechte zmást tím letopočtem 1992, to už byl ali baba pár let po smrti)...


Rajčatový salát podle Basků

13. srpna 2012 v 14:18 | vítor |  Jídlo a pití
...nejjednodušší salát na světě mě naučil kamarád, který se před lety ve Španělsku seznámil s několika Basky a nějaký den u nich pobýval. Od nich má tento recept, který je nedílnou součástí mého sezónního jídelníčku. A protože právě sezóna rajčat je, tak je na tento salát ten pravý čas....

Domácí rajčata nakrájejte na malé kousky. Vybírejte si rajčata pěkně měkká a šťavnatá. Stroužek (nebo dva) českého česneku utřete se solí a v misce vmíchejte do rajčat. Zalijte olivovým olejem 1 - 2 lžíce podle množství rajčat - a dejte vychladit do ledničky. Výborné s bagetkou nebo rohlíkem, které si můžete namáčet v rajčatovo - česnekovo - olejové šťávě a sklenkou bílého vína.

Čtení na léto

11. srpna 2012 v 18:51 | vítor |  Literatura
... za poslední dva měsíce jsem přečetl pár knih, které bych vám rád doporučil k přečtení. trochu překvapivě jsem se vrátil ke klasikům literatury 20. století, ale také jsem objevil jednu zajímavou anglickou spisovatelku...

Kate Atkinson - Neuzavřené případy

Je to detektivka a není to detektivka. Sympatický soukromý detektiv trpí svým neurovnaným životem, tak jak to má být v každé krimi amerického typu. Ale do toho spisovatelka vytahuje na světlo především temná zákoutí lidských duší a vztahů mezi lidmi. Ty jsou i příčinou tří případů, které se odehrály v různých časových úsecích v minulosti v okolí města Cambridge či přímo v něm a zrovna teď všechny vyplují na povrch. Kate Atkinson velice trefně a vtipně glosuje vnitřní hnutí a myšlenky svých většinou ne příliš dokonalých hrdinů, navíc píše velice svižně a čtivě. Užijí si milovníci krimi i psychologické prózy a kdo není zarytý macho, ocení spisovatelčin ženský pohled na stav věcí.


Jack London - Martin Eden

Já jsem dlouho předlouho hledal k Londonovi cestičku. Až když jsem si někdy před dvěma lety přečetl Tuláka po hvězdách, zůstal jsem nad jeho psaním perplex. Tak dobrý spisovatel! Román Martin Eden to jen potvrzuje. Sto let stará kniha se čte lépe než x procent moderní literatury. Myšlenkové pochody hlavního hrdiny, jeho střet se světem jiné společenské vrstvy, jeho hledání sama sebe, jeho strádání a pevnou vůlí dosažený úspěch a nakonec i vyústění celého románu jsou Londonem vypsány naprosto brilantně.


Boris Vian - Červená tráva / Srdcerváč

Dva romány enfant terrible francouzské poválečné literatury jsem poprvé četl ještě na gymnáziu, takže byl už pomalu čas si je připomenout. V těchto dílech vyčteme snad vše z Vianova života. Surrealistickou hravost, existenciální napětí, výsměch společenským stereotypům a hlavně onen spirit doby, ve které Vian psal. Po letech mi to nepřipadá tak veselé, asi jsem se před dvaceti lety smál sám více než dnes, ale zase jsem objevil jiné aspekty díla. Pokud si budete o těchto dílech něco hledat na internetu, nedejte na hodnocení typu nejlepší / nejhorší a Viana si přečtěte. Stojí za to!


Pes ušatý

8. srpna 2012 v 13:15 | vítor |  Zvířátka

...v pražské zoo se narodila štěňata psů ušatých, takže máme příležitost si něco říct o dalším zviřátku. tyto šelmičky žijí v horkém prostředí afrických savan a proto mají velké uši, které jim pomáhají ochlazovat tělo. proto se jim v angličtině říká netopýrouchá liška. mají nejvíc zubů ze všech šelem a těmito zuby nejraději zpracovávají termity a také štíry, vůči jejichž jedu jsou imunní. lidmi jsou považováni spíše za škodnou, ale my, kteří máme rádi ušatá psiska, jim posíláme srdečné pozdravy do afriky i do pražské zoo...



Urzon

6. srpna 2012 v 21:31 | vítor |  Zvířátka
...kdo nečetl rolfa zálesáka, tak možná ani neví, že nějaký urzon existuje. kdo četl, tak má zase zažité, že toto zviřátko je urson. ale v českém názvosloví je zařazen jako urzon, co naděláme. v oné půvabné knížce od ernesta thompsona setona udělá pejsek skukum tu chybu, že na urzona zaútočí. že má pak tlamičku plnou ostnů, je nabíledni. urzon je totiž velice podobný dikobrazu, i když patří do jiné čeledi hlodavců. teď se objevily na internetu zprávy o podobně postižených pejscích. halt jsou to chudáci ňoumové, kteří se musí nejprve spálit, aby zjistili, jak hodně nepříjemné zvíře urzon umí být...