Září 2012

Upíři

30. září 2012 v 18:07 | vítor |  Literatura
Kniha Upíři spisovatele Jana Šmída je svižně napsanou lehce fantastickou detektivkou s prvky černé grotesky. Přestože vyšla ještě před rokem 1989 (v edici Spirála Československého spisovatele), překvapuje velice věrnými reáliemi Spojených států a celkovým spíše americkým střihem. O Janu Šmídovi bylo známo, že byl v popisu reálií velice důsledný a že si nechal dokonce poslat z USA Zlaté stránky, aby byl v popisu newyorkských ulic opravdu přesný. To jen taková perlička na okraj...
Děj Upírů se odehrává ve městě Syrakusy ve státě New York, kde si dva "obchodníci" (se vše říkajícími jmény Danny Stephen a Donald King) otevřeli firmu slibující druhý život v lepších časech. Zákazníci se nechávají zmrazit a ve zmraženém stavu se mají dočkat časů, kdy budou objeveny léky na nemoci, jimiž trpěli před zmražením. Během té doby plynou na konto majitelů firmy tučné měsíční splátky. Vše jde jako po másle, dokud se neobjeví zpráva, že byl objeven lék na rakovinu. Náhle je třeba sehnat několik rozmrazených a vyléčených nebožtíků, po nichž se shání jejich rodiny. A sled vtipných a groteskních situací se může odvíjet. Nechybí černý humor a na závěr překvapivé rozuzlení.
Upíři jsou ideální čtení pro relax po namáhavém dni nebo na dlouhou cestu vlakem. Mě tato kniha stála ve slánské knihovně jednu kačku ve výprodeji, ale stojí i za víc. Zvlášť pokud se dostanete k prvnímu vydání s ilustracemi jako vždy výborného Jiřího Šalamouna.


Hudba pro nedělní podvečery

30. září 2012 v 17:21 | Sen mandarinky |  Music

Amanita muscaria

28. září 2012 v 22:48 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Patří k našim nejznámějším a nejhojnějším houbám. Bývala v minulosti používána k záhubě domácích much. Je často vyobrazována v pohádkách. (Například naše rodina má mezi starými vánočními ozdobami z různých fází 20. století velké množství rúzných typů ozdob v podobě muchomůrky. Často mě napadalo, proč by měla být muchomůrka spojována s Vánocemi? Že by komunistický "odklon" od křesťanské tematiky k tematice čistě pohádkové?)
Její omamné a magické účinky jsou po staletí známé. Pravděpodobně je drogou známou ze staroindických textů jako sóma. Starověké severské národy ji používaly k obohacení fyzických sil a oddálení únavy při náročném pohybu zimní krajinou. Ve válečnictví ji používali Vikingové podobně jako novověcí kamikaze amfetamin. Jakkoli je k jídlu jako potrava nevhodná, požití svrchní kůry jejího klobouku může způsobit výrazné hnutí vědomím.

...my jsme to tenkrát nevěděli, že stačí ta šlupka, a tak jsme žrali celé klobouky a sledovali jsme, co to udělá. sešli jsme z lesa do libouchce. tam se nám udělalo zle a zvraceli jsme v trávě u malého autobusového nádraží. po vyzvracení přišlo uvolnění a omamné látky působily. cítili jsme zřetelnou fyzickou uvolněnost. smysly jsme měli lehce zpomalené. nepodléhali jsme panice. v klidu jsme dojeli autobusem domů. po několika spíše příjemných hodinách pocity vyprchaly. účinek neměl žádnou nepříjemnou formu kocoviny, ale možná jsme pak šli ještě na pivo...


amanita muscaria, vz. 2012





Kuřecí kousky v čočce s houbami

28. září 2012 v 21:30 | vítor |  Jídlo a pití
...tohle jídlo připravil majk ve čtvrtek na oběd. byla to pochoutka. je v tom několik vychytávek. za prvé při opékání masa použijete nějaký šnaps. čím kvalitnější, tím lepší. ideální slivovice, calvados, kirsch, gruziňák... za druhé čočku vaříte vlastně přímo v kuřecím a houbovém vývaru a ona má pak neskutečně dobrou chuť...

Kuře nebo jeho část naporcujte na větší kousky. Opékejte je na tuku a osolte a opepřete. Po chvíli podlejte vámi vybranou kořalkou, okořeňte snítkou tymiánu a dál opékejte. Přidejte nakrájené houby, nejlépe hřiby, záleží na houbařské bohatosti vaší lokality. Poduste maso s houbami, vsypte čočku a podlejte vodou nebo zeleninovým vývarem. Nechte čočku uvařit do měkka. Hotovo.

Dětské hřiště

28. září 2012 v 19:27 | vítor |  Všední Nevšední
šibeničky pro malé oběšenečky


Kočky lezou dírou

28. září 2012 v 16:52 | vítor |  Zvířátka
kočka leze dírou


dvě kočky lezou dírou


tři kočky lezou dírou


Po otřesech

23. září 2012 v 17:05 | vítor |  Literatura
Haruki Murakami patří k nejoblíbenějším světovým autorům. Patří i k mým oblíbeným autorům. Znal jsem ho jako tvůrce románů jako Kafka na pobřeží, Afterdark nebo Norské dřevo, naposledy jsem v knihovně sáhnul po knize povídek Po otřesech.
Murakami prožil dětství ve městě Kóbe, které v roce 1995 postihlo ničivé zemětřesení. To ho připomnělo k návratu do Japonska ze zahraničí, kde žil, a také k napsání této knihy.
Povídky se neodehrávají přímo v Kóbe, ale v každé povídce má ke Kóbe hlavní postava nebo jedna z nich nějaký specifický vztah. O Kóbe postiženém zemětřesením se mluví nebo se na něj vzpomíná. Případně se tají něco, co se v Kóbe dříve odehrálo a co nemuselo být úplně příjemné.
Každopádně Murakami potvrdil, že psát umí brilantně. Povídky obsahují to, co už z Murakamiho knih známe: tajemství z minulosti, nadpřirozené bytosti, nedořečené náznaky a samozřejmě Murakamiho oblíbený jazz. Ve všech šesti povídkách prožívají hrdinové svůj vlastní otřes a musí si s ním nějak poradit, překonat překážky a jít dál.


Mlok

23. září 2012 v 16:50 | vítor |  Zvířátka
Mlok skvrnitý je v České republice silně ohroženým druhem. Je náročný na čistotu životního prostředí, a to jsme si v Čechách už téměř komplet zasrali. Žije na vlhkých místech a tím pádem ho likviduje znečišťování studánek a malých vodních toků. Proto je poměrně vzácné mloka ve volné přírodě potkat. Mně se to zatím přihodilo dvakrát. Poprvé už před nějakými dvaceti lety, kdy jsem ještě jezdil jako vedoucí na tábory, jsem ho viděl v lese nedaleko řeky Střely u Rabštejna, kde jsme byli na puťáku. Podruhé před pěty lety na výletě s mými tehdejšími kolegy z práce, a to bylo v lese nedaleko vysílače Cukrák nad Horními Mokropsy. A potřetí zrovna včera v lese na Bilichově. Tady je, krasavec:


Freedom without love

9. září 2012 v 11:00 | Masivní útok |  Music
... to téma září... neboli září jako téma... svádí mě k niternějšímu, pomalejší a klidnějšímu vnímání... nemusí to být veselé, však on si už každý nějakou tu rozjuchanou zábavu najde sám....


Don't drag me down
Just because you're down
And just cause you're blue
Don't make me too
And though you've found
You need more than me
Don't talk to me
About being free

That's freedom without love
And magic without love
Magic without love

Hear me say
Better things will surely come our way
Hear me say
Better things will surely come our way

You say the magic's gone
Well i'm not a magician
You say the spark's gone
Well get an electrician
And save your line about needing to be free
All that's bullshit babe
You just want rid of me

You want freedom without love
And magic without love
Magic without love
Yeah

Hear me say
Better things will surely come my way
Hear me say
Better things will surely come my way

Už nikdy spánek

9. září 2012 v 9:56 | vítor |  Literatura
Mladý nizozemský geolog jede do Norska sbírat materiál ke své disertační práci. Musí se ale hned od počátku vyrovnávat se specifiky norského prostředí, se svéráznými lidmi, nevyzpytatelným počasím i divokou přírodou. Nakonec se z něčeho, co vypadá původně jako výlet na Karlštejn, stane doslova boj o holý život. Cesta se tak z vědecké výpravy stává vlastně přechodovou rituální cestou k dospělosti, k uvědomění si skutečných životních hodnot. Můžeme sledovat nejen příběh cesty na daleký norský sever, ale i vnitřní uvažování hlavního hrdiny, jeho úvahy a otázky, které si často klade určitě každý, ale nikdy je s níkým neprobírá. Kniha má spád, je velice čtivá, napínavá, vtipná a nutí k zamyšlení nad vlastním životem.
Chvályhodný počin nakladatelství Host vydat nizozemského autora Willema Frederika Hermanse. To byl autor, který si pečlivě hlídal každý překlad své knihy a vydání v cizině. Nikdy nepovolil, aby jeho knihy vyšly v zemi s bolševickým režimem. V češtině zatím vyšla tato kniha a ještě příběh z prostředí nizozemského protinacistického odboje za druhé světové války Temná komora Damoklova.