Leden 2013

Skrytý orchestr

30. ledna 2013 v 10:18 | vítor |  Music
...včera v praze naprosto boží koncert včetně předkapely floex ...v podstatě stejně dobré a vlastně úplně stejné, jak to před rokem zachytil smějící se muž...


Revolution blues

26. ledna 2013 v 11:52 | Neil Young |  Music

Well, we live in a trailer
at the edge of town
You never see us
'cause we don't come around.
We got twenty five rifles
just to keep
the population down.
But we need you now,
and that's why
I'm hangin' 'round.
So you be good to me
and I'll be good to you,
And in this land of conditions
I'm not above suspicion
I won't attack you,
but I won't back you.

Well, it's so good to be here,
asleep on your lawn.
Remember your guard dog?
Well, I'm afraid
that he's gone.
It was such a drag
to hear him
whining all night long.
Yes, that was me with the doves,
setting them free
near the factory
Where you built your computer,
love.
I hope you get the connection,
'cause I can't take
the rejection
I won't deceive you,
I just don't believe you.

Well, I'm a barrel of laughs,
with my carbine on
I keep 'em hoppin',
till my ammunition's gone.
But I'm still not happy,
I feel like
there's something wrong.
I got the revolution blues,
I see bloody fountains,
And ten million dune buggies
comin' down the mountains.
Well, I hear that Laurel Canyon
is full of famous stars,
But I hate them worse than lepers
and I'll kill them
in their cars.

Limerick holandsko - islandský

25. ledna 2013 v 19:54 | vítor |  Poetika
my hair is fair
i am from heerenveen

my fear is here
i am from reykjavíííí

lednovou krajinou na ranou

20. ledna 2013 v 19:50 | vítor |  Na cestách
...po vánočním výletě do džbánu se dá říct, že je založeno na pěknou sérii zimních výletů. další výpravu jsme třetí lednovou sobotu nasměrovali na známý vrch raná nedaleko loun a o další nápady není nouze....

Na Ranou nás vyrazilo šest primátů a dva psi ve dvou vozech. Osádku Bělouše tvořili Vítor, Nedlik a Pedro, osádku Sviště Brada, Srna, Čikora, Johnny a Bedřich zvaný Větřich. Vozidla jsme zaparkovali u lenešického nádraží.


Nedaleko nádraží objevil Johnny volný prostor k nastěhování. Uvažuje o přesídlení do Lenešic.


Lenešice leží v rovině při řece Ohři, je to poměrně velká obec prakticky spojená s vedlejšími Dobroměřicemi. V centru Lenešic jsme objevili nevyužívanou sokolovnu s restaurací.


Za Lenešicemi musíte překročit železniční trať na Most a pak polní cestou dojít pod Lenešický chlum, který můžete obejít nebo zdolat. Nejprve vás ale v Zájezdní ulici před tratí překvapí za plotem kůň Lenešického.



Lenešický chlum byl první prověrkou našich fyzických sil. Už tady se začínalo projevovat, komu kloužou boty a koho bolí kolena. Chlum jsme ale dobyli a byli na vrcholu překvapeni betonovou nádrží, jejíž existence sváděla ke spekulacím.



Mezi Lenešickým chlumem a Ranou jsme opět sestoupili do roviny. Před námi se zvedala mohutná masa vyvřeliny. Ač někteří účastníci prosazovali výstup přímo na hlavní vrchol, nakonec jsme zdolali Ranou cestu po užší straně, tedy jakousi hřebenovkou se zdoláním nejprve jižního vrchlu, pak přes sedlo také vrcholu hlavního. Výstup na první z vrcholů dal zabrat...



Vzhledem k poměrně mírnému počasí na vrcholech Rané nefoukalo tolik, jak bychom asi čekali. A vzhledem k témuž počasí nebyl nijak ideální výhled. Dobře byly vidět nejbližší kopce, Milá, Červený vrch a Oblík, ale jen pár kilometrů vzdálené Louny byly velice špatně rozeznatelné.



Nakonec jsme dobyli jak jižní vrchol, tak vrchol hlavní s cedulkou oznamující, že jsme ve výšce 457 metrů nad mořem, tedy o dva metry výše než bychom byli na Řípu.




Zpět jsme se vrátili do sedla pod hlavním vrcholem, kde jsme odbočili směrem na Hrádek, ulevili si od přebytečných tekutin a po zamrzlích polích jsme došli do Lenešic, kde jsme strávili velice příjemnou hodinku a půl u nečekaně dobrého občerstvení. Cesta zpět proběhla jako na sáňkách a my se můžeme těšit na další zimní výlet.



*** (z Hlava na stole)

20. ledna 2013 v 18:51 | Ivan Wernisch |  Literatura
Vítr bouchá dveřma hajzlu
(červánky, apartmá

v hotýlku nad mořem,
srdce až v krku)

Má skutečná láska je daleko
(budeš to zase ty)

škodověnka

20. ledna 2013 v 18:06 | vítor |  Všední Nevšední
...při vzpomínce na drakouše....


Příběh agenta č. 67

13. ledna 2013 v 10:53 | vítor |  Literatura
... do prohnilých a dekadentních spojených států amerických je z nejmenované země vyslána speciálně vycvičená skupina agentů z cílem infiltrovat se do prostředí a zlikvidovat nepřítele operací nazvanou zkáza. všichni agenti jsou v pubertálním věku a oficiálně jsou do usa vysláni v rámci jakéhosi programu a rozmístěni do běžných amerických rodin...

Já jsem tedy Palahniuka nikdy moc nemusel, ale tohle mě dostalo. Za prvé je to nesmírně vtipné. Černý groteskní humor neztrácí na šťávě až do konce. Za druhé je to psáno velice zajímavým, až experimentálním způsobem, z pohledu agenta - operativce mě, jak nazývá sám sebe, Pygmeje, jak je pro svou malou postavu a exotický vzhled okamžitě přejmenován ve své americké rodině - nedokonalým, polopatickým a popisným způsobem, navíc bezelstně přejímajícím slangové výrazy okolní neuvědomělé americké mládeže jako výrazy nezabarvené (chvála překladateli - musel se s tím slušně nadřít). Nechybí ani obvyklé Palahniukovy násilné a drsné scény, ale ze všeho plyne takový nereálný a groteskní pocit. Každá kapitola obsahuje citáty světových "velikánů": Hitlera, Maa, Stalina... Jak je poznamenáno v doslovu, Palahniuk vnímá tento román jako knihu o dospívání. Je to tak, je to vlastně příběh kluka, kterému totalitní režim vzal dětství, aby z něj udělal nástroj své ideologie, a on je najednou konfrontován s normálním životem amerických puberťáků. A přes své výjimečné schopnosti, vymytý mozek a ideologické uvědomění pomalu podléhá kouzlu obyčejného dekadentního amerického dospívání...


Asijská polívka s českým špekem

10. ledna 2013 v 18:44 | vítor |  Jídlo a pití
...okolnosti mě přivedly k myšlence uvařit si ostrou polívku indického nebo arabského typu, která prohřeje organismus a pomůže vyloučit z něj škodliviny. výsledek byl nakonec dost podobný keeblově hariře...zároveň jsem provedl klasickou interkulturní prasárnu, kterou si klidně odpustím, neboť kulturu vnímám víceméně bezformově. do základů polévky jsem totiž použil klasickou českou slaninu, pro ostřejší efekt obalovanou v pepři...

V jednom hrnci jsem vařil čistý zeleninový vývar: celer, petržel, mrkev, cibule, česnek. Do takového vývaru přisypávám lžíci vegety, ale už ho nesolím. V druhém hrnci jsem na rozehřátém olivovém oleji osmahnul na kolečka nakrájenou cibuli, česnek a chilli papričky. Za chvíli jsem k nim přisypal kostičky slaniny. Když se slanina opekla a promíchala ze zeleninou, okořenil jsem směs mletým zázvorem, mletým koriandrem, kmínem a kurkumou. Po další chvíli jsem do směsi vykydnul plechovku loupaných rajčat. Prohřál jsem je a nasypal na ně asi dvě stě gramů červené čočky. Zalil jsem to všechno ihned hotovým vývarem a vařil do změknutí čočky. Na talíři možno zjemnit jogurtem nebo smetanou, já však nic zjemňovat nechtěl.


Harira podle Keebla

4. ledna 2013 v 7:10 | vítor |  Jídlo a pití
...velice chutná a vydatná polévka původem z maghrebu. přesný postup přípravy by nám doplnil jen sám tvůrce, ale pomoci si můžeme receptem na této adrese: http://www.labuznik.cz/recept/harira/. jenom vyměňte jehněčí maso za kuřecí, běžnější v našich podmínkách...


kamna

1. ledna 2013 v 18:57 | vítor |  Všední Nevšední
...z krajiny obyčejných věcí...