Březen 2013


Modrovous

31. března 2013 v 16:12 | vítor |  Literatura
...při návštěvě knihovny jsem sáhl po osvědčeném autorovi. a vyplatilo se! vonnegut si mě okamžitě získal sdělením, že postavy a příběh jsou vymyšlené a jako vždy rozjel velkou hru na malé ploše plnou černého humoru, groteskních situací a pohnutých osudů konkrétních osob na pozadí velkých dějinných událostí...

Příběh vypráví Rabo Karabekian, v tuto chvíli už bohatý starý muž, vdovec, žijící téměř opuštěně v honosném domě v Nové Anglii. V tu chvíli mu do života vstoupí žena, která svým nezdolným temperamentem rozbourá jeho pečlivě budovanou ulitu a rozvrátí hodnoty, na nichž si zakládal, ale navíc ho donutí, aby začal psát svůj životopis. Tak se dozvíme spoustu groteskních detailů ze života arménské rodiny, která žila na zapadlém místě v Kalifornii mimo arménskou komunitu, historky z druhé světové války, bohémské poválečné zážitky v partě umělců, setkáme se se spoustou nikdy neexistujích ale také skutečných postav a postupně si skládáme obraz myšlení lidí dvacátého století, kteří ho prožili jinde než ve střední Evropě. Kurt Vonnegut je velký spisovatel, takže si buďte jisti, že svou hru se starým válečným veteránem dohraje až do překvapivého konce. Pokud jste četli jiné Vonnegutovy knihy, tak víte své, pokud jste se s ním ještě nesetkali, tak neváhejte.


nedělní líné dopoledne s adrianem sherwoodem

31. března 2013 v 10:49 | adrian sherwood |  Music

Vejprt

31. března 2013 v 10:43 | vítor |  Na cestách
Výzvu zúčastnit se víkendu ve Vejprtech jsem okamžitě přijal z více důvodů. Například:
1/ vypadnout zas po nějaké době na víkend ze Sla
2/ byl jsem zvědavý na samotné Vejprty
3/ sobotní večer měl zpestřit starý kamarád ze studií Lubina, který vystupuje jako Xavier Baumaxa
4/ vzhledem k tomu, že nejezdím lyžovat, neměl jsem už dlouho možnost trávit zimní víkend na horách...

...i když hory... člověk má pořád pocit, že krušnohory nejsou zas tak pořádné hory. a ve srovnání třeba s alpami nebo tatrami asi ne, ale:
1/ panovala tam pravá lednová mrazivá zima
2/ vítr fučel opravdu horský
3/ vejprty samotné leží okolo 750 m.n.m., což pro středočecha zas tak málo není...

...navíc jsem je shledal opravdu zajímavými. staré horní město se po všech melách dvacátého století nachází v jakési divné fázi zakonzervovaného skanzenu doplňovaného vietnamským přihraničním byznys folklórem. staré (a často opravené, ale téměř vždy prázdné) výstavní budovy pamatují město o třinácti tisících obyvatelích. turistické centrum prakticky výhradně pro němce a obývané téměř výhradně němci zažilo určitě nejeden divoký večírek za éry frajírků v náckovských uniformách. ale samozřejmě i předtím. bohatí průmyslníci přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejich paničky, vídeňské valčíky, oslňující záře lustrů v hotelových halách... a ještě předtím zlatá horečka, která tu vypukla přesně v polovině šestnáctého století, kdy byla pod vyvrácenou jedlí nalezena stříbronosná žíla. to už tu asi sto padesát let stál hamr rodiny weibergů, jejichž zkomolené příjmení dalo název budoucímu hornímu městu. ve vejprtech se těžilo až do poloviny devatenáctého století, i když už o sto let dříve byly dočasně doly zavřeny... od osmáctého století to vejprtští s obživou tak různě lepili a zkoušeli za státní podpory rozjet určitá řemesla jako puškařství, krajkářství nebo prýmkařství...na konci století se ale s rozvojem železnice životní úroveň prudce zvedá, zvyšuje se počet obyvatel a pracovních příležitostí...

...je teda fakt, že naše slánská partička o konečném počtu sedmnácti lidí jela do vejprt spíš za zábavou než poznáním... co se vše dělo, halí závoj zapomnění a následuje jen pár neživých obrázků...

hotel yetti se nejprve jmenoval stadt leipzig, pak hotel praha a teď v něm ondřej a pepa provozují backpacker

v přízemí není restaurace, ale bar, u kterého se zpijete ein zwei

hned za hotelem je konec vejprt a české republiky. domy naproti už patří do saského bärensteinu.

hranicí tvoří polava. tvoří hranici po skoro celé délce svého toku. je to její dějinná úloha. v sasku se pak vléva do říčky zschopau (šopava), která se pak vlévá do freiberger mulde (ta pramení u moldavy jako moldavský potok), ta do mulde a ta nakonec do labe.

než se mi v sobotu na mraze vybil mobil, stačil jsem udělat jen pár fotek... dům připomínající hornickou historii města...

...hřbitovní kostel na konci vejprt u silnice na kovářskou...

...a zimní krajinu (23.3.) u nového zvolání...

celý víkend bylo krásně slunečno a v neděli jsme tím pádem mohli vyrazit na vyhlídku nad bärensteinem

poměrně malá, docela útulná obec. zde odbočka na vrch.

malebný kostelík pěkně viditelný i z druhé strany údolí

chata na vrcholu

celkový pohled na vejprty

vpravo fichtelberg, vlevo klínovec

pedro riskuje život

odpolední cesta domů nabídla magické rozloučení s lesem větrníků



Pivko na doma XIII.

30. března 2013 v 21:54 | vítor |  Jídlo a pití
Žatec Dark

Pivovar v Žatci se velkou měrou zaměřuje na export, proto některá jeho piva mají anglický název. To platí i pro tmavý ležák Dark, který jsem si otevřel dnes večer. Žatecké pivo je mé oblíbené a jsem rád, že i při běžném nákupu Kauflandu je možno zakoupit Baronku, výbornou polotmavou třináctku, o které jsem zde už psal.

-----

O ležáku Dark sám výrobce uvádí:

Žatec Dark je temné, silné a laskavé pivo pro chvíle zamyšlení a meditací, ale i pro chvíle s přáteli či ve společnosti. Noblesní chuť tohoto temného ležáku se ve chvíli přenese na člověka a ten objeví magické účinky, které jsou v něm ukryty.

-----

Dark je docela silné pivo, na webu pivovaru je uvedeno EPM 14,5°, na lahvi 14,3°a objem alkoholu je 5,7%. Po nalití tvoří pěknou hustou pěnu, která rychleji opadne. Vůně je docela slabá a chuť hořko - karamelová. Říz střední, pro mě dobře pitelné. Pivo mi připadá jako slušný průměr, myslím, že v zahraničí ho určitě ocení. Český pivař je asi náročnější, zvlášť, když předchozí večer pil Pardubického portera.


tajemství smrti

30. března 2013 v 19:59 | vítor |  Poetika
myslíme či nemyslíme na kundy?
když přijdou našich životů poslední zlomky sekundy...

a vůbec balcony tv

29. března 2013 v 22:30 | vítor |  Music
výborný projekt! kdekoli live music and life of people not androids of course... třeba v dublin!


...a taky baumaxa

29. března 2013 v 22:28 | vítor |  Music
...ve vejprtech jsem prožil minulý víkend. k tomu snad víc ještě tento víkend...
ale taky setkání se starým kamarádem ze studií, jak vystřihlým z předchozího příspěvku, vždy v těch letech nám milým lubinou, dnes jako xavier svobodně vystupujícím... a výborný zážitek z jeho hraní... pokud se pobavíte u následujícího skvělého videa ( na které mě navedl xavierův fan kafky), tak byste se bavili ve vejrptech taky...


Pivko na doma XXIII.

29. března 2013 v 21:50 | vítor |  Jídlo a pití
Pardubický porter

... před mnoha lety chodíval jsem s kolegy do takzvaného vš baru na takzvané únk koleji... bylo naším zvykem zpít se tam lahvovými pivy běžné tehdejší provenience, přičemž během dlouhých let našich studií se druhy piv měnily, měnila se i lahvová piva za točená a tváře za barem se také měnily... dalším naším zvykem bylo po zpití se tropit jemné vylomeniny. ale o tom indy... opravdovým zjevením bylo, když nám tehdejší barman, jehož tvář si vybavuji, ale jméno už ne, nabídl třetinku pardubického portera. silné černé pivo způsobilo nám údiv a reagovali jsme jak pravá ucha - vypili jsme rychle tři třetinky, celí zmámení jsme šli brzy spát a dlouhá léta o tom hrdinství podávali orální svědectví...

Na stránce porter.cz se dočteme:


Výrobu tradičního 19° piva Pardubický PORTER začal v roce 1891 sládek Alois Šimonek, tvůrce originální receptury, podle které se pivo vaří dodnes. Složením pečlivě vybraných čtyř druhů sladů, třikrát delší dobou zrání než u klasických ležáků a dalšími speciálními postupy při výrobě, získává pivo PORTER charakteristickou tmavou, téměř černou barvu, hustou pěnu a vyznamenává se velmi lahodnou, sladově nasládlou chutí.

-------

Jinak dalším pátráním můžeme zjistit, že jde o spodně kvašené, silně sladové pivo o stupňovitosti 19° a obsahu alkoholu 8%. Barva piva je velmi tmavá. Jak je vidět na obrázku, pivo tvoří krásnou hustou pěnu barvy mléčné kávy. Zážitek podobný pití ledové kávy umožňuje i kávovo - čokoládová chuť. Asi je to jediné pivo, ke kterému bych snesl sladké (možná ještě ke Guinnessu).

A také se lze dočíst o anglickém porteru z 18. století, ze kterého se oddělil určitými rozdíly ve výrobě stout, tedy právě třeba nejznámější ze stoutů, dublinský Guinness. Ale na recenzi se dočteme, že ten Pardubický porter patří mezi portery baltické. Je to možná cesta, kterou bych se měl vydat v rozvoji pivních chutí. Balt.

Pití Pardubického Porteru je opravdový zážitek, který nijak nesnižuje značně zesílená konkurence speciálů malých pivovarů, tak oblíbených v současné době. Na páteční večer, k napínavému hokejovému zápasu, černé komedii nebo vybranému horroru vám bude určitě milým společníkem.


financové

27. března 2013 v 10:44 | vítor |  Zvířátka
na finančáku pracují:

nosál


a myšáková