Říjen 2013

Staré kone, nahé jazdkyne

29. října 2013 v 19:32 | Pavol Hammel |  Music
... krásná píseň...


Vraj staré kone krásne nosia nahé jazdkyne
Vraj nozdry sa im pri tom rosia, keď sú nevinné
Byť chrbátom tých starých koní, ej, to by bol cval
Nežne by som sa dolu sklonil, telo hore vzal

Vraj staré kone krásne nosia nahé jazdkyne
Vraj nozdry sa im pri tom rosia, keď sú nevinné
Rád letel by som mladým behom, les ten by nás kryl
A počuť by bol žrebcov rehot, smiech tých krásnych chvíľ

Už viem, čo je šťastie, nahá jazdkyňa
Čo na starom chrbte koňa jazdiť začína
Už viem, čo je šťastie, kôň ho prináša
Keď na chrbte nahé dievča niekam unáša

Vraj staré kone krásne nosia nahé jazdkyne
Vraj nozdry sa im pri tom rosia, keď sú nevinné
Byť chrbátom tých starých koní, ej, to by bol cval
Nežne by som sa dolu sklonil, telo hore vzal

Už viem, čo je šťastie, nahá jazdkyňa
Čo na starom chrbte koňa jazdiť začína
Už viem, čo je šťastie, kôň ho prináša
Keď na chrbte nahé dievča niekam unáša



chvojen

20. října 2013 v 14:42 | vítor |  Na cestách
...za krásného podzimního odpoledne navštívili jsme v rámci výletu do konopišťského parku nedaleký vrch chvojen s kostelem sv. jakuba.
omylem jsme stoupali na vrch s kostelem druhou stranou, než kudy je přístupová cesta. nechtěně jsme tak prošli bažantnicí, kde jako v nějakém surrealistickém snu hemžily se okolo nás desítky bažantů, prchaly na všechny strany a zase další a další bažanti se před námi objevovali a vytvářeli dojem, že svět je plný bažantů a že se nalézáme v nějaké bažantí zemi.
na sluncem zalitém vrchu s kostelem se štíhlou věží jsme si krátce odpočali a vychutnávali kouzelnou atmosféru místa. podle senzibilů stojí kostel na místě silné pozitivní energie, podle archeologů zde bylo hradiště z poloviny 11. století.
okouzleni sestupovali jsme bažantnicí zpět na cestu a vraceli se směrem ke konopišti a benešovu... krásná slečna na koni byla jen důkazem o půvabu tohoto kousku české země...













douglaska tisolistá

20. října 2013 v 9:24 | vítor |  Poetika
přírodní lyrika

jenom si stále nejsem jistý
jestli je kirk douglas tisolistý


Na hradišti Hůrka

18. října 2013 v 20:23 | vítor |  Na cestách
Vrch Hůrka leží nad městečkem Starý Plzenec, na ostrožně na sever od řeky Úslavy. Hradiště zde pravděpodobně bylo už v předslovanských dobách, pro historii naší země je podstatné, že už v 10. století zde měli svou regionální oporu Přemyslovci. Hradiště postupně rostlo a rozšiřovalo se do podhradí a na druhou stranu řeky, kde vzniklo významné obchodní centrum zvané Plzeň. Ve 13. století bylo vystavěno nové město Plzeň asi 10 kilometrů na sever od původního přemyslovského hradiště. Význam Staré Plzně nakonec upadl až ve zdrobnění názvu, takže proto zní dnešní oficiální jméno města Starý Plzenec. Na Hůrce se zachovaly valy, na západním předhradí rotunda sv. Petra. Základy mladšího kostela sv. Vavřince byly objeveny na Akropoli.

.. pro mě každopádně byla hůrka velice příjemným místem, kde jsem asi dvě hodiny odpočíval zcela plně vystaven hřejivým slunečním paprskům svatováclavského léta. táhlým svahem jsem vystoupal k rotundě, obešel ji a uvelebil se na lavičce pod zdí rotundy. z tohoto místa je skutečně malebný pohled na městečko dole v údolí říčky a na zříceninu hradu radyně na protějším svahu. krása místa, klid a mír, jemné ševelení lístí ve větru a cvrlikání ptactva mě ukolébaly k dřímotě. natáhl jsem se na lavičku a čerpal základní životní energii před dlouhou zimou. pro letošní rok to byl můj poslední zážitek s letní atmosférou a rozloučení s krásným letošním létem...

cesta stoupá od západní předhradí na vrchol akropole

rotunda stojí na malé plošině

více než tisíc let stará rotunda působí mohutně i křehce

malebné místo

cesta stoupá dále na akropoli

základy kostela sv. vavřince

Údolí Mže v Plzni

8. října 2013 v 21:10 | vítor |  Na cestách
Pokud vystoupíte v Plzni z autobusu a nechcete jít vůbec do města, ale chcete se pěkně projít, můžete zahnout ke Kalikovskému mlýnu, u něj překročíte řeku Mži a ocitnete se v její údolní nivě, úrodné a rozlehlé. Cesta začíná u jezu pod mlýnem dlouhou, více než sto let starou alejí, zvanou Kilometrovka. Po ní se dostanete k zoologické zahradě. Pokud ji projdete a vyjdete horním východem, ocitnete se na sídlišti Vinice. To projdete celé ve směru vysílače na kopci Sylván. Za poslední řadou nových domů za sídlištěm odbočíte doleva a za chvíli se ocitnete v příměstském lese. Ten projdete po zelené turistické značce, která se lesem pěkně vine. Dostanete se nad Zámeček a Čertovu skálu, které jsou pak pěkně vidět zezdola z údolí. Sejdete do příměstské vsi Radčice, kde je nejzajímavější bývalá hospoda. Jinak je lepší pokračovat směrem k řece, která příjemně meandruje v širokém údolí. Za mostem jdete širokými cestami mezi loukami a poli se zeleninou. Vlevo vidíte hřbet, ze kterého jste před chvílí sešli, vpravo čtvrť Křimice a Škodovy závody, ke kterým se postupně blížíte. Kontrast světů na okraji města doplňují pasoucí se koně. Cesta končí přímo pod autobusovým nádražím a tak se po několika hodinách a asi deseti kilometrech ocitnete tam, kde jste vyšli. Procházkou jsem byl nadšený a vřele ji doporučuji všem.

jez pod Kalikovským mlýnem

památný strom na kraji aleje Kilometrovka

památný strom na kraji aleje Kilometrovka

borovice na Čertově skále

bývalá restaurace v Radčicích

Mže u Radčic

Mže u Radčic

Mže z mostu u Radčic

Pastviny u Radčic. Bohužel koně spolu nemluvili.

Cesta k městu

Čertova skála z údolí

Zámeček, ve kterém sídlí výtvarná škola.

Ještě jeden pohled na Mži před návratem do města.


Zákastání

4. října 2013 v 15:59 | vítor |  Poetika
Nejdřív jsem dlouho tiše seděl
pak jsem myslel že je už pozdě
setmělo se
a hodiny šly stále napřed a nikdy ne nazad

Lampy jen matně osvětlovaly špinavé ulice
šel jsem velice rychle
míjel jsem krysí tváře
nikdo mě neviděl

Mezi lidmi v té místnosti mě taky nikdo neviděl
byl jsem totiž neviditelný
těkal jsem z místa na místo
cítil jsem strašlivý neklid

Vyběhl jsem a utíkal pryč
a zase zpět
bylo zamčeno

Pak jsem si zapálil cigaretu
a opřel se o dopravní značku
Zákaz stání

A mezitím v té tajemné zemi Zákastání
tam daleko za řekou Kastanou
kde se dvě zelená slunce ubírala ke spánku do voňavých lůžek z usušeného jetelu
jemné snědé ženy s velkýma tmavýma očima popíjely nápoje z kolových ořechů
a něžnými jazýčky uklidňovaly horkou krev
a chladivýma rukama přejížděly po rozpálených čelech a napjatých víčkách
a nechaly vše lehké ztěžknout a vše těžké spočinout ve snových krajinách
tam kdesi v Zákastání

Henry Miller: Kolos z Maroussi

4. října 2013 v 12:00 | vítor |  Literatura
Nejlepší kniha, kterou jsem za poslední měsíce četl. Objevil jsem ji náhodou v prodejně Levných knih a okamžitě jsem samozřejmě po ní sáhnul. Byl jsem překvapen asi jako všichni, kdo kdy Henryho Millera četli.
V roce 1939 se Miller rozhodl si udělat dovolenou a odjel do Řecka, kde strávil asi rok. Po dlouhých letech v Paříži byl Řeckem, jeho přírodou, památkami, místy a především lidmi doslova ohromen a vše vypsal právě v tomto nevšedním cestopisu. Ze stránek knihy přímo tryská jeho nadšení, energie, kterou za svého pobytu v Řecku nabyl, a ne zřídka jeho myšlenkové pochody vrcholí filozofickou esejí, průzračným vhledem, který dokáže nadchnout i po těch desítkách let. V této knize se Miller projevil nejen jako výborný spisovatel, ale také jako moudrý člověk se schopností formulovat životní pravdy, aniž by působil uměle nebo trapně. Řecko na prahu druhé světové války vyvolalo v Millerovi velice hluboký rozměr vnímání a vyjadřování. K tomu je třeba přičíst opravdu nevšední popis řeckých starověkých památek, které tehdy ještě nebyly obklopeny tisícihlavými zástupy turistů. Řecký svět před válkou byl ponořen spíše do devatenáctého než dvacátého století a dnes, ve století jedenadvacátém, působí tato kniha až neskutečně a přízračně.


power!

4. října 2013 v 11:29 | vítor |  Všední Nevšední

zviřátka z plzeňské zoo

4. října 2013 v 11:21 | vítor |  Zvířátka
...plzeňskou zoo jsem jen tak proběhl v rámci delší procházky. takže zviřátek je jen pár...

želvo - fosí symbiosis

lemuři na průzkumu terénu

voduška velká je africký sudokopytník

punk´s not dead!

pořádný kus ještěra

vlk hřivnatý hnípal

husice andská ve společné voliéře s kondory - milá společnost...

kondor havranovitý se přiletěl předvést v plné kráse