Prosinec 2013

na dušičky na slánských řbitovech

27. prosince 2013 v 18:59 | vítor |  Řbitovní qítí
... kult mrtvých a připomínání si zemřelých předků patří k nejstarším kultům společným pro celé lidstvo. indoevropané usídlení v evropě slavili den zemřelých na přelomu října a listopadu. během římské doby se promíchaly keltské a římské zvyky. křesťané ustavili tento svátek oficiálně před tísícem let na druhého listopadu a předepsali pro něj rituály. v české tradici se tento svátek nazývá dušičky. je respektován veškerým obyvatelstvem podobně jako vánoce a velikonoce. mnozí neváhají ujet desítky kilometrů, aby zapálili svíčku na hrobě své rodiny...

... spolu s panem ředitelem jsme také navštívili v onen den slánské hřbitovy vybaveni svíčkami a fotoaparátem. zapálili jsme svíčky na hrobech našich rodin i známých a kamarádů. také jsme zapálili svíčku na hrobě rodiny václava štecha, významné slánské osobnosti, a zdokumentovali jeho stav...

... jasné světlo v poslední hodině před soumrakem rozzářilo stromy na východním konci hřbitova a vytvořilo přízračnou atmosféru. v postupujícím šeru se vynořovaly obrysy výrazných soch a reliéfů andělů smrti nebo kristů pánů. věž kostela nejsvětější trojice nás jako maják pak ze světa mrtvých vyvedla zpět mezi zmatený a neklidný svět živých bytostí, marně bloudících v mlhách vlastní nejistoty a směřujících tak jako tak za bránu, která je dělí od věčného klidu a pochopení...


















vyvětraná kebul

27. prosince 2013 v 17:27 | vítor |  Na cestách
.... prosincová neděle byla jako stvořená pro malý výlet. pro osvěžení mysli, pro načerpání sil potřebných k přežití vánoc a vůbec celého stresového posledního měsíce v roce. sednul jsem do motoráčku na slánském nádraží a vystoupil na zastávce telce. na nic jsem nečekal a vyrazil od zastávky po málo využíváné silničce směrem na vrbno. vykukovalo sluníčko a nad rozlehlými pláněmi se proháněl opravdu čerstvý vítr...




... jak se blížilo vrbno, vykukovala stále víc a víc špička místního kostela schovaná v údolíčku. za ní se dalo tušit panorama českého středohoří a také čmoudíky z elektrárny v počeradech...



...ve vrbně jsem hned na kraji měl najít odbočku na polní cestu vedoucí k židovskému hřbitovu. ale nenašel jsem ji. nechtěl jsem tomu věřit, ale byla prostě rozoraná. musel jsem obejít celý pole lán přes železniční trať a vesnici hřivčice. na její návsi stojí zajímavý kámen, označený jako milník...


... od hřivčic vede pěkná přímá cesta na vesnický křesťansko - civilistický hřbitov, který jsem si spletl s cílem své cesty, tedy se zaniklým židovským hřbitovem. chvilku jsem tam koukal jak blázen a pak mi to došlo... aspoň jsem si vyfotil jeden moc pěkný náhrobek...


... pak už mě cesta i značení dovedly ke hřbitovu židovskému. sloužil širokému okolí, byli na něm pochováni lidé z vraného, peruce, hořešovic a dalších obcí... nezbývá než tiše procházet svědectvím o přítomnosti lidí s jinými kulturními kořeny, po nichž často nezbylo vůbec nic, ani hroby jako zde...














... pln dojmů a zamyšlen vracel jsem se pak po úbočí hřbetu nad železniční tratí směrem k peruci na vlak... panorama českého středohoří vyprovázelo mě až do té chvíle, kdy ho zahalil soumrak... v hlavě jsem měl vyvětráno a v srdci též jsem cítil jakýsi průvan...


lebka a hvězdy

24. prosince 2013 v 9:59 | vítor |  Všední Nevšední
...animovaný mikrofilm...






Vždy som ti vravel

7. prosince 2013 v 21:34 | Miroslav Válek
Vždy som ti vravel:

Príď v pravý čas,
príď za dunenia bubnov,
na pravé poludnie,
keď lastovičky rozdávajú vo vzduchu svoje autogramy
a veci mlčia,
príď plná hnevu,
keď si smutná, aj keď sa ti chce smiať.

---

Zas budú hlavy v oknách, veci v poriadku,
zas bude všetko na svojom mieste,
spravíme večer u vás v záhrade,
prstami lusknem, zapália sa marhule,
ich žlté ohne zas sa nad nás zohnú:

Aj vtedy bola tráva modravá a studená jak studňa,
dážď bodkovaný ako kravata visel šikmo z mračien,
blesk začínal sa na nebi a siahal po náš bozk.
Keď už tá búrka dlho trvala
a príliš hlasno tĺkli na plech hromu,
povedala si, že ťa budú hľadať...

---

V tme som ťa videl letieť ponad dvor.
---

V tú noc sa zem pohla v ložiskách,
vznikli všetky hviezdy,
vesmír sa triasol ako ovečka
a hľadal si svoj stred.

Miriam

7. prosince 2013 v 11:39 | Jakub Deml |  Poetika
Kolik životů, tolik cest.
Já vyšel za svítání,
kdy slunce svou ještě chrání
blahozvěst.

A potkal jsem Vás.
Roucho černé, závoj bílý,
krok a pohyb kouzlo síly
a bolestný hlas.

Z rosného démantu paprsků trs?
Jest to dvé očí za svítání,
které svou radost se mnou chrání
závojem slz.

kdybych už měl umřít

4. prosince 2013 v 12:43 | Václav Hrabě |  Poetika
A kdybych už měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejivé jako krev
Na hřbitově ať hrají
houslovou sonátu
v které zní mořské mušle
a slunce pasátů
Tomu kdo bude plakat
maličký kapesník
s mým monogramem dejte
Je to jak památník
Připijte na mé zdraví
nebožtík píval rád
a teď už nechuraví
už nebude mít hlad
Připijte na mé kosti
ať mohou dobře spát
Věřte mi je to k zlosti
teď v létě umírat

muži za svodidly

3. prosince 2013 v 22:04 | vítor |  Poetika
noc byla temná jak netopýří srst
a přece v ní zářily stovky světel
oblohu zkoumaly světlomety letadel
xenony a halogeny aut a autobusů
oslňovaly zvěř poklidně pasoucí se na zeleném pruhu
uprostřed dálnice

vzduch byl plný ozonu a přesto se nedalo dýchat
jen těžce
jen těžce se zvedaly hrudníky pod navlečenými svetry a kabáty
v prostoru bez oken kterými není nic vidět

blesky svištěly nehlučně oblohou
tiše a zlověstně sekaly těžký vzduch

v záblescích míhaly se sem tam postavy
chodců za svodidly
osamělé postavy ve starých vaťácích
zaboudlí muži s nemytýma rukama
ošlehanými obličeji a divokými strništi na tvářích

noc byla temná jak štětiny divočáka
a není konce té cesty podél svodidel
na její začátek si nikdo nevzpomene
natožpak hlavy oblouzněné laciným alkoholem

snad starý strážní domek
ten opuštěný vechtr nad tratí
snad jenom suché místo pod keřem
bude jim snem

a zítra? zase den?


Dlouho tu byla lehkost...

1. prosince 2013 v 15:17 | Lin Xian Ti |  Poetika
Dlouho tu byla lehkost
nedotknutelnost místa.
Teď překvapeně odezírám ze stop
plných rosy
rozeseté tu a tam.
Jakoby někdo v noci za někým šel..
..ale nevidím odkud natož kam..