Psáno při návštěvě u řeky Paj Šuej u Nan Jangu při výstupu na říční zeď

25. února 2014 v 21:27 | Li PO |  Poetika
Zrána jsem došel až k pramenům řeky Paj-šuej
Na chvíli vzdálen hrubosti, již svět lidí mívá
Ostrovy, ostrůvky půvabnou krajinu tvoří
Řeka tu v průzračném prázdnu s nebem v jedno splývá
Oči mé jdou spolu s oblaky, co plynou k moři
Srdce je šťastné spolu s rybami, co proudem plují tiše
Hlasitě zpívám po celou dobu až do slunce západu
S měsícem potom vracím se do své venkovské chýše
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama