Červen 2015

Strašlivá neděle

19. června 2015 v 18:17 Než zazvoní budík
V bytě, kde to všechno s těmi zvířaty začalo, jsem bydlel zřejmě já a pár - chlapec s dívkou - mých mladších kamarádů. Ti tam sice někde byli, ale aktivně do děje nezasáhli. Tomu bytu jsme říkali "U báby". A já ležel U báby na matraci, která byla položená přímo na podlaze, měl jsem intenzivní pocit prázdnoty a zřejmě jsem se probouzel. Byla zřejmě neděle dopoledne, smutná a bezútešná. Vše okolo vyvolávalo panelákový pocit. Na vybledlém koberci se něco míhalo. Zaostřil jsem na to. Byla to malá žabka. Někam odskákala. Potom snad někdo mluvil z kuchyně, nevím, jestli se to nějak týkalo mě, každopádně po koberci tentokrát skákala bílá sportovní ponožka větší velikosti. Podle tvaru, kterým byla ponožka vyplněna, se jednalo o ropuchu. Ropucha v ponožce! Proskákala mi kolem hlavy. Asi jsem pak zase usnul. Strašlivá neděle!
Později jsem zvonil u domku za přejezdem, kde bydlí můj pradávný kamarád a spolupracovník Berry. Byl slunný příjemný den. Berry kupodivu vylezl ze dveří ven, na hlavě beranici, a divil se, proč tam jsem, prý jsme nebyli domluveni. Ale přesto mě pozval za vrátka. Usedli jsme na trávník na předzahrádce kousek za vrátky. Berry měl s sebou psa, který mi strkal čumák k obličeji. Vnímal jsem ho rozostřeně. Zaostřil jsem pohled přes něj, ale i přes Berryho rameno pod ucho z beranice a spatřil jsem tam hada! Obrovský stočený žlutohnědý had vyplňoval prostor pod nějakým keřem, snad šípkovou růží. Měl bojovně vztyčenou hlavu, kterou kývavým pohybem přibližoval do prostředku prostoru mezi mnou a Berrym. Bylo to minimálně nepříjemné. Nevím, co se dělo dál.

Thriller v hrobnickém domku

19. června 2015 v 18:02 | vítor |  Než zazvoní budík
Na malém venkovském hřbitůvku, který byl umístěn v mírném svahu a nebyly na něm žádné stromy, stál uprostřed hrobnický domek. Hrobníkem tam byl kamarád Lajba. V domku byla večer nějaká pařba, spousta lidí, prostě party. Nic se nedělo, viděl jsem spoustu těch lidí, jak normálně odcházejí, halíce se do svých plášťů a kabátů.
Ale o pár dní později už se tam odehrávalo pořádné drama. Nějaký muž, který zjevně neměl dobré úmysly, držel mě, Lajbu a ještě jednoho chlapíka, jehož tvář ani jméno si nevybavím, v zajetí v síni toho domku. Chvilkama mi připadalo, že jsme svázaní a ležíme na podlaze, pak zase ne. Hlavně proto, že jsme se pak mohli volně hýbat. K tomu došlo takhle: Ten chlap, co nás tam držel, se rozhodl zvýšit svoji nebezpečnost tím, že se mu podařilo prodloužit si nehty, které mu z prstů visely na nějakých snad šlachách, vypadalo to prostě jako provázky. Těmi nehty točil a hrozil nám jimi podříznutím. Bylo to děsivé a nepříjemné. Potom ale došlo k situaci, kdy Lajba normálně stál a měl toho chlapa snad masírovat nebo co. Jinak nevím, proč by ten člověk ležel dobrovolně na zemi na břiše s odhalenými zády. Lajba k němu přistoupil a praštil ho pěstí do ramene. Vší silou a Lajba má sílu jak tapír! Ten chlap vstal a usoudil, že se tedy musí s Lajbou bít. Odešli do místnosti, která měla být asi vedle této předsíně, ale opticky se zdála být někde dole. Tam se měli boxovat. Jak to ten chlap chtěl dělat s těmi visícími nehty, to nevím. Za prosklennými dveřmi se míhaly stíny a já jsem využil situace a prchnul jsem. Nevím, zdali ten třetí nešťastník vyběhl za mnou, byl však při vědomí a zřejmě i nezraněný, snad si tedy poradil.