Srpen 2015

Židovský řbitov v Kožlanech

30. srpna 2015 v 18:54 | vítor |  Řbitovní qítí
Městečko Kožlany, které se nachází mezi Rakovníkem a Plzní nad údolím říčky Javornice, je známé jako rodiště Edvarda Beneše, ale nedaleko od něj se nachází i památka na zaniklou židovskou obec zde v Kožlanech a také v nedaleké Kůzové, pro kterou řbitov také sloužil.

Ke řbitovu se dostanete ulicí Na Výfuku, na jejímž konci je vhodné auto nechat a pokračovat pěšky po modré značce asi 10 minut. Ve svahu k Hradeckému potoku se po levé ruce nachází krásný a citlivě zrekonstruovaný židovský řbitov, jehož založení pravděpodobně sahá do počátku 18. století. Najdete tu asi 170 náhrobků a také rekonstruovanou budovu márnice, ve které je zachována část stolu, na kterém se prováděla rituální očista mrtvých. Pohřbívalo se zde do 30. let 20. století.





















Ochranov

30. srpna 2015 v 17:15 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Ochranov najdete na mapách jako Herrnhut. Je to městečko v Horní Lužici, asi 20 km od Žitavy a tedy i zhruba 20 km od hranic s Českou republikou. Ochranov byl založen roku 1722 Kristiánem Davidem na statcích nábožensky otevřeného a vnímavého hraběte Ludvíka Mikuláše Zinzendorfa. Osadníci této nové obce byli přívrženci Jednoty bratrské, v té době už jedno století v Čechách a na Moravě zakázané církve, jejímž posledním biskupem byl Jan Amos Komenský. K bratrské víře konvertoval i duchovní vůdce obce hrabě Zinzendorf. Za církev byla Jednota bratrská v Sasku uznána roku 1749. Obyvatelé Ochranova žili osobitým životním způsobem, který v podstatě kladl důraz na prvotní zásady Jednoty bratrské: vzájemnou rovnost členů, pracovitost, skromnost a především dodržování náboženských a morálních zásad ve veřejném i osobním životě. Ochranovským šlo spíše o každodenní život podle náboženských zásad, než o celkovou nápravu církve a společnosti.
Většina původních obyvatel Ochranova pocházela z Čech a Moravy. Asi nejznámějším jménem mezi osadníky byl František Vladislav Hek.
Ochranovská obec se postupně rozrůstala a začala vysílat své mise do exotických končin. Díky tomu můžeme i dnes najít bratrské obce na takových místech jako Grónsko nebo Surinam. Jednota bratrská se stala ve světě známou jako Moravian church a hlásí se k ní několik set tisíc lidí. V Herrnhutu samotném se k Jednotě dnes hlásí asi 600 lidí, z nichž někteří stále nosí česká příjmení. V centru obce najdeme kostel, tedy centrum života obce, dále třeba Komenského knihkupectví nebo muzeum, které mapuje misijní činnost obce ve světě. Nad obcí se nachází působivý řbitov s vyhlídkovým altánem na vrchu nad ním.






















Dvě zastávky na Lubenecku - 2. Židovský řbitov v Drahonicích

16. srpna 2015 v 9:48 | vítor |  Řbitovní qítí
Židovská komunita na Lubenecku byla velice početná a usazená už od středověkých dob. Po zrušení poddanství v polovině 19. století a s hromadným stěhováním do rychle rostoucích průmyslových center tato komunita řídne. Rabinát v Drahonicích byl přemístěn do Libyně a poté do Lubence. Po záboru Sudet v roce 1938 byla židovská obec na Lubenecku perzekuována, synagoga v Lubenci vypálena v rámci tzv. křišťálové noci a holokaust během druhé světové války obec v Lubenci zlikvidoval. Jedním z dokladů židovského osídlení na Lubenecku je řbitov v Drahonicích. Najít ho není úplně snadná záležitost a prohlédnout si ho znamená pustit se do boje s bující přírodou. Ke řbitovu se musí z Drahonic přes táhnoucí se vrch polní cestou, samotný řbitov je umístěn v prudkém svahu na pomezí polí. Je zarostlý travou, akáty i šípky a k jeho návštěvě je třeba pevná obuv a oděv chránící před poraněním trny a ostny. Zážitek ale stojí za námahu.
Řbitov prý existoval už ve středověku, nejstarší nalezené náhrobky jsou ale z 18. století.













Dvě zastávky na Lubenecku - 1. Kostel sv. Jiljí v Libyni

16. srpna 2015 v 9:25 | vítor |  Na cestách
Zvlněná krajina u Lubence na pomezí středních, západních a severních Čech ukrývá drobné a často zapomenuté památky na minulost. Jednou z nich je kostel sv. Jiljí ve vesničce Libyně, která se schovává v údolí pod táhlými vrchy, které pomalu přecházejí v Doupovské hory. Kostel je původně gotický a před nedávnou dobou byl téměř zničen. Ujalo se ho občanské sdružení Za záchranu kostela sv. Jiljí a postupně ho opravuje. Už se podařilo kostel zastřešit a staticky zajistit. Kostel si v současné době i sám na sebe vydělává, protože v něm bylo zřízeno vitrážové muzeum. Otevírací doba je vždy o víkendech odpoledne. Postupně se rekonstruuje i prostor bývalého hřbitova okolo kostela. Sdružení se zároveň stará i o rozhlednu Vochlice na vrchu na vsí.

Vrch K Vescům nad Libyní (449 mnm)

Věž kostela sv. Jiljí

Kostel sv. Jiljí


Většina oken je už vyplněna vitrážemi



Bývalý hřbitov okolo kostela



Nedělní autovýlet do Lískýho, Pozdně a Srbče

2. srpna 2015 v 22:27 | vítor |  Na cestách
Nedělní odpoledne bylo jako stvořené k malému autovýletu. Cestou vyhýbající se hlavní silnici č. 7 na Louny jsme dojeli do malé obce Líský, asi 15 kilometrů od Slaného, obce rozložené na svahu vysoko nad údolím Pozdeňského (Bakovského) potoka. Nad obcí vede přes les cesta do Bilichovského údolí. Tato cesta míjí březový háj s upravenou studánkou. Je to známá Královka, studánka, ke které se váže pověst o zemských klíčích, které do studánky hodila královna Eliška Přemyslovna. S největší pravděpodobností je studánka prastarým kultovním místem, uctívaným a opatrovaným zřejmě už po tisíciletí. Meditativní prostor hájku umožňuje rychlou relaxaci a nabytí duševních sil.





Z Lískýho je vidět v údolí mezi terénními vlnami zvedajících se hřbetů Džbánu špička pozdeňského kostela. Pozdeň je největší obcí regionu odedávna zvaného Podlesí. Ze svahů Džbánu stéká potok, kterému se nejprve říká Pozdeňský a potom Bakovský a který se po 45 kilometrech vlévá do Vltavy. Na prvních kilometrech protéká právě tímto Podlesím, údolím s vysokými zalesněnými svahy, dlouhými táhlými terénními vlnami pod těmito svahy, půdou červenkou a starým koloniálním osídlením. Dominantou Pozdně je kostel Stětí svatého Jana Křtitele. Původně gotický kostel byl barokně přestavěn a dnes, oprýskaný a zašlý, působí majestátně a starobyle.




Posledním navštíveným místem našeho výletu byl kostelík Nejsvětejší Trojice, který je ukrytý na zalesněném ostrohu nad obcí Srbeč, která leží proti proudu Pozdeňského potoka asi 5 kilometrů od Pozdně. Při cestě na Mšec jsme minuli nenápadnou odbočku, ke které jsme se vrátili a našli cestu, na jejímž konci jsme nechali stát auto, a nakonec našli i cestu skrz krásnou louku k místu s kostelíkem. Ten byl postaven pravděpodobně v 16. století na nepochybně prastarém kultovním místě. Ke kostelu se váže několik pověstí a i dramatické příběhy z nedávné minulosti, kdy se v kostele skrývali uprchlí britští zajatci během druhé světové války. Konaly se k němu kdysi významné poutě. Prostor celé louky s kostelem působí velice příjemně.









Ze Srbska do Svatého Jána

2. srpna 2015 v 12:55 | vítor |  Na cestách
Využil jsem příležitosti, kterou mi nabídl kamarád, který chtěl slaňovat skály v údolí Berounky u Srbska, a jel jsem s ním strávit sobotní odpoledne v této oblíbené výletnické oblasti. Po příjezdu do Srbska jsme šli spolu podél řeky až na místo, kde se vlévá potok Loděnice do Berounky. Tam jsme se rozdělili a můj výlet začal.

Loděnice neboli Kačák pramení na úbočí Džbánu, na jeho toku bylo vybudováno několik rybníků, například pro Slaňáky známé Bucek a Punčocha, také největší vodní plocha Kladenska Záplavy, a po neuvěřitelných 60 kilometrech se vlévá do Berounky. Poslední kilometry se proplétá vápencovými skalními útvary a vytváří velice malebné údolí.







Po asi 2 kilometrech mírného stoupání jsem vylezl na silnici těsně před vesnicí Hostim. Ta je malebně usazena v údolí Loděnice a hlavně nabízí velice příjemné posezení v hospodě U Krobiána, kde mimo jiné čepovali výtečného hostomického Fabiána.






Z Hostimi vedla přímá cesta po silnici do Svatého Jana pod Skalou. Ale tou se mi nechtělo. Byla příliš pohodlná a slibovala hlavně davy cyklistů. Tak jsem v Hostimi hned za hospodou obkroužil zvoničku s křížkem a začal šplhat do prudkého kopce ulicí Třesina. Ta plynule přešla v lesní cestu a stále stoupala prudce do kopce. Pořádně jsem se zapotil, ale na rozcestí to byl jen asi kilometr, tak se to dalo vydržet. Křižovatka turistických cest byla označena jako Propadlé vody a nabízela lavičku ke krátkému posezení.





Z rozcestí se pak cesta prudce svažovala ke Svatému Janu pod Skalou. Cestou jsem potkal několik cyklistů, kteří vlekli svá kola do prudkého kopce rozbitou kamenitou cestou, a říkal jsem si, jak jsem rád, že jdu po svých, všechno si pěkně prohlédnu a nezabývám se přítěží v podobě bicyklu. Svatý Jan je jedno z nejznámějších turistických míst v okolí Prahy. Jeho dominantou je klášter, který má po přestavbách v 17. a 18.století barokní podobu. Nad obcí se prudce zvedají působivé vápencové skalní stěny. I díky pověsti o svatém Ivanovi, který dal obci jméno, má celé místo magický a přitažlivý charakter. Jenom do hospody se mi nechtělo mezi desítky rozhulákaných cyklistů. Myslím, že to je nějaká jiná civilizace, se kterou jsem se úplně nesžil. Poseděl jsem raději na lavičce a v příjemně meditativním rozložení počkal, až pro mě přijede kamarád, který mezitím u Srbska dokončil své lezení po skalách.