Květen 2016

Za poznáním našeho kraje - Dolín

30. května 2016 v 13:50 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Mezi rodilými Slaňáky se najde spousta těch, kteří si stále myslí, že jsou jen jediné Lidice (ty vypálené u Kladna) a nikdy nebyli u kostela sv. Jakuba Většího v Lidickém dvoře, kteří nikdy nebyli na "Bóžáku" u kaple Božího hrobu, a kteří nebyli třeba ani na Slánské hoře. Pak jsou tu památky od centra přece jen vzdálenější jako třeba kostel sv. Václava v Ovčárech nebo kostel sv. Šimona a Judy v Dolíně. A ten jsem právě tuto neděli navštívil já poprvé v životě. Nikdy předtím jsem k tomuto kostelu nezavítal, ačkoli se tam čas od času dělají dny památek nebo nějaké koncerty varhanní a jiné klasické hudby. Až koncert Oldřicha Janota a souboru Ora pro Nobis byl tou správnou příležitostí kostel sv. Šimona a Judy navštívit.

Dolínský kostel je vidět z širokého okolí a je jedinečnou a velice specifickou památkou. A to zejména pro svou vnitřní výzdobu. Kostel ze 14. století byl rekonstruován v r. 1907 a součástí rekonstrukce byla i malířská výzdoba v secesním stylu. Autorem malířských návrhů byl Karel Mašek, realizoval je zlonický malíř Vojtěch Marvan. Jedinečné jsou také vitráže v oknech. Dojem z vnitřní výzdoby kostela je fascinující!




Bohužel ne tak fascinujícm dojmem působí zevnějšek kostela, jak je vidět hned na první fotografii výše. Ze starého řbitova, který kostel obklopoval si člověk jen posílí pocit zmaru. Spousta náhrobků zničená, propadající se hroby, prostor v zadní části řbitova zarostlý nálety a plevelem. Doufejme, že si odpovědní orgánové při Městském úřadu ve Slaném uvědomí, jak vzácnou památkou je dolínský kostel sv. Šimona a Judy, dříve než bude příliš pozdě.












Židovský řbitov v Běštíně u Hostomic

11. května 2016 v 15:07 | vítor |  Řbitovní qítí
Židovský řbitov vznikl v roce 1837 a patřil původně k náboženské obci v Běštíně, ale ta zanikla po pogromu v roce 1866. Řbitov pak převzala židovská obec v Hostomicích. Najdeme ho po pravé straně při cestě z Běštína do Hostomic, ve svahu nad silnicí, v remízku na kraji lesa. Na počátku 20. století byl rozšířen, bylo k němu přistavěno vstupní schodiště a z té doby také pochází mnoho pěkných náhrobků psaných latinkou. Z obřadní síně při vstupu zbylo bohužel jen torzo. Po devastaci, ve které po nacistech pokračovalo bez skrupulí české obyvatelstvo, se začalo s údržbou v 90. letech 20. století. Je čištěn od náletů, vztyčují se náhrobky a opravila se řbitovní zeď. V areálu řbitova je také mohutný starý dub - památný strom. Řbitov je velice pěkně položen a působí velmi příjemně. Nejčastějším příjmením na náhrobcích psaných latinkou je Polák / Pollák.














Slánský řbitov v květnu

11. května 2016 v 13:45 | vítor |  Řbitovní qítí
Desátý květnový den bylo na slánském řbitově nádherně. Bylo už po 17. hodině a byl úplný klid. Ideální příležitost projít se, vyčistit si hlavu po práci, zapálit pár svíček a objevit pro objektiv mobilního aparátu pár krásných náhrobků s patinou starých časů....













Řbitovní kostel sv. Michala v Bechyni

3. května 2016 v 21:00 | vítor |  Řbitovní qítí
Během rychlonávštěvy Bechyně jsem si stihl vyfotit přes zeď židovský řbitov, ve stejné ulici však nelze nespatřit krásný raně barokní kostel sv. Michala. Byl vystavěn u městského řbitova v 60. letech 17. století italským stavitelem Antoniem de Alfierim. Stavbu financoval Jan Norbert ze Šternberka, jak připomíná rodové znamení - šternberská hvězda, nad vchodem. Přilehlý řbitov se používal do 60. let 20. století.



Tři židovské řbitovy v okolí Týna nad Vltavou a v Bechyni

3. května 2016 v 20:01 | vítor |  Řbitovní qítí
Na začátek nutno poznamenat, že všechny tři řbitovy byly nepřístupné. Já se tomu ani moc nedivím. Když už se někdo rozhodne starat se o řbitov s pozůstatky lidí, jejichž rodiny úplně nebo téměř úplně zanikly během holocaustu, a pokud ne, tak žijí v Americe nebo ještě dál, tak asi nechce, aby tam lezli ožralí blbečkové povalovat náhrobky a neobratně čárat hákové kříže....Takhle to bylo nejen na těchto třech řbitovech, které jsem navštívil, ale i jinde - v Žamberku, v Uhříněvsi, v Telči i jinde. Občas je někde cedulka s informací, kde se dá zapůjčit klíč. To se mi povedlo v Kolíně. Naopak jsme s kolegy pohořeli v Radouči, protože byla sobota. A v sobotu by se na židovský řbitov chodit nemělo. Zase jinde se nebojí nechat rekonstruovaný řbitov otevřený, jako například v Třešti, v Horní Cerekvi nebo v Kožlanech. Tyto tři řbitovy patří shodou okolností mezi nejkrásnější, které jsem navštívil...

Víkend, na který připadla noc čarodějnic, jsem s přáteli strávil na malebném místě nedaleko Protivína na Písecku. Do nedělní cesty zpět domů jsem zahrnul zastavení u tří židovských řbitovů. První z nich se nachází nedaleko Týna nad Vltavou, na dohled od chladících věží Temelína, naproti soutoku Lužnice s Vltavou, u obce Neznašov.

Neznašovští židé přišli z Týna nad Vltavou, kde byli v r. 1681 obviněni ze šíření moru a vyhnáni z města. Větší část se jich usídlila v Kolodějích, část v Neznašově. Brzy si vystavěli synagogu a řbitov. Zchátralá synagoga byla zbořena v r. 1973, řbitov přežil dodnes a je dobře zachovaný. Je na něm zachováno několik desítek náhrobků. Dominantou řbitova je opravená márnice s kamenným stolem určeným na rituální omývání a uprostřed řbitova náhrobek továrníka Bondyho.






V Kolodějích nad Lužnicí se odehrával stejný příběh s obviněním týneckých židů ze šíření moru jako v Neznašově. Na panství v Kolodějích byli židé pozváni majitelem panství Janem Brandenssteinem z Oppurku. Zdejší židovská komunita čítala v 18. století okolo 800 osob. Je doloženo v místní kronice, že mezi křesťanskou a židovskou komunitou panoval respekt a přátelské vztahy. Židé se začali hromadně z Kolodějí (stejně jako z mnoha obcí i v jiných krajích) stěhovat po uvolnění společenských poměrů a vzniku nových zákonů od poloviny 19. století. Po roce 1900 žilo v Kolodějích už jen několik desítek osob židovského vyznání. Vše samozřejmě dokonal holocaust. Synagoga byla zbořena po druhé světové válce. Řbitov se zachoval a je velice malebný. Zachovalo se něm asi 270 náhrobků. Nejhonosnějším náhrobkem je tumba nad hrobem krajského rabína Jacoba Mahlera.







Bechyně je jedno z nejhezčích malých českých měst. Má výborně zachované historické centrum včetně zbytků hradeb a je položeno velice malebně nad hlubokým údolím řeky Lužnice. Židovská komunita zde je doložena od 16. století a židé byli usídleni v dnešní Široké ulici při městských hradbách. Tam se nachází i synagoga z druhé poloviny 19. století, ve které dnes sídlí Muzeum turistiky.

Ke vnější straně hradeb přiléhá židovský řbitov. Leží ve stejné ulici jako řbitov křesťanský. Je na něm zachováno asi 250 náhrobků. Je obklopen vysokou zdí, přes kterou lze fotit z natažené ruky, ale nelze se přes ni podívat.