Červen 2016

Husův sbor v Nymburce

21. června 2016 v 15:24 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Cestou z nymburského hřbitova na vlakové nádraží jsem se ještě rychle zastavil v parku Hrdinů za Velkými valy, kde jsem si chtěl vyfotit pěknou funkcionalistickou stavbu - Husův sbor. Byl postaven v roce 1935 stavitelem Josefem Šebkem z Nymburka podle projektu Ing. Josefa Petříčka z Chocně. Krásný kostel čistých tvarů se mezi zelení parku vypíná k modré obloze. Prostor doplňuje na protější straně socha Jana Husa sochaře Františka Přítele z roku 1928. Podobná socha od stejného umělce byla o několik let dříve vztyčena v Mostě, kde byla ale bohužel zničena nacisty po okupaci Československé republiky.




Židovský řbitov v Kovanicích

20. června 2016 v 11:48 | vítor |  Řbitovní qítí
Kovanice jsou obec nedaleko Nymburka. Zdejší židovská komunita zde využívala synagogu od konce 18. století. Ta vyhořela a byla postavena nová. Ta je dnes přestavěna a po původním účelu už není viditelných stop. Byla zde také židovská škola. Poslední památkou na židovské osídlení je řbitov, umístěný jen asi půl kilometru od středu obce. U řbitova je zachována malebná chaloupka, která sloužila jako obydlí hrobníka. Řbitov je ve velice dobrém stavu, má opravenou zeď a zachovalo se asi 250 náhrobků. Pořbívalo se zde od roku 1830 do konce 2. světové války, po ní proběhlo už jen několik pořbů. Náhrobky jsou psané jak hebrejsky, tak latinkou. celkový dojem ze řbitova je velice příjemný.






















Krematorium v Nymburce

20. června 2016 v 11:05 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Jedna z mála realizací architekta Bedřicha Feuresteina, Plečnikova i Kotěrova žáka, je v českém architektonickém prostředí výjimečnou stavbou. Krematorium bylo postaveno v letech 1922 - 1924 v puristickém stylu. Tato stavba ovlivnila celou českou avantgardu a není divu. Patří k nejkrásnějším, jaké jsem kdy viděl. Ten okamžik, kdy vkročíte do brány nymburského hřbitova a před vámi se objeví toto krematorium, je nezapomenutelný.











Za poznáním našeho kraje - Kmetiněves, Hospozín, Skůry, Dřínov

13. června 2016 v 14:33 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Prvotní inspirací k naší nedělní cestě byla zpráva o zřícení části hřbitovní zdi, která obklopuje bývalý hřbitov u kostela sv. Václava v Kmetiněvsi. Využili jsme volného odpoledne a vyrazili jsme po několika vesnicích v okolí Zlonic a Velvar, abychom se na stav památek v těchto obcích podívali.

Obec Kmětiněves je připomínána ke 14. století a ze stejné doby pochází i kostel sv. Václava. S pozoruhodnou věží z tmavých neomítnutých kamenů, starým hřbitovem a zřícenou zdí působí spíše jako kulisa z horrových filmů než jako křesťanský chrám. Stav křesťanské kultury ve středních Čechách spíš navozuje reminiscenci k těm horrorům. Zřícená zeď způsobila i nutnost umístění hromady kamenů na bývalém hřbitově. Celé to působí melancholicky a romanticky. Ale realita je taková, že se před vchodem do kostela válí pytle se starými kostmi z hrobů, které byly poškozeny při sesuvu zdi.















Jen asi jeden a půl kilometru od kostela sv. Václava v Kmetiněvsi leží další starý kostel, který také není v úplně utěšeném stavu. Byl postaven přibližně ve stejné době jako ten kmetiněvský a je neobvyklého svěcení - Stětí sv. Jana Křtitele. V renesanční době byl přestavěn a z té doby také pochází cenný portál nad vchodem a vnitřní vybavení. Brána k bývalému hřbitovu obklopujícímu kostel je bohužel uzavřena, tak jsme si kostel vyfotili jen zpoza zdi. Mimochodem tato zeď byla nedávno také provalena. Dnes je již opravena.






Skůry jsou malá obec v údolí Zlonického potoka, jejíž existence je známá z konce 13. století. Býval v ní gotický kostel sv. Bartomolěje. Ten byl zrušen (zbořen r. 1873) a jen některé dochované fragmenty jsou zazděné do hřbitovní zdi. Konkrétně se jedná o dvě kamenné žebrové konzoly v podobě lidských hlav a kulatý svorník s reliéfem hlavy Krista. Podobnost této hlavy s hlavou Krista z kostela sv. Gottharda ve Slaném vyvolává domněnky, že šlo o stejnou stavební huť. Dnes je ozdobou hřbitova zvonice se šindelovou střechou ze 17. století, ve které se zachoval jeden zvon ze zmíněného zbořeného kostela.















Kostel v nejlepším stavu ze všech během našeho nedělního výletu jsme našli ve Dřínově, obci, která leží nedaleko Zlonic. Byl postaven okolo roku 1300, je zasvěcen sv. Lukášovi a v roce 1906 pseudobarokně přestavěn. Okolo kostela se nachází funkční hřbitov.











Napříč osami

13. června 2016 v 12:20 | vítor |  Na cestách
Procházky po Praze jsou vítaným zpestřením víkendů, které by jinak hrozily trávením volného času na slánských zábavních akcích pochybné úrovně. Poskytují pohyb, poučení, poznání, estetické i gastronomické zážitky. A je to vyšinutí ze stereotypu. S panem ředitelem Vlastivědného muzea Honzou Čečrdlem jsme v sobotu vyrazili napříč paprskovitými osami, které se sbíhají k centru Prahy. Začali jsme na Evropské, překřížili jsme Střešovickou, Patočkovu a Bělohorskou, na kterou jsme se obloukem vrátili ze Strahova. Prošli jsme tedy Ořechovku, Střešovice, Břevnov a Strahov. Pak jsme ještě sešli na Malou Stranu, ale to už se tu nehodí do koncepce. Celkem jsme ušli 9 kilometrů.

Celá trasa je zde.

Začali jsme na Evropské na Bořislavce, prošli okrajem místního sorelového sídliště a ponořili se do Ořechovky. Tato vilová čtvrť vznikala postupně během 20. let 20. století jako jedinečný projekt zahradního města. Centrální objekt na Ořechovce je dílem architekta Jaroslava Vondráka a vznikl v první etapě výstavby na Ořechovce. Architekt Vondrák zde postavil také svou vlastní vilu. V druhé polovině 20. let pak vzniká většina zdejších vil, mezi nimiž vynikají červenobílé cihlové vily od architekta Pavla Janáka. Zajímavostí je, že název lokality nemá s ořechy nic společného. Vznikl zkomolením jména majitele dřívejších zahrad v tomto místě Jana Kryštofa Bořka. Zahrady byly nazývány Bořekovka, z toho vznikla Vořechovka a později spisovnému jazyku přizpůsobená Ořechovka.













Ořechovka je vlastně jen lokalita ve čtvrti Střešovice. Ty vznikly už v raných přemyslovských dobách a patřili Přemyslovcům do roku 1143, kdy byly prodány Strahovskému klášteru jako zásobovací obec a hospodářské zázemí. Místy je ve Střešovicích zachována zástavba vesnického typu, na jiných místech zase naopak vznikly na svou dobu velice moderní objekty jako třeba historizující kostel sv. Norberta z konce 19. století nebo funkcionalistický kostel Sboru Církve českobratrské z roku 1938 od architekta Bohumíra Kozáka. Ten je příkladem završení proměny bývalé středověké vesnice v moderní městečko s občanskou vybaveností a kvalitními architektonickými počiny. Ve stejné době byla vystavěna i dnešní Vojenská nemocnice. Jižní strana Střešovic svažující se k Břevnovu nabízí malebné partie starých domků venkovského typu a ulic vystavěných koncem 19. století. Veškerou idylu rázně ukončuje projekt vysokoškolských kolejí Na Kajetánce. Výškové budovy postavené po polovině 20. století nám dávají zapomenout na malebné Střešovice a nechají nás připravit se na těžkopádný a brutální Břevnov.

















Břevnov je obec známá hlavně díky klášteru, který byl založen už v 10.století. Okolo něj vznikla původní obec Břevnov. Dnes se Břevnov rozkládá podél dvou hlavních dopravních tepen Patočkovy a Bělohorské od Bílé Hory až ke Strahovskému klášteru. Starý Břevnov je definitivně zničen, dnes se dá za jeho centrum považovat ulice Bělohorská s restauracemi a obchody. My jsme ho prošli napříč, tedy jeho užší částí od kolejí Kajetánka ulicí Pod Drinopolem a dále nahoru do vilové čtvrti u Ladronky. V části mezi Patočkovou a Bělohorskou se nachází sídliště z mohutných předválečných činžáků, masivních a ponurých. Nad Bělohorskou se zase mění charakter výstavby a do poměrně slušného převýšení jsme stoupali ulicemi s činžáky z 19. století, která postupně přecházela v novou vilovou výstavbu. Břevnov jsme opouštěli u televizní věže za strahovskými stadiony. Podél nich jsme pak sešli na Pohořelec a opustili území Prahy 6.














Za poznáním našeho kraje - Neprobylice

5. června 2016 v 16:57 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Neprobylice jsou malá vesnice ležící v údolí Bakovského potoka mezi Kutrovicemi a Královicemi. Od Slaného asi šest kilometrů. V Neprobylicích se před více než sedmdesáti lety narodila moje máma. Když jí byly dva roky, tak skončila válka, a děda s babičkou se i se svými tehdy čtyřmi dětmi odstěhovali do Slaného. Na Neprobylice si tím pádem máma vlastně vůbec nepamatuje. Příbuzné tam nemáme, takže je to pro mě spíš taková legenda. Každopádně přes ně jezdím rád. Je to malebná vesnička, která bývala kdysi dávno významnější a bohatší než dnes. V šestnáctém století tam byla tvrz, kostel se zvonicí a pivovar. Ta zvonice je tam dodnes, i když je to kopie z konce 19. století. Zvony v ní jsou ale původní, jsou tři a byly odlity v šestnáctém století.



Vedle zvonice býval i kostel sv. Ducha. V osmnáctém století byl ale už tak zchátralý, že musel být stržen. Nový kostel byl postaven ještě týž rok, tedy v roce 1741, a to na návrší nad jižní částí obce. Barokní kostelík stojí v malém hájku tvořeném duby, lipami a borovicemi. Bíle omítnut působí vznešeným dojmem a návštěvník tohoto místa jistě očekává za mříží (jak se stalo v Čechách zvykem) bohatou barokní výzdobu. Ale ouha! Kostel sv. Ducha je prázdný, vyrabovaný. Je velice smutné navštívit krásný kostel na krásném místě a najít ho v takovém stavu. Netuším, kdo je za stav kostela zodpovědný, a co s ním bude dál. Takovýto stav je ale dlouhodobě neudržitelný. Jsou jen dvě cesty. Nákladná celková rekonstrukce nebo úplný zmar. Nic mezi.