Srpen 2016

Na Křížových vršcích

25. srpna 2016 v 9:55 | vítor |  Na cestách
Lounská část Českého středohoří nabízí spousty možností k výletům, při nichž se odhalují stále nové a nové pohledy na okolní vrchy. Mezi menší, ale velice výrazné kupy, které najdeme mezi obcemi Mnichov, Charvatce a Libčeves, patří trojice souhrně zvaná Křížové vršky a zahrnující Šibeník s ještě jedním (tedy celkem čtvrtým) malým bezejmenným vrškem, Malý vrch a nejvyšší samotné Křížové vršky, které dosahují výšky 386 m n. m. a na které jsme se vypravili užít si pozdně letního západu slunce. Pod Křížové vršky se dá dostat polní cestou z obce Charvatce. Ti odvážnější to zvládnou i autem, ale nedoporučuju sporťáky s nízkým spodkem.

Z geologického hlediska jsou Křížové vršky neovulkanické kužely na vypreparované augitové žíle s drobnými skalkami a mrazovými srázy ve sloupcovitě odlučné hornině - čediči, se suťovým pláštěm porušeným sesuvy. Jsou to výrazné kupy, které vystupují ze zarovnaného povrchu na křídových horninách.

Výstup na Křížové vršky je prudký, intenzivní a relativně krátký a rychlý. Jak už to tady okolo je zvykem. Na vrcholu je nízká lavička a je odtud překrásný kruhový výhled na protější Oblík, Srdov a Brník, které odsud vypadají jako mohutné hory s tropickým lesem na úbočích, a dál na Ranou, Milou, Dlouhou horu, Číčov, Hradišťko, Hradišťany a další kopce Středohoří, ale také na vzdálené vrchy Vlhošť, Ronov, Ralsko a samozřejmě na Říp a Házmburk.
Z hlediska botanického patří Křížové vršky mezi ty kopce, které jsou pokryty vzácnou stepní vegetací. Z chráněných rostlin zde najdeme např. hlaváček jarní, diviznu brunátnou, koniklec luční český, kozinec bezlodyžný a dokonce i kavyl olysalý, sličný a Ivanův či ledenec přímořský. Ale na to je lepší zajet si do Českého středohoří s kovaným botanikem.
Než zapadne slunce nad hřbetem Krušných hor, můžete se kochat pohledy na okolní kopce a také na čilý ruch ve vzduchu, paraglidisty, motorové padáky a malá letadélka, doplňující pitoreskní scenerii.












Židovský řbitov ve Velkém Meziříčí

24. srpna 2016 v 13:59 | vítor |  Řbitovní qítí

Židovský hřbitov ve Velkém Meziříčí leží na druhém břehu řeky Oslavy od centra města i od bývalého židovského města nedaleko bývalého městského řbitova Na Moráni. Byl založen v polovině 17. století. V roce 1880 zde byla zbudována novorománská obřadní síň, zrekonstruovaná spolu s řbitovní zdí v 80. letech 20.století. Náhrobky jsou terasovitě rozmístěny ve svahu v západovýchodním směru. Dochovalo se jich zde přes 1300. Většina náhrobků je psaná hebrejsky a německy, ale nechybí ani české nápisy.

Klíč od řbitova je možné si zapůjčit v informačním centru na radnici města. Když jsme s kolegou na řbitov vstoupili, překvapili jsme pána, který zde sekal trávu. Byl ze židovské obce z Brna a přes jeho počáteční bručounství jsme si nakonec pěkně popovídali. Také se pokoušel pro nás rozluštit některé nápisy na náhrobcích, ale sám přiznával, že je to těžké a že mu to tolik nejde, ačkoli se poctivě hebrejsky učil. Setkání na řbitově jen umocnil silný a pozitivní zážitek, který jsme z tohoto řbitova, jako i z celého města měli.























Řbitov Na Moráni ve Velkém Meziříčí

24. srpna 2016 v 11:29 | vítor |  Řbitovní qítí
Řbitov Na Moráni (což znamená vlastně morový řbitov) byl v souvislosti s morovou epidemií založen v polovině 16. století. Umístěn byl za řekou, stranou od města. Spolu s novým řbitovem byl vystavěn i kostel Nejsvětější Trojice. I po epidemii se ale dále pořbívalo i na starém řbitově v centru města. Až po reformách Josefa II. začal být moráňský řbitov plně využíván. Pochovávalo se zde do 50. let 20. století. Hodnotné jsou zejména dochované litinové kříže a náhrobky významných občanů z 19. a počátku 20. století. Z nich zmiňme hrob Tita Kršky, náčelníka prvního sboru dobrovolných hasičů, a hrob Vladimíra Čecha, rodáka z Peruce a bratra spisovatele Svatopluka Čecha, který byl v letech 1901 - 1905 starostou Velkého Meziříčí.
V roce 2014 byl řbitov rekonstruován do parkové úpravy. Je to velice příjemné místo poskytující vítaný odpočinek při prohlídce města.













Velké Meziříčí

24. srpna 2016 v 9:50 | vítor |  Na cestách
Velké Meziříčí je to městečko, které je vidět z dálničního mostu, který se jmenuje Vysočina a který překračuje údolí Oslavy ve výšce 76 metrů. Takže z celého města je známý ten most a kostelní věž, která je z toho mostu vidět. Jaké tedy bylo moje překvapení, když jsem zjistil, jak příjemné je město Velké Meziříčí! My jsme do něj přijeli také po mostě, ale po železničním, ve směru od Křižanova. Celé město je tedy rozloženo na březích Oslavy a říčky Balinky, která se do Oslavy vlévá před městskými hradbami. Za soutokem se vchází do města dolní branou.



Centrum města je úzké, muselo se vejít mezi ony dvě říčky. Náměstí z jedné strany uzavírá kostel sv. Mikuláše, z druhé strany renesanční radnice. Renesančních domů je na náměstí a v přilehlých uličkách celá řada.



Na věž kostela sv. Mikuláše je možné vystoupat a prohlédnout si celé město z výšky. Je to opravdu příjemný pohled. Na jedné straně údolí uzavírá zámek, na druhé straně město volně přechází do přírody.


V ulicích podél Oslavy bylo židovské město. Ty uličky dnes samozřejmě vypadaly jinak než dnes, ale projdete - li okolo staré synagogy k řece, tak ještě nasáknete zbytky toho genia loci, které židovské město určitě muselo mít. V nové synagoze je dnes obchodní středisko - podle teorie, že je lepší budovu komerčně využít a získávat tak prostředky na opravy a údržbu, nech ji nechat chátrat.




Na druhém břehu Oslavy jsou hřbitovy. Starý křesťanský zvaný Na Moráni a také židovský. Těm se budu věnovat v samostatných článkách. Mezitím se podíváme na zámek. Je to přestavěný gotický hrad, několikrát upravován. Dnes v něm sídlí muzeum. Moc pěkné a příjemné místo.




Od zámku jsme sešli opět do města, prošli okolo funkcionalistické lékárny, na radnici si vyzvedli uschované batohy, vrátili klíč od židovského hřbitova a cestou z města se ještě stavili na pivo v hospodě U Brány. Tam jsme třídili svoje zážitky a poznatky. Sice jsme nepřišli na to, proč jsou ve Velkém Meziříčí dva totožné Penny markety téměř přímo proti sobě na opačných březích Oslavy, ale za to jsme byli nadšeni a plni zážitků jak z města, tak z obou navštívených hřbitovů.



Z města jsme pokračovali podél toku Oslavy do Nesměřského údolí. Za chvíli nás obklopila příroda střídaná rekreačními objekty vzniklými z bývalých mlýnů. Naším cílem byla zřícenina hrádku Templštejn, kde jsme chtěli přespat. Po několika kilometrech jsme skutečně našli odbočku k hradu a po zdolání prudkého kopce jsme se utábořili pod zídkou, která jako jediná se zachovala z tohoto svědka starých časů.





Vedlejší produkt léčby zánětu průdušek

24. srpna 2016 v 8:57 | vítor |  Jídlo a pití
Včera jsem náhodou objevil fantastickou pochoutku. Večer jsem si připravil horkou vodu, panáka whiskey a keramický kalíšek s několika lžičkami pastovaného medu. Do vody jsem vlil téměř celého panáka whiskey, lehce posypal skořicí a zázvorem a vmíchal lžičku medu. To je vlastně takový grog z whiskey. Mimochodem - průdušky vám to nevyléčí, ale napomůže to v odkašlávání a udělá vám to moc dobře na duši. Ale to není hlavní téma. Hlavní téma je to, co zbyde. Do zbylého medu v kalíšku jsem nalil zbyteček whiskey - pár kapek, asi jako půlka malého panáka. Opatrně se to musí zamíchat. Když budete míchat moc prudce, tak vám veškerá whiskey vychlístne. Med musí být pastovaný, aby vznikla kašička. A tahle tekutá kašička z pastovaného medu a whiskey je ta největší pochoutka, jakou jsem za poslední dobu ochutnal. (Asi by to šlo i s rumem, ale mě rumy vůbec nezajímají.)

Židovský řbitov v Postřižíně

22. srpna 2016 v 14:59 | vítor |  Řbitovní qítí
Postřižín je obec, která leží nedaleko Kralup nad Vltavou na tzv. staré teplické silnici, označené dnes jako silnice č. 608. Nemá nic společného s filmovými Postřižinami a tím pádem ani s postřižínským pivem, které se vaří v pivovaru v Nymburce. V kopci nad obcí směrem ku Praze je velkoprodejna koberců Breno a přímo naproti vjezdu na parkoviště k této prodejně přes silnici se dá zarostlou cestičkou dojít k postřižínskému židovskému řbitovu. Ten byl založen někdy na začátku 19. století a na konci téhož století rozšířen. Obě části jsou dobře rozpoznatelné. Ta novější leží v horní části za pěknou, opravenou kovovou branou podél aleje jírovců. Většina náhrobků v této části chybí nebo je povalená. Zhruba uprostřed řbitova jsou znatelné zbytky márnice. Starší, vzdálenější část je v lepším stavu, náhrobky jsou vztyčené a v dobrém stavu, opravena je i studna v severozápadním rohu řbitova. Postřižínský řbitov je v určitě lepším stavu než byl ještě před několika lety, nová brána, vyčištěný prostor a vzrostlé stromy mu dávají velice příjemný vzhled i atmosféru. Zachovalo se zde okolo 200 náhrobků, které jsou psané česky, hebrejsky i německy.


























Rokštejn

18. srpna 2016 v 14:25 | vítor |  Na cestách
Zřícenina unikátního dvojhradu se vypíná nad malebným údolím říčky Brtnice nedaleko jejího soutoku s řekou Jihlavou jižně od města Jihlavy. Byl vystaven okolo roku 1280 a patří k hradům tzv. podunajského typu (stavba se dvěma hranolovými věžemi, mezi nimiž se nacházel palác). Během husitských válek byl pobořen, ale po nich opraven a zřejmě využíván jako obydlí. V té době patřil rodu Valdštejnů. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že jde o tzv. dvojhrad, tedy hrad s dvěma obytnými paláci.

K hradu se lze velice pohodlně dostat od vlakové tratě Třebíč - Jihlava, ze zastávky Přímělkov je to buď po turistické značce nebo po silnici asi 1,5km. V létě tohoto roku (2016) byla zprovozněna věž s malým občerstvením, čímž se zvýšila atraktivita místa. Rozhodně stojí za návštěvu!









Slánské stopy na Slavíně

18. srpna 2016 v 13:30 | vítor |  Řbitovní qítí
S kolegou z Vlastivědného muzea jsme se vypravili na Vyšehrad připomenout si toto památné místo českých dějin, které jsme naposledy navštívili v jinošském věku. Cílem byl mimo jiné i řbitov Slavín s některými vynikajícími osobnostmi českého národa. Konkrétně nás zajímaly osobnosti, jejichž život souvisel se Slaným a Slánskem. A zadařilo se! Hned na začátku naší prohlídky jsme narazili na hrob Vlastimila Kybala, dále na nádhernou expresivní sochu Žal od Františka Bílka, která stojí na hrobě Václava Beneše Třebízského, na hrob dirigenta Smetáčka a nakonec i nečekaně na hrob politika 19. století Aloise Pravoslava Trojana. S návštěvou Slavína a potažmo celého Vyšehradu jsme byli nadmíru spokojeni....

Historik Vlastimil Kybal se narodil roku 1880 v Černochově u Peruce, maturoval na gymnáziu ve Slaném. Prožil bohatý a zajímavý život, stal se profesorem historie, za první republiky působil v diplomatických službách, mj. se stal velvyslancem v Mexiku. Od 2.sv.války žil v exilu, zemřel v roce 1958 ve Washingtonu.




Václav Beneš Třebízský se narodil roku 1849 v Třebízi u Slaného, studoval na gymnáziu ve Slaném, roku 1875 byl vysvěcen na kněze, působil v Litni u Berouna a v Klecanech (kde má dva pomníky), onemocněl tuberkulózou a v pouhých 35 letech zemřel. V 19. století byl velice populárním spisovatelem historických románů. Jeho jméno nese gymnázium ve Slaném. Na jeho hrobě stojí socha Žal od Františka Bílka.



Václav Smetáček byl světoznámý český dirigent, hudební skladatel, sbormistr a hudebník. Narodil se roku 1906 v Brně, část dětství prožil ve Slaném u babičky a také ve Slaném studoval na gymnáziu. Od roku 1977 čestný občan města Slaného, zemřel roku 1986 v Praze.



Alois Pravoslav Trojan se narodil roku 1815 v Knovízi u Slaného, studoval gymnázium ve Slaném, vystudoval práva. Působil ve vlasteneckých kruzích a byl významnou postavou revolučního roku 1848. Aktivní v politice byl i v dalších desetiletích, podílel se na vzniku tzv. mladočeské strany a byl jednou z nejvýznamnějších politických postav druhé poloviny 19. století. Zemřel roku 1893 v Praze, oceňován svými současníky včetně politických odpůrců.