Březen 2017

První jarní výlet

27. března 2017 v 11:44 | vítor |  Na cestách
Výlet zároveň poslední v zimním čase. Ne moc dlouhý, celkem 11 kilometrů pěkně pěšky. Naším krajem, Pražskou plošinou s dalekými výhledy. Krajinou kousek od Prahy, konkrétně od letiště. Místy, která všichni Slaňáci znají z dálnice z cesty do Prahy, ale která nikdy nenavštívili.
Za pěkného slunečného počasí jsme s kolegou Honzou Čečrdlem vyrazili v sobotu odpoledne zastávkovým autobusem směrem na Prahu a dojeli jsme do Stehelčevsi. Honza z pozice ředitele Vlastivědného muzea okamžitě začal zkoumat stav vrat u statků, které jsme míjeli cestou ze vsi ven. Před podjezdem pod dálnicí jsme vpravo zahlédli nenápadný kopec. Je to Homolka, archeologické naleziště z doby eneolitu, konkrétně řivnáčské kultury. Poté jsme byli přivítáni ve Stehelčevsi a následně tuto obec opustili.



Prošli jsme okolo rybníka, který si oblíbilo početné ptactvo a začali stoupat ke dřetovickému kostelu sv. Václava. Ten byl postaven už v románských dobách, goticky přestavěn a nakonec upraven v barokním slohu. Hezký kostelík působí velice malebně hlavně zdálky.







Do Dřetovic do obce jsme vůbec nesešli a zůstali na vrstevnici. Prošli jsme po horním okraji obce a napojili se na žlutou turistickou značku ve směru na Libochovičky. Cesta vedla prostředkem rozsáhlé plošiny, nabízela daleké výhledy a pohodový výšlap bez terénních nerovností. Tady jsme se cítili opravdu dobře.



Kde nám pak bylo také dobře, byly Libochovičky. To je na přípražské poměry malebná a klidná obec nedaleko známého hradu Okoř. My jsme ale měli žízeň. Hospoda ve vesnici není, ale prý tam je pivní automat! O jejich existenci vím, ale s žádným jsem se nikdy nesetkal. Je tedy čas pivní automat vyzkoušet. Je umístěn ve stěně obecního úřadu nad molem s posezením nad rybníkem. Moc hezké místečko! Přečetli jsme instrukce, naházeli drobné a protáhli občanku čtečkou. Bohužel moji občanku nechtěla čtečka akceptovat a kolega ji s sebou pro jistotu neměl vůbec. Naštěstí se objevili lidé, kteří také šli automat okouknout a protáhli čtečkou svoji občanku. Tak jsme byli zachráněni a mohli jsme si na příjemném místě s hezkým výhledem na rybník vychutnat dobrou koutskou desítku.







Uspokojeni vydali jsme se pak dále. Nejprve údolím Buštěhradského potoka, od rozcestí u Podholí pak údolím potoka Zákolanského. Pomalu se šeřilo. Slunce vytvářelo barevné efekty na nebi. Nad námi na hřbetu jsme v soumraku rozeznali kostelík na Budči a pomalu jsme se blížili k cíli své cesty.




V Zákolanech z nějakého důvodu stále stojí socha bolševického ksindla Zápotockého a nad továrním komínem zapadalo slunce. Cestou k nádraží jsme se ještě otočili za bývalou továrnou na piána a pak se nechali odvézt vlakem do Kralup nad Vltavou.



Klášter v Milevsku

20. března 2017 v 10:09 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Klášter v Milevsku je daleko významnější památka než jsem čekal. Když jsme ke klášteru přijeli a zaparkovali před branou, hned mě zaujaly štíhlé věže kostela Navštívení Panny Marie, které prozrazovaly románský původ stavby. A skutečně, klášter byl založen koncem 12. století šlechticem Jiřím z Milevska. Klášter pak zpustošili husité, ale byl opět obnoven. Totéž po třicetileté válce. Klášter unikl i pokusu o administrativní zrušení za josefínské doby a byl přidělen pod premonstrátský klášter v Praze na Strahově.

V areálu kláštera se nachází několik významných staveb. Chrám Navštívení Panny Marie zaujme svými štíhlými věžemi, jak už jsem poznamenal v úvodu. Byl několikrát přestavován, nejvýraznější byla přestavba v novorománském stylu v 19. století, nyní je po celkové rekonstrukci a průčelí kostela je doplněno o zajímavou moderní vitráž.




Na klášterním nádvoří najdeme i gotickou budovu ze 14. století, jejíž původní účel je dnes neznámý. Obecně se jí říká latinská škola, údajně se v ní učilo od poloviny 16. století. Na fasádě je zajímavý výjev, který na první pohled vypadá jako sluneční hodiny, ale po bližším prozkoumání jsme zjistili, že jde o astrologickou polohu planet při vítězství prince Evžena Savojského nad Turky v bitvě u Bělehradu.


Pro mě osobně je nejkrásnější stavbou areálu kostel sv.Jiljí. Původně románská jednolodní stavba za zachovanou románskou věží ukončenou emporou. Původně sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska, po vybudování kláštera se z něj stal farní kostel. Okolo roku 1400 byl výrazně goticky přestavěn a většina románských prvků byla zbourána. V roce 1785 přestal plnit funkci farního kostela a začal chátrat. Koncem 19. století byl zachráněn a o dalších sto let později upraven jako smuteční síň. Hřbitov okolo kostela byl postupně rozšiřován až do dnešní podoby.





Celý areál kláštera samozřejmě obsahuje i další stavby. Původní románský konvent, hospodářské budovy, současný barokní konvent, budova prelatury, kde sídlí městské muzeum atd. V klášteře se provádí od dubna, proto jsme si areál jen prošli a prohlédli zvenku. Nic to nemění na výjimečném zážitku, který jsme na tomoto místě měli.






Po některých židovských památkách v okolí Milevska

14. března 2017 v 16:05 | vítor |  Řbitovní qítí
Za okolí Milevska v tomto případě považuji vše od Kamýku nad Vltavou po Jistebnici. To vše jsem s kamarády objel minulou neděli. Co se týče židovských památek, tak jsme navštívili tři židovské řbitovy a jednu synagogu. Na čtvrtý řbitov - ten u Jistebnice - jsme se nedostali kvůli rozbahněnému terénu, pasoucímu se dobytku a elektrickému ohradníku.

Židovský řbitov Drážkov

Ten první ze řbitovů leží ještě ve Středočeském kraji, vysoko nad Vltavou, nad horním koncem Kamýku nad Vltavou, v katastru obce Drážkov. Byl založen roku 1680 z důvodu morové epidemie a nedostatku míst k pořbívání. Po sto letech byl řbitov rozšířen, pak znovu v polovině 19. století, kdy byla postavena nová řbitovní zeď s branou, márnice (a v Drážkově i synagoga). V márnici zůstal zachovaný kamenný stůl k rituálnímu omývání zemřelých, tzv. tahara. Rozsáhlý, dobře zachovaný lesní řbitov s asi třemi stovkami náhrobků je v současné době uzavřen. Fotit možno přes zeď (nebo ze zdi) nebo skrz mříž brány. Přístup k němu je velice snadný. Od křižovatky a autobusové zastávky u dvoru Radobyl po cestě k zalesněnému hřbetu asi 300m.









Židovský řbitov Kovářov

Dvacet kilometrů na jih od Drážkova jsme na pokraji obce Kovářov hledali další doklad židovského osídlení tohoto kraje. Našli jsme ho bez větších problémů asi 200m od spodního okraje fotbalového hřiště. Řbitov byl založen v polovině 19.století a do dnešní doby se zde zachovalo okolo stovky náhrobků. Z márnice zbylo bohužel jen obvodové zdivo. Řbitov je uzamčen, na cedulce je uveden kontakt pro vypůjčení klíčů. Řbitov je kromě zdi chráněn i silným ostružinovým porostem. Přesto se nám blízko původního vchodu podařilo najít místo, kde se dalo fotit přes zeď.







Židovský řbitov v Milevsku

Asi půl kilometru od severovýchodního okraje Milevska jsme konečně našli řbitov, na který byl volný přístup. U bývalé hájovny zvané Židovna se nachází řbitov ze začátku 18.století. Zachovalo se zde asi 200 náhrobků a nádherná márnice z roku 1928. Náhrobky jsou řazeny do devíti řad, které vyzývají k procházení v tichém zamyšlení. Je zde mimo jiné pochován i předek spisovatele Franze Kafky Samuel Kafka.





















Synagoga v Milevsku

Stará synagoga se v Milevsku nacházela na rohu dnešního Husova náměstí a Riegrovy ulice. Budova byla majetkem premonstrátského kláštera, který z ekonomických důvodů židovskou komunitu ve městě podporoval. Dnes jsou jejím dokladem jen fragmenty viditelné přímo u chodníku v základech současné budovy. O několik desítek metrů dále byla postavena v letech 1914 - 1919 nová synagoga. Nádherná stavba kombinuje pseudoklasicistní sloh s průčelím se schodištěm, sloupy a trojúhelníkovým štítem s prvky kubistickými právě v tympanonu štítu. Tyto kubistické prvky vznikly zásluhou významného českého architekta Oldřicha Tyla. Od 50. let 20.století slouží budova jako modlitebna Československé církve husitské. Je opravena, má novou fasádu. Prohlídka je možná po domluvě - je třeba hledat na internetu. My jsme jeli dál, ale tento skvost bych ještě jednou rád viděl a navštívil.