Květen 2017

Za poznáním našeho kraje - Kvílice

29. května 2017 v 15:36 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Kvílice jsou vesnice v údolí Bakovského (Pozdeňského) potoka několik kilometrů na severozápad od Slaného. Nachází se v ní spádová základní škola pro několik vesnic z celé oblasti. Ale také zajímavé pamětihodnosti. Od hlavní silnice procházející obcí nás dvojice dřevěných soch vede k faře a ke kostelu. Fara z konce 19. století působí v tak malé obci ( a zřejmě vždy i malé farnosti) až neskromně a honosně, každopádně je to velmi krásná budova. Nad farou najdeme hřbitov s novorománským kostelem sv. Víta. Ten nahradil starý gotický kostel, který vyhořel v roce 1884 po zásahu blesku. Nového projektu se chopil známý stavitel Rudolf Štech, rodák z Panenského Týnce, autor několika zajímavých realizací ve Slaném a také nové velké synagogy v Plzni. Tento problematický projekt stál bohužel Rudolfa Štecha život. Architekt spáchal přímo v objektu synagogy sebevraždu.

Kostel sv. Víta je velice zajímavá jednolodní stavba bez věže, s odsazenou apsidou a obdélnou sakristií. Okna byla vybavena vitrážemi. Kostel má i po pouhých 130 letech od postavení velice zajímavou patinu a působí spíš jako originální stavba z románského období. Atmosféru hřbitova doplňuje pozdně gotická dřevěná zvonice krytá šindely.












Líská stráň a rozhledna

29. května 2017 v 15:13 | vítor |  Na cestách
S vesničkou Líský mě spojují vzpomínky z dětství, osobní i příbuzenské vztahy. Náš nedělní výlet ale směřoval vlastně mimo obec, do lokality zvané Líská stráň a k rozhledně, která stojí na okraji velké plošiny nad strání. Stráně jsou typickým krajinným prvkem oblasti Džbánu. Už od Slaného a Kladna se západním směrem prudce nad okolní terén zdvihají opukové tabule rozbrázděné potoky, které mezi jednotlivými plošinami vytvářejí údolí. Čím více na západ směrem do centrálního Džbánu, tím zařízlejší a hlubší údolí jsou. Strmým jižním svahům těchto opukových plošin se říká právě stráně. Bývají unikátními lokalitami pro řadu rostlin i živočichů.

To platí i pro Lískou stráň. Je domovem řady vzácných rostlin, zejména vstavačů. My jsme na svém výletě zachytili už pomalu odkvétající vstavače nachové, které se zde vyskytují v hojném počtu. Kromě nich zde rostla spousta jiných rostlin, například jeden z druhů šalvěje s krásnými modrými květy, nebo prosté, ale o nic méně půvabné kopretiny.










Ze stráně se otevírakl krásný pohled na údolí Bakovského (Pozdeňského) potoka. Vesnici Pozdeň vévodí výrazná věž kostela Stětí sv. Jana Křtitele..


Nahoře nad sebou jsme viděli vypínající se věž telekomunikačního stožáru, který slouží zároveň jako rozhledna.


Stožár s vyhlídkovou plošinou, na kterou se vystoupá po 141 schodech, byl postaven v roce 2009. Z plošiny ve výšce 25m může být vynikající rozhled, pokud přeje počasí. My jsme měli štěstí. Přes lehký opar jsme viděli skutečně hodně daleko, a to samozřejmě severním a severozápadním směrem. Viděli jsme nejen celé panorama Českého Milešovského středohoří, ale také Sedlo jako nejvýraznější vrchol Českého středohoří Verneřického, dále Ralskou pahorkatinu, některé vrcholy Lužických hor a pravděpodobně i Ještěd. Bohužel naše technické vybavení neumožňovalo fotit vzdálené obzory. I tak jsme byli výhledem nadšeni a spokojeni.


Z Vráže do Písku po levém břehu Otavy

22. května 2017 v 20:35 | vítor |  Na cestách
Návštěv v okolí Písku je třeba využít k výletům. Vždyť je to kraj na krásnou přírodu tak bohatý! Tentokrát jsme se rozhodli popojet vlakem z Písku do lázeňské obce Vráž, z ní sejít k řece a dojít zpět do Písku po levém břehu Otavy. Vyrazili jsme ve čtyřech bez psíka, který byl tentokrát tím lenochem, který skončil v pelechu, i když v tom byl trochu nevinně. Každopádně počasí nám přálo a my se mohli těšit na zážitky.

Na píseckém nádraží bylo díky jiřičkám živo

Za pár minut jsme byli na nádražíčku ve Vráži

Poradili jsme se kudy dál a vyrazili směrem k lázním

Nejprve jsme ale museli projít Novou Vráž. Je to vesnice z období lesní kolonizace v 19. století, kdy se ve šlechtických lesích ostošest hospodařilo, budovaly se pily a k nim se pro lesní dělníky a dělníky na pile stavěly vesnice. Nová Vráž byla založena až ve druhé polovině 19. století a dodnes je znát její kolonizační charakter. Nicméně víska je to úhledná s pěknými domy.






Nejznámějším vrážským rodákem je agrárník Jan Rataj

O několik stovek metrů dále leží Stará Vráž. V ní okamžitě zaujme oko výletníkovo rozsáhlá stavba zámku ve stylu novogotickém, tedy á la Hluboká. Zámek si postavili Lobkowiczové jako své letní sídlo. Je obklopen parkem s nádhernými stromy. V roce 1926 byl zámek odkoupen a vzniklo zde sanatorium. Funkcionalistická budova sanatoria patří také k zajímavým stavbám této lokality. A ještě jedna stavba z předválečného období se nachází v tomto areálu - je to věžový vodojem.








Když jsme se vymotali z parku, tak jsme ještě narazili na kapličku s příběhem a pak už nás cesta vedla lesem k řece.


Otava byla opět krásná jak bývá. Postupovali jsme úzkou cestičkou podél řeky, míjeli jsme naučné cedule vyprávějící příběhy vorařů, kteří plavívali dřevo směrem ku Praze, procházeli jsme místy, kde stávaly mlýny.




Mariánskou kapli nechal kdysi postavit jeden z mlynářů.

U plynové lávky jsme uvažovali, že přejdeme na druhou stranu a kousek se vrátíme do hospody U Caisů, ale zarazila nás cedulka hostinec U Sejpů 100m, takže jsme v klidu zůstali na levém břehu, dali si U Sejpů jedno pivo a pokračovali dále. Cesta pak vedla převážně chatovými osadami až k Písku. Na okraji města jsme přešli Jiráskův most a vydali se směrem do centra uzavřít výlet u dobrého jídla.