Červenec 2017

Dva židovské řbitovy na Podblanicku

30. července 2017 v 17:42 | vítor |  Řbitovní qítí
Načeradec

Židovské osídlení v Načeradci je doloženo k 16. století, řbitov založen snad o století později. Patří ke řbitovům, na které se ještě nedostalo, co se týče rekonstrukce a údržby. Původní vstup a cesta k němu jsou dnes součástí soukromého domu, musíte tedy na řbitov vstoupit dosti nedůstojně přes rozvalenou zeď. Jen malá část řbitova, ta nejblíže k soukromé zahradě a bývalému vchodu, je udržována, tedy aspoň je posekaná tráva. Zbytek je džunglí, z níže tajemné vystupují staré stély, povalené novodobé náhrobky a pravděpodobně i poslední, nebo jedny z posledních náhrobků, a to rodiny Bejkovských.














Pravonín

Židovská komunita v Pravoníně, obci od Načeradce několik kilometrů vzdálené, je doložena od první poloviny 18. století. V tom století zřejmě vznikl i řbitov, umístěný asi kilometr od obce severním směrem. Dnešní stav řbitova lze charakterizovat jako velký prostor s málo náhrobky. Řbitov je udržován sekáním trávy a je kvůli poškozené obvodové zdi volně přístupný. Dochovalo se zde jen několik desítek náhrobků, z nichž mnohé z nich jsou ve špatném stavu. Jediný čitelný náhrobek patří Josefu Mahlerovi, který patřil k rodině slavného hudebního skladatele Gustava Mahlera.













Vandrem z Kralovic do Plas

27. července 2017 v 21:16 | vítor |  Na cestách
Toulání českou krajinou nevyžaduje vrcholové výkony, přitom poskytuje vše potřebné: daleké výhledy, romantická zákoutí, cesty podél řek, zalesněné vršky a také hrady, zámky, tvrze a zříceniny toho všeho. V posledních několika letech se navíc výrazně rozrostl počet malých pivovarů, čímž přibyla další motivace k tomu, aby člověk hodil batoh na záda a vyrazil na víkendový vandr po českém venkově.


K mým oblíbeným a pro mě snadno dostupným územím je kraj, kde se setkává Rakovnicko, Rokycansko a severní Plzeňsko. Kraj okolo vodních toků Berounky, Střely a Javornice je plný přírodních i kulturních památek a je potěchou tímto krajem putovat.


Tentokrát moje trasa začínala v pátek odpoledne ve městě Kralovice, které leží na hlavním tahu od Mostu a Žatce do Plzně. Celá oblast okolo Javornice a pravděpodobně i samy Kralovice byly založeny polskými kolonisty z oblasti hradu Hedč, kteří přišli do Čech s knížetem Břetislavem po jeho úspěšné výpravě do Polska. Roku 1289 byly povýšeny na městečko a v novověku se staly přirozeným centrem mikroregionu. Dnes tu žije 3500 obyvatel a také zde je několik zajímavých památek. O jednu z nich Kralovice přišly v roce 1983, kdy zde byl stržen zámek. Na jeho místě dnes stojí obchodní dům.



Nejzajímavější a nejcennější památkou Kralovic je kostel sv. Petra a Pavla. Gotický kostel z poloviny 13. století byl přestavěn renesančně v druhé polovině 16. století. Některé renesanční prvky kostela jsou unikátní, například manýristické rysy průčelí nebo koncepce jednolodního prostoru s tribunami mezi opěrnými pilíři. Autorem přestavby je pravděpodobně Bonifác Wolmut, který působil na dvoře Ferdinanda I.





Pak už byl čas vyrazit, protože mě ve vsi Lednice čekalo setkání s kolegy, kteří byli na cestě autobusem z Plzně. Cesta vedla po málo frekventované silnici přes údolí Bučeckého potoka a Holý vrch, který vůbec nebyl holý.



Pár minut čekání v Lednici v horkém počasí bylo příjemných. Pak jsme už pokračovali ve třech. Přešli jsme údolí Kralovického potoka a po slabé půlhodince dorazili do vesnice s pěkným českým názvem Kozojedy.




V Kozojedech před nedávnem provedli chvályhodnou věc. Přistavili si k obecní hospodě, neboli kulturnímu domu, jak visí nad hlavním vchodem, malou přístavbu a v ní začali vařit vlastní pivo. Díky tomu se nemusíte po cestě trápit s nechutnou desítkou z Plzně, tak obvyklou v tomto kraji, a můžete si vychutnat opravdu moc dobré řemeslné pivo. To byla pro nás pravá oáza.




Bohužel jsem až tady v Kozojedech zjistil, že jsem si v autě nechal spacák i karimatku. Prekérní situace, ale naštěstí kolegové jsou dobře vybaveni a obě noci nakonec přežiju ve zdraví.

Když jsme pak procházeli vesnicí směrem k Liblínu a Berounce, byli jsme překvapeni množstvím moderních soch v obci. Nakonec jsme prošli i okolo kamenictví, kde stály další sochy. Zřejmě místní tradice. Taky tu mají zajímavý husitský kostel, trochu připomíná kostel v Kralovicích od Hanuše Zápala, tak je možná také od něj. Pak jsme ještě přes pole zamávali kostelu sv. Mikuláše, který barokně přestavěl sám Santini, a na kraji obce minuli hodně podivnou stavbu z osmdesátých let 20. století.






Z Liblína jsme nakonec ještě museli nahoru do kopce a už za stmívání úzkou úboční stezkou ke hradu Libštejnu, kde jsme byli odměněni ohništěm i zásobou dřeva. Rychle jsme rozdělali oheň a strávili ještě pár příjemných chvil pod temnou siluetou zříceniny hradu.


Hrad jsme si pak prohlédli až ráno. Byl založen nad pravým břehem Berounky ve 14. století. Byl obléhán husity, také v něm bylo tehdy známé vězení, od konce 16.století uváděn jako pustý, pak ho ještě vypálili Švédové. Zachovala se zejména větší hranolovitá věž, čelní palác v jádře a spodní palác s baštou na západní straně hradu. Ostatní části hradu Libštejna jsou dochovány jen jako torza.



Z Libštejna jsme se museli vracet opět stezkou vysoko nad údolím Berounky a prošli alejí do zámeckého parku, který zdobí řada soch. Zámek sám je využíván jako ústav sociálních služeb.





V Liblíně jsme se najedli, překročili Berounku po mostě postaveném v roce 1929 a došli pk druhém břehu k soutoku Berounky se Střelou. Proti proudu Střely jsme pak procházeli velice malebnými partiemi naší cesty, včetně přechodu Kralovického potoka u jeho ústí do Střely.






Po asi třech kilometrech jsme začali stoupat od řeky do vesnice Dolní Hradiště. Hradiště jsou okolo této malé vsi dvě, jedno pravěké, jedno středověké, ale my jsme jen poseděli chvilku na lavičce u kapličky, která byla přestavěna na památník obětem první světové války.


Za vesnicí jsme minuli secesní vodní dílo a přes louku pokračovali k lesu, který se ukázal být rozsáhlým polesím s cestami rovnými jak pravítko. Uprostřed lesa jsme prošli Čečínem, zaniklou středověkou vesnicí a pozdějším klášterním dvorem, též zaniklým. Dnes je zde bývalá hájovna, sady a pastviny, nedaleko lesácká budova lesní školky a dva kilometry dál hájovna Richardka. Les končí prudkým klesáním do vsi Nebřeziny, kde jsme se vrátili ke Střele a došli podél ní až do Plas.








Plasy byly cílem naší cesty a nutno poznamenat, že jsme toho měli po sobotních osmnácti kilometrech docela dost. Naštěstí obsluha v pivovaru měla pro nás absolutní pochopení a nenechala nás žíznit. Zcela občerstveni vydali jsme se strávit noc v příjemném areálu přírodního koupaliště za rybníkem. Večerní koupelí jsme spláchli prach z cesty a uložili se ke spánku. Noc byla sice chladnější než ta páteční, ale zase jsme spali pěkně na rovince. Hodiny na místním gymnáziu svítily nad údolíčkem s koupalištěm jak malý obecní měsíc. Ráno v 7h nás probudil déšť a já se po snídani v krytém altánku za milé přítomnosti mnoha kachen a tří nutrií z vedlejšího rybníka rozloučil s krásným barokním areálem plaského kláštera na zastávce, kam za pár minut přijel autobus a odvezl mě do Kralovic.






Koncepce jednolodního prostoru s tribunami mezi opěrnými pilíři

Více zde: http://www.gryspek.cz/historie-kostela/
Koncepce jednolodního prostoru s tribunami mezi opěrnými pilíři

Více zde: http://www.gryspek.cz/historie-kostela/

Krteň

8. července 2017 v 12:00 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Krteň je zaniklá vesnice nedaleko Stodůlek na okraji Prahy. Zanikla po třicetileté válce a jediné, co po ní zbylo, je románský kostel svatých Jana a Pavla se hřbitovem, kvůli kterému píšu tenhle článek. Kostelík je to totiž velice krásný a zdaleka viditelný. Tvoří dominantu dosud nezastavěné plochy mezi Zličínem, Stodůlkami, Jinočany a Řeporyjemi.

Když to vezmete procházkou ze Zličína, tak necháte za zády Babylon s názvem Metropole a vydáte se úplně obyčejnou polní cestou, až se vám celé údolí otevře před očima.




Okolo zemědělské osady Chaby pak dojdete přímo ke kostelu se hřbitovem. Kostel byl postaven v polovině třináctého století, několikrát upravován, až nakonec byly úpravy koncem 19.století sladěny do novorománského slohu. Uvnitř jsou zachovány nástěnné malby z konce 13.století, což motivuje, tedy aspoň mě, k prozkoumání možností, jak se dostat dovnitř.


Vedle kostela stojí novodobý dolmen - kamenný stůl a socha neznámého světce. Na samotném hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.









Když se rozloučíte s kostelní věží kostela svatých Jana a Pavla, tak můžete procházku zakončit v Rukodělném pivárku Třebonice, kde si můžete u výborného piva utřidit dojmy se setkání s tímto zajímavým místem. Ostatně třebonický pivovárek má krteňský kostel ve svém znaku.



Židovský řbitov v Radnicích

6. července 2017 v 21:12 | vítor |  Řbitovní qítí
Židovské osídlení v Radnicích dnes nejlépe dokládá opravená pozdně barokní synagoga. Rabínem zde byl mimo jiné i Isaac Mayer Wise, který se později stal významnou osobou reformního židovského hnutí v USA, kde také roku 1900 zemřel. V Radnicích trávil poslední tři roky v Čechách.


Za židovským řbitovem musíte jít dva kilometry z náměstí po zelené turistické. Odměnou za procházku bude velice zajímavý řbitov. Překvapí svou velikostí a také současným stavem. Řbitov je postupně rekonstruován a je vidět, že velice pečlivě. Náhrobky jsou vztyčovány, čištěny, opravovány. Bohužel na mnoha místech řbitova je stále vidět, v jak špatném stavu byl ještě před nedávnem. Nedochovala se márnice a původní brána není v dobrém stavu a nevstupuje se jí.

Nejstarší náhrobek je doložen k roku 1734, ale soudí se, že řbitov může být mnohem starší. Epitafy jsou psány hebrejsky, česky i německy. Nejvýraznějším hrobem je pomník velkoobchodníka Leopolda Poppera a jeho manželky Karoliny.














Židovský řbitov v Oseku u Rokycan

6. července 2017 v 19:38 | vítor |  Řbitovní qítí
Hned po vrchem Kamýk se zříceninou letohrádku se nachází židovský řbitov založený někdy na přelomu 18. a 19. století. V Oseku žilo v té době několik židovských rodin, které žily soustředěné v několika domech blízko oseckého zámku. Tam byla postavena i synagoga, která ale byla ještě před koncem 19.století prodána a přestavěna na obytný dům. Při poslední rekonstrukci v nedávné době byly odhaleny některé původní prvky a dům je jako bývalá synagoga dobře identifikovatelný.


Řbitov byl zřízen za tehdejším Podzámeckým rybníkem pod skalkou Kamýk. Dnes na něm najdeme asi 50 náhrobků na poměrně malém prostoru. Z řbitovní zdi zbylo jen torzo, z márnice ani to ne. Ale řbitov je udržován, zřejmě v rámci okolního parku a přispívá k romantické atmosféře místa a zvyšuje jeho turistickou atraktivitu.














Letohrádek Kamýk u Oseka u Rokycan

6. července 2017 v 19:12 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Jak prozrazuje informační cedule, letohrádek byl postaven čistě za účelem zábavním. Na buližníkové skalce nazývané jako mnoho jiných skalek v Čechách Kamýk nechal postavit majitel panství Jan ze Šternberka po roce 1750 přízemní obdélníkovou stavbu s dvěma řadami oken, kam nechal při zábavách na svém zámku vozit hosty loďkou přes rybník za doprovodu bengálských ohňů a jiných efektů. Bohatá hostina, výhled do širokého okolí a další atrakce a zábavy pak zcela jistě následovaly.

Už po necelém stu let zbyla z letohrádku ruina, aneb doba se změnila. Dnes zbyly dvě delší obvodové zdi, které byly pečlivě rekonstruovány, okolí letohrádku upraveno, osázeno lavičkami a informačními cedulemi. Kamýk celý i s okolím působí jako velice příjemné místo, kam stojí za to se vydat na výlet.