Vandr z Kutné Hory do Zbraslavic

27. listopadu 2017 v 21:06 | vítor |  Na cestách
Nejhorší bylo se vůbec do Kutné Hory dostat. O státní svátek zřejmě lidé nikam necestují, takže dopravní společnosti omezují spoje na minimum. Výsledkem je úplně narvaný autobus do Prahy, který jede přes všechny vesnice 55 minut. Autem by to trvalo asi 20 minut. Dalším zážitkem byl přeplný vlak do Kutné Hory, který sice jel až do Brna, ale všichni jeli právě jen do Kutné Hory, protože téměř všichni cestující byli turisti. A kdo byl někdy vlakem v Kutné Hoře, dokáže asi pochopit zmatek desítek lidí, kteří neumějí česky a kteří ještě musí přestoupit na lokálku, která je přiblíží městu, protože hlavní nádraží v Kutné Hoře je daleko za městem. Lokálka pak všechny vyplivne u nádraží, které je v rekonstrukci, takže to celé zase vypadá moc lákavě. Najít pak blízko nádraží restauraci, kde je možné se 17. listopadu najíst, se také rovná malému zázraku.

Byli jsme rádi, když jsme se na památky Kutné Hory dívali spoza řeky Vrchlice. Tam totiž začínala naše cesta. Přes mostek pro pěší a zajímavým podchodem dostali jsem se k cestě, která vedla nad železnicí pod skalami, kde jsme objevili reliéf "skoroslánského rodáka" Jaroslava Vrchlického.





Měli jsme z těch míst nádherný výhled na Jezuitskou kolej a chrám sv. Barbory. Pak jsme došli na konec této stezky na předměstí a pokračovali jsme podél Vrchlice dále částí zvanou Na Hutích.




Tady se Vrchlice velice malebně zařezávala do skalního terénu. Na jejím toku zde stávalo mnoho mlýnů. Některé byly zbořeny, některé přestavěny, některé zrekonstruovány. Nad řekou se také nacházely štoly a na plošinách nad skalami starověká hradiště.




Prošli jsme okolo Velkého rybníka a pokračovali podél Vrchlice dál, dokud jsme ji po překonání starého kamenného mostu neopustili a nevystoupali na úroveň otevřené krajiny s poli, kudy jsme polní cestou došli do Malešova.




Malešov je městys s památkovou zónou, opravovanou tvrzí, pěkným barokním kostelem a barokními sochami, ale jinak je to vlastně vesnice. My jsme tam stihli navštívit ještě před začátkem šábesu židovský hřbitov, ale z památek uprostřed obce nemám jedinou fotku. Po ubytování v penzionu, shodou okolností vedle židovského hřbitova, jsme vyrazili posedět do pivovarské hospody. Vše zahalila vlhká mlhavá tma a nemělo smysl foti. Tak mám aspoň jednu rozmazanou fotku z pivovaru.




Druhý den dopoledne jsme rovnou z penzionu vyšli ven z obce a tak jsem opět neměl možnost vyfotit si místní památky. Cesta nás přes rovinatý hřbet vedla zpátky do údolí Vrchlice. Ta zde vytvořila velice malebné lesní údolí se skalami. Cesta vedla ke hradu Sion.





Sion je samozřejmě znám díky husitskému hejtmanovi Janu Roháčovi z Dubé, který i po uzavření Basilejských kompaktát pokračoval ve své odbojné činnosti, načež byl dobýván na Sionu, následně jat, dovezen do Prahy, kde byl mučen a nakonec popraven. Historiografie 19. století z něj udělala hrdinu. V oslavování husitských činů pokračovala jak historiografie prvorepubliková, tak i bolševická, takže Jan Roháč z Dubé je postavou známou a mnohokrát ztvárňovanou a připomínanou. Pod hradem na skále nad řekou je vytesána jeho podobizna. Samotný hrad jsou spíše vykopávky než zřícenina, ale budiž. Je to zajímavé tak jako tak...




U Sionu jsme opustili řeku Vrchlici, která nás příjemně překvapila mnoha pěknými zákoutími na svém toku. Ale vlastně jsme šli pořád proti směru jejího toku a ještě jednou jsme se s ní setkali. Zatím jsme došli do lesa, kterým jsme pak šli ještě několik kilometrů. Pěkné lesní partie byly doplněny viditelnými pozůstatky nedávné bouře Herwart. Lesem jsme došli až k rybníku Vidlák, kde jsme se ještě naposledy setkali s Vrchlicí, aniž bychom to v tu chvíli tušili.







Pak už nám zbývalo jen vyjít z lesa, projít vesnici Hetlín a dojít na dohled od Zbraslavic k židovskému hřbitovu. Už jsme sotva pletli nohama, ale hřbitov jsme si prohlédli a já jsem si ho zdokumentoval. Do Zbraslavic jsme dorazili řádně unaveni. Naštěstí nás čekal hotel v loveckém stylu s atmosférou jak ze starých anglických románů, s pohodlnými postelemi v útulném pokoji a dobrým pivem a jídlem v restauraci.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama