Květen 2018

Cesta

24. května 2018 v 13:32 | Ivan Wernisch |  Poetika

Do Lískýho nejen za třemi mohykány

21. května 2018 v 21:35 | vítor |  Na cestách
Do Lískýho jsme se jeli podívat na rozkvetlé vstavače vlastně přesně před rokem. Ale letošní jaro nabralo prudší spád, což se projevilo v rozbujelejší zeleni, ale také v pokročilejším stadiu květu vstavačů než jak tomu bylo loni touto dobou, kdy bylo celé jaro výrazně chladnější než to letošní. Letošní výpravu jsme také pojali jinak než jako "jen za vstavači" a udělali jsme si kolem Lískýho pěknou procházku. Ale první na řadě byla přece jen Líská stráň s rozkvetlou květenou. Aspoň jsme v květenu v květu doufali. Ale nejprve jsme se pokochali pohledem na obec Pozdeň malebně položenou v údolí Bakovského potoka a pak už nás cesta vedla na stráň.



Nejprve mě popletly krásně modře kvetoucí šalvěje. Okolo bylo i jiné kvítí, už odkvetlé třešně, další stromky a keře, ale vstavače nikde.







A pak jsem je uviděl. Tři poslední mohykáni se statečně tyčili v trávě. Barvy už vybledlé, květ usychající, ale dokazující přítomnost svého druhu v této lokalitě. Spokojeně jsme na chvíli spočinuli na malém paloučku. Pod námi se vlnila pole svažující se do údolí k potoku, nad námi vyrostla konstrukce telekomunikačního stožáru s vyhlídkovou plošinou.






Rozhledna se nám pak zjevila v celé kráse, když jsme vylezli na cestu vedoucí po náhorní plošině k lesu Spáleniště a dál nad Milskou stráň. Popadajíce a zároveň zatajujíce dech vystoupali jsme po 141 schodech do výšky 25 metrů, abychom se za stálého duetu větru s železem rozhlédli daleko po české krajině. A není výhled z této rozhledny vůbec marný! Ze snímků pořízených mobilním telefonem to není tak patrné, ale měli jsme krásný výhled na panorama Českého středohoří, a to i na jeho zálabskou, Verneřickou stranu, dále na vrchy Ralské pahorkatiny a dokonce na Hvozd v Lužických horách. Za Řípem byl vidět nejen Bezděz, ale i Ještěd. Na jihovýchodní stranu jsme za městem Slaný viděli vrtule větrných elektráren u Pcher. A na stranu Džbánu jen temně zelené, zdánlivě nekonečné lesy.




Zpět po cestě k Lískýmu a po plošině nad ním jsme došli k březovému háji, který vyrostl okolo kapličky nad studánkou známou pod jménem Královka. Na místě plném příjemné energie jsme na chvilku spočinuli a nechali se okouzlit tajemnou atmosférou místa.




Příjemně odpočinuti nasbírali jsme plnou tašku bezových květů, které se po nasušení budou hodit na podzimní nachlazení. Přes místa mých dětských her jsme se vrátili do vesnice. Domky přilípnuté ke skalkám pod strání přípomínají spíš Provence nebo Toskánsko než bramborářské střední Čechy. Nasedli jsme do auta a po hřebeni jsme pomalu sjížděli k Hořešovicím. K nádhernému výhledu do krajiny hrál Neil Young a bylo to jak hudba k závěrečným titulkům krásného filmu.



https://youtu.be/UhkzwdOpKC4

U michelské synagogy

21. května 2018 v 19:58 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Michelská synagoga nebyla naším cílem, šli jsme do restaurace pivovaru Kolčavka, ale nedalo mi to, abych si přes Botič neodskočil tuto zajímavou stavbu vyfotit.

Dům pochází zřejmě již ze středověkých dob a soudí se, že to mohla být viniční usedlost. Kdy byla proměněna v židovskou modlitebnu není známo, snad během 18. století. Během století dalšího byla novogoticky přestavěna do víceméně současného vzhledu. Sloužila michelské židovské obci, ale i souvěrcům z jiných částí Prahy. Plány na další rozšíření synagogy přerušila druhá světová válka a tragédie evropských židů. Po válce připadla budova Židovském muzeu, které zde uchovávalo svitky ze zaniklých synagog na českém území. V šedesátých letech byla většina těchto svitků převezena do Westminsterské synagogy v Londýně. V roce 1976 získala modlitebnu Československá církev husitská, která ji tak pravděpodobně zachránila před zpustnutím.




Rumburk a Loretánská kaple

21. května 2018 v 10:30 | vítor |  Na cestách
V Rumburku jsme se stavili jen na skok před koncem víkendu při cestě z Krásné Lípy domů. Nikdy jsem tam vlastně pořádně nebyl, ale lákala mě k zhlédnutí zdejší Loretánská kaple, proto jsem si na Rumburk vyšetřil aspoň hodinu. Co víme o Rumburku? Kromě mediálně vděčných zpráv o problémech s romskou menšinou víme, že Rumburk býval výstavním a bohatým městem s mnoha památkami, továrnami, restauracemi a zábavními podniky. To vše se změnilo po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva. Z celého Šluknovského výběžku se stal vykořeněný a zapomenutý kraj světa. Téměř 30 let po pádu komunistického režimu se dá říct, že Rumburk vypadá celkem k světu. Na náměstí pěkný barokní sloup a opravené domy. Proběhl jsem okolo kostela sv. Bartoloměje a hledal hlavní cíl své cesty: Loretu. Moji společníci se zatím soustředili na kávu a dortík v cukrárně.






Rumburk je známý i jako místo konání vojenské vzpoury v roce 1918. Shodou okolností jsem šel kolem budovy, kde tato vzpoura vypukla. Dnes je tu škola.


Hlavním lákadlem ale pro mě byl kapucínský klášter s Loretánskou kaplí a kostelem sv. Vavřince. Loretánská kaple Panny Marie v Rumburku byla postavena na začátku 18. století významným rakouským stavitelem Johannem Lucasem von Hildebrandt. Na rozdíl od originální kaple v Italském Loretu není ta rumburská z mramoru, ale z pískovce. Jinak je přesnou kopií originálu a je to zároveň nejsevernější Loreta v Evropě, tím pádem asi i na celém světě... Loretánská kaple se ukrývá na nádvoří prostého barokního kapucínského kláštera a je obklopena ambitem s bohatou výzdobou a kaplemi. Před klášterem na balustrádě stojí barokní pískovcové sochy věštkyně Sibylly a starozákonních proroků od sochaře Franze Bienera.






Před prohlídkou kaple jsem si prošel celý ambit s bohatou výzdobou, mariánskou lurdskou kaplí a výstavou k obnově dalších barokních památek ve Šluknovském výběžku. V chodbě spojující ambit s kostelem sv. Vavřince mě zaujal obraz Poslední večeře Páně.




Dalšími zajímavými prvky v ambitu je kaple svaté Trojice, výklenek symbolizující Boží hrob anebo schodišťová kaple, která symbolizuje schody v paláci Piláta Pontského, kde Ježíš uslyšel rozsudek smrti ukřižováním. Podél těchto schodů i jinde v ambitu jsou pozůstatky zajímavé a expresivní sochařské a malířské výzdoby.







Interiér samotné Lorety je velice prostý a na oltáři stojí socha Černé Matky Boží Loretánské. Socha byla zhotovena v roce 1694 v Římě, požehnána papežem a v roce 1707 umístěna do rumburské Lorety. Tím moje prohlídka této výjimečné památky končí, ale já věřím, že se do Rumburka podívám znovu brzy. Celý kraj Šluknovského výběžku totiž stojí za návštěvu a objevování dalších zajímavých míst.


Konec blogu?

17. května 2018 v 9:29 | vítor |  Všední Nevšední
Bohužel se mi nedaří nahrát do galerie blogu více obrázků najednou. Jde to jen po jednom, ale na to nemám čas ani trpělivost. "Odborníci" z blog.cz jsou samozřejmě amatéři neschopní pomoci. Takže co? Jenom příspěvky bez obrázků? Nebo úplný konec? ....

Nebe

9. května 2018 v 14:05 | Šigedži Cuboi |  Poetika
Celý den
jsem hleděl na nebe.
Na nebi
bylo jen nebe.