close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Na nejzápadnější západ

17. srpna 2018 v 18:51 | vítor |  Na cestách
Ašský výběžek je kout, kam nikdo moc nejezdí. Nás s kolegou lákal i právě proto. A také kvůli zajímavé historii, v mnohém odlišné od "klasických" Čech, kvůli německému spiritu i po mnoha desetiletích zde patrnému a v neposlední řadě i kvůli přírodě. Pár slov o samotném městě Aš si necháme do dalšího příspěvku. Teď se vydáme z města přímo nahoru na kopec Háj, což byl nejvyšší bod, který jsme v Ašském výběžku navštívili, a zároveň je to nejvyšší vrch české části pahorkatiny Smrčiny.

Na vrchu s nadmořskou výškou 758 m stojí kamenná věž zvaná Bismarckova rozhledna. Byla vybudována podle návrhu architekta Wilhelma Kreise a otevřena roku 1904. Po vzniku republiky už nebyla oficiálně nazývána Bismarckovou. Ze zajímavě řešené věže se schodištěm obepínajícím vnitřní tubus, výklenkovými okny v jednom patře a ochozem ve druhém je krásný výhled do celého širokého okolí, na město Aš i na rozhlednu Schönburgwarte na vrchu Großer Kornberg. Než se ale z Aše na rozhlednu dostanete, tak projdete okolo památníku Friedricha Ludwiga Jahna, zvaného otec gymnastiky, tedy takového německého Tyrše, a také památníku věnovanému německému básníkovi Theodoru Körnerovi.






Z Háje jsme se přes les, kde dodnes straší, dostali do vesnice Podhradí. Ta má jeden primát. Stojí tu nejstarší evangelický kostel na území bývalého Rakouska - Uherska. Majitelé ašského panství, rod Zedtwitzů, totiž přestoupili v polovině 16. století na luteránství, a protože Ašsko mělo výjimku z Obnoveného zřízení zemského, nemuseli Zedtwitzové ani jejich poddaní přijmout po porážce českého stavovského povstání katolickou víru. V kostele se tak sloužilo podle evangelického obřadu až do konce druhé světové války, kdy bylo původní obyvatelstvo odsunuto. Kostel Dobrého pastýře je zajímavou památkou s bohatě zdobeným interiérem, který jsme ale bohužel neviděli. Kostel se opravoval a řemeslníci kroutili hlavami, když jsme se optali, jestli se nemůžeme podívat dovnitř.




V Podhradí býval také hrad. Jmenoval se Neuberg a byl to nejzápadnější hrad na českém území. Neubergové byli loupeživí rytíři, na které si musel posvítit sám Karel IV. Hrad potom přešel do rukou Zedtwitzů, kteří si hned vedle něj začali stavět zámek. Hrad i zámek s pivovarem postupně vyhořely a ze všeho zbyly jen ruiny a štíhlá bergfrítová věž hradu. Od kostela k ní přicházíte bývalou zámeckou zahradou. Je to pěkné místo na posezení a krátký odpočinek.




Okolo podhradského hřbitova jsme pokračovali příjemnou krajinou s pastvinami. Prošli jsme několik osad a dostali se na kraj obce Krásná. Krásná a malebná byla krajina všude kolem. Vzrostlé, letité stromy na pastvinách prozrazovaly, že takhle se zde hospodařilo už za původních majitelů. Z dáli jsme si prohlédli také vrch Háj, na kterém jsme ráno začínali naši pouť.








V Krásné jsme byli asi v půli cesty a občerstvili jsme se lahvovým Braníkem, který v potravinách U Viktora vytáhla vietnamská paní prodavačka z chlaďáku pod pultem. Tedy podpultové zboží. Byli jsme v ukrutném vedru za Braník rádi. Odtud už vedla přímá cesta přes bývalou obec Újezd k hranicím a nejzápadnějšímu bodu České republiky (a celého Slovanstva, jak trefně poznamenal kolega). Cesta vedla po silnici malebnou alejí.






Újezd byl vysídlen ještě před oficiálním odsunem hned po válce. Obec byla srovnána se zemí - nepočítalo se, že bude dosídlena. Dnes je zde pietně upraven hřbitov a také je tu obnovený památník obětem první světové války. Od památníku lze přehlédnout prostor, kde vesnice stála. Jen stromy a terénní úpravy dávají odhadnout, jak byla obec v krajině umístěna.






Odtud už bylo na hranici jen pár stovek metrů. Scházeli jsme do údolí potoka a začínali si připadat jako v Králi Šumavy. Poslední úsek k nejzápadnějšímu bodu vede úzkou cestičkou. Samotný bod není příliš atraktivním místem, ale má svoji atmosféru. Na německé straně je rybník a u něj chata.






Přes můstek přes potok asi 700 metrů od nejzápadnějšího bodu jsme přešli na německou stranu. V úmorném vedru jsme došli do městečka Rehau, kde jsme sice neviděli nic zajímavého, ale ve vietnamském imbißu jsme si dali na závěr chlazené pivo a unaveni a spokojeni jsme pohodlným a klimatizovaným vlakem odjeli zpět do Aše.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama