Říjen 2018

Ze Žďáru do Ždírce I.

29. října 2018 v 20:29 | vítor |  Na cestách
Letošní dlouhý svatováclavský víkend jsme s kolegou věnovali Vysočině, konkrétně přechodu z údolí Sázavy do údolí Doubravy a návštěvě tří minipivovarů, které se na této trase nacházejí. Trasu a celý vandr jsme pečlivě naplánovali a byli jsme odměněni tím nejlepším, co nás mohlo potkat: nádherným počasím celé čtyři dny, krásnou přírodou, výborným pivem a milými lidmi, které jsme potkali.





Už ve čtvrtek před sv. Václavem jsme vyrazili do Žďáru nad Sázavou. Ubytovali jsme se v Hotelovém domě Morava, který jsem měl vyzkoušený už z loňské návštěvy. Měli jsme spoustu času, a tak jsme vyrazili na jídlo a na malou procházku. Žďár je město plné panelákových sídlišť a v podobném duchu je vystavěna i celá východní strana náměstí. Je to škoda, náměstí by bylo pěkné, s barokním morovým sloupem sv. Trojice, pěknou radnicí a měšťanskými domy. Za krásně opraveným, secesním domem se v zadním traktu skrýval dosud pivovar Revolta, jejž jsme měli v úmyslu navštívit večer.







Nejstarší část Žďáru je za radnicí okolo kostela a bývalého sídla rychtářů - tvrze. Uzavřený prostor dotváří kaple sv. Barbory a malé náměstíčko pod ní.





Ještě jsme si prošli prvorepublikovou čtvrť jižně od náměstí. Architektonicky vydařená budova pošty, pak sokolovna z roku 1931, pod ní tvoří zakulacené nároží budova Krajské hygienické stanice. Nad tím vším odvážná krychle městského divadla. Budova otevřená po přestavbě v roce 1981 v sobě skrývá původní interiéry a dnes má moderní plášť, který jí dává impozantní vzhled. Procházku jsme zakončili u rybníka a na hřbitově.







A pak už ta Revolta, skvělé pivo a noc v Moravě. Ráno jsme si dopřáli výbornou snídani v P Café, kavárně na náměstí, kde nás jako snad všude tady na Vysočině obsluhovala krásná děvčata. Ale první, co vidíte, když vyjdete z hotelového domu, je hřbitovní kaple Nejsvětější Trojice. Pak nás čekala dlouhá cesta k bývalému klášteru a k hlavnímu turistickému taháku Žďáru nad Sázavou - ke kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.





Santiniho dílu, které bylo zařazeno na listinu světového dědictví UNESCO, jsem se více věnoval v příspěvku před rokem. I letos jsem si nádherné místo užil a těšil se z jeho čisté krásy. Prošli jsme si i zámek pod horou, bývalý klášter, který stál ve středověku za hospodářským rozvojem celého kraje.






Poslední naší zastávkou před opuštěním města Žďáru nad Sázavou byl barokní hřbitov. také Santiniho dílo. Zajímavostí je, že hřbitov, vystavěný pro oběti morové epidemie, nebyl téměř využíván, protože tehdejší morová vlna se městu vyhnula.



Za areálem hřbitova už je konec města a můžete se vydat do přírody. My jsme podešli hráz Pilské vodní nádrže, která leží na Sázavě a přímo na staré zemské hranici mezi Čechami a Moravou, a stoupali pak přes autokemp nahoru k lesu. Napili jsme se u studánky a za doprovodu stovek a stovek cyklistů jsme po lesních asfaltkách procházeli vrchy patřícími ke Křižanovské vrchovině a zároveň do CHKO Žďárské vrchy. Přes vrch Vápenice a okolo Nadvepřovského rybníka jsme se dostali až k cíli páteční cesty, do vesnice Račín.










V Račíně je u rybníka socha raka, křížek, památník partyzánům pod vedením velitele Fomina, hospoda, kde jsme se skamarádili s hostinským a nad kterou jsme spali, a hotel, kde jsme nespali, ale zašli tam na pivo, neboť tam byl druhý minipivovar na naší cestě. Užili jsme si večer a spali jak dřeva, abychom načerpali síly na další pochod.





Řbitov v Jamské ulici ve Žďáru nad Sázavou

11. října 2018 v 20:36 | vítor |  Řbitovní qítí
Sehnat dostatek informací o řbitovech bývá největší problém, co se snahy o poctivě prováděnou funerální turistiku týče. Pokud to není historicky výjimečný řbitov nebo na něm neleží celonárodně uznávaná osobnost, tak ho informační centra i lokální historici víceméně vyignorují. jako by ve městě nebyl. Přitom většina řbitovů v českých městech se dá označit za památku prvořadého významu? Kde končí všichni starostové, ředitelé, umělci, známé figury a jiné osobnosti města? Samozřejmě, že na řbitově. Řbitovy často bývají na stejném místě třeba už od renesance jako ve Slaném, nebo od dob klasicistních, často od druhé poloviny 19. století. Jsou plné drobných skvostů, které si zaslouží turistovu pozornost stejně jako sochy na náměstích, busty v parcích, boží muka na rozcestích a kaple na návsích vsí. Hroby a hrobky stylů neorenesančního, secesního, fukcionalistického nebo expresionistického, kterýžto se k člověka věcem posledním nebývale hodí jsou díla dnes již zapomenutých umělců a jména na deskách už nikomu nic neříkají. Škoda...

O řbitově v Jamské ulici ve Žďáru nad Sázavou se dají najít informace v publikacích Žďárský uličník I. a Žďár nad Sázavou v zrcadle staletí, jak mi poradil pan Dr. Elbl ze žďárského muzea, čímž mu tímto veřejně děkuji. Já bych ale k těmto publikacím musel hledat dlouhou cestu, proto jsem zůstal v nevědomosti a sdílím s vámi, čtenáři mého blogu, pouze tichou krásu řbitova.



Dle mého soudu by to měl být řbitov ve Žďáru čtvrtý v pořadí. První byl, jak to bylo obvyklé, okolo kostela za náměstím, druhý je nedaleko řbitova v Jamské, a to přímo nad náměstím u hlavní Horní ulice. Jeho ozdobou je řbitovní kaple, původně renesanční, přestavěná Santinim. Zde ji máme:


Pak byl také řbitov v areálu poutního kostela na Zelené hoře, Santiniho skvostu zapsaného v UNESCO. Aby ale splňoval podmínky zapsání, tak musel být tamní řbitov zrušen, protože v původním projektu nefiguroval, začalo se zde pořbívat později. Hroby byly přemístěny na nový, velký terasovitý řbitov s obřadní síní, dílo zřejmě 70. nebo 80. let 20. století, který je umístěn hned za zelenohorským vrcholkem. Tento řbitov by tedy měl být pátým žďárským. Vraťme se ke čtvrtému do Jamské ulice. Podle náhrobků v přední části řbitova soudím, že byl vybudován zhruba v polovině nebo v první polovině 19. století. Okolo přístupové aleje se rozkládá menší park a brána na řbitov je výstavní. Hned vlevo za branou jsme našli bustu Jana Doležala, lesníka, pedagoga a spisovatele.





Řbitov Jamské se rozkládá na ploše necelého hektaru a kromě pana Doležala jsme tu našli velkou spoustu pěkných měšťanských hrobů, ve kterých leží ostatky členů významných rodin, mnoha ředitelů školských i finančních ústavů, gymnaziálních profesorů a významných obchodníků a živnostníků.














Řbitov je rozdělen centrální cestou lemovanou stromy, která je ukončena v zadní, novější části řbitova skvostným křížem.



Zajímavé hroby jsme našli u jížní zdi řbitova. Jsou tu památky na čilou partyzánskou činnost, která tu v okolních lesích za druhé světové války probíhala. Takže tu mají hrob také třeba jugoslávští partyzáni. Se řbitovem jsme se rozloučili celkovým pohledem z jižní strany. Příjemná procházka za slunečného počasí nám udělala dobře na těle i na duchu.