Prosinec 2018

Židovský řbitov v Kostelci nad Labem

26. prosince 2018 v 23:02 | vítor |  Řbitovní qítí
Patří k těm nejstarším v Čechách, je datován k roku 1594. Ale určitě nebyl využíván nepřetržitě. Pobyt židů v Kostelci byl střídavě povolován a zakazován a židé tu nikdy nevytvořili ghetto. Řbitov zřejmě úplně zanikl za třicetileté války, ale už v roce 1813 byl rozšiřován. Už před rokem 1800 zanikla stará synagoga, tu novou zbourali komunisti v roce 1952. Na informačních panelech za branou řbitova ji můžete vidět vyobrazenou.

Většina z asi 170 náhrobků na řbitově dochovaných pochází až z konce 19. století. Starší náhrobky byly rozkradeny a zejména po roce 1975 byl řbitov devastován. Opraven byl až po roce 2000. Vše je fotograficky dokumentováno a ochotná paní správkyně vám nabídne fotoalba k prohlédnutí. Vzhledem k tomu, že původní vstup na řbitov byl přes řbitovní dům, který je dnes v soukromém vlastnictví a zcela přestavěn, musel být vybudován nový vstup na řbitov. Dnes je řbitov díky pravidelné péči ve velice dobrém stavu.

Za branou a domkem pro údržbu je symbolický památník místních obětí holocaustu. Za první světové války tu bylo pohřbeno šest haličských uprchlíků. Jinak jsou zde pochováni obyvatelé jak Kostelce, tak i mnoha okolních obcí. Na novějších náhrobcích převažuje čeština. Nejnovější náhrobek je datován k roku 1964. Mimo jiné jsou zde pochováni rodiče pražského židovského spisovatele Vojtěcha Rakouse, rozeného Adalberta Österreicha, rodáka z Brázdimi u Brandýsa, který sám je pořben v Praze Libni.

Galerie k článku zde.

Kostel sv. Martina s hřbitovem v Kostelci nad Labem

26. prosince 2018 v 22:55 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Slovo kostelec znamená opevněný kostel budovaný jako opěrný bod často na vyvýšeném místě v krajině. Tak i kostel sv. Martina byl zřejmě už v románských časech významným bodem na nevelkém vršku nad lužní krajinou nad břehem řeky Labe, plnou slepých ramen, okolo kterých se rozrůstala osada pod kostelem. Je možné, že u Martina byl i panský dvůr.

V polovině 14. století byl přestavěn a zhruba v této podobě ho můžeme vidět i dnes. Okolo kostela byl založen hřbitov, který je tam také dodnes. Jde se k němu po schodišti zakončeném novoklasicistní brankou.

Kostel je široce rozpoložená, trojlodní stavba s hranolovou věží. Byl poškozen husity a jeho význam klesnul, když byl na náměstí postaven nový kostel sv. Víta. Poté sloužil už jen jako hřbitovní. Josefskými reformami byl zrušen, sloužil vojákům jako prachárna, po sto letech byl obnoven k původnímu účelu.

Hřbitov je funkční celou dobu. V jeho jihozápadním rohu byla postavena márnice s mansardovou střechou. Hřbitov byl rozšiřován směrem na východ a kromě mnoha pěkných náhrobků tam také najdeme sochu Piety, sv. Jana Nepomuckého a novorenesanční hrobku rodiny Šlajsovy z roku 1888.

Galerie k článku zde.

Za Františkem Palackým z Neratovic do Lobkovic a dál do Kostelce nad Labem

26. prosince 2018 v 22:49 | vítor |  Na cestách
Lobkovice jsou ves na břehu Labe, kde pražský měšťan Prokop Krukner nechal v roce 1403 postavit tvrz. Tu koupil o šest let později Mikuláš Chudý z Újezda, který se pak psal s přídomkem z Lobkovic a stal se tak zakladatelem slavného českého šlechtického rodu Lobkoviců. V 17. století byla tvrz přestavěna na zámek, který byl poškozen za třicetileté války, ale později opět opravován. V roce 1829 koupil zámek pražský advokát Jan Měchura, jehož dceru Terezu si vzal za ženu František Palacký. Ten zde pobýval a nakonec zde i zemřel. Tak se stalo, že jeden z nejvýznamnějších mužů českého národa v 19. století, "otcem národa" i zvaný, není pohřben na významném místě v Praze, ale na malém hřbitůvku ve vsi dnes připojené k daleko větším Neratovicím.


Do Lobkovic dojdete z centra Neratovic za nějakých deset patnáct minut. Neratovice byly dlouhá staletí bezvýznamnou vsí, dokonce ještě na začátku 20. století tu nežila ani tisícovka obyvatel. Masivní rozvoj průmyslu a výhodná poloha na železničním uzlu nakonec přispěly k velkému nárůstu počtu obyvatel, hlavně po druhé světové válce. Okolo roku 1970 tu žilo asi 7000 lidí, dnes více než 15 000. Vzhledem k těmto okolnostem nebudeme hledat v centru Neratovic památky na středověk, vyfotíme si věžový kulturní dům z roku 1971 od Gustava Šindelky a přesuneme se do Lobkovic.


V areálu dnes již zrušeného hřbitova, kde byla ponechána hrobka Palackého a hroby jeho rodiny, stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně z počátku 14. století, barokně přestavěn. Za zdí hřbitova stojí zděná zvonice, kterou nechal roku 1833 vystavět Jan Měchura na místě starší středověké dřevěné zvonice.









Od hřbitova s kostelem a zvonicí je jen pár desítek metrů na břeh Labe. Na něm stojí kamenná kniha. Autorem pískovcové plastiky z roku 2018 je sochař Kurt Gebauer, který ji vytvořil k poctě českého historika, politika a spisovatele Františka Palackého. Rozměry knihy jsou 225 x 170 x 90 cm, váha asi 9 tun.



Cesta pak vede k zámku a před ním stojící budově bývalé sladovny. Zámek nám naskytl bukolický obraz s pasoucími se ovcemi. Je tu po domluvě přístupných několik místností, my jsme ale proti proudu řeky pokračovali do Kostelce nad Labem.



Po necelých šesti kilometrech jsme došli k mohutnému starému domu, který je bývalou tvrzí v Kostelci. Tvrz pochází z poloviny 14. století, od konce 16. století byla používána jen k hospodářským účelům a po polovině 19. století upravena do přibližně dnešní podoby a využívána k obývání.



Kostelec býval daleko významnějším sídlem než je dnes. Založen pravděpodobně už v roce 1276 založením Přemysla Otakara II. lokátorem Borešem z Rýzmburka, které ho jsem už letos zachytil přímo na hradě Rýzmburku neboli Oseku. Za Lucemburků byl Kostelec věnným městem českých královen. Václav IV. ho potom zastavil pánům z Dubé. Králem Vladislav Jagellonský povýšil Kostelec na město. Dnes tu žije okolo 4200 obyvatel.

Na rohu náměstí stojí radnice. Původní radnice se v Kostelci nad Labem zmiňuje roku 1474. Současná stavba vznikla po požáru roku 1551 a prošla několika přestavbami. Hlavní průčelí je empírové, dominantu tvoří hranolová věž. Budova je i dnes sídlem městské správy.



Na jižní straně náměstí stojí kostel sv. Víta. Byl zbudován na konci 15. století, v 60. letech 16. století byl renesančně přestavěn, dále pak barokně upravován. Přes Mlýnský potok byl původně postaven padací most za Pražskou branou.




Dalším kostelem v Kostelci je hřbitovní kostel sv. Martina. K původně gotickému kostelu si povíme víc v samostatném příspěvku. Na náměstí pod Martinem jsme ještě objevili prapodivnou sochu bolestivě zkrouceného bojovníka, zřejmě rudoarmějce.




Ve městě stávala i synagoga. Přežila nacistickou okupaci, ale řádění bolševických soudruhů už nikoli.



Samostatný příspěvek budu věnovat i židovskému hřbitovu. Na obou hřbitovech jsme náš výlet zakončili a po krátkém občerstvení polévkou, čajem a pivem jsme vlakem odjeli zpět do Neratovic.

Několik zajímavých míst mezi Veltrusy a Neratovicemi

26. prosince 2018 v 22:26 | vítor |  Nauka i óbšestvo
Pokud pojedete od Slaného směrem na Mělník a najedete u křížení silnic 16 s dálnicí D8 na silnici 608 v Nové Vsi, pojedete po ní směrem na Kralupy nad Vltavou a odbočíte z ní u Veltrus na silnici 101, dostanete se po necelých dvaceti kilometrech do města, které vyrostlo z původní vesnice jako přívěšek chemické továrny, do Neratovic. A na této cestě projíždíte několika obcemi, které stojí za krátkou, třeba jen několikaminutovou zastávku.


Všechna místa zmíněná v tomto textu se rozkládají v úrodné nížině mezi ústím Bakovského potoka do Vltavy a Labem několik kilometrů před soutokem s Vltavou. Dříve se tomuto regionu říkalo Meziříčí. Toto území bylo pravidelně osidlováno v pravěkých dobách, od eneolitu je pak osidlováno víceméně trvale. Je logické, že v této krajině se usazovali i Slované přicházející na naše území zhruba od konce 5. století. Na dohled mýtické hory Říp pak vznikaly dvorce a vesnice, později i větší sídla. Těžko se dohledávají památky na dobu předrománskou, hlavně kvůli často se měnícímu korytu řek, památky na následující období raného středověku, gotiky, baroka a dalších pozdějších stylů jsou zde zastoupeny v hojné míře.



Hostín u Vojkovic

Hostín patří k sídlům, jejichž historie sahá minimálně do 11. století, ale jak jsem už zmiňoval výše, je možné i na místě dnešní obce mohli být usazeni staří zemědělci v dobách už před počátkem našeho letopočtu. V obci pravděpodobně stávala opevněná tvrz, dávno už zaniklá, a jsou zde tři zajímavé památky. Gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, u něj stojící dřevěná zvonice a hřbitovní kaple Božího Těla.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází zřejmě už z románských dob. Poprvé je zmiňován v roce 1320. Na začátku 17. století byl renesančně přestavěn, později ještě upraven barokně. Je to jednolodní obdélníková stavba se starou hranolovou věží na jihozápadní straně. Hlavní portál na jižní straně je gotický s renesanční předsíní.




U kostela stojí mohutná hranolová dřevěná zvonice s kamennou podezdívkou. Pochází ze 14. století, byla upravována ve století 17. Ve svých útrobách skrývá zvon sv. Václav z poloviny 16. století od slavného pražského zvonaře Brikcího z Cimberka.



Na hřbitově stojí barokní kaple Božího Těla, která na mou návštěvu musí ještě počkat.


Chlumín

Obec Chlumín bývala městečkem s trhovým i hrdelním právem, měla tedy zářnější minulost než současnost. Z minulých dob tu najdeme zámek, kostel sv. Máří Magdaleny a morový sloup.

Chlumínský zámek byl postaven na počátku 17. století, později přestavěn barokně a ještě později rokokově. Od začátku 19. století byl využíván jako škola, také jako sídlo farního úřadu. V polovině 19. století vyhořel, ale byl opraven. Jeho chátrání nastalo až po druhé světové válce, kdy byl svěřen do péče státního statku. Dnes je využíván jako depozitář Uměleckoprůmyslového muzea a aspoň z venku vypadá v jakž takž solidním stavu.


Kostel sv. Máří Magdaleny stojí na místě bývalého gotického kostela, který byl zničen spolu s velkou částí městečka za třicetileté války. V roce 1732 nechala nový kostel vystavět kněžna Anna Marie Toskánská, šlechtična, která svým neutuchajícím elánem a finančními prostředky ovlivnila mnoho míst v dnešní České republice. Mohutná barokní jednolodní stavba patřila k největším kostelům v okolí.



Anna Marie Toskánská věnovala v roce 1729 Chlumínu také morový sloup. Je to trojboká barokní stavba se sochami svatých, českých patronů sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Ludmily a dalších svatých oblíbených v baroku. Na stěnách sloupu jsou znázorněna martyria příslušných světců. Z hranolu sloupu vyrůstá trojboký jehlan a do jeho hrotu je vsazen zářící symbol sv. Trojice.









Obříství


Obec Obříství leží nad břehem Labe mezi Neratovicemi a Mělníkem. Je poprvé zmiňována v roce 1290 a její název znamená, že do v minulosti často zatápěné obce bylo třeba se brodit. Jelikož jsme stále ještě ovlivněni obrozeneckým myšlením, tak je Obříství připomínáno hlavně pro spojení s Bedřichem Smetanou a Svatoplukem Čechem, kteří mají oba v obci své památníky. Oba zde prožili několik let. V památníku Svatopluka Čecha si můžete domluvit svatební obřad, jestli vám to stojí za to. Čech zde má i pomník s bustou.


Dominantou Obříství je zámek. Vznikl přestavbou původní tvrze, ale až do začátku 19. století nebyl dostavěn. V roce 1817 se majitelem panství Obříství se zámkem stal rakouský generál, diplomat František Arnošt baron Koller, velký sběratel umění. Ten dokončil započaté přestavby a budovu rozšířil. Poté sem přesunul své rozsáhlé sbírky antických památek, které jsou dnes vystaveny v Pergamonském muzeu v Berlíně. V této době na zámku působil jako vychovatel český pedagog a spisovatel, účastník tažení proti Napoleonovi, Matěj Milota Zdirad Polák, autor jedné z prvních českých známých básní "Vznešenost přirozenosti".

Se zámkem je spojen zámecký kostel Narození sv. Jana Křtitele. Původně románský kostelík byl přestavován goticky a renesančně, poté ještě upravován barokně, ale renesanční sgrafita mu zůstala. U kostela stojí dřevěná renesanční zvonice ze 16. století. Dřevěná část je umístěná na kamenné podezdívce a je zakončená mansardovou střechou. Před ní leží symbolický hřbitov místních rodáků padlých v první světové válce.







Na návsi - dnes Náměstí Svatopluka Čecha se dochoval barokní ráz některých domů. Byly postaveny v roce 1714 poté, co byly původní domy vypáleny v souvislosti s válkou o španělské dědictví. Před jedním takovým domem - farním úřadem - najdeme sochu sv. Jana Nepomuckého. Byla umístěna v roce 1815 na břehu Labe, poté přemístěna v souvislosti se stavbou Štěpánského mostu, vícekrát se stěhovala a nakonec zakotvila na svém dnešním místě.



Ve stejném roce jako barokní domy na návsi byl v její severní části vztyčen i morový sloup. Byl postavený jako poděkování za konec poslední morové epidemie v Čechách roku 1714. Najdeme na něm sochy sv. Rosalie, sv.Františka Xaverského, sv.Rocha, sv.Šebestiána, sv.Barbory a sv.Pavlíny a na jeho vrcholu dvojsochu Panny Marie a sv. Karla Boromejského. V jiné části návsi nedaleko pomníku Svatopluka Čecha najdeme ještě rokokovou sochu sv. Markéty z roku 1763.




Libiš

V sousedství významného přívozu přes Labe, tzv. Štěpánského (v roce 1912 zde byl postaven most) vznikla obec Libiš, poprvé připomínána roku 1323. Dnes je přimknuta k městu Neratovice. Její dominantou je kostel sv. Jakuba Většího. Byl vystavěn v gotickém slohu brzy po polovině 14. století. Je to malý jednolodní kostel, ne větší než leckterá kaple. Věž k němu byla přistavěna roku 1541. Ač je to stavba malá, na vršíčku nad lužním lesem okolo Labe vypadá velice působivě. Kostel je známý pro svou bohatou freskovou výzdobu. Příště si domluvím návštěvu a vnitřní výzdobu si prohlédnu. Až ke kostelu sahala voda při povodních v roce 2002.








Vedle kostela stojí dřevěná zvonice vzpěradlového typu, která pravděpodobně pochází ze 16. století. Má obdélný, stupňovitý tvar umístěný na podezdívce. Zajímavostí je, že délka zvonice je větší než její šířka. Uvnitř visí dva zvony, jeden z 15., druhý ze 16. století.