Procházka po některých slánských sakrálních místech aneb Pod svícnem největší tma

17. března 2020 v 21:16 | vítor |  Nauka i óbšestvo
S kolegou Zdeňkem Víškem, slánským historikem, publicistou a středoškolským učitelem, obrazili jsme již mnoho kulturních památek, hřbitovů, kostelů a historických měst. Ale jak už to tak někdy bývá, doma není nikdo prorokem. Já nebyl například nikdy na slánském židovském hřbitově. Pravda, byl jsem v dětství asi dvakrát u něj, vybavím si poničenou fasádu obřadní síně i hřbitovní zeď, ale nikdy jsem nebyl uvnitř. To bylo hlavní motivací naší procházky. Zdeněk, dobře známý v intelektuálních kruzích, bez problémů zapůjčil klíč od hřbitova v infocentru ještě před jeho uzavřením. Pozvali jsme jen několik známých. Sešli jsme se v sedmi a počasí nám přálo. Obešli jsme městské hřbitovy a oželeli dnes jinak vždy přínosnou procházku po nich a okolo zdi čtvrtého hřbitova scházeli jsme ze svahu. Po asi dvou stovkách metrů nás stezka dovedla na prostranství před hřbitovem.


Zdeněk pronesl krátkou řeč a pořídil si fotografii výpravy. Vyjmul z kapsy vzácný artefakt - klíč s plastovou zelenou cedulkou a vpustil nás vedlejší brankou. Krásně rekonstruovaná obřadní síň je dnes součástí soukromého bydlení, které vkusně doplňuje areál z větší části nevyužitého hřbitova.


Pomalu jsme procházeli hřbitovem a luštili zašlé náhrobky. Často jsme museli odstraňovat tuhé výhonky břečťanu, abychom odhalili alespoň zbytky původních nápisů. Zdeněk nám lokalizoval nejstarší hrob na hřbitově. Berta Bondyová zemřela v pouhých sedmnácti letech v srpnu 1881.



Odkrývaly se tu před námi osudy malé židovské obce, do které se slánští židé sdružili až roku 1861. Leží tu Popperové i Propperové, Fischerové, Steinové i Epsteinové, Hellerové i Kellnerové. Jejich potomci už ve Slaném nežijí. Buď byli zavražděni nebo utýráni nacisty, nebo se jim podařilo před válkou či po ní emigrovat do Izraele, Velké Británie nebo USA.




Všichni účastníci výpravy vnímali návštěvu hřbitova jako vzrušující zážitek, expedici někam do minulosti. Hrob za hrobem se před námi odkrývaly další příběhy. Probrali jsme příbuzná témata, další hřbitovy v okolí, pořídili dokumentaci. Na rozloučenou nás doprovodil pozorným pohledem krásný bílý vlčák za plotem.



Na rohu hřbitova jsme zjistili, že je zřejmě možný výstup po pohodlné polní cestě skrz sad. Vyfuněli jsme zpět na konec ulice Na Vinici. Někdo se tu rozloučil, většina ale chtěla využít krásného dne a dobře načatého odpoledne a pokračovat dál. Sloup vinařů a rybářů je přirozeným cílem v takovém případě. Od něj je jeden z nejhezčích pohledů na Slánskou horu.


Dále pokračuje cesta nad sady okolo křížku vysoko nad údolím Červeného potoka. Převýšení v těchto místech činí asi 70 metrů na 450 metrech. Tady v těch místech zase Zdeněk ohlásil, že touto cestou dál za sloupem nikdy nešel. Je příjemné poznávat i v okolí rodného města stále něco nového. Cesta vede jako zpevněná štěrková cyklostezka do Vítova a dá se z ní odbočit do Blahotic nebo Dolína. Ale také se dá ještě předtím odbočit do údolí, kde leží čistička odpadních vod pro Slaný a osada Ovčáry. Nad osadou u hlavní silnice stojí kostel sv. Václava.


Soudí se, že kostel mohli postavit ostrovští benedektini, kterým Ovčáry patřily, stejně jako Slaný před vybudováním královského města. Ale písemně zmiňován je až roku 1465. Ovčáry hodně utrpěly za husitských válek a po několika majitelích je kupuje Bernard Ignác hrabě Bořita z Martinic. Ten nechal pustý kostel roku 1674 opravit. Znovu se jevil velice zpustlým na konci 20.století. Tuto památku se ale podařilo celkovou rekonstrukcí zachránit.



I okolo tohoto kostela býval hřbitov. Dnes je sice udržován a několik opravdu pěkných náhrobků tu ještě stojí, ale jsou již zašlé a zůstávají jen svědky dřívějšího života poklidné osady Ovčáry. Dokonce jsme objevili náhrobek s nápisem klínovým písmem.




Opustili jsme toto staré místo, kde se dokonce při výzkumech našly i památky na daleko starší časy, a scházeli jsme k potoku skrz Ovčáry.


Věnovali jsme poslední pohled kostelíku u silnice, přešli potok a za družného hovoru se okolo zahrádkářské kolonie vraceli zpět k městu. Na Londě jsme si dali na závěr kávu z cukrárny na ulici místo obvyklého posezení v restauraci a zakončili tak příjemně a společensky strávené odpoledne.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama