2unlimited getting 2 rivers know part 1 - Lužnice mezi Bechyní a Týnem

31. května 2020 v 23:01 | vítor |  Na cestách
Kombinace více jevů vždy zafunguje. Nejenže cesta oba dva dny nabitá památkami, ale navíc návaznost na jindy realizované akce, styčný bod vprostřed dění a poznávačka dosud netušeného. Prodloužený víkend nabitý zážitky z prostého chození českou krajinou. Pěšky. Někdy busem. Na počátku přání kolegy Šotka poznat více jižní Čechy a zároveň jít podél řek, nikoli tedy do kopců a do hor. Vše jsem přivítal. Shoda stoprocentní. Čtvrtek ráno vlak do Tábora. Pak bus do Bechyně. Nostalgie po Křižíkově dráze veliká, ale bus pěkně navazoval a je o dvacet minut rychlejší. Bechyni jsme tak proběhli, já tam byl naposledy letos v únoru a měl jsem nastudováno, tak jsem dělal průvodce. Na náměstí jsem se zastavili a sháněli se po obědě. Náměstí vévodí kostel sv. Matěje.



Nakonec jsme se docela příjemně najedli v penzionu, který byl před lety zároveň rodištěm hudebního skladatele Václava Pichla. Nijak jsme se po obědě nezdržovali a serpentinou jsme scházeli pod zámkem k řece Lužnici. Bechyně byla původně založena jako přemyslovský hrad na ostrohu nad soutokem Lužnice a Smutné. V celém městě jsou docela slušně zachované hradby a původní hrad byl ve 2. polovině 16. století za Petra Voka z Rožmberka přestavěn na renesanční zámek. Řeka Smutná má skoro 50 km a myslím, že ji kromě místních nikdo nezná.





Od soutoku se vám naskytne opravdu úchvatný pohled na památky města Bechyně. Dále cesta pokračuje podél Lužnice až do Týna nad Vltavou. My jsme došli jen do Kolodějí nad Lužnicí, kde jsme se zastavili na židovském hřbitově. Cesta nám na asi 7 kilometrech nabídla chůzi po dřevěných chodníčkách obepínajících skály nad hladinou, výhledy na ústí Židovy strouhy i na Červený mlýn a několik tábořišť. Užívali jsme si krásného počasí i pohledů na řeku a hovořili o pravlasti Indoevropanů, praslovanském jazyku, Cyrilu a Metodějovi a podobných tématech.









Před Kolodějemi jsme odbočili od řeky do luk. Vše zářilo barvami a my zažívali jarní omalovánky v plném rozpuku. V Kolodějích jsme si půjčili klíče od židovského hřbitova a teprve pak jsme se usadili k odpočinku na nábřeží pod francouzskými javory. Kolegovi se dokonce podařilo získat dvě piva do skla ze zavřené restaurace, což jsem kvitoval pochvalným mručením.




Nacházeli jsme se v obci, která má dnes necelých 200 obyvatel a spadá pod město Týn nad Vltavou. V Kolodějích je ale několik zajímavých památek. Na pravém břehu Lužnice stojí růžovozlatý dortík aneb malebný zámek Mitrowicz. Barokní zámek vznikl přestavbou renesanční tvrze za Františka Karla z Mitrowicz v letech 1737-41. Současně byla k zámku přistavěna kaple sv. Anny. Tato kompozice je opravdu velice fotogenická.




Na levém břehu stojí také několik budov, které dokládají výstavbu v 18. a 19. století. Je to opravdu moc pěkná obec, ale v úplných iluzích nebudete odjíždět, když si u sochy smutného Kašpárka připomenete, že právě zde zemřela ikona českého loutkářství Matěj Kopecký. Dlužno dodat, že se tu dožil u přítele Šonky solidního věku 72 let. Autobusem jsme dojeli do Týna, který jsme si vůbec neprohlédli, protože jsme byli omezeni odjezdem dalšího autobusu, který nás posunul na druhou stranu Píseckých hor, kde jsme začínali druhou kapitolu naší pouti po jihočeských řekách.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama