Jídlo a pití

Kuře na houbách

2. října 2019 v 20:42 | vítor
Kuře na houbách je jeden z úplně nejfádnějších názvů, jaký může recept na jídlo mít. Také úplně přesně nevystihuje, jak se vlastně jídlo připravuje. Je to pečené nebo dušené. Je to celé kuře nebo jen části kuřete? Tak tedy přesněji:

Pečená kuřecí stehna na houbách

A už toho víme o něco víc. Za houby budeme považovat to, co je zrovna k dispozici. Tedy mimo sezónu kupované žampiony, v sezóně na houby bohaté, jako je právě ta současná, tak směs nasbíraných hub, převážně různých druhů hřibů. A co k tomu dál. Anglickou slaninu, cibuli. Máslo. Sůl a koření. Dno zapékací mísy jsem nejprve vymazal máslem. Na ně jsem nasypal na půlkolečka nakrájenou cibuli, na tu pokladl plátky slaniny a zasypal nakrájenými houbami. Lehce jsem osolil, opepřil a okmínoval. Na to všechno jsem položil dvě pořádná kuřecí stehna, která vypadala, že byla uměle vypěstována zvlášť bez té nutnosti starat se o kuře určené k zabití a k jídlu. Stehna jsem osolil, posypal sladkou paprikou, pokladl jsem je plátky másla a snítkami tymiánu. Vše jsem podlil vodou. Troubu už jsem průběžně rozehříval na 200°C. Mísa tak do ní mohla být brzy umístěna a já se začal věnovat přípravě smaženice k večeři.

Stehniska jsem nechal péct asi hodinu a půl. Párkrát jsem je přelil vypékanou šťávou s houbovou směsí. Poslední minuty jsem je nechal dojít ve vypnuté troubě. Šťávy bylo stále až až, proto jsem vyndal mísu z trouby, z mísy jsem vyndal stehna a přemístil do misky. Na sporáku jsem si rozehřál plotýnku a přelil šťávu do pánve. Nechal jsem na prudkém ohni vypařovat vodu. Za asi deset minut šťáva krásně zhoustla a propojila se s ostaními ingrediencemi. V tu chvíli jsem otevřel červené víno Santa Cristina z Toskánska. Nalil jsem do směsi asi decku a vařečkou jsem víno vmíchával. Nechal jsem ještě probublat a vypnul. Stehna jsem si rozdělil do dóz, protože já vařím proto, abych měl v práci co obědvat a nemusel chodit na obědy do bufetů a restaurací, a na stehna jsem lžící přemístil voňavý výpek se směsí hub, slaniny a cibule. Ještě jsem uvařil brambory a už se můžu těšit na dobrotu. Takovou obětí houbového šílenství budu klidně dál!

Z darů přítele Mrqičky

16. září 2019 v 19:23 | vítor
Z blogu paní Kitchinette nečerpám často, trochu se míjíme v chutích. Ale není divu, zatímco ona je krásná mladá paní, která při vaření často zohledňuje i děti, používá moderní suroviny a přílohy a vaří hodně zdravě, jestli to tak můžu říct, tak já jsem starý jezevec, který vaří z toho, co uloví, nebo z toho, co mu dají hodní lidé.



Jako třeba paní Dvořáková, která mi dává rajčata z jejich zahrádky. A rajčata také přijdou do dnešního receptu. Anebo právě pan Mrqička, který mi nachystal plný košík vzácných darů ze své zahrady. V dnešním receptu jsem hlavně použil domácí lilky, což posouvá v mých očích hospodářství pana Mrqičky daleko na Balkán a možná ještě dál. Lilky jsem dal rozpéct, rozvařit a spolu s se spařenými loupanými rajčaty z nich teď vařím polévku. Použil jsem domácí cibuli, domácí česnek z trhu a jalapeňo od pana Mrqičky, které v původním receptu není, ale velice mě lákalo jej do něj přidat.

Za chvilku polévku rozmixuji, ovoním tymiánkem od pana Mrqičky, bazalkou z vlastní balkonové minizahrádky a pepřem z mlýnku. Dokonce mám i ten parmazán, který je v receptu! Krutonky jsem si udělal z toustového chleba. A je to. Srdečné pozdravy panu Mrqičkovi s polévkou od paní Kitchinette!

Jako nejsnazší věc na světě

30. ledna 2019 v 22:01 | vítor
Pokračuji ve proletářských úpravách asijských jídel. Pokročil jsem až na thajskou anebo malajskou ulici, protože každý cestovatel vám řekne, že ty nejlepší jídla mají v těch nejobyčejnějších stánkách na ulicích. Já si dělám stánek doma. Je to tak snadné připravit!!! Nemíním se ve výsledku s asijskými pouličními mistry srovnávat, ale pokud mi to chutná podobně jako od českých Vietnamců, tak jsem spokojen a říkám si: Jak snadné je to připravit! Stačí udělat čtyři věci. Za prvé předem vědět, z čeho chci vařit a všechny suroviny si koupit. Za druhé najít si dobrý recept. Víc se mi osvědčily některé blogy, než známý apetitonline.cz. Za třetí si všechny ingredience dobře připravit před vařením, aby se člověk nedostal do chaosu. Za čtvrté co nejpřesněji dodržet vybraný recept, i když některé ingredience se mohou lišit nebo se liší množství. Například já jsem vařil ze zeleniny, ale i z kuřecího masa, což nedělám často, ale dnes jsem to udělal.

Minule jsem vařil smaženou rýži, dnes smažené nudle. Recept jsem vybral tento, i když je vegetariánský a já jsem použil maso, jak jsem už psal. Nudle jsem použil skleněné z Asijského týdne v Lidlu, což je výrobek z mungo fazolí. To jsem se dozvěděl až v tomhle receptu. Jinak to šlo jako po másle. Na rozdíl od receptu jsem ještě k jídlu usmažil jednoduchou rychlou omeletu, jak jsem to udělal podle receptu na smaženou rýži.

Jediné, co nechápu je, proč jsem si to jídlo nevyfotil. Ale bylo to moc dobré ;-)

Celou dobu mi k vaření hrálo tohle skvělý německý rádio. Hrajou pecky funky, starej soul, novej soul, discosoul, acid, prostě různý groovový věci. Jako třeba tady sametovýho Lou Rawlse:

Turecká pizza s rybí polívkou

27. ledna 2019 v 20:35 | vítor
Neděle po večírku. Dokonce po kostýmním večírku. Ples upírů. A jiné havěti. Můj stav při ranním návratu domů dokládá přiložená fotografie. Ale vzhled může klamat. Já jsem neděli prožil klidnou, bezbolestnou a v druhé polovině dne jsem se pustil do vaření, které jsem prokládal sledováním hokejového zápasu v tv.


Ve čtvrtek jsem sledoval populárního francouzského kuchaře Freda. Tentokrát projížděl Turecko, neustále na všechny něco brebentil francouzsky, někdy ty domorodce podezřívám, že ho mají za blázna. No a v Trabzonu se vetřel do malého podniku, kde turečtí chlapíci pečou místní pečivo různých tvarů. Při permanentním tvarování jedné placky vykládal, že je to "perla Trabzonu" a že se to jmenuje pide neboli turecká pizza. Placka se plní mletým masem a sýrem a peče. Potom ještě pekli takové otevřené bagety ve tvaru lodiček, které se také různě plnily. Měl jsem na to hroznou chuť. Tak jsem si už v sobotu ráno koupil ingredience. Recept jsem si našel na ty lodičky. Nebylo to tak snadné. Experimentoval jsem. Dělal jsem takovou jakoby pizzu poprvé. Těsto mi málo vykynulo. Něco jsem tam netrefil. Nakonec jsem polořídké těsto divného vzhledu nakydal na pečící papír položený na plechu. Špachtlí jsem ho rovnoměrně rozprostřel a upravil do tvaru hranaté placky. Na placku jsem vysypal z pánve opracované a dobře ochucené mleté maso. Také jsem ho rovnoměrně rozprostřel a pokladl na něj plátky francouzského sýra typu raclette. A šup s plechem do trouby! Měl jsem kliku! Je to jedlé. Je z toho skutečně taková nějaká pizzoplacka. Těsto není žádná hitparáda, ale jak píšu, jíst se to dá!


Naproti tomu uvařit klasickou štědrovečerní kapří polévku bylo velice snadné. Přiznám se tedy, že v polévkách nějakou praxi už mám, ale tohle šlo jako po másle, kterého je ostatně v poloévce dost. Recept jsem vybral od těch nejpovolanějších, na stránkách Rybářství Třeboň. A je to stejný recept, jaký dělá moje máma, a polévka i chutná hodně podobně jako ta od mámy. Trochu jsem tápal při představě obírané kapří hlavy, ale i to šlo jako po másle. Kostičky z pečiva jsem měl také v zásobě, takže můžu s klidem napsat, že tohle se povedlo. Ještě před vařením jsem si vyfotil kapří hlavu a je to jedna z nejpodivnějších fotek, které jsem kdy udělal.

Vedlejší produkt léčby zánětu průdušek

24. srpna 2016 v 8:57 | vítor
Včera jsem náhodou objevil fantastickou pochoutku. Večer jsem si připravil horkou vodu, panáka whiskey a keramický kalíšek s několika lžičkami pastovaného medu. Do vody jsem vlil téměř celého panáka whiskey, lehce posypal skořicí a zázvorem a vmíchal lžičku medu. To je vlastně takový grog z whiskey. Mimochodem - průdušky vám to nevyléčí, ale napomůže to v odkašlávání a udělá vám to moc dobře na duši. Ale to není hlavní téma. Hlavní téma je to, co zbyde. Do zbylého medu v kalíšku jsem nalil zbyteček whiskey - pár kapek, asi jako půlka malého panáka. Opatrně se to musí zamíchat. Když budete míchat moc prudce, tak vám veškerá whiskey vychlístne. Med musí být pastovaný, aby vznikla kašička. A tahle tekutá kašička z pastovaného medu a whiskey je ta největší pochoutka, jakou jsem za poslední dobu ochutnal. (Asi by to šlo i s rumem, ale mě rumy vůbec nezajímají.)

Po některých minipivovarech Olomoucka

18. července 2015 v 13:14 | vítor
Díky svým kamarádům jsem mohl několik dní dovolené strávit ve vesnici Chomoutov u Olomouce. A co pivní Pánbůh nechtěl? V Chomoutově je minipivovar a ve vedlejší vesnici Horce nad Moravou, jen pár set metrů daleko, je další minipivovar. Podívejte se na mapu olomouckého okolí a tenhle úkaz rozhodně jinde nenajdete! Bylo horko, Konstantin s Metodějem dorazili celí upocení na jižní Moravu s cyrilicí v batůžku a pro Mistra Jana už se stavěla hranice. Program minidovolené byl jasný. Koupání ve štěrkovém jezeře zvaném Poděbrady a pití piva z blízkých minipivovarů.

Pivovar Chomout zahájil provoz loni v srpnu a hezky se uchytil na české pivovarnické mapě. Kromě kvalitního piva zaujme i nápaditým a vtipným designem, schopností informovat o jednotlivých pivech a příjemným posezením na dvoře hostince. Ve stínu katalpy a dalších stromů můžete ochutnat buď set složený ze všech piv nebo pěkně postupně jedno za druhém. V horkém počasí potěšila jak desítka, tak pšenka, skutečnou chuťovkou byla dvě piva typu ale, australský Galaxy a americký Amber. Tenhle pivovar kvalitou určitě nezklamal.






Pivovárek Melichárek v obci Horka nad Moravou je 25 minut chůze dosažitelný od pivovaru Chomout. Takže krásně můžete stihnout ochutnat piva z obou pivovarů, i kdyby vás trochu tlačil čas. To nás ale netlačil. Po koupání v Poděbradech byla návštěva jednoho či druhého pivovaru nasnadě. Melichárek nemá restauraci, ale přes léto má otevřený pivovarský dvůr s výčepem a s usměvavými slečnami ve výčepu. Moc příjemně se na tom dvoře sedělo. A kvalita piv opět vynikající! Na čepu byla i zde v létě oblíbená pšenka, dále ležák a dva druhy svrchně kvašených piv. K zakousnutí chuťovky k pivu, především v tomto regionu všudypřítomné tvarůžky.




V sobotu před věrozvěsty odhodlali jsme se k večerní návštěvě Olomouce. Vedro nepolevovalo, ale okolo 19.h už se dalo existovat. Příjemně překvapeni jsme byli otevřeným infocentrem, kde nám ochotná paní sdělila, že v Olomouci jsou tři minipivovary. Nechali jsme si je zakroužkovat na mapě a vyrazili na prohlídku města.

Olomouc je krásné město s mnoha památkami. Blízko vršíčku se svatováclavskou katedrálou, v nenápadné ulici vedoucí k olomouckému arcibiskupství je Svatováclavský pivovar, jehož součástí je i restaurace a pivní lázně. Opět jsme si na kvalitu piva nemohli stěžovat. Ochutnali jsme desítku, opět nejvhodnější v tomto počasí, dvanáctku i řezané. V nabídce byl i ovocný speciál, do toho se nám nechtělo. Jídlo přijatelné, ale asi jsme od něj čekali více, obsluha pozorná a ochotná.




Dalším navštíveným pivovarem měl být Měšťanský pivovar v Riegrově ulici nedaleko Horního náměstí. Ale ten jsme shledali zavřený. Ani paní v infocentru to netušila...



Takže jsme pokračovali v prohlídce města a se setměním jsme usedli na zahrádku pivovaru Moritz. Restaurace samotná se nachází v pěkném měšťanském domě, zahrádka přes ulici byla téměř plná. Podle mého známého, který pochází z Olomouce, je to oblíbená nálevna. Proč ne? Pivo dobré, žádné speciály, prostě desítka, dvanáctka a polotmavá jedenáctka a u toho se dá vydržet delší dobu. Popili jsme, někteří pojedli a posledním autobusem jsme se vydali zase zpět do Chomoutova. S výletem do Olomouce jsme mohli být spokojeni.



La Boema v Radnicích

4. srpna 2013 v 20:44 | vítor
Na Múzickou kavárnu a restauaraci La Boema jsme narazili náhodou. Zastávka v tomto městečku byla motivována cílem najít restauraci na oběd, kde zároveň bude na čepu pivo z místnho minipivovaru. Ale na náměstí nás zaujal podnik, který zprvu vypadal jako cukrárna, ale při bližším ohledání bylo zřejmé, že máme před sebou restauraci, jakou byste na malém městě rozhodně nečekali. Interiér jsem nechtěl moc fotit, abych nevypadal jako buran, ale můžete si být jisti, že takhle většina restaurací na českém venkově rozhodně nevypadá. Spíše jak v nějakém honosném obývacím pokoji nebo zámeckém salonku, přitom atmosféra je uvolněná a příjemná. Nechci psát recenzi, na to nejsem v oboru dostatečně vzdělán, ale všechno měli moc dobré! Jídlo, které jsme si dali každý jiné, chutnalo všem. Pivo označené přímo pro tuto restauraci jako Proškovo pivo vaří pivovar v Chyši a je vynikající! Vzhledem k tomu, že měli docela nápor, tak trochu vázla obsluha, ale ta byla tak příjemná, že nám nic nevadilo. Podnikem proplouval pan majitel a snažil se s každou skupinou hostů prohodit pár slov. Atmosféře podniku to jen přidalo. V La Boemě nemáte pocit ani hospodské uštvanosti a vulgárnosti ani prvoplánovaného komerčního záměru mnoha moderních restaurací, ale daleko více snahu o vytvoření opravdu harmonického místa, odkud si odvezete příjemné zážitky.

Restaurace je umístěna v měšťanském domě na náměstí v Radnicích.

Před vchodem zaujme luxusní aerovka.

Grilovaný kozí sýr.

Tagliatele s lososem, špenátem a smetanou.

Kvetoucí bazalka

10. července 2013 v 10:35 | vítor

Pljeskavica

19. května 2013 v 20:49 | vítor
Pokud máte chuť na něco mletého a máte méně času než je potřeba na přípravu karbanátků nebo sekané, tak si udělejte balkánskou placku z mletého masa - pljeskavici. Je to prosté. Ale. Měli byste mít větší výběr masa než je obvyklé. To znamená smíchat mleté hovězí, vepřové, jehněčí nebo skopové nebo třeba kozí, pak taky třeba telecí... No já měl normálně hovězí + vepřové... Mleté maso smíchejte s nadrobno nakrájenou jarní cibulkou, v mém případě i s česnekem, pak se solí, pepřem, mletou paprikou nebo i jiným kořením dle chuti. Vytvořte tenkou placku a grilujte ji nebo smažte na kvalitním oleji na kvalitní pánvi. Podávejte s pečivem, brambory na různý způsob, zeleninou nebo zeleninovým salátem, studenou omáčkou... Dobrota!

Pivko na doma XIV.

15. května 2013 v 9:06 | vítor
7 kulí z Benešova

Oblíbená mariášnická hláška samozřejmě souvisí s atentátem na Franze Ferdinanda v Sarajevu a následník rakouského trůnu zase souvisí se zámkem Konopiště u Benešova a to celé tím pádem s pivovarem Ferdinand v Benešově. 7 kulí je polotmavá speciální třináctka, na jejíž etiketě je napsáno speciální bylinné pivo. Já jsem v 7 kulích bylinky necítil, ale i tak mi toto pivo chutná velice.
Pivo má červenohnědou barvu a po nalití tvoří hustou pěnu. Nesklouzává do přílišné sladkosti a má vyváženou sladovo - hořkou chuť. Vzhledem k tomu, že mám polotmavá piva rád, tak jsem byl skutečně potěšen kvalitou tohoto benešovského speciálu. Doporučuji s dobrým sýrem k televiznímu fandění našim hokejovým reprezentantům.

 
 

Reklama