Nauka i óbšestvo

U michelské synagogy

Pondělí v 19:58 | vítor
Michelská synagoga nebyla naším cílem, šli jsme do restaurace pivovaru Kolčavka, ale nedalo mi to, abych si přes Botič neodskočil tuto zajímavou stavbu vyfotit.

Dům pochází zřejmě již ze středověkých dob a soudí se, že to mohla být viniční usedlost. Kdy byla proměněna v židovskou modlitebnu není známo, snad během 18. století. Během století dalšího byla novogoticky přestavěna do víceméně současného vzhledu. Sloužila michelské židovské obci, ale i souvěrcům z jiných částí Prahy. Plány na další rozšíření synagogy přerušila druhá světová válka a tragédie evropských židů. Po válce připadla budova Židovském muzeu, které zde uchovávalo svitky ze zaniklých synagog na českém území. V šedesátých letech byla většina těchto svitků převezena do Westminsterské synagogy v Londýně. V roce 1976 získala modlitebnu Československá církev husitská, která ji tak pravděpodobně zachránila před zpustnutím.



Jaro na Dobiášku

19. dubna 2018 v 9:59 | vítor
Tobiášův vrch v Českém středohoří nedaleko vesnice Kozly se snažím už několik let navštěvovat každé jaro. Tento nenápadný a nízký kopeček má velice silný genius loci a strávit na něm pár desítek minut je prostě velmi příjemné. Kromě jarní květeny poskytuje i malebné výhledy na okolní vyšší kopce Středohoří.

Letos přišlo jaro o pár dní později, ale díky vysokým teplotám a slunečnému počasí v posledních dnech rozkvetly jarní květiny a i Dobiášek pokryly žluté kvítky. Kopec si spravedlivě rozdělily hlaváčky jarní a prvosenky jarní. Hlaváčky na jichovýchodní straně, prvosenky na severní. Žlutá sluníčka hlaváčků zářila v odpoledním slunci, zatímco prvosenky se ostýchavě schovávaly za vrcholem kopce.

Hodina spočinutí, pozorování, focení, zkrátka příjemný podvečer na Dobiášku.

Tobiášův vrch, 354 m.n.m.





Hřbitov pod obcí Kozly a Dlouhá hora, 483 m.n.m.

Milá, 510 m.n.m.

Hlaváček jarní, Bělušice s věznicí, Belouš, 397 m.n.m. a Světecký vrch, 416 m.n.m.

Prvosenka jarní

Pan fotograf při práci


Kozly a za nimi Číčov, 477 m.n.m


Chrámecký vrch, 392 m.n.m

Poprvé na roller derby

5. listopadu 2017 v 19:36 | vítor
Roller derby je u nás zatím nepříliš známý sport, který vznikl v USA už první polovině 20. století. Původně to byl pouze ženský sport, dnes ho provozují i muži. Je to kontaktní sport, při kterém se hráčky pohybují na kolečkových bruslích (na těch "pravých" kolečkových, ne na inlinech) po oválné dráze ve stejném směru. Jedna z hráček z každého týmu se snaží procpat houštinou bráních těl, objet ovál a případně pokračovat v jízdě a snažit se nasbírat další body za předjeté soupeřky nebo úsek hry zvaný jam ukončit. Takže se na ploše pohybují dvě jammerky a osm blockerek. Takže kontaktů je skutečně dostatek. Je to hra akční, rychlá a zajímavá, hráčky musí být rychlé, silné a šikovné bruslařky. Bývá doprovázena kulturními atributy, jako jsou názvy týmů, pseudonymy jednotlivých hráček, dresy, líčení, hudba. Tu jsme si tuto sobotu neužili, neboť byla hudební produkce zakázána po stížnostech obyvatel okolí haly.

U nás zatím existují dva týmy v Praze a jeden v Brně. Pražský tým Hard Breaking Dolls si pozval béčko týmu Parliament of Pain, které vystupuje pod názvem Jokers. Byla to skvělá podívaná a každému mohu tento sport doporučit k návštěvě. Zde jsou některé odkazy a také videozáznam jednoho minutového jamu, který jsem vlastnoručně pořídil.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Roller_derby

http://www.roller-derby.cz/

Synagoga v Úštěku

8. října 2017 v 21:58 | vítor
Jednou z nejzajímavějších památek města Úštěka a zároveň jednou z nejkrásnějších staveb v něm je synagoga. Byla postavena na konci 18. století na místě jen několik let staré dřevěné synagogy, která vyhořela. Ojedinělá kamenná hranolová stavba v klasicistním slohu stojí v prudkém svahu, což působí dojmem obranné věže a také umožnilo umístit do spodního patra synagogy školu a byt kantora.

Synagoga začala výrazně chátrat po druhé světové válce, kdy byly strženy okolní domy. Chátrala pak celá desetiletí a na konci 20. století byla již v naprosto dezolátním stavu. Přesto byla zachráněna a dnes vydává doklad o náboženském i společenském životě židovské komunity. Synagoga i škola jsou přístupné stejně jako vedlejší rabínský dům.












Sochy v klášterní aleji

8. října 2017 v 15:04 | vítor
V klášterní aleji ve Slaném byly v uplynulých měsících instalovány sochy, které čas a totalitní režimy nechaly zpustnout a odstranit. Přesně před rokem jsem náhodou byl přítomen instalaci sochy sv. Františka z Assisi.
Od té doby přibyla do aleje ještě socha sv. Bonaventury a já jsem si je prohlédl za krásného podzimního počasí.







Židovský hřbitov a synagoga v Heřmanově Městci

7. září 2017 v 21:12 | vítor
Město Heřmanův Městec patří mezi města s bohatou historií židovské komunity. Židé se zde mohli usazovat zřejmě už od vzniku městečka jako kolonizátoři. Na počátku 15. století zde již existovalo židovské osídlení zcela prokazatelně a v roce 1570 zde žilo deset židovských rodin. Počet obyvatel židovského vyznání se vyšplhal až na osm stovek v polovině 19.století. Pak začal klesat ze známých příčin - zánik feudálního systému, stěhování obyvatel do větších měst a nakonec samozřejmě tragické události během 2. světové války.

Původní židovské ghetto bylo odděleno branou od městského náměstí, ale v roce 1623 vyhořelo spolu s větší částí města. Potom, za období vlády hrabat Šporků nad Heřmanovým Městcem, byli židé přemístěni do míst, kde jsou dnes jen pouhé zbytky bývalého ghetta. Šporkové židům neobyčejně přáli a zvali další k přestěhování do městečka, které zřejmě bylo po třicetileté válce jen řídce osídleno. Na místě bývalého židovského města stojí synagoga a několik domů, ale také zde měli židé svou samosprávu, lékaře, košera nebo ponocného. Sídlil tu také krajský rabín.

Synagoga a s ní spojený rabínský dům a škola jsou dodnes zachovány a my jsme se s kolegou díky ochotě a fundovanosti příjemné paní průvodkyně dozvěděli mnoho informací a také si mohli synagogu prohlédnout. Budova synagogy byla postavena v roce 1760 a z původní barokní podoby do nynější novorománské přestavěna v roce 1870. Byla to už ale druhá synagoga po vzniku židovského města v 17. století. Ta původní byla příliš blízko křesťanského osídlení a podle nových zákonů musela být posunuta. Spolu s rabínským domem byly v 90. letech 20. století rekonstruovány. Rabínský dům slouží dnes jako galerie.









Další významnou a velice dobře zachovanou památkou v Heřmanově Městci je židovský hřbitov. Patří k největším a nejlépe zachovaným u nás. Je pravděpodobné, že zde existoval hned po příchodu prvních židovských osídlenců. Od konce husitských válek zřejmě opět stoupá počet židů ve městě a hřbitov se zřejmě opět využíval. Náhrobky z 15. ani 16. století se nedochovaly anebo takový záznam nelze na starých zvětralých náhrobkách přečíst. Hřbitov byl několikrát rozšiřován a dnes má rozlohu asi 0,4 ha. Po druhé světové válce byl ve velice špatném stavu, ale dnes je rekonstruován a je velmi dobře udržován. Jsou zde náhrobky barokní, klasicistní, spousta náhrobků z 19. století, tumba z roku 1844 a také moderní náhrobky z meziválečného období. Je jich tu celkem přes 1000. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1940. Součástí hřbitova je i původně průjezdná márnice, kde najdete kočár, rakev a máry a také malou informační výstavu. Židovský hřbitov Heřmanově Městci patří k nekrásnějším židovským hřbitovům z těch, které jsem u nás navštívil, a mohu ho k návštěvě jen doporučit.
































Židovské ghetto v Polné

7. srpna 2017 v 21:06 | vítor
Židé přicházeli do Polné od středověku, koncem 17. století začal jejich počet narůstat. V roce 1680 vydal Ferdinand z Dittrichštejna nařízení o výstavbě židovského města na tzv Horním městě. Unikátní urbanistický projekt je dodnes zachován včetně rabínského domu a synagogy, ale ta měla namále a byla zachráněna za pět minut dvanáct. Trojúhelníkový půdorys ghetta se rozšiřoval směrem od úzkého hlavního vchodu od městské brány. Ve spodní části stojí rabínský dům s průchodem na dolní náměstí ghetta a synagoga, okolo níž se kroutí Lázeňská ulička, ve které se nacházela škola. Dolní rabínský plácek vznikl při rozšíření ghetta v roce 1740. Ghetto postihlo několik požárů a většina domů je dnes novodobě přestavěna, ale ghetto si i tak zachovalo svoje kouzlo. Počet Židů v Polné byl nejvyšší v první polovině 19. století. Bylo jich okolo sedmi stovek. Uvolnění společenských poměrů a lepší pracovní příležitosti ve velkých městech způsobily i zde v Polné odliv Židů z města. Na snižujícím se stavu židovské komunity se významně podílela nedobrá spoečenská atmosféra po vraždě Anežky Hrůzové. Případ se proměnil v antisemitskou štvanici a nevinný Leopold Hilsner byl odsouzen na doživotí (byl nakonec vězněn 19 let). Vše samozřejmě dokonal holocaust během druhé světové války.






Původně barokní synagoga byla vystavěna roku 1684. Podlehla několika požárům, vždy však byla znovu obnovena a často přestavěna a rozšířena. Uzavřeli ji nacisté v roce 1943, komunisté ji nakonec proměnili ve sklad barviv a synagoga výrazně chátrala. Zachráněna byla díky klubu Za historickou Polnou a v roce 2000 nakonec po celkové rekonstrukci otevřena. Dnes slouží jako Regionální židovské muzeum. Vstup je dnes umožněn jak do mužské části, tak do horní ženské galerie.







V sousedství synagogy vznikl přístavbou patra roku 1717 Židovský obecní dům zvaný Rabínským domem. Dnes v něm jsou expozice muzea, v přízemí s bytem šámese a černou kuchyní, v suterénu se vstupem do lázně mikve a v patře s bytem rabína a tzv. zimní modlitebnou pro 30 osob.


Krteň

8. července 2017 v 12:00 | vítor
Krteň je zaniklá vesnice nedaleko Stodůlek na okraji Prahy. Zanikla po třicetileté válce a jediné, co po ní zbylo, je románský kostel svatých Jana a Pavla se hřbitovem, kvůli kterému píšu tenhle článek. Kostelík je to totiž velice krásný a zdaleka viditelný. Tvoří dominantu dosud nezastavěné plochy mezi Zličínem, Stodůlkami, Jinočany a Řeporyjemi.

Když to vezmete procházkou ze Zličína, tak necháte za zády Babylon s názvem Metropole a vydáte se úplně obyčejnou polní cestou, až se vám celé údolí otevře před očima.




Okolo zemědělské osady Chaby pak dojdete přímo ke kostelu se hřbitovem. Kostel byl postaven v polovině třináctého století, několikrát upravován, až nakonec byly úpravy koncem 19.století sladěny do novorománského slohu. Uvnitř jsou zachovány nástěnné malby z konce 13.století, což motivuje, tedy aspoň mě, k prozkoumání možností, jak se dostat dovnitř.


Vedle kostela stojí novodobý dolmen - kamenný stůl a socha neznámého světce. Na samotném hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.









Když se rozloučíte s kostelní věží kostela svatých Jana a Pavla, tak můžete procházku zakončit v Rukodělném pivárku Třebonice, kde si můžete u výborného piva utřidit dojmy se setkání s tímto zajímavým místem. Ostatně třebonický pivovárek má krteňský kostel ve svém znaku.


Letohrádek Kamýk u Oseka u Rokycan

6. července 2017 v 19:12 | vítor
Jak prozrazuje informační cedule, letohrádek byl postaven čistě za účelem zábavním. Na buližníkové skalce nazývané jako mnoho jiných skalek v Čechách Kamýk nechal postavit majitel panství Jan ze Šternberka po roce 1750 přízemní obdélníkovou stavbu s dvěma řadami oken, kam nechal při zábavách na svém zámku vozit hosty loďkou přes rybník za doprovodu bengálských ohňů a jiných efektů. Bohatá hostina, výhled do širokého okolí a další atrakce a zábavy pak zcela jistě následovaly.

Už po necelém stu let zbyla z letohrádku ruina, aneb doba se změnila. Dnes zbyly dvě delší obvodové zdi, které byly pečlivě rekonstruovány, okolí letohrádku upraveno, osázeno lavičkami a informačními cedulemi. Kamýk celý i s okolím působí jako velice příjemné místo, kam stojí za to se vydat na výlet.






Za poznáním našeho kraje - Kvílice

29. května 2017 v 15:36 | vítor
Kvílice jsou vesnice v údolí Bakovského (Pozdeňského) potoka několik kilometrů na severozápad od Slaného. Nachází se v ní spádová základní škola pro několik vesnic z celé oblasti. Ale také zajímavé pamětihodnosti. Od hlavní silnice procházející obcí nás dvojice dřevěných soch vede k faře a ke kostelu. Fara z konce 19. století působí v tak malé obci ( a zřejmě vždy i malé farnosti) až neskromně a honosně, každopádně je to velmi krásná budova. Nad farou najdeme hřbitov s novorománským kostelem sv. Víta. Ten nahradil starý gotický kostel, který vyhořel v roce 1884 po zásahu blesku. Nového projektu se chopil známý stavitel Rudolf Štech, rodák z Panenského Týnce, autor několika zajímavých realizací ve Slaném a také nové velké synagogy v Plzni. Tento problematický projekt stál bohužel Rudolfa Štecha život. Architekt spáchal přímo v objektu synagogy sebevraždu.

Kostel sv. Víta je velice zajímavá jednolodní stavba bez věže, s odsazenou apsidou a obdélnou sakristií. Okna byla vybavena vitrážemi. Kostel má i po pouhých 130 letech od postavení velice zajímavou patinu a působí spíš jako originální stavba z románského období. Atmosféru hřbitova doplňuje pozdně gotická dřevěná zvonice krytá šindely.











 
 

Reklama