Nauka i óbšestvo

Židovský hřbitov a synagoga v Heřmanově Městci

7. září 2017 v 21:12 | vítor
Město Heřmanův Městec patří mezi města s bohatou historií židovské komunity. Židé se zde mohli usazovat zřejmě už od vzniku městečka jako kolonizátoři. Na počátku 15. století zde již existovalo židovské osídlení zcela prokazatelně a v roce 1570 zde žilo deset židovských rodin. Počet obyvatel židovského vyznání se vyšplhal až na osm stovek v polovině 19.století. Pak začal klesat ze známých příčin - zánik feudálního systému, stěhování obyvatel do větších měst a nakonec samozřejmě tragické události během 2. světové války.

Původní židovské ghetto bylo odděleno branou od městského náměstí, ale v roce 1623 vyhořelo spolu s větší částí města. Potom, za období vlády hrabat Šporků nad Heřmanovým Městcem, byli židé přemístěni do míst, kde jsou dnes jen pouhé zbytky bývalého ghetta. Šporkové židům neobyčejně přáli a zvali další k přestěhování do městečka, které zřejmě bylo po třicetileté válce jen řídce osídleno. Na místě bývalého židovského města stojí synagoga a několik domů, ale také zde měli židé svou samosprávu, lékaře, košera nebo ponocného. Sídlil tu také krajský rabín.

Synagoga a s ní spojený rabínský dům a škola jsou dodnes zachovány a my jsme se s kolegou díky ochotě a fundovanosti příjemné paní průvodkyně dozvěděli mnoho informací a také si mohli synagogu prohlédnout. Budova synagogy byla postavena v roce 1760 a z původní barokní podoby do nynější novorománské přestavěna v roce 1870. Byla to už ale druhá synagoga po vzniku židovského města v 17. století. Ta původní byla příliš blízko křesťanského osídlení a podle nových zákonů musela být posunuta. Spolu s rabínským domem byly v 90. letech 20. století rekonstruovány. Rabínský dům slouží dnes jako galerie.









Další významnou a velice dobře zachovanou památkou v Heřmanově Městci je židovský hřbitov. Patří k největším a nejlépe zachovaným u nás. Je pravděpodobné, že zde existoval hned po příchodu prvních židovských osídlenců. Od konce husitských válek zřejmě opět stoupá počet židů ve městě a hřbitov se zřejmě opět využíval. Náhrobky z 15. ani 16. století se nedochovaly anebo takový záznam nelze na starých zvětralých náhrobkách přečíst. Hřbitov byl několikrát rozšiřován a dnes má rozlohu asi 0,4 ha. Po druhé světové válce byl ve velice špatném stavu, ale dnes je rekonstruován a je velmi dobře udržován. Jsou zde náhrobky barokní, klasicistní, spousta náhrobků z 19. století, tumba z roku 1844 a také moderní náhrobky z meziválečného období. Je jich tu celkem přes 1000. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1940. Součástí hřbitova je i původně průjezdná márnice, kde najdete kočár, rakev a máry a také malou informační výstavu. Židovský hřbitov Heřmanově Městci patří k nekrásnějším židovským hřbitovům z těch, které jsem u nás navštívil, a mohu ho k návštěvě jen doporučit.
































Židovské ghetto v Polné

7. srpna 2017 v 21:06 | vítor
Židé přicházeli do Polné od středověku, koncem 17. století začal jejich počet narůstat. V roce 1680 vydal Ferdinand z Dittrichštejna nařízení o výstavbě židovského města na tzv Horním městě. Unikátní urbanistický projekt je dodnes zachován včetně rabínského domu a synagogy, ale ta měla namále a byla zachráněna za pět minut dvanáct. Trojúhelníkový půdorys ghetta se rozšiřoval směrem od úzkého hlavního vchodu od městské brány. Ve spodní části stojí rabínský dům s průchodem na dolní náměstí ghetta a synagoga, okolo níž se kroutí Lázeňská ulička, ve které se nacházela škola. Dolní rabínský plácek vznikl při rozšíření ghetta v roce 1740. Ghetto postihlo několik požárů a většina domů je dnes novodobě přestavěna, ale ghetto si i tak zachovalo svoje kouzlo. Počet Židů v Polné byl nejvyšší v první polovině 19. století. Bylo jich okolo sedmi stovek. Uvolnění společenských poměrů a lepší pracovní příležitosti ve velkých městech způsobily i zde v Polné odliv Židů z města. Na snižujícím se stavu židovské komunity se významně podílela nedobrá spoečenská atmosféra po vraždě Anežky Hrůzové. Případ se proměnil v antisemitskou štvanici a nevinný Leopold Hilsner byl odsouzen na doživotí (byl nakonec vězněn 19 let). Vše samozřejmě dokonal holocaust během druhé světové války.






Původně barokní synagoga byla vystavěna roku 1684. Podlehla několika požárům, vždy však byla znovu obnovena a často přestavěna a rozšířena. Uzavřeli ji nacisté v roce 1943, komunisté ji nakonec proměnili ve sklad barviv a synagoga výrazně chátrala. Zachráněna byla díky klubu Za historickou Polnou a v roce 2000 nakonec po celkové rekonstrukci otevřena. Dnes slouží jako Regionální židovské muzeum. Vstup je dnes umožněn jak do mužské části, tak do horní ženské galerie.







V sousedství synagogy vznikl přístavbou patra roku 1717 Židovský obecní dům zvaný Rabínským domem. Dnes v něm jsou expozice muzea, v přízemí s bytem šámese a černou kuchyní, v suterénu se vstupem do lázně mikve a v patře s bytem rabína a tzv. zimní modlitebnou pro 30 osob.


Krteň

8. července 2017 v 12:00 | vítor
Krteň je zaniklá vesnice nedaleko Stodůlek na okraji Prahy. Zanikla po třicetileté válce a jediné, co po ní zbylo, je románský kostel svatých Jana a Pavla se hřbitovem, kvůli kterému píšu tenhle článek. Kostelík je to totiž velice krásný a zdaleka viditelný. Tvoří dominantu dosud nezastavěné plochy mezi Zličínem, Stodůlkami, Jinočany a Řeporyjemi.

Když to vezmete procházkou ze Zličína, tak necháte za zády Babylon s názvem Metropole a vydáte se úplně obyčejnou polní cestou, až se vám celé údolí otevře před očima.




Okolo zemědělské osady Chaby pak dojdete přímo ke kostelu se hřbitovem. Kostel byl postaven v polovině třináctého století, několikrát upravován, až nakonec byly úpravy koncem 19.století sladěny do novorománského slohu. Uvnitř jsou zachovány nástěnné malby z konce 13.století, což motivuje, tedy aspoň mě, k prozkoumání možností, jak se dostat dovnitř.


Vedle kostela stojí novodobý dolmen - kamenný stůl a socha neznámého světce. Na samotném hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab.









Když se rozloučíte s kostelní věží kostela svatých Jana a Pavla, tak můžete procházku zakončit v Rukodělném pivárku Třebonice, kde si můžete u výborného piva utřidit dojmy se setkání s tímto zajímavým místem. Ostatně třebonický pivovárek má krteňský kostel ve svém znaku.


Letohrádek Kamýk u Oseka u Rokycan

6. července 2017 v 19:12 | vítor
Jak prozrazuje informační cedule, letohrádek byl postaven čistě za účelem zábavním. Na buližníkové skalce nazývané jako mnoho jiných skalek v Čechách Kamýk nechal postavit majitel panství Jan ze Šternberka po roce 1750 přízemní obdélníkovou stavbu s dvěma řadami oken, kam nechal při zábavách na svém zámku vozit hosty loďkou přes rybník za doprovodu bengálských ohňů a jiných efektů. Bohatá hostina, výhled do širokého okolí a další atrakce a zábavy pak zcela jistě následovaly.

Už po necelém stu let zbyla z letohrádku ruina, aneb doba se změnila. Dnes zbyly dvě delší obvodové zdi, které byly pečlivě rekonstruovány, okolí letohrádku upraveno, osázeno lavičkami a informačními cedulemi. Kamýk celý i s okolím působí jako velice příjemné místo, kam stojí za to se vydat na výlet.






Za poznáním našeho kraje - Kvílice

29. května 2017 v 15:36 | vítor
Kvílice jsou vesnice v údolí Bakovského (Pozdeňského) potoka několik kilometrů na severozápad od Slaného. Nachází se v ní spádová základní škola pro několik vesnic z celé oblasti. Ale také zajímavé pamětihodnosti. Od hlavní silnice procházející obcí nás dvojice dřevěných soch vede k faře a ke kostelu. Fara z konce 19. století působí v tak malé obci ( a zřejmě vždy i malé farnosti) až neskromně a honosně, každopádně je to velmi krásná budova. Nad farou najdeme hřbitov s novorománským kostelem sv. Víta. Ten nahradil starý gotický kostel, který vyhořel v roce 1884 po zásahu blesku. Nového projektu se chopil známý stavitel Rudolf Štech, rodák z Panenského Týnce, autor několika zajímavých realizací ve Slaném a také nové velké synagogy v Plzni. Tento problematický projekt stál bohužel Rudolfa Štecha život. Architekt spáchal přímo v objektu synagogy sebevraždu.

Kostel sv. Víta je velice zajímavá jednolodní stavba bez věže, s odsazenou apsidou a obdélnou sakristií. Okna byla vybavena vitrážemi. Kostel má i po pouhých 130 letech od postavení velice zajímavou patinu a působí spíš jako originální stavba z románského období. Atmosféru hřbitova doplňuje pozdně gotická dřevěná zvonice krytá šindely.











Památky na židovskou komunitu v Kosově Hoře

19. dubna 2017 v 10:33 | vítor
Při plánování velikonočního vandru na Sedlčansko jsem si v mapě všiml dvou Davidových hvězd u obce Kosova Hora. Začal jsem se zajímat o více informací. Zjistil jsem, že na okraji této obce je docela velký a hlavně docela hodně starý hřbitov a v přímo v obci je zachovaná synagoga. Naplánoval jsem tedy začátek výletu do této obce a zjišťoval více informací.

Dnes je Kosova Hora pouhou obcí, ale je znát, že to bývalo živé městečko s náměstím, zámkem a zřejmě i nějakým drobným průmyslem. A také docela početnou židovskou obcí.

První doklad o židovském osídlení Kosovy Hory je z roku 1570. Někdy poté byl založen i hřbitov. Zdejší Židé se živili hlavně jako koželuzi. Brzy zde žilo několik rodin a v první polovině 19. století představovaly čtyři stovky Židů asi třetinu obyvatel městečka. Zcela logicky se zde od 17. století utvářelo ghetto. Byla zde synagoga i škola. Původní synagoga byla dřevěná a vyhořela na konci 17. století. Roku 1740 byla postavena nová. Po druhé světové válce chátrala a byla prakticky odsouzena k zániku. Nakonec byla zachráněna novými soukromými majiteli. Posléze bylo založeno občanské sdružení, které rekonstrukci dovedlo k úspěšnému konci. Okolo synagogy je stále patrné ghetto.







Židovská komunita v Kosově Hoře byla podobně jako v jiných obcích nejpočetnější v první polovině 19.století. Po uvolnění společenských poměrů se většina Židů stěhovala za lepším živobytím do větších měst, do Prahy, do Vídně. Před druhou světovou válkou zde žilo už jen okolo 30 Židů. Genocida za druhé světové války znamenala konečný zánik židovské komunity v Kosově Hoře.

Kromě zachráněné synagogy zůstal jako památka na židovské osídlení hlavně hřbitov. Na konci 20. století prošel rekonstrukcí, je na něm okolo pěti stovek náhrobků od přelomu 16. a 17. století až po století 20. Rekonstruovaná je i obřadní síň, zatímco domek hrobníka je dnes ruinou. Kromě vzácných náhrobků barokního a klasicistního typu je zde k vidění i rodinná hrobka, což na venkovských židovských hřbitovech nebývá obvyklé. Nápisy na novějších hrobech jsou převážně hebrejské a české, německých je méně. Kromě obvyklých příjmení českých Židů jako Pollak, Hermann/Heřman, Heller, Bondy se zde vyskytují i méně častá, jako například Kominik.



























Pramen Luna

3. dubna 2017 v 21:32 | vítor
Při svých cestách do Loun se snažím nikdy nevynechat zastavení u pramene Luna. Obklopen parkem s plochou na venčení psů mezi paneláky na severním okraji Loun působí trochu ztraceně a někdo může mít i problém ho najít. Nejjednodušší je jít k němu přímo od autobusové zastávky U Spravedlnosti ve směru na Prahu. Pramen byl objeven při hloubení průzkumného vrtu na začátku 60. let 20. století. Nachází se v žulových polohách v hloubkách přes tisíc metrů. Dodnes je to nejhlouběji zjištěný a využívaný minerální pramen v České republice.

Složení vody je opravdu bohaté. Díky přítomnosti některých prvků je voda dokonce lehce radioaktivní. Lékaři ji nedoporučují k dlouhodobému pití a není vhodná pro kardiaky a hypertoniky. Složení této vody je tak jedinečné, že se s ním může srovnávat jen složení vody v pramenech ve francouzském Vichy a gruzínském Boržomi. Kyselka vytéká z pramene intenzivním proudem asi půl litru za sekundu. Má teplotu 21°C, nejlepší je natočit si ji do petky a doma vychladit v lednici. Působí příznivě na žaludeční nemoci a jiné potíže se zažíváním. Organismus ji také ocení po zvláště zábavném víkendovém večeru.

Pramen Luna na mapy.cz: https://mapy.cz/s/1wSHO



Klášter v Milevsku

20. března 2017 v 10:09 | vítor
Klášter v Milevsku je daleko významnější památka než jsem čekal. Když jsme ke klášteru přijeli a zaparkovali před branou, hned mě zaujaly štíhlé věže kostela Navštívení Panny Marie, které prozrazovaly románský původ stavby. A skutečně, klášter byl založen koncem 12. století šlechticem Jiřím z Milevska. Klášter pak zpustošili husité, ale byl opět obnoven. Totéž po třicetileté válce. Klášter unikl i pokusu o administrativní zrušení za josefínské doby a byl přidělen pod premonstrátský klášter v Praze na Strahově.

V areálu kláštera se nachází několik významných staveb. Chrám Navštívení Panny Marie zaujme svými štíhlými věžemi, jak už jsem poznamenal v úvodu. Byl několikrát přestavován, nejvýraznější byla přestavba v novorománském stylu v 19. století, nyní je po celkové rekonstrukci a průčelí kostela je doplněno o zajímavou moderní vitráž.




Na klášterním nádvoří najdeme i gotickou budovu ze 14. století, jejíž původní účel je dnes neznámý. Obecně se jí říká latinská škola, údajně se v ní učilo od poloviny 16. století. Na fasádě je zajímavý výjev, který na první pohled vypadá jako sluneční hodiny, ale po bližším prozkoumání jsme zjistili, že jde o astrologickou polohu planet při vítězství prince Evžena Savojského nad Turky v bitvě u Bělehradu.


Pro mě osobně je nejkrásnější stavbou areálu kostel sv.Jiljí. Původně románská jednolodní stavba za zachovanou románskou věží ukončenou emporou. Původně sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska, po vybudování kláštera se z něj stal farní kostel. Okolo roku 1400 byl výrazně goticky přestavěn a většina románských prvků byla zbourána. V roce 1785 přestal plnit funkci farního kostela a začal chátrat. Koncem 19. století byl zachráněn a o dalších sto let později upraven jako smuteční síň. Hřbitov okolo kostela byl postupně rozšiřován až do dnešní podoby.





Celý areál kláštera samozřejmě obsahuje i další stavby. Původní románský konvent, hospodářské budovy, současný barokní konvent, budova prelatury, kde sídlí městské muzeum atd. V klášteře se provádí od dubna, proto jsme si areál jen prošli a prohlédli zvenku. Nic to nemění na výjimečném zážitku, který jsme na tomoto místě měli.





Zachycení instalace sochy sv. Františka v aleji pod klášterní branou

7. října 2016 v 19:08 | vítor
K bráně františkánského kláštera ve Slaném vede krátká lipová alej. Alej byla založena roku 1728 a v minulosti bývala lemována sochami světců spojených s františkánsakým řádem, Panny Marie a Krista Spasitele. V roce 1891 byly sochy z aleje odstraněny, poškozené nahrazeny novými kopiemi a umístěny do klášterní zahrady. Řádění komunistů nepřežila socha Krista, která byla zničena a zakopána. V současné době se zbylé sochy postupně rekonstruují a jsou připravovány k umístění. Již byla instalována socha sv. Antonína Paduánského na opravený most nad příkopem pod bývalou Pražskou branou u kostela sv. Gottharda a také socha Panny Marie Bolestné, která byla instalována do již zmíněné aleje hned pod klášterní bránu.

Další sochou, která byla v dubnu letošního roku přemístěna do restaurátorské dílny akademického sochaře Jana Turského, odkud byla po více než půl roce odvezena na místo své instalace, tedy do lipové aleje u slánského kláštera, dnes již karmelitského, ne františkánského, je socha sv. Františka z Assisi. Je to kopie původní barokní sochy a v roce 1891 ji vytvořil slánský sochař Antonín Havel.

Dnes okolo poledne jsem musel něco rychle vyřídit ve městě. Když jsem se vracel, zahlédl jsem ze silnice autojeřáb v lipové aleji. Hned mi došlo, o co jde, bleskově jsem umístil automobil na jediné volné místo u chodníku a vydal se zachytit atmosféru umisťování sochy. Sv. František ještě pokojně ležel na korbě a pracovníci umisťovali sokl, na němž je podepsán sochař Havel. Pořídil jsem několik fotografií a vrátil se ke svým povinnostem.








Zdymadlo Hořín

18. července 2016 v 14:32 | vítor
Na začátku 20. století byl postaven Vraňansko - hořínský plavební kanál. Je účelem je umožnit velkým lodím proplout bezproblémově poslední kilometry vltavské vody před soutokem s Labem. Ústí kanálu do Labe si turisté při pohledu z mělnické vyhlídky často pletou se soutokem Labe s Vltavou. Kanál je 11 km dlouhý a hořínské zdymadlo leží asi kilometr před ústím kanálu do Labe. Zdymadlo má dvě komory a vyrovnává osmimetrový rozdíl hladin.
Autorem projektu je architekt František Sander, který kromě hořínského zdymadla vytvořil ještě několik vodních děl, mimo jiné i stavby na pražské Štvanici. Zdymadlo v Hoříně je technickou památkou.








 
 

Reklama