Poetika

Když je moon v Utahu....

17. května 2020 v 9:59 | vítor
Když je moon v Utahu
chytáme se za hlavu
zalitý v olovu
únavou na hubu
(Filip Topol - Žiletky)

Působí na lidskou psychiku úplněk nebo ne? Ten, na koho měsíc nepůsobí, se tomu vždy vysměje, ale spousta lidí cítí, jak je měsíc přitahuje, ruší jim spánek a divočí jejich sny. Citlivější jedinci mohou cítit změny nálad, úzkost nebo neklidné spaní. Jasný bílý koláč na nebi přitahuje naše zraky, nutí nás trávit noc venku, vzbuzuje prastaré touhy rozdělat velký oheň a tančit okolo něj. Nejsilnější jsou pocity někde mimo město, mimo světelný smog. Nic nestíní našemu pohledu na obrovské zářící kolo, jen mraky se přes něj převalují a vytváří fantaskní obrazy. Daleko od lidských sídel, kde vzduch je čistý a průzračný, zalévá měsíční světlo travnaté louky stříbrným světlem. Chybí už jen tančící víly k dokonalému efektu....





Verše o zapomnění

15. ledna 2020 v 8:49 | I Gju - Bo
Verše korejského básníka z 12.století....

Lidi

19. září 2019 v 20:30 | vítor
Na rozdíl od myslících bytostí
Lidi jsou neštěstí

Li Po

15. července 2019 v 10:53 | vítor

Legendární čínský básník Li Po žil v 8. století. Byl proslulý svou zálibou v pití alkoholu, ale hlavně krásnou čistou poezií, jednou z nejdokonalejších v dějinách vůbec. Legendární je i jeho smrt: utopil se v řece, když chtěl obejmout měsíc, který se ve vodě zrcadlil...


Člověk je tady hostem, přejde práh
a zakrátko se znovu vrátí v prach,
jejž nespočetné věky navrstvily:
celá ta cesta trvá jenom chvíli.
Nikdo nám živé vody nepodal,
strom života červ dávno rozhlodal.
Kosti jsou němé. O jaru ví stěží
jehličí stále zelené a svěží.
Smutně se dívám dopředu i zpět:
co cenného má pomíjivý svět?

Na zahradě

5. června 2019 v 21:49 | vítor
V rámci sběračské procházky jsme se s kamarádem a jeho pejskem zastavili u dalšího kamaráda na zahradě. Usedli jsme na nízké lavičky, otevřeli si pivko a vedli řeči. Jak se tak vedou. O práci, o penězích, o pivu, o světě, o ženských... Pejsek riskoval zranění svými marnými pokusy prodrat se hromadou dřevěného odpadu na spálení, neboť pod hromadou tušil nějaké hlodavce a hmyzožravce. Když už mě bolel hřbet, vstal jsem a protáhl se. Zaujaly mě krásné světle fialové květy jak svíce kaštanů rostoucí u plotu. Neodolal jsem a vyfotil si je. A pak ještě další květiny a zákoutí malé zahrady. Bylo tam kouzelně. Oáza na okraji města a estetický zážitek jako bonus.






Rada pozdnímu spáči

22. ledna 2019 v 14:36 | František Hrubín
Poprosme ženu, krásnou hrobařku,
by hlavu opilou nám pochovala
a v živém hrobě do nás bez nářku
kořínky prstů svých vrůst nechávala.

Pak jednou, že tě znala zaživa,
polštářem nocí hlavu podloží si,
tvou nejdávnější píseň zazpívá
a po posledním doušku si tě vzkřísí.

Svátek mrtvých

27. listopadu 2018 v 9:26 | Ivan Wernisch
Svátek mrtvých! V dnešním dešti
i smutný se rozesmutní

Kdy bude hospoda se ptám
človíčka, který jde s kravami

Ukazuje mi. Někam tam,
daleko ještě

Pavel Řezníček

26. září 2018 v 8:50 | vítor
19.9. zemřel český surrealista, spisovatel a básník Pavel Řezníček...

Druhy kuřiva


Všechno se chýlí ke konci
Rty se chýlí ke konci
Nad zámkem vlaje pes roztrhaný jako kalhoty
Viděl jsem se tento týden v novinách
jak šacuji ruce protože na každé je kapsa:
Na pysku ruky na laloku ruky na ruce která má místo nehtu psa
Viděl jsem se v kapse na haldě novin v boudě z novin
jak ležím na selce z novin
Kdykoli jsem jí sáhl na podvazky
zůstaly mi v ruce protože papír nevydrží
Na novinách se jí udělalo oko
protože jsem příliš dychtivě sál z punčoch
Mluvím sám se sebou protože se náhle rozlamuji
Odcházím každý na jinou stranu jsem to já most u Golden Gate
ztrácím pilník aby mezi mnou mohly projet parníky
Prostě zdvihám se: znáte ten most rozkládá se jako všechny druhy kuřiva
Všechno se chýlí ke konci Na špičku jehle se slétají brašnáři
Z vodovodu teče cosi žlutého čím je možné přilepit prokurátorovi
ruce k aktovce
Jak by se divil kdyby místo přilepené aktovky tam měl lokomotivu
místo lejster vodu místo razítek uhlí místo razítek tuláka
lokomotiva se ho zmocňuje jako mladé dívky
bílá lejstra v aktovce považuje za vykukující spodničku
tuláka místo provazu za podvazek
voda to je přece krk uhlí jazyk
ulíbaný přejetý na tendru spokojen s démantem vrní a chce do krámu
rozsvícená slepice nad Manhattanem bude mít větší cenu
než já zapalující si od souseda svou ženu
Namísto městských čtvrtí zobrazte m n e s prostěradlem
Prostěradlo nahraďte strážcem laviček
Bude-li tam lampión nechte mne z něho vykukovat

Nic než třpyt u cesty

10. září 2018 v 21:52 | ivan wernisch
Nech světlo dohořet,
Kateřino.
Jsem osamělý muž.
Mám před očima tmu,
už nevidím nic.
Ležím tu ve tmě,
Kateřino

Divizny
Komu poprvé
hořely tyhle svíce při hostině,
co zbylo ze svátku,
ze zmizelých hostí,
smíchu a světla?
Nic než třpyt u cesty.

Život a smrt

11. července 2018 v 10:07 | Rainer Maria Rilke
Život a smrt: věc nejsou v jádře jiná.
Kdo se pojímá jak svůj vlastní kmen,
vylisuje se v čistou kapku vína
a sám se vrhne ve plamen.
 
 

Reklama