Poetika

Dlouho tu byla lehkost...

1. prosince 2013 v 15:17 | Lin Xian Ti
Dlouho tu byla lehkost
nedotknutelnost místa.
Teď překvapeně odezírám ze stop
plných rosy
rozeseté tu a tam.
Jakoby někdo v noci za někým šel..
..ale nevidím odkud natož kam..

douglaska tisolistá

20. října 2013 v 9:24 | vítor
přírodní lyrika

jenom si stále nejsem jistý
jestli je kirk douglas tisolistý

Zákastání

4. října 2013 v 15:59 | vítor
Nejdřív jsem dlouho tiše seděl
pak jsem myslel že je už pozdě
setmělo se
a hodiny šly stále napřed a nikdy ne nazad

Lampy jen matně osvětlovaly špinavé ulice
šel jsem velice rychle
míjel jsem krysí tváře
nikdo mě neviděl

Mezi lidmi v té místnosti mě taky nikdo neviděl
byl jsem totiž neviditelný
těkal jsem z místa na místo
cítil jsem strašlivý neklid

Vyběhl jsem a utíkal pryč
a zase zpět
bylo zamčeno

Pak jsem si zapálil cigaretu
a opřel se o dopravní značku
Zákaz stání

A mezitím v té tajemné zemi Zákastání
tam daleko za řekou Kastanou
kde se dvě zelená slunce ubírala ke spánku do voňavých lůžek z usušeného jetelu
jemné snědé ženy s velkýma tmavýma očima popíjely nápoje z kolových ořechů
a něžnými jazýčky uklidňovaly horkou krev
a chladivýma rukama přejížděly po rozpálených čelech a napjatých víčkách
a nechaly vše lehké ztěžknout a vše těžké spočinout ve snových krajinách
tam kdesi v Zákastání

té horké letní noci

3. října 2013 v 19:17 | vítor
té horké letní noci
tropické horké letní noci
kdy kameny pukaly
a hvězdy explodovaly do divokého roje světel
nořil jsem se do chladu horských jezer
průzračných a tmavých
do kterých nikdy slunce nepronikne

měl jsem kdysi sen
a víc než sen jsem myslel, že to je
nořit se do chladných vod Bajkalu
chladem se obklopit a nekonečnou vodní plochou
a pak odpočívat u žhnoucích kamen s šálkem horkého čaje
nezbytnou vodkou
a pirohami nebo bliny

a pak jednou při divokém tanci
při divokém horkém čardáši
řekl jsem dvěma žhnoucím uhlíkům
Pojedeš se mnou?
Pojedu!
Budeš žít dlouhé měsíce s někým koho neznáš
s někým sama v cizí zemi jak jeho žena
tisíce kilometrů autem
další tisíce vlakem
v zimě a nepohodlí
Pojedu!
a zapili jsme to černým rumem
jmenovala se Lenka a nikdy už jsem ji neviděl

jak dlouho už mučím sám sebe
tím strašným spalujícím horkem za těch rozpálených žhavých nocí
kdy skalnatými úžlabinami bloudím
a výše do hor se dostat snažím
kde ostrý vítr čeří hladinu těch horských jezer
i v noci modře zářících
a stále kdesi před sebou je vidím
ale chladu se mi stále nedostává

prší

27. května 2013 v 20:04 | vítor
že by nám ukradli srážkový stín?
nebo snad zmizel kozí hřbet?
je květen a prší prší prší
nevím co s tím,
co dělat teď?

prší prší prší
naštěstí padá jenom voda
náhle paprsky světla zpoza mraku srší
za horou vytryskne ze země duha

Vlk

25. května 2013 v 20:44 | vítor
Černý vlk
vlčákem víc zdá se být
okolo hromady kostí krouží
jen do oken prázdných domů může výt

Výt do tisíce prázdných mrtvých očí
vlk hřbet svůj jak kojot krčí
na smrt jež mu v zádech jak nůž trčí
na smrti stín vrčí vrčí a vrčí
před sebou propast temnou - tu nepřeskočí

je léto bez listí

21. dubna 2013 v 20:06 | vítor
je léto bez listí
snad bouřka prach očistí
mně kroky tvojí sukně
v očích šelestí

tajemství smrti

30. března 2013 v 19:59 | vítor
myslíme či nemyslíme na kundy?
když přijdou našich životů poslední zlomky sekundy...

Černá a bílá

24. března 2013 v 19:51 | vítor

natálka

20. února 2013 v 23:50 | vítor

hranatý pyj vylézající z chlupatých mraků
a mířící do hranaté píči
nakreslila natálka

kouřila cigaretu i špeka
ač na to nevypadala
ale ty dnešní holky

pak vybalila kulaté lízátko
a dala si ho do úst
a objednala si bagetu

dlouho se před tím něčemu smála
smály
s holkama
na šíji měla kosočtverec snědé kůže
ty dnešní holky
jak to dělaj

 
 

Reklama