Řbitovní qítí

Kostel sv. Petra a Pavla a kapličkový řbitov v Albrechticích nad Vltavou

4. dubna 2018 v 9:18 | vítor
Albrechtice nad Vltavou jsou obec nedaleko Týna nad Vltavou ležící v malebné krajině pod Píseckými horami. Od Vltavy leží asi dva kilometry. Jsou známé hlavně díky kapličkovému řbitovu, přitom daleko významnější památkou je kostel, okolo kterého je řbitov položen. Kostel sv. Petra a Pavla je totiž původně románská stavba, která pochází z doby kolem roku 1190 a je zřejmě dílem milevské stavební hutě. Během 20.století byly v kostele objeveny románské fresky, což je památka prvořadového významu.

Kapličky začal na albrechtickém řbitově budovat farář Vít Cíza v první polovině 19.století. Během několika let byl řbitov celý obklopen kapličkami. Byly na nich vyobrazováni patroni zemřelých nebo výjevy ze života Krista. Několikrát byly opravovány, naposledy v 80. letech 20. století, kdy byly všechny znovu vymalovány. Kapličkový řbitov patří mezi malebná místa jižních Čech a rozhodně stojí za vidění. Já si ale příště domluvím návštěvu uvnitř kostela, abych mohl vidět středověké nástěnné malby.
























Židovský řbitov v Písku

3. dubna 2018 v 21:58 | vítor
Židovský řbitov v Písku patří k těm novějším u nás. Písecká židovská komunita zaznamenala největší rozkvět v 19. století. Po roce 1870 byla původní modlitebna přestavěna na výstavní synagogu, která sice už neslouží původním účelům, ale naštěstí stojí dodnes. V roce 1876 byl založen nový řbitov za Václavským předměstím, dnes na dohled z dálnice ve směru od Prahy vpravo. Původně velký řbitov s mnoha náhrobky byl během šedesátých a sedmdesátých let 20. století devastován, byla zbořena obřadní síň a část náhrobků v roce 1981 odvezena. Pořbívalo se zde až do roku 1961. Po roce 1990 byl řbitov zmenšen a částečně zrekonstruován, zbylé náhrobky byly vztyčeny a dnes je udržován v dobrém stavu. Přesto je na něj smutný pohled. Důkaz toho, jak totalitní režimy ničí kulturní vědomí lidí. Nechat zdevastovat a rozhodnout o asanaci byla obvyklá bolševická taktika nejen u židovských památek. Písecký řbitov svým stavem jímavě upozorňuje na potřebu neustálé bdělosti před snahou o manipulaci lidského myšlení. Klíče od něj půjčuje infocentrum ve Sladovně na Velkém náměstí. Nejlépe je k němu dojet autem, pěšky je to z ruky.

























Židovský řbitov v Březnici

3. dubna 2018 v 18:52 | vítor
V Březnici, malém městě na hranici středních a jižních Čech, jsem už jednou při krátké návštěvě okukoval synagogu. Ke řbitovu jsem se dostal až díky tomu, že silnice čáslo 4 nezvládla nápor velikonočního přemisťování Pražáků a na konci dálničního úseku u Milína se úplně ucpala, a já zvolil objízdnou trasu přes Březnici. "Když tu je synagoga, musí tu někde být i řbitov!" řekl jsem si a zapnul na mobilu mapy.cz.

Židovský řbitov v Březnici leží na severním okraji města u hlavní silnice na Rožmitál pod Třemšínem. Je v perfektním stavu, což nebývá v této zemi úplně zvykem a což je velice potěšující jak pro oči tak pro ducha. Březnická židovská komunita byla velice významná a úroveň řbitova tomu odpovídá. Byl založen někdy počátkem 17. století a přestalo se na něm pořbívat až v souvislosti s násilným zánikem místní komunity během druhé světové války. Jsou na něm zachovány vzácné a velice krásně provedené barokní a klasicistní náhrobky. Paradoxně se zachovaly právě ty starší. Ty modernější, z 19. století, padly za oběť rozkrádání křesťanskými spoluobčany a byly často použity na náhrobky právě na hrobech křesťanských. Příště se musím jít podívat na obecní řbitov v Březnici a zkusit vyhledat některé ukradené náhrobky. Na řbitově je též rekonstruovaná márnice, pražskou židovskou obcí byla též opravena zeď a brána. Řbitov je volně přístupný, stačí vzít za kliku brány.

O řbitově jinak moc informací nenajdete, například oficiální stránky města Březnice uvádějí jako informaci, že "Náhrobní kameny s hebrejskými texty a tvary připomínají náhrobky na Starém Židovském hřbitově v Praze." A taky na všech dalších židovských řbitovech, děkujeme za informaci!

Já měl při své neplánované návštěvě štěstí na momentální podmínky, co se týče počasí a světla. Slunečný jarní den a klidná atmosféra místa daly mi zapomenout na pracovní stres, před kterým jsem do jižních Čech aspoň na pár dní unikal, a nechaly mě si uvědomit, co je v životě důležité a co ne.

































Židovský řbitov v Prčici

25. února 2018 v 10:16 | vítor
Židé se usazovali v Prčici zřejmě už v 17. století, ale moc písemných zpráv k tomu není. K roku 1724 je už zmiňována modlitebna a několik rodin. Synagoga byla vystavěna v polovině 19. století na náměstí hned pod radnicí. V polovině 20. století byla prodána a dům přestavěn. Od konce 19. století do nacistické okupace žilo v Prčici několik desítek Židů. nacisté je vyvraždili všechny a židovská obec v Prčici zanikla.

Řbitov se nachází asi půl kilometru severovýchodně od městečka, při polní cestě k Nové Hospodě nedaleko rybníčku Pabiánek. Byl založen někdy v 60. letech 19. století. Do té doby byli zdejší Židé pořbíváni na židovských řbitovech v okolí, např. v Kosově Hoře. Jako první byla na řbitově v Prčici pořbena v srpnu roku 1867 Josefa, dcera Veita Mautnera ze Sedlce. V letech 1916 a 1917 tu byli pořbeni dva váleční uprchlíci z Haliče. Poslední pořby na zdejším židovském řbitově se konaly roku 1942. Celkem tu bylo pořbeno kolem 170 Židů, ale část náhrobků je ukradena, proto jich bylo na ploše 1,5 aru dochováno kolem padesáti. Většina epitafů je německých, německo - hebrejských, hebrejsko - českých nebo českých, jen na jednom náhrobku z roku 1882 je epitaf jen v hebrejštině. Při vstupu stojí rekonstruovaná márnice, jednoduchá klasicistní stavba se sedlovou střechou a půlkruhovým vstupem.


















Židovský řbitov v Třebotově

28. prosince 2017 v 11:25 | vítor
Židovský řbitov na okraji obce Třebotov v lokalitě Kulivá hora byl založen okolo poloviny 18. století a patřil židovské obci Zbraslav. Byli zde pořbíváni židé z širšího okolí jihozápadního okraje Prahy. Našli jsme zde náhrobky lidí ze Slivence, Radotína, Písnice, Všenor, Řeporyj a také třeba Řitky, zde psáno jako Řidka. Areál řbitova byl po druhé světové válce silně zdevastován a mnoho úctyhodných českých občanů z okolí má na své zahrádce nebo v základech domu nějaký ten náhrobek z místního řbitova. Situace se zlepšila až v posledních letech, kdy řbitov prošel rekonstrukcí. Dochované náhrobky jsou vztyčeny a opraveny. Z márnice i obvodové zdi zbylo bohužel jen torzo. Na velké ploše řbitova se dnes nachází asi 150 náhrobků. Třebotovský řbitov je cenným dokladem židovského osídlení v tomto regionu.






















Dva židovské řbitovy na Kutnohorsku

30. listopadu 2017 v 20:37 | vítor
Během podzimního vandru jsme s přáteli mimo jiné navštívili i dva židovské řbitovy. Jeden už za padajícího soumraku schovaný za zdí a s vchodem ze soukromého pozemku, druhý na svahu obráceném k jihu svou zeď už dávno ztratil a odhalený odolává statečně nezmarům počasí i necitlivým zásahům lidským.

Malešov

Židovský řbitov v Malešově se nachází na jižním okraji městečka. Shodou okolností jsme spali hned ve vedlejším domě a řbitov původně téměř pro nás nedobytný měli jsem najednou před očima nechráněn, neboť jižní zeď je zbourána a bude se zřejmě stavět znovu. Malešov neleží daleko od Kutné Hory a právě kutnohorští občané židovského vyznání převážně zaplňovali po svých skonech malešovskou zahradu míru v 19. a 20. století až do druhé světové války. Poslední pořeb se zde konal v roce 1956, kdy zde byla pořbena dcera posledního kutnohorského rabína. Dochováno přes 200 náhrobků od 18. století, starší psané víceméně jen hebrejsky, novější v kombinaci převážně s češtinou. Pěkné náhrobky z doby první republiky. Také dětská část. Zajímavá jména: Strakoschová, Faul, Wohrizek. Nebo například Ohrenstein, to určitě musel být příbuzný známých uměleckých osobností Ortena a Ornestů. Jinak i běžnější: Herman, Pollak, Heim, Raubitschek. Na řbitov se dostanete, až když se telefonicky domluvíte s paní Koutskou, která bydlí v někdejším hrobnickém domku. Paní je velmi ochotná a pustí se vás přes dvorek ke vrátkům na řbitov. Malešovský řbitov rozhodně stojí za návštěvu.




































Zbraslavice

Současný a zřejmě navždy poslední zbraslavický židovský řbitov je již třetím a v posledku úspěšným pokusem židovské komunity ve Zbraslavicích o založení vlastního pořebiště. Městečko na jižním okraji dnešního kutnohorského okresu patří geomorfologicky už na Českomoravskou vrchovinu a do zdejšího drsného prostředí se uchylovaly židovské rodiny už od pozdního středověku, stejně jako v nedalekých podobně velkých obcích Golčově Jeníkově a Uhlířských Janovicích. Obec zbraslavická byla schopna založit Pořební bratrstvo ještě před koncem 17. století. V té době probíhaly první dva pokusy o založení vlastního bejt olámu. Ten třetí byl nakonec založen v druhé polovině 18. století na pozemku na svahu přes potok od města. Využíván byl do roku 1932. Hned po druhé válce byl poškozen rozkradením řbitovní zdi a mnoha novějších náhrobků českými obyvateli Zbraslavic a okolí. K dalšímu poškození došlo při pokládání kabelů elektrického vedení. Dochovalo se asi 150 náhrobků. Z márnice zbyly jen terénní náznaky. Řbitov bez ochrany zdi jen těžce odolává projevům lokálního klimatu. V roce 2008 poškodila řbitov silná větrná bouře. Okolo se mezitím za několik posledních desetiletí rozrostla chatová osada. Řbitov vedle ní položený s ní vytváří prapodivnou symbiózu. Každopádně působí udržovaným dojmem a určitě je o něj pečováno aspoň v rámci možností. Ošlehaný větry vydává svědectví o starých časech v zapadlém koutě naší vlasti.






















Německý evangelický řbitov ve Strašnicích

5. listopadu 2017 v 20:57 | vítor
Přímo na Dušičky jsem se na žádný řbitov nedostal. A protože jsem měl v sobotu cestu do pražských Strašnic, rozhodl jsem se, že navštívím starý německý evangelický řbitov. A byla to volba dobrá! Zatímco na druhé straně rušné Vinohradské třídy hořely ohně před strašnickým krematoriem a celé skupiny lidí mířily na Vinohradský řbitov, tady mezi starými hroby s nápisy většinou v němčině, hroby udržovanými, ale nezdobenými, bez svíček a květin, tady byl klid a ticho jako v nějaké relaxační zahradě daleko od lidských sídel.





Řbitov byl založen na konci 18. století a byl spravován německou evangelickou církví. Protože na něm byli pořbívány především osoby německé národnosti, přestal být po druhé světové válce využíván. Měl být dokonce úplně zrušen a deset let od zrušení i zlikvidován, ale naštěstí k tomu nikdy nedošlo. Řbitov byl příležitostně i tak neoficiálně využíván a byly zde ukládány urny. I po roce 1990 ale řbitov chátral. Nakonec byl v roce 2002 vyhlášen kulturní památkou a celý velice vkusně a citlivě zrekonstruován.






















Dominantou řbitova je kaple umístěná v jeho zadní části. Je to krásná budova s prvky art deco, o níž nejsem schopen zatím najít víc informací. Kromě ní zde najdeme i krásné výstavné hrobky ve stylech 19. a první poloviny 20. století. Při rekonstrukci zde byla zřízena nová rozptylová loučka a objevilo se zde i několik nových hrobů.










Dva venkovské řbitovy na konci babího léta

24. října 2017 v 10:26 | vítor
S předstihem před dušičkami dohodli jsme se s mámou a sestrou, že je vezmu na řbitovy v Hořešovicích, kde máme spoustu příbuzných, a v Pozdni, kde jsme se po nějakých příbuzných chtěli podívat. Přestože jsme celá léta jezdili o prázdninách do Lískýho, v Pozdni jsme byli mnohokrát a měli jsme tam i nějaké příbuzné, tak na místním řbitůvku jsme nikdy ani jeden z nás nebyl.

Počasí bylo nádherné. Trefili jsme se do posledního víkendu babího léta. Bylo příjemně teplo, slunečno a foukal čerstvý vítr. Tak jako v Hořešovicích na řbitově foukal vždycky, jak si to pamatuji už od dětství. Máma se sestrou se pokoušely v tom větru zapálit svíčky na hrobech praprarodičů, pratet, prastrýců, strýců, tet a dalších příbuzných z dalších kolen. Já jsem si zatím udělal pár fotek. Zaujaly mě hroby dětí u řbitovní zdi a také specifický druh výtvarného projevu ve funerálním umění, který se tu uchytil zřejmě někdy po druhé světové válce. Jedná se malbu na skle, velmi často - jak přes kopírák - s motivem orajících koní nebo zapadajícího slunce.















Ze silnice mezi Líským a Pozdní jsou pro mě ty nejkrásnější výhledy na světě. I z pozdeňského řbitova je krásný výhled, zejména na Lískou stráň s rozhlednou na vrcholové plošině. Na řbitově jsme se zvědavě rozhlíželi a pátrali po hrobě strýce Mírka a tety Kateřiny.Ten se nám za pomoci přítele na telefonu podařilo najít a našli jsme i hrob našeho dávného známého, pana Peška z Lískýho. Za stále hezkého slunečného počasí jsem si i na tomto malebném řbitůvku udělal pár fotek.











Židovský řbitov v Praskolesích

12. října 2017 v 19:57 | vítor
Praskolesy jsou vesnice nedaleko Hořovic a židovský řbitov tu byl zbudován v roce 1863 v táhlém vrchu na jih od obce. Sloužil náboženským obcím v Praskolesích a také v Hořovicích, kde sice byla synagoga, nikoli však řbitov. Dochovala se zde necelá stovka náhrobků z 19. a 20.století, bohužel se nezachoval hrobnický domek. Řbitov prochází rekonstrukcí, je o něj pečováno a je opravována řbitovní zeď.Náhrobky jsou kromě hebrejštiny psané převážně česky, některé německy. Častá příjemní Hecht, Taussig. Řbitov zdálky vypadá jako sad mezi poli a je příjemnou oázou klidu umožňující krátkou meditaci nad pomíjivostí lidského života.























Židovský řbitov v Úštěku

8. října 2017 v 21:30 | vítor
Úštěcký židovský řbitov byl založen na jihozápadním okraji města nad údolím Loubního potoka možná už v 15. století. První doložený náhrobek měl být z roku 1570. Řbitov byl založen blízko tehdejšího městského popraviště. Je jedním z dokladů mnohasetletého židovského osídlení v Úštěku. Řbitov byl rozšířen v 17. století a začal sloužit k pořbívání židů z dalekého okolí. K dalšímu rozšíření řbitova došlo na přelomu 19. a 20.století, ale tato nová část nebyla nikdy v podstatě využívána. Katastrofou nejen pro celou evropskou židovskou populaci, ale i pro řbitov v Úštěku byla samozřejmě druhá světová válka a nacistické řádění. Židovská obec v Úštěku zanikla a řbitov byl poškozen. Po válce jeho chátrání pokračovalo a komunistické vedení města se proti vůli památkářů snažilo o úplnou likvidaci řbitova. Ten byl nakonec zachráněn až v roce 2001 pražskou Židovskou obcí a následně o něj začalo pečovat Sdružení pro úštěckou synagogu a hřbitov. V současné době je na řbitově zachováno něco přes 200 náhrobků, nejstarší čitelné z poloviny 17. století. Počet zachovaných náhrobků neodpovídá významu řbitova. Mnoho jich padlo za obět devastaci v době totalitních režimů, které dokázaly zničit během pár desetiletí to, co vydrželo předtím dlouhá staletí.






















 
 

Reklama