Řbitovní qítí

Židovský hřbitov v Hluboké nad Vltavou

17. června 2020 v 14:41 | vítor
Židovský hřbitov v Hluboké nad Vltavou se nachází nedaleko břehu Munického rybníka na jižním okraji města. Židovské osídlení v Hluboké je doloženo k roku 1645 a někdy v té době byl zřejmě založen i hřbitov. Nejstarší dochovaný čitelný náhrobek je datován k roku 1750, poslední pohřeb tu proběhl v roce 1942.


V Hluboké se pod městem na břehu Podhradského rybníka nacházelo i ghetto se synagogou. Tu dnes využívá Československá církev husitská, uličky za ní naznačují, kde bylo jádro židovského osídlení v Hluboké.



Hřbitov má po rozšíření během 19. století rozlohu necelých 13 arů. Dochovalo se necelých 190 náhrobních kamenů, z nichž řada je pozoruhodným příkladem barokních i klasicistních náhrobků.



Některé z náhrobků jsou opatřeny takzvanými mluvícími znamneími. Vinný hrozen symbolizuje království Boha, Izrael a dvanáct kmenů, žehnající ruce příslušníka kohenů neboli kněží a levitská konvička příslušenství k potomkům Léviho a chrámovým pomocnílům.




I mezi novějšími náhrobky tu najdeme skutečné perly. Kvalitní práce se zajímavou grafickou úpravou. Hřbitov je volně přístupný. Více fotografií najdete zde.



Židovský hřbitov v Kolodějích nad Lužnicí

31. května 2020 v 18:34 | vítor
Židovský hřbitov v Kolodějích nad Lužnicí byl založený po obvinění Židů ze zavlečení morové epidemie v letech 1681-82 do Týna nad Vltavou a jejich vysídlení z panství. Koloděje nad Lužnicí se tak staly většinovou židovskou obcí nejen pro tuto obec, ale pro celé Vltavotýnsko. Kolodějský duchovní správce byl zároveň krajským rabínem. Synagoga byla založena v roce 1695. Stála nedaleko zámku na místě dnešního památníku obětem války. Byla zbořena v roce 1947 při stavbě nové silnice. Zprávy o počtu židů z roku 1721hovoří o hlásilo 65 usedlících s 89 dětmi. Od druhé poloviny 19. století začal počet Židů v obci klesat a před druhou světovou válkou jich zde žilo pouhých 10. Holocaust přežili jen 3. Na hřbitově se zachovalo 270 náhrobků, mnoho z nich barokního a klasicistního typu od počátku 18. století. Krásně tvarované stély jsou často doprovázeny mluvícími znamneími, a to ne jen těmi nejběžnějšími, jako jsou kohenské ruce, ale i takovými, které se vyskytují na českých židovských hřbitovech jen vzácně. Za 1. světové války zde bylo pohřbeno 11 uprchlíků z Haliče. Nejstarší dochovanou stélou je hrob jakéhosi Abrahama z roku 1705, posledním pohřbeným byl řezník Karel Rubin v roce 1943. Nejvýznamnějším hrobem je tumba krajského rabína Jacoba Mahlera ve tvaru kaple s chvalozpěvem v hebrejštině z roku 1867. Po druhé světové válce byl na hřbitově vztyčen pamětní kámen kolodějským obětem holokaustu. Na hřbitově stávala i márnice z roku 1900, která však byla po 2. světové válce zdemolována.












Židovský hřbitov u Kamenné u Příbrami

11. května 2020 v 21:04 | vítor
Hřbitov se nachází asi 5 kilometrů na jih od Příbrami, vlastně z druhé strany památníku Vojna, než ze které se k němu jezdí. Vlastně přímo za šachtou číslo 3. Asi půl kilometru odtud leží obec Kamenná, ale hřbitov bývá nazýván i podle nedaleké vesnice Zavržice. Založen byl snad ve druhé polovině 17. století, je na něm dochováno kolem 200 náhrobků od roku 1760 do 30. let 20. století. Nedá se bohužel dohledat, kde se vlastně židovský hřbitov zrovna tady vzal. Soudím, že se jedná o následek vyhnání židů z Příbrami v druhé polovině 16. století. Židé se pak usidlovali v okolních obcích a vytvářeli zde malé komunity. Tento hřbitov mohl být používán židovskými obyvateli právě těchto vesnic v okolí Příbrami.









Židovský hřbitov v Příbrami

11. května 2020 v 20:46 | vítor
Židovský hřbitov v Příbrami se nachází na severovýchod od centra města, na druhé straně Šibeničního vrchu. Hřbitov byl založen v roce 1879. Má rozlohu 33 arů a dochovalo se na něm asi 150 náhrobků moderního typu, mnoho z nich velice pěkných a honosných děl drobné funerální architektury. V dolní části je památníček 543 obětem německého nacismu, odhalen v roce 1954. Poslední pohřeb se zde konal v r.1958. V horní části hřbitova je zrekonstruovaná obřadní síň. Hřbitov je obehnán zdí, brána je při silnici v dolní části. Hřbitov vznikl jako přirozená reakce na uvolnění občanských práv a svobod v roce 1848. Mnoho obyvatel, včetně židů, se přestěhovala do větších měst. Židé pak často vytvářeli asimilovanou měšťanskou vrstvu ve společnosti. Židovské osídlení v Příbrami existovalo již před rokem 1238. Jednalo se o jedno z nejstarších židovských osídlení v Čechách. V roce 1568 však byli židé z města vypovězeni, podobně se stalo ve všech tehdejších horních městech. Kde ležel tehdejší hřbitov, není známo. Navrátit se židé mohli do Příbrami až po zmiňovaném roce 1848.











Židovský hřbitov v Terešově

29. března 2020 v 20:03 | vítor
Terešov je obec, která patří k širšímu Rokycansku, v tomto případě k okolí Radnic. Přestože městečko Radnice je největším sídlem v tomto mikroregionu, tak nejstarší židovská obec byla právě v Terešově. Vyprávějí se historky o Židech, kteří prchali za vlády Vladislava Jagellonce z Prahy před morem, ale to opisuje jeden autor od druhého a jistého není nic. Traduje se, že hřbitov mohl být založen roku 1623, ale jistota je až někde na konci 17. století. Nejstarší čitelné náhrobky jsou z let 1725 a 1729. V Terešově byla i synagoga a židovská ulice, v polovině 19. století tu žily asi dvě stovky osob židovského vyznání. Opuštěnou a zchátralou synagogu zbořili v roce 1964, zachovala se fotografie, kterou jsem zcizil.


Samotný hřbitov leží u silničky spojující Terešov s vesnicí Bílá Skála a to nejdůležitější na něm je, že se opravuje. Zřejmě z podnětu pražské obce, která se stará o památky na většině území Čech. V přední části hřbitova jsou novější náhrobky a na těch se právě pracuje. Starší náhrobky v zadní části jsou už většinou opravené a vztyčené. Je opravdu radost vidět, když se mění smutný rozvalený hřbitov v troskách v místo důstojné připomínky života českých Židů v této části země.




Hřbitov v Terešově je docela velké pohřebiště, na ploše o rozloze téměř necelého půl hektaru je umístěno přibližně 300 náhrobků. Jak jsem se už zmínil, nejstarší pochází z let 1725 a 1729, a z období pozdního baroka se tu dá najít více pěkných stél.




Většina novodobých náhrobků nacházejících se v západní části hřbitova je zatím ještě povalena. Hřbitov byl rozšiřován mezi lety 1763 až 1768 a byl obehnán kamennou zdí, jež je místy povalena. Hřbitovní domek, pocházející z roku 1816, je zcela zbořen. Na tomto hřbitově je z významných osobností pohřben např. továrník a vydavatel listu Österreichischer Ungarischer Zintwarenfabrikant Julius Bondy.




Hřbitov ležící stranou od veškerého dění v zapadlém koutě Čech je ideálním místem pro návštěvu v časech, kdy se lidé nemohou zúčastňovat veřejných akcí. Byla sice sobota, ale pronesl jsem omluvnou prosbu k Hospodinovi a nebyli jsme stiženi bleskem. Odměnou nám byl prosluněný tichý a klidný prostor s památníky na množství lidí, kteří prožívali své životní příběhy v minulých stoletích jako součást židovské komunity. Jejich potomci pak byli právě jen za to krutě trestáni. Zde jsme však zažili pravou zahradu míru, bejt olám, jak také Židé svým hřbitovům říkají.





Židovský hřbitov ve Slaném

17. března 2020 v 22:03 | vítor
Židovský hřbitov ve Slaném je pohřebiště, které jsem nikdy za svého života až do letošního března nenavštívil. Učinil jsem tak až s kamarádem historikem Zdeňkem Víškem a skupinou přátel, jak o tom píšu v předchozím příspěvku. Židovských hřbitovů jsem navštívil u nás už jistě několik desítek, byla tedy skoro až ostuda, že jsem tak dlouho zrovna ten slánský vynechával. Při návštěvě hřbitova jsem si pořídil vlastní fotodokumentaci, jednu fotku jsem si vypůjčil, ale faktické informace jsem čerpal hlavně ze Zdeňkova článku ve Slánském obzoru z dubna 2014 Židovský hřbitov ve Slaném v proměnách času.


Celková plocha hřbitova je asi třetina hektaru, ale hroby najdete pouze na asi třetině původní celkové plochy v západní části hřbitova. Na hřbitově je zachováno 97 náhrobků. Hřbitov byl založen v roce 1881. V té době existovala židovská obec ve Slaném asi 20 let. Během té doby pohřbívali slánští židé své zesnulé hlavně v Blevicích, kde je nejstarší židovský hřbitov na širším Slánsku. Po založení hřbitova ve Slaném tu pohřbívali i židé z okolních vesnic.




V době založení hřbitova žily ve Slaném asi dvě stovky osob židovského vyznání. Trvale však jejich počet klesal až na 85 osob v roce 1930. O dva roky později byly sloučeny židovské obce v Kralupech, Ješíně a ve Slaném. O několik let později židovské komunity zanikly úplně.




V letech 1931 - 1933 byl hřbitov stavebně upraven. Byla vystavěna nová obřadní síň a další zázemí. Moderní funkcionalistická budova je skvělou ukázkou slohu. Jejím autorem je stavitel Vilibald Hieke, který je i autorem jiné významné náboženské stavební památky v našem městě - Husova domu i dalších staveb. Obřadní síň na slánském hřbitově je jednou z mála židovských památek postavených právě v období fukcionalismu. Dalšími nepříliš vzdálenými jsou synagoga ve Velvarech nebo obřadní síň na hřbitově v Kladně.


Mezi zajímavé hroby patří například hrob rabína Leopolda Thorsche, úplně první hrob na hřbitově, v němž je pohřbena sedmnáctiletá Berta Bondyová, hrob válečného uprchlíka z Haliče nebo hrob, v němž je jako zatím poslední na tomto hřbitově pohřbena paní Salusová z Třebichovic.





V období vlády komunistické strany hřbitov postupně chátral. Lepší situace nebyla ani v devadesátých letech. Až teprve v roce 2010 byl hřbitov prohlášen kulturní památkou a začalo se s jeho opravami. V rámci oprav byla část areálu upravena na soukromé bydlení. Zvolená varianta citlivě a vkusně doplňuje areál hřbitova.

Více fotografií najdete zde. Klíč od hřbitova je možno zapůjčit v infocentru, až bude zase otevřené.

Starý hřbitov v Bechyni

14. března 2020 v 11:35 | vítor
Starý hřbitov v Bechyni je označení pro pohřebiště, které bylo založeno jako nové někdy v polovině 17. století. Ten skutečně starý hřbitov se nacházel okolo kostela nebo za kostelem na náměstí. Na tehdy novém hřbitově byl brzy postaven také kostel. Tedy označuje se spíš jako kaple, ale zase jako kaple je to docela velká stavba. Postavili ho tehdejší majitelé města Šternberkové na přelomu 70. a 80. let 17. století. Je to velice pěkná ukázka raného baroka u nás. Stavitel není úplně jasný, byl to však zřejmě Ital nebo někdo, kdo se v Itálii učil.


Hřbitov v Bechyni je přehlídkou osobností, které maloměsto pomáhaly v posledních několika staletích utvářet a vtiskly mu svou stopu, ať už to byli učitelé, lékaři, umělci, církevní hodnostáři nebo panští správci a úředníci. Nejstarší viditelné hroby se nacházejí při východní stěně kostela sv. Michala a pocházejí z 1. poloviny 19. století. Jsou zde hroby našich legionářů, i trochu bizarní ostře červené náhrobky vojáků Rudé armády z května 1945.










Řada místních náhrobků má nadprůměrnou výtvarnou kvalitu a jsou dokladem celkové společenské úrovně města Bechyně v 19.století a v první polovině 20.století. Co je tu ale opravdu unikátní, to je soubor litinových křížů, které v tomhle počtu běžně vidět na českých hřbitovech nejsou. Kříže vyráběly lokální malé továrny, které se specializovaly na kovolijectví. Hřbitov má díky počtu těchto křížů úplně jinou atmosféru než hřbitovy v dalších čekých městech.





Za sebe osobně můžu prohlásit, že se mi náhrobky fotí lépe než kříže. Bechyňský hřbitov má ještě jednu zajímavost. Je to vysoký výskyt příjmení Haškovec. Dodnes je v širším okolí Bechyně a na Táborsku poměrně frekventované (už v nedalekém Písku ale 0) a tady na hřbitově by se z křížů a náhrobků s tímto příjmením dal udělat celý kalendář. Tak jen malá ukázka.



Více fotografií najdete zde. Starý bechyňský městský hřbitov je hodnotným a zajímavým turistickým cílem a stojí tedy za návštěvu. Spolu se židovským hřbitovem umístěným ve stejné ulici tvoří zajímavý soubor památek v prostoru za hradbami středověkého města.

Předjarní neděle na slánských hřbitovech, hlavně na tom čtvrtém

7. března 2020 v 11:14 | vítor
Slunečný první březnový den připadl na neděli a vytáhnul spoustu lidí na procházku. I na slánských hřbitovech bylo více lidí než obvykle a atmosféra tam byla tak nějak příjemně živá. Zastavili jsme se na chvíli na třetím hřbitově u hrobů vojáků z první světové války, kteří skonali ve slánském špitále, a pokračovali jsme na čtvrtý hřbitov. O tom se dočteme v publikaci Slánské hřbitovy od paní Frankové a paní Hušákové ze slánského muzea:

"Čtvrtý hřbitov byl nakonec založen v roce1922. Rozlohou je ze všech hřbitovních oddělení největší.Do jeho středu byla umístěna socha Panny Marie z roku 1697, která stávala na Pražském předměstí. Místo svého odpočinku zde mají slánští legionáři z 1.světové války. Legionářský hřbitov byl založen 10. září 1932 a je zde umístěno 54 jednohrobů a 50 uren.Na čtvrtém hřbitově jsou dále pochováni sovětští vojáci z 2. světové války. Přechodně zde byli pohřbeni i letci americké armády, kteří byli sestřeleni v březnu 1945 v blízkosti Slaného.Jejich těla byla v srpnu 1946 exhumována a převezena do Francie na jeden z ústředních hřbitovů americké armády."

Ale na čtvrtém hřbitově najdete i spoustu zajímavých náhrobků se zajímavými jmény osob, které měly určitě zajímavé životní osudy. Pán s německým jménem narozený v Essenu, ukrajinsky psaný náhrobek z období německé okupace, hrob řádových sester, které sloužily ve slánské nemocnici, hroby neudržované, rozpadající se, hroby lidí zapomenutých. Každá návštěva hřbitova přinese něco nového, další pohled na osudy lidí z let minulých, na osudy míst jejich posledních odpočinků.









Židovský hřbitov v Bechyni

7. března 2020 v 10:33 | vítor
Na židovský hřbitov v Bechyni jsme se dostali díky ochotě paní z místního muzea, která si nějak špatně vyhodnotila moje prosebné emaily, aby bylo možno si klíč zapůjčit i mimo otvírací dobu muzea, a myslela si, že jsme nějaká velká významná skupina, takže se trochu podivila, když zjistila, že zbylí dva z té výpravy čekají na náměstí. Ale pěkný velký masivní klíč od docela malých vrátek půjčila, doporučila i hřbitov křesťanský, prohodili jsme pár přátelských vět, takže děkujeme a těšíme se s větší výpravou zase příště!


Hřbitov byl založen pravděpodobně v 1636, aspoň tak to uvádí ty nejdůvěryhodnější zdroje. Znamená to, že v té době už byla židovská komunita v Bechyni tak početná, aby mohla hřbitov založit. Židé jsou v Bechyni doloženi už v 16. století, ale jejich počet stoupnul zřejmě v souvislosti s událostmi Třicetileté války. Během 17. století byla postavena i první synagoga. Nejstarší hroby na hřbitově jsou schovány pod městským opevněním. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1687. Mnoho z těchto nejstarších náhrobků patří mezi cenná díla z doby barokní a klasicistní.



Běžným znakem je použití mluvícího znamení na náhrobku. K nejčastějším patří znamení, které označuje příslušnost k rodu odvozujícímu původ od Mojžíšova bratra Árona, to jsou koheni - knězi, kteří mají právo vykonávat bohoslužbu. Jejich znamením jsou žehnající kohenské ruce. Všichni Kohnové z židovských vtipů mohou ale nemusí patřit k tomuto rodu, ale původ příjmení je jasný, stejně tak u zpěváka Leonarda Cohena a dalších Kohnů, Cohnů i Cohenů. Další časté znamení je konvička. Ta má také souvislost s bohoslužbami. Potomci Jákobova syna Léviho byli vybráni, aby sloužili ve stanu úmluvy ještě za pouštních časů izraelského lidu. Od té doby plnili funkci pomocníků kohenů, chrámových hudebníků, zpěváků i učitelů. Konvičkou polévali levité kohenům ruce.




Na náhrobcích z 19. století se začínají objevovat nápisy latinkou, a to v němčině i v češtině. V Bechyni převažuje čeština. Koncem 19. století se styl náhrobků přibližuje standardu většinové společnosti. Na malých hřbitovech jako je tento se opakují příjmení rodin až do osudných událostí během nacistické okupace. Tady to jsou například příjemní Popper, Lampl, Taussig a další.




Bechyňský židovský hřbitov, malebně posazený do zvlněného terénu za městskými hradbami, má rozlohu necelého 1,5 aru a je na něm zachováno asi 250 náhrobků. Ty vytvářejí při různých úhlech pohledu bizarní shluky a nerovné řady s neposlušně vyčnívajícími stélami.




Malý poklidnýn hřbitov zapadl do atmosféry nedělní procházky po malém poklidném městě. Historie bechyňských Židů byla násilně přervána, ale památka v podobě hřbitova zde zůstává.


Kostel sv. Filipa a sv. Jakuba s bývalým hřbitovem

2. března 2020 v 21:50 | vítor
Kostel Kostel sv. Filipa a sv. Jakuba v Táboře je nejstarší sakrální stavba města. Jako hřbitovní kaple zde stojí určitě už v roce 1388, tedy za existence městečka Hradiště a hradu Kotnova, za jehož hradbami leží. V roce 1746 byla kaple přestavěna na barokní kostel. Původní hřbitov, který byl zřejmě ve špatném stavu, byl na přelomu 60. a 70. let 20. století upraven na rozsáhlý park. V parku byly ponechány některé pomníky, které tím plní funkci oživení parkového prostoru. Jsou to většinou velice pěkná díla z období pozdního baroka nebo empíru. Často zmiňovanou osobností zde pochovanou je zmiňován Josef Němec, český vlastenec a manžel Boženy Němcové. Na místě původního náhrobku stojí socha Vzdor, kterou roku 1933 vytvořil táborský sochař Jan Vítězslav Dušek. Dále je zde pohřben třeba obrozenec, kněz a literát Josef Vlastimil Kamarýt. Na terase pod kostelem je zajímavě řešený památník obětem války.

Podobně zrekonstruované hřbitovy, které již neslouží svému účelu jsem viděl i jinde, namátkou ve Velkém Meziříčí nebo v Berlíně (velice pěkný bývalý vojenský hřbitov). Ten táborský je velice příjemným parkem, ideálním k odpočinku po náročném večeru v místní hospůdce nebo k vydýchnutí od ruchu turistického centra.









 
 

Reklama