Řbitovní qítí

Sophienfriedhof

30. července 2018 v 14:48 | vítor
Menší malebný řbitov byl vybudován v roce 1827, tehdy za hradbami města. Dnes se rozkládá na ploše asi 6 ha v berlínské čtvrti Mitte. Jeho severozápadní část směrem k Bernauerstraße se už nacházela v hraničním prostoru mezi sektory a dnes je v těchto místech památník bývalé Berlínské zdi. Řbitovní kaple byla postavena v roce 1898.





Na řbitově je pochováno několik zajímavých osobností, shodou okolností několik hudebních skladatelů, jako například jeden z vnuků Johanna Sebastiana Bacha, Wilhelm Friedrich Ernst Bach. Jinak je ale tento řbitov hlavně velice příjemnou oázou klidu v rušné části Berlína nedaleko turisticky atraktivních cílů v prostoru Berlínské zdi a zároveň ukázkou krásných kamenických prací 19. století. Na řbitově se pořbívá i dnes, jak dokládají moderní náhrobky s originální výzdobou.











Židovský řbitov v Dobrušce

26. července 2018 v 13:25 | vítor
Židovský řbitov v Dobrušce leží na severním okraji města. Klíče od něj je možné si půjčit v infocentru, což jsme s kolegou sice neudělali, ale měli jsme štěstí, že zrovna byly na řbitově paní, které si ho půjčily a které jsem předtím potkal už na vyhlídce na radniční věži. Tak jsme se k nim připojili a pomalu procházeli řbitovem.





Hřbitov byl založen roku 1675 a rozšířen roku 1881. Nejstarší dochované čitelné náhrobky pocházejí z roku 1688 a jsou v barokním slohu. Jsou zdobeny mušlemi, spirálami, rostlinnými ornamenty a různými křivkami. Stříšky a sloupky zdobí klasicistní náhrobky z 19. století. Na některých hrobech lze nalézt mluvící znamení, například a zároveň asi nejčastěji kohenské ruce. Od konce 19. století hroby přebírají vzhled hrobů na řbitovech křesťanských.







Na řbitově se nachází také společný hrob židovských vojáků, kteří zemřeli v dobrušském lazaretu na následky zranění, které utrpěli v bitvě u Náchoda v prusko-rakouské válce roku 1866, ale tento hrob jsme nenašli. Poslední pořeb se tu konal v roce 1942.









Do dnešního dne se dochovalo 246 náhrobků. Byli zde pochováváni židé nejen z Dobrušky, ale i z Nového Města nad Metují a dalších míst v okolí.








Prošli jsme řbitovem a vyšli zpět ven do světa živých a pošetilých skrz márnici, kde je prostý, ale výmluvný památník obětem nacistického řádění.





Kostel Všech Svatých se řbitovem

20. července 2018 v 15:15 | vítor
Řbitov u kostela Všech svatých byl založen jako už druhý řbitov v Novém Městě nad Metují. První byl řbitov u kostela sv. Máří Magdalény, dnes je na tom místě klášterní areál s kostelem Narození Panny Marie. Obě místa dělí ani ne 300 metrů. Kostel Všech svatých je z roku 1555 a šlo původně o utrakvistický kostel. Do současné podoby byl kostel přestavěn v letech 1867 - 70. Hned vedle kostela byla přistavěna kostnice s kryptou a věží. Díky té věži to vypadá, že kostelem je právě tahle kostnice.






Řbitov je malý a úhledný, poskytuje příjemný stín i procházku. Je zde pořbena spousta zajímavých osobností z Nového Města Jako například akademický malíř Vladimír Rocman. Je zde k vidění řada pěkných kamenických prací z minulých staletí i skromné prosté hroby z nedávných let.









Na řbitově leží i příbuzní Bedřicha Smetany. Jeho otec tu pracoval jako sládek v pivovaru a také zde i zemřel. Mladý Bedřich sem jezdil hlavně za sestřenicí Louisou.



Loučíme se s příjemným místem a směřujeme zase za dalšími zážitky.



Nový řbitov v Hořicích

18. července 2018 v 14:28 | vítor
Hořický řbitov na vrchu Godhard má asi nejzajímavější vstupní portál, jaký jsem kdy viděl. Svou výstavností a monumentálností by byl ozdobou jakéhokoli řbitova v metropolích jako jsou Vídeň nebo Paříž. Vznikal v letech 1893 až 1905 a s myšlenkou na jeho vybudování přišel první ředitel hořické sochařské a kamenické školy Vilém Dokoupil. (Ten se mimochodem újal svého ředitelského úřadu v 31 letech!) Na výstavbě se podíleli architekt Bohuslav Moravec (mj. autor kutnohorské synagogy) a Antonín Cechner, architekt, restaurátor, středoškolský pedagog a znalec středověkých památek. Sochařskou výzdobu navrhli Mořic Černil, sochař a pedagog, učitel mnoha známých českých sochařů, autor například Památníku bitvy u Kolína nebo sochy Bedřicha Smetany v Hořicích, a Quido Kocián, Černilův žák, autor mnoha zajímavých děl expresivního až existencialistického zaměření. Je také autorem mnoha funerálních děl. Což se ke řbitovu hodí. Portál vznikal celkem 14 let a pohled na něj je fascinující.




Pokud projdete pod otevřenou náručí anděla míru, dostanete se na řbitov, který vlastně není zas až tak velký, jak by si člověk při pohledu na uchvacující bránu řekl. Hořice prostě nejsou zas tak velké město. Ale určitě tu najdete spoustu kvalitních a zajímavých sochařských prací, jsme přeci v městě kamene. Také tu samozřejmě odpočívají sochaři, kameníci, pedagogové spojení se sochařskou a kamenickou školou a další umělecké osobnosti.








Vzhledem ke stáří řbitova převažují náhrobky z 20. století. I na funerální architektuře je znát, ve kterých letech se tvořilo kraetivně a kvalitně. Jsou to hroby především z přelomu 20. a 30. let, potom z let 60., které vždy přitáhnou pohled návštěvníka.











Za zdí městského řbitova je ještě prostor, kde býval nový židovský řbitov. Byl založen roku 1897 a pořbívalo se na něm do roku 1942. Poté byl přeměněn na pořebiště sovětských partyzánů a obětí pochodů smrti. Nakonec je město v roce 1967 zcela zlikvidovalo a zbylé náhrobky rozprodalo. Dodnes se bohužel již nic nedochovalo vyjma původní obřadní síně, která dnes slouží městskému řbitovu. My jsme se místo toho stočili zpět k bráně a prošli novější částí řbitova okolo vsypové loučky. I tam jsme narazili na několik zajímavých náhrobků.





Nový židovský řbitov v Novém Bydžově

16. července 2018 v 19:20 | vítor
Nový židovský řbitov v Novém Bydžově byl založen r. 1885 jako oddělená součást městského řbitova v jeho západním cípu. Byl užíván od doby založení do konce 2. světové války a nahradil uzavřený starý židovský řbitov ve městě. Více informací se o něm v podstatě nedá nalézt, protože všichni píší jen o starém židovském řbitově. Ale ono to ani nevadí. Na nový řbitov jsem se beztak nedostal. Větší část jeho plochy využívá správa řbitovů ať už jako záhony pro květiny nebo jako skladiště sypkých materiálů. Podél zdi s městským řbitovem lze vyfotit řadu náhrobků. Další náhrobky lze vyfotit přes mříž vchodu. Cedule na zdi slibuje obnovu. Tak doufejme. To je asi tak vše. S Novým Bydžovem se definitivně loučím, příště mě čeká ještě vojenský řbitov za nemocnicí, na který jsem zapomněl, a starý židovský řbitov, na který jsem se nedostal.







Městský řbitov v Novém Bydžově

16. července 2018 v 18:51 | vítor
Je zajímavé, jak málo informací se dá dohledat k jednotlivým řbitovům. Jako kdyby to byla místa, která nemají svůj rok založení, která se nikdy neupravovala a nepřestavovala, na kterých nejsou žádná konkrétní díla. Jako by náhrobky a sochy na řbitovech nebyla plnohodnotnými uměleckými díly, ale jen nějakým odpadem na okraji.

Co se týče řbitova v Novém Bydžově, můžeme usuzovat na dobu poslední velké úpravy řbitova v souvislosti s výstavbou kostela Sedmibolestné Matky Boží. Novogotický kostel vystavěný podle návrhu architekta Josefa Mockera v letech 1898-1901. Sám Mocker se jeho dokončení už nedožil...


Trůnící Panna Maria s anděly v tympanonu kostela je dílem sochaře Čeňka Vosmíka.


Samotný řbitov se rozkládá na ploše pěti hektarů a to včetně nového židovského řbitova, ke kterému se také dostaneme. Hlavní vchod na řbitov je u kostela Sedmibolestné Matky Boží.



Nejhezčí partie řbitova jsou mezi vchodem, centrálním křížem a zdí směrem ke kostelu.





Při procházce řbitovem objevíme spoustu pěkných náhrobků a klidná zákoutí.









Ani na řbitově v Novém Bydžově nesmí chybět centrální kříž.



Procházkou okolo dalších náhrobků se dostáváme do druhé části řbitova.





Okolo kaple a správy řbitova se můžeme dostat ven druhým vchodem. Před řbitovem je velice úhledný parčík, kterému vévodí již zmíněný kostel.



Řbitov a smuteční síň v Městci Králové

10. července 2018 v 14:15 | vítor
Jen málo měst je tak skoupé na informace jako Městec Králové. K pěknému městskému řbitovu se nedozvíte nikde nic. A naproti stojí budova, která je podle mě určitě smuteční síní, vypadá trochu i jako krematorium, ale o tom bych asi nějaký záznam našel. Tak fotím smuteční síň i s pěkně upraveným parkovým prostorem před ní a doufám, že to není hala na národní házenou...






Městský řbitov odhaduju na první polovinu 19. století, možná je o něco starší. Moc pěkný prostor s centrálním křížem a mohutnou lípou. Náhrobky z 19. století, nic výjimečného, ale poctivá kvalitní funerální architektura. Celková příjemná kompozice, velikostí řbitov odpovídá velikosti města. Fajn procházka a jedeme zase dál.





















Židovský řbitov v Městci Králové

10. července 2018 v 12:40 | vítor
K tomuto řbitovu neexistují téměř žádné informace, a to ani na internetu, například na stránkách města, ani přímo u řbitova, třeba na nějaké ceduli. Všude se omílá těch několik dostupných informací, tak je omelu také:

Hřbitov se nachází 1 km jihozápadně od náměstí, při ulici Míru, založen byl roku 1899 jako samostatná součást městského hřbitova. Na ploše 812 metrů čtverečních je dochováno 27 novodobých náhrobních kamenů z let 1906 - 1948. Obřadní síň byla v letech 2003 - 2004 rekonstruována.

Řbitov je uzamčen, zeď je vysoká. Vyfotit prostor řbitova lze pouze škvírou ve vrátkách nebo nataženou rukou přes zeď. Obřadní síň je opravdu moc pěkně rekonstruovaná. To je asi tak vše.





Židovský řbitov v Křinci

9. července 2018 v 20:27 | vítor
Křinec je obec na sever od Nymburka s několika zajímavými památkami, jednou svědeckou horou a jedním bývalým židovským řbitov pod ní. Bohužel bývalým nejen proto, že se na něm jako na většině židovských řbitovů od druhé světové války nepořbívá, ale hlavně proto, že se jej nepodařilo zachránit v takovém stavu, aby o minulosti skutečně něco vypovídal. Je sice na něm posekaná tráva, ale z náhrobků už prakticky nic nepozbylo, domek hrobníka spolu s márnicí je sice stále zachovalý, ale jsou to jen holé stěny se střechou, na plochu řbitova se dostanete dírou po vrátkách...





Židovský hřbitov pod Chotucem byl slavnostně otevřen 11. listopadu 1884 s požehnáním Dr. Küsse, rabína z Mladé Boleslavi. První na něm byl pořben ten, kdo se o jeho vybudování nejvíce zasloužil, pan Eliáš Heller. Dlouhé slávy si řbitov neužil, neboť už na začátku 20. století přestala existovat židovská obec v Křinci. Přesto se na něm pořbívalo až do druhé světové války. Po ní následoval osud podobný v mnoha případech. Nebylo, kdo by se o řbitov staral, komunistická moc o židovské řbitovy nikdy moc nestála, často je i rušila, místní slušní Češi si rozebrali náhrobní kameny na svoje zahrádky a řbitov tak léta postupně chátral. Dnes připomíná prázdnou zahradu.


Z původních asi 250 zbylo jen několik posledních náhrobků a několik navršených hromad zbytků náhrobků povalených.







Krátkou dobu plochu hřbitova využíval spolek křineckých invalidů pro pěstování léčivých bylin a domek hrobníka sloužil jako sušárna. Domek by po rekonstrukci skýtal pěkné bydlení, ale tipuju, že se ho nedočká.

Židovský řbitov ve Weißensee

3. července 2018 v 21:46 | vítor
Židovský hřbitov v berlínské čtvrti Weißensee na severu Berlína byl vystavěn v roce 1880 a nahradil tak starší pořebiště na Schönhauserallee. Leží na ploše o rozloze přibližně 42 hektarů (asi 1,0 km dlouhý a 0,5 km široký) a je největším dochovaným židovským řbitovem v Evropě s téměř 116 000 hrobovými místy. Navštívili jsme ho s přáteli v rámci rodinné nedělní procházky a bylo to příjemně strávené odpoledne. Nejprve jsme tedy na tramvajové zastávce v ulici Indíry Gándhiové chybně odhadli, kde je hlavní vchod, a řbitov jsme obešli téměř ze všech stran, ale zase jsme měli možnost prohlédnout si typickou berlínskou zahradní kolonii. Po necelých třech kilometrech jsme konečně dorazili k hlavnímu vchodu. Ten se nachází na konci Smetanovy ulice.


Stavba řbitova, jeho rozvržení a většina původních budov jsou dílem architekta Huga Lichta. Hroby jsou uspořádány ve 120 polích, které mají geometrické tvary, jako jsou obdélníky, trojúhelníky nebo lichoběžníky. Řbitov se v rámci běžné procházky nedá projít úplně celý. Zvládli jsme možná polovinu, možná i méně a nasbíraného fotografického materiálu mám přehršel.










Chloubou řbitova jsou nádherné měšťanské hrobky z přelomu 19. a 20. století. V tu chvíli, kdy procházíte okolo secesních hrobek, malých antických chrámů a dalších hrobek, které se předhánějí ve zdobnosti a originalitě, přestáváte vnímat, že jste na řbitově židovském. Židovské řbitovy mají zvláštní fluidum, které je dáno především zdánlivou monotematičností náhrobků, ať už raně novověkých nebo moderních, prostorem vyplněným řadami jednoduchých stél, menších i větších. To se tady ztrácí. Bohatí Berlíňané židovského původu právě tento svůj původ stírají svým bohatstvím a snahou vystavět si co nejreprezentativnější hrob, který jakékoli židovské motivy popírá. Zde je galerie těch nejzajímavějších hrobek, které jsem na procházce řbitovem potkal.








Tragickým obdobím pro židovskou komunitu bylo samozřejmě období nacistické vlády, která v Německu trvala dlouhých 12 let. Za tu dobu se radikálně zvýšil počet sebevražd, za oněch 12 let dosáhl počet sebevrahů zde pochovaných téměř dvou tisícovek. Někde se tu také nachází pole s popelem více než osmi stovek lidí, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Toto místo jsme neviděli nebo jsme ho nezaznamenali. Vidět jsou samozřejmě hlavně ty největší hrobky.







Na sklonku komunistické éry hrozilo řbitovu zrušení kvůli plánovanému silničnímu obchvatu, přestože byl roku 1977 prohlášen za kulturní památku. Naštěstí ke zničení řbitova nedošlo a my můžeme procházet tímto památníkem dávných časů, kdy Berlín vypadal jinak a jeho obyvatelé mohli být naprosto běžně i židovského původu.






Řbitov má i svou současnost, to znamená, že se na něm stále pořbívá. Na nových hrobech najdeme často ruská jména, psána dokonce i azbukou. Berlin je dnes město, kde se židé cítí bezpečněji než v Putinově východní říši.



Pomalu se vracíme k hlavnímu vchodu. Návštěva každého řbitova zanechá v člověku určitý dojem. Tady je umocněn monumentálností řbitova i výstavností zde postavených hrobů. Ještě několik posledních hrobek a po Smetanastrasse míříme vstříc městskému ruchu.





 
 

Reklama