Řbitovní qítí

Židovský řbitov v Třebotově

28. prosince 2017 v 11:25 | vítor
Židovský řbitov na okraji obce Třebotov v lokalitě Kulivá hora byl založen okolo poloviny 18. století a patřil židovské obci Zbraslav. Byli zde pořbíváni židé z širšího okolí jihozápadního okraje Prahy. Našli jsme zde náhrobky lidí ze Slivence, Radotína, Písnice, Všenor, Řeporyj a také třeba Řitky, zde psáno jako Řidka. Areál řbitova byl po druhé světové válce silně zdevastován a mnoho úctyhodných českých občanů z okolí má na své zahrádce nebo v základech domu nějaký ten náhrobek z místního řbitova. Situace se zlepšila až v posledních letech, kdy řbitov prošel rekonstrukcí. Dochované náhrobky jsou vztyčeny a opraveny. Z márnice i obvodové zdi zbylo bohužel jen torzo. Na velké ploše řbitova se dnes nachází asi 150 náhrobků. Třebotovský řbitov je cenným dokladem židovského osídlení v tomto regionu.






















Dva židovské řbitovy na Kutnohorsku

30. listopadu 2017 v 20:37 | vítor
Během podzimního vandru jsme s přáteli mimo jiné navštívili i dva židovské řbitovy. Jeden už za padajícího soumraku schovaný za zdí a s vchodem ze soukromého pozemku, druhý na svahu obráceném k jihu svou zeď už dávno ztratil a odhalený odolává statečně nezmarům počasí i necitlivým zásahům lidským.

Malešov

Židovský řbitov v Malešově se nachází na jižním okraji městečka. Shodou okolností jsme spali hned ve vedlejším domě a řbitov původně téměř pro nás nedobytný měli jsem najednou před očima nechráněn, neboť jižní zeď je zbourána a bude se zřejmě stavět znovu. Malešov neleží daleko od Kutné Hory a právě kutnohorští občané židovského vyznání převážně zaplňovali po svých skonech malešovskou zahradu míru v 19. a 20. století až do druhé světové války. Poslední pořeb se zde konal v roce 1956, kdy zde byla pořbena dcera posledního kutnohorského rabína. Dochováno přes 200 náhrobků od 18. století, starší psané víceméně jen hebrejsky, novější v kombinaci převážně s češtinou. Pěkné náhrobky z doby první republiky. Také dětská část. Zajímavá jména: Strakoschová, Faul, Wohrizek. Nebo například Ohrenstein, to určitě musel být příbuzný známých uměleckých osobností Ortena a Ornestů. Jinak i běžnější: Herman, Pollak, Heim, Raubitschek. Na řbitov se dostanete, až když se telefonicky domluvíte s paní Koutskou, která bydlí v někdejším hrobnickém domku. Paní je velmi ochotná a pustí se vás přes dvorek ke vrátkům na řbitov. Malešovský řbitov rozhodně stojí za návštěvu.




































Zbraslavice

Současný a zřejmě navždy poslední zbraslavický židovský řbitov je již třetím a v posledku úspěšným pokusem židovské komunity ve Zbraslavicích o založení vlastního pořebiště. Městečko na jižním okraji dnešního kutnohorského okresu patří geomorfologicky už na Českomoravskou vrchovinu a do zdejšího drsného prostředí se uchylovaly židovské rodiny už od pozdního středověku, stejně jako v nedalekých podobně velkých obcích Golčově Jeníkově a Uhlířských Janovicích. Obec zbraslavická byla schopna založit Pořební bratrstvo ještě před koncem 17. století. V té době probíhaly první dva pokusy o založení vlastního bejt olámu. Ten třetí byl nakonec založen v druhé polovině 18. století na pozemku na svahu přes potok od města. Využíván byl do roku 1932. Hned po druhé válce byl poškozen rozkradením řbitovní zdi a mnoha novějších náhrobků českými obyvateli Zbraslavic a okolí. K dalšímu poškození došlo při pokládání kabelů elektrického vedení. Dochovalo se asi 150 náhrobků. Z márnice zbyly jen terénní náznaky. Řbitov bez ochrany zdi jen těžce odolává projevům lokálního klimatu. V roce 2008 poškodila řbitov silná větrná bouře. Okolo se mezitím za několik posledních desetiletí rozrostla chatová osada. Řbitov vedle ní položený s ní vytváří prapodivnou symbiózu. Každopádně působí udržovaným dojmem a určitě je o něj pečováno aspoň v rámci možností. Ošlehaný větry vydává svědectví o starých časech v zapadlém koutě naší vlasti.






















Německý evangelický řbitov ve Strašnicích

5. listopadu 2017 v 20:57 | vítor
Přímo na Dušičky jsem se na žádný řbitov nedostal. A protože jsem měl v sobotu cestu do pražských Strašnic, rozhodl jsem se, že navštívím starý německý evangelický řbitov. A byla to volba dobrá! Zatímco na druhé straně rušné Vinohradské třídy hořely ohně před strašnickým krematoriem a celé skupiny lidí mířily na Vinohradský řbitov, tady mezi starými hroby s nápisy většinou v němčině, hroby udržovanými, ale nezdobenými, bez svíček a květin, tady byl klid a ticho jako v nějaké relaxační zahradě daleko od lidských sídel.





Řbitov byl založen na konci 18. století a byl spravován německou evangelickou církví. Protože na něm byli pořbívány především osoby německé národnosti, přestal být po druhé světové válce využíván. Měl být dokonce úplně zrušen a deset let od zrušení i zlikvidován, ale naštěstí k tomu nikdy nedošlo. Řbitov byl příležitostně i tak neoficiálně využíván a byly zde ukládány urny. I po roce 1990 ale řbitov chátral. Nakonec byl v roce 2002 vyhlášen kulturní památkou a celý velice vkusně a citlivě zrekonstruován.






















Dominantou řbitova je kaple umístěná v jeho zadní části. Je to krásná budova s prvky art deco, o níž nejsem schopen zatím najít víc informací. Kromě ní zde najdeme i krásné výstavné hrobky ve stylech 19. a první poloviny 20. století. Při rekonstrukci zde byla zřízena nová rozptylová loučka a objevilo se zde i několik nových hrobů.










Dva venkovské řbitovy na konci babího léta

24. října 2017 v 10:26 | vítor
S předstihem před dušičkami dohodli jsme se s mámou a sestrou, že je vezmu na řbitovy v Hořešovicích, kde máme spoustu příbuzných, a v Pozdni, kde jsme se po nějakých příbuzných chtěli podívat. Přestože jsme celá léta jezdili o prázdninách do Lískýho, v Pozdni jsme byli mnohokrát a měli jsme tam i nějaké příbuzné, tak na místním řbitůvku jsme nikdy ani jeden z nás nebyl.

Počasí bylo nádherné. Trefili jsme se do posledního víkendu babího léta. Bylo příjemně teplo, slunečno a foukal čerstvý vítr. Tak jako v Hořešovicích na řbitově foukal vždycky, jak si to pamatuji už od dětství. Máma se sestrou se pokoušely v tom větru zapálit svíčky na hrobech praprarodičů, pratet, prastrýců, strýců, tet a dalších příbuzných z dalších kolen. Já jsem si zatím udělal pár fotek. Zaujaly mě hroby dětí u řbitovní zdi a také specifický druh výtvarného projevu ve funerálním umění, který se tu uchytil zřejmě někdy po druhé světové válce. Jedná se malbu na skle, velmi často - jak přes kopírák - s motivem orajících koní nebo zapadajícího slunce.















Ze silnice mezi Líským a Pozdní jsou pro mě ty nejkrásnější výhledy na světě. I z pozdeňského řbitova je krásný výhled, zejména na Lískou stráň s rozhlednou na vrcholové plošině. Na řbitově jsme se zvědavě rozhlíželi a pátrali po hrobě strýce Mírka a tety Kateřiny.Ten se nám za pomoci přítele na telefonu podařilo najít a našli jsme i hrob našeho dávného známého, pana Peška z Lískýho. Za stále hezkého slunečného počasí jsem si i na tomto malebném řbitůvku udělal pár fotek.











Židovský řbitov v Praskolesích

12. října 2017 v 19:57 | vítor
Praskolesy jsou vesnice nedaleko Hořovic a židovský řbitov tu byl zbudován v roce 1863 v táhlém vrchu na jih od obce. Sloužil náboženským obcím v Praskolesích a také v Hořovicích, kde sice byla synagoga, nikoli však řbitov. Dochovala se zde necelá stovka náhrobků z 19. a 20.století, bohužel se nezachoval hrobnický domek. Řbitov prochází rekonstrukcí, je o něj pečováno a je opravována řbitovní zeď.Náhrobky jsou kromě hebrejštiny psané převážně česky, některé německy. Častá příjemní Hecht, Taussig. Řbitov zdálky vypadá jako sad mezi poli a je příjemnou oázou klidu umožňující krátkou meditaci nad pomíjivostí lidského života.























Židovský řbitov v Úštěku

8. října 2017 v 21:30 | vítor
Úštěcký židovský řbitov byl založen na jihozápadním okraji města nad údolím Loubního potoka možná už v 15. století. První doložený náhrobek měl být z roku 1570. Řbitov byl založen blízko tehdejšího městského popraviště. Je jedním z dokladů mnohasetletého židovského osídlení v Úštěku. Řbitov byl rozšířen v 17. století a začal sloužit k pořbívání židů z dalekého okolí. K dalšímu rozšíření řbitova došlo na přelomu 19. a 20.století, ale tato nová část nebyla nikdy v podstatě využívána. Katastrofou nejen pro celou evropskou židovskou populaci, ale i pro řbitov v Úštěku byla samozřejmě druhá světová válka a nacistické řádění. Židovská obec v Úštěku zanikla a řbitov byl poškozen. Po válce jeho chátrání pokračovalo a komunistické vedení města se proti vůli památkářů snažilo o úplnou likvidaci řbitova. Ten byl nakonec zachráněn až v roce 2001 pražskou Židovskou obcí a následně o něj začalo pečovat Sdružení pro úštěckou synagogu a hřbitov. V současné době je na řbitově zachováno něco přes 200 náhrobků, nejstarší čitelné z poloviny 17. století. Počet zachovaných náhrobků neodpovídá významu řbitova. Mnoho jich padlo za obět devastaci v době totalitních režimů, které dokázaly zničit během pár desetiletí to, co vydrželo předtím dlouhá staletí.






















Podzimní řbitov ve Slaném

8. října 2017 v 14:49 | vítor
Jak se rád už od dětství procházím slánskými řbitovy, mými "domovskými" a nejmilejšími, tak nejraději je mám na podzim, kdy slunce barví listí na stromech a řbitov získává na atmosféře. Hezké říjnové poledne jsem využil k takové procházce. Některé fotky se sice na mých výpravách na slánské řbitovy asi opakují, ale stále tam nacházím něco nového a zajímavého. Dovolte, abych se s vámi o tuto příjemnou procházku podělil.






















Dva židovské řbitovy v Havlíčkově Brodě

3. září 2017 v 16:28 | vítor
Že jsou v jednom městě dva židovské řbitovy, nemusí být až tak výjimečné. Takových měst je víc, ale prakticky vždy se jedná o řbitov starý, středověký či z počátku novověku, a řbitov nový, vybudovaný většinou v druhé polovině 19. století. Jenže v tehdejším Německém Brodě měli Židé zákazáno se usazovat od 15. století až do století devatenáctého a žádný starý židovský řbitov tam není. Kromě řbitova založeného v letech 1888 - 1890 je totiž v Havlíčkově Brodě unikátní tzv. tyfový řbitov.

Během první světové války byly v Čechách, jako v klidné, válkou nezasažené části rakousko - uherské monarchie, umísťovány početné skupiny válečných uprchlíků z jiných částí říše. Byli to Italové, Istrijci a také Židé z Haliče a Bukoviny. Jeden z uprchlických táborů vznikl v právě v Německém Brodě, na místě, kde bylo připraveno vybudování psychiatrické léčebny. Tábor byl zaplněn vysoko přes míru, tísnilo se zde až 10 000 uprchlíků. Za tohoto stavu věcí se nelze divit, že v táboře vypukla epidemie tyfu. A pro oběti této epidemie byl založen speciální řbitov.

Najdete ho uprostřed polí mezi hlavní silnicí na Kolín a lesem nad údolím Rozkošského potoka asi 300 metrů za městským řbitovem. Zdáli vypadá jako obyčejný háj mezi poli a vzhledem k tomu, že k němu nevede žádná cesta, tak pro spoustu lidí i obyčejným hájem zůstane. My jsme se ale s kolegou odvážně pustili přes bramborové pole, kolega vybaven igelitovými sáčky na nohou, podobně jako při památných protichemických cvičeních za dob ČSSR. Pole jsme překonali a procházeli jsme plochou řbitova. Na některých náhrobkách byly položené kamínky, tak sem určitě občas někdo chodí. Byly tu i známky kácení dřevin. Jak jsme se později dozvěděli od správce řbitova ve městě, problém s údržbou je tu způsoben hlavně neexistencí přístupové cesty.

Náhrobky na tyfovém řbitově jsou většinou skromné, z levnějšího materiálu, omšelé, často poničené. Řbitov není vyloženě v dezolátním stavu, ale spíš ve stavu postupného zániku. Atmosféra jako by odpovídala okolnostem vzniku tohoto řbitova. Zdejší zesnulí umírali daleko od svých domovů, vytrženi z nich válečnými hrůzami, stiženi všichni stejnou nemocí po nedůstojném přežívání v táborových barácích...













Židé z uprchlického tábora bývali pochováváni i na řbitově ve městě. Ten je nedaleko nemocnice v Ledečské ulici, tehdy na okraji města, dnes uprostřed zástavby. Pořbívalo se zde v letech 1888 - 1942. Vchod řbitova zdobí průjezdní budova, kde stával kočár. Je tu také byt správce, v současnosti obýván mladou rodinou. Pan správce nás ochotně pustil na prohlídku řbitova, na kterém se dochovaly asi dvě stovky náhrobků včetně právě těch, pod kterými leží ostatky uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Tyto náhrobky jsou většinou psány hebrejsky, většina náhrobků místních usedlíků také česky, řidčeji německy. Na stylu některých náhrobků je patrný vliv asimilace židovského obyvatelstva do většinové české společnosti. Toto vše pak přerušila druhá světová válka a cílené vyvražďování židovského obyvatelstva.

























Židovský řbitov v Polné

7. srpna 2017 v 21:45 | vítor
Židovský řbitov v Polné byl založen koncem 16. století na svahu nad potokem Šlapanka na okraji polenského Dolního města nedaleko míst, kde původně žila židovská komunita. Byl několikrát rozšiřován a dnes je na něm zachováno okolo 1000 (údaje se liší) náhrobků, z nichž mnohé jsou cennými památkami barokními či klasicistními. Márnice byla postavena v roce 1887, dnes je z ní jen torzo, jímž se vchází na řbitov. Z roku 1995 pochází nový vstup s mříží kovanou jihlavským umělcem Erwinem Habermannem. O řbitov je pečováno spolkem místních dobrých lidí. Větší část rozlehlého řbitova je v dobrém stavu a vy se můžete kochat krásou nepravidelnosti seskupení náhrobků i jemnou kamenickou prací na jednotlivých stélách. Nejhorší stav je paradoxně v místech, kde jsou nejnovější náhrobky. Velká část jich je povalena. Budeme držet palce, ať se při rekonstrukci a udržování tohoto krásného řbitova daří i nadále.



















Káťa a Bára aneb dva kostely se řbitovy v Polné

7. srpna 2017 v 20:32 | vítor
Kostel svaté Kateřiny

Je to druhá nejstarší památka města Polná. Byl postaven ve 14. století Janem Ptáčkem z Pirkštejna, významným šlechticem své doby, na vrchu nad polenským hradem vysoko nad dnešním rybníkem Peklo. Okolo kostela byl zřízen řbitov, na kterém se pořbívá dodnes. Kostel byl vícekrát upravován, vypalován, rekonstruován, ale dodnes si zachoval vzhled prostého gotického kostela, který nerozpíná pompézně své kopule, jak tomu často vidíme u barokních kostelů, ale který upomíná člověka spíš na věci poslední v souladu se železnými kříži, krásnými hrobkami i moderními výtvory místních kameníků, které kostel obklopují. Příjemné meditativní místo, které vzbuzuje v člověku pocit smíření a pokory.












Kostel sv. Barbory

Na začátku 18. století zrušili v Polné řbitov u kostela Panny Marie na náměstí a vybudovali nový severně od města. Uprostřed něj byl vystavěn pozdně barokní kostel zasvěcený svaté Barboře. Patronka je vysochána i na vstupní bráně na řbitov. Ten je dodnes hlavním polenským řbitovem, takže na něm najdeme pozdně barokní anděly i urnový háj. A také hrob Anežky Hrůzové, oběti zločinu známého z aféry zvané hilsneriáda. Pod středovým křížem je lavička s vyhlídkou na kostel. Pokud budete znaveni prohlídkou Polné, tak tu chvíli poseďte, udělá vám to moc dobře.














 
 

Reklama