Řbitovní qítí

Řbitov v Jamské ulici ve Žďáru nad Sázavou

Čtvrtek v 20:36 | vítor
Sehnat dostatek informací o řbitovech bývá největší problém, co se snahy o poctivě prováděnou funerální turistiku týče. Pokud to není historicky výjimečný řbitov nebo na něm neleží celonárodně uznávaná osobnost, tak ho informační centra i lokální historici víceméně vyignorují. jako by ve městě nebyl. Přitom většina řbitovů v českých městech se dá označit za památku prvořadého významu? Kde končí všichni starostové, ředitelé, umělci, známé figury a jiné osobnosti města? Samozřejmě, že na řbitově. Řbitovy často bývají na stejném místě třeba už od renesance jako ve Slaném, nebo od dob klasicistních, často od druhé poloviny 19. století. Jsou plné drobných skvostů, které si zaslouží turistovu pozornost stejně jako sochy na náměstích, busty v parcích, boží muka na rozcestích a kaple na návsích vsí. Hroby a hrobky stylů neorenesančního, secesního, fukcionalistického nebo expresionistického, kterýžto se k člověka věcem posledním nebývale hodí jsou díla dnes již zapomenutých umělců a jména na deskách už nikomu nic neříkají. Škoda...

O řbitově v Jamské ulici ve Žďáru nad Sázavou se dají najít informace v publikacích Žďárský uličník I. a Žďár nad Sázavou v zrcadle staletí, jak mi poradil pan Dr. Elbl ze žďárského muzea, čímž mu tímto veřejně děkuji. Já bych ale k těmto publikacím musel hledat dlouhou cestu, proto jsem zůstal v nevědomosti a sdílím s vámi, čtenáři mého blogu, pouze tichou krásu řbitova.



Dle mého soudu by to měl být řbitov ve Žďáru čtvrtý v pořadí. První byl, jak to bylo obvyklé, okolo kostela za náměstím, druhý je nedaleko řbitova v Jamské, a to přímo nad náměstím u hlavní Horní ulice. Jeho ozdobou je řbitovní kaple, původně renesanční, přestavěná Santinim. Zde ji máme:


Pak byl také řbitov v areálu poutního kostela na Zelené hoře, Santiniho skvostu zapsaného v UNESCO. Aby ale splňoval podmínky zapsání, tak musel být tamní řbitov zrušen, protože v původním projektu nefiguroval, začalo se zde pořbívat později. Hroby byly přemístěny na nový, velký terasovitý řbitov s obřadní síní, dílo zřejmě 70. nebo 80. let 20. století, který je umístěn hned za zelenohorským vrcholkem. Tento řbitov by tedy měl být pátým žďárským. Vraťme se ke čtvrtému do Jamské ulice. Podle náhrobků v přední části řbitova soudím, že byl vybudován zhruba v polovině nebo v první polovině 19. století. Okolo přístupové aleje se rozkládá menší park a brána na řbitov je výstavní. Hned vlevo za branou jsme našli bustu Jana Doležala, lesníka, pedagoga a spisovatele.





Řbitov Jamské se rozkládá na ploše necelého hektaru a kromě pana Doležala jsme tu našli velkou spoustu pěkných měšťanských hrobů, ve kterých leží ostatky členů významných rodin, mnoha ředitelů školských i finančních ústavů, gymnaziálních profesorů a významných obchodníků a živnostníků.














Řbitov je rozdělen centrální cestou lemovanou stromy, která je ukončena v zadní, novější části řbitova skvostným křížem.



Zajímavé hroby jsme našli u jížní zdi řbitova. Jsou tu památky na čilou partyzánskou činnost, která tu v okolních lesích za druhé světové války probíhala. Takže tu mají hrob také třeba jugoslávští partyzáni. Se řbitovem jsme se rozloučili celkovým pohledem z jižní strany. Příjemná procházka za slunečného počasí nám udělala dobře na těle i na duchu.




Židovský řbitov u Podbořan

2. září 2018 v 10:19 | vítor
Na území České republiky se dochovalo několik stovek židovských řbitovů. U některých z nich ale slovo dochovaný nemá ten správný význam. Například jako u řbitova v Chyši, kde je zachován jen prázdný prostor bez zdi a náhrobků. Podobně je na tom řbitov ležící asi dva kilometry jihozápadně od Podbořan. Byl založen v roce 1889, patří tedy k těm nejmladším židovským řbitovům na našem území. Ale dlouhé trvání mu nebylo přáno. Řbitov stejně jako podbořanskou synagogu těžce poničili nacisté. Většina náhrobků byla zničena a odvezena. Wikipedie dnes uvádí, že na řbitově je šest dochovaných náhrobků. Doporučuji zájemcům je hledat v zimě, protože v létě v bujné vegetaci nelze najít prakticky nic. Jen zbytky obvodových zdí z červeného pískovce a opravdu jen mizivé zbytky kamenů, které zřejmě bývaly náhrobními kameny. Takže vyplašená liška, kterou viděl kolega v přírodě vůbec poprvé, byla nakonec největším zážitkem z tohoto místa, které svým momentálním stavem vypovídá o podstatě lidství a o šíleném 20. století.





Židovský řbitov v Kynšperku

24. srpna 2018 v 21:57 | vítor
Židovské osídlení v Kynšperku je doloženo už do 14. století a zřejmě souvisí s velkým pogromem na židy v Chebu za panování Karla IV. Při rozptylu chebských židů, jenž pogrom vyvolal, se část z nich údajně uchýlila také do Kynšperku nad Ohří, kde tak židovská komunita buď vznikla nebo se již jako existující posílila. Kynšperk, jak už název napovídá, vznikl původně jako hrad s podhradím, které se brzy rozrostlo v město. Během bouřlivých událostí první poloviny 17. století kynšperský hrad, už nevyužívaný, začal pustnout a na jeho severní straně byl zřízen židovský hřbitov. Vzhledem ke stáří místní židovské komunity to ale nemůže být první židovský řbitov v Kynšperku. Více však o tomto domnělém starším řbitově nevím.








Řbitov leží ve svahu v bývalém hradním příkopu a je zajímavě členěn. V horní části je novější část, prostředkem po dělícím valu vede cesta od branky a ve spodní části jsou starší náhrobky. Celkem jich tu je okolo 130 a nejstarší čítelný je z roku 1729. Ale měly by tu být náhrobky až z počátku 17. století. Hodně náhrobků je velice pěkných a pocházejí určitě ze 17. a 18. století.






V roce 1814 byl řbitov rozšířen a to je ona horní část. Zdejší náhrobky padly z velké části řádění místních nácků v roce 1938, kteří předtím zapálili i synagogu. Právě zde byl v roce 1949 pořben jako úplně poslední na tomto řbitově malíř Fritz Lederer. Česká verze Wikipedie uvádí tři nejvýznamnější kynšperské rodáky, všechny tři židy a Lederera mezi nimi. Německá verze Wikipedie uvádí devět rodáků, z toho jednoho žida a Lederera vůbec. Známky vandalismu lze najít i na jednom náhrobku v dolní části, ale jde zřejmě jen o velice prostoduchý pokus o neonacismus v divokých 90. letech 20. století.











Řbitov byl v letech 2005 a 2006 velice pěkně rekonstruován. Před prohlídkou doporučuju domluvit se v infocentru, jak to vlastně je s klíči. My to bohužel nevíme. Ano, seriozní badatelé, profesoři a krajeznalci lezli přes zeď. Pohled ze řbitova na věž evangelického kostela Vykupitele stál za to...


Řbitov ve Skalné

24. srpna 2018 v 20:47 | vítor
Řbitov ve Skalné u Chebu je příkladem starého původního většinově německého řbitova, na který navazuje řbitov nový, český. Vše je soustředěno okolo řbitovního kostela sv. Šebestiána, skvělé památky ze 14. století. Stará část je sice v horším stavu a některé náhrobky, hlavně v jihozápadním koutě řbitova, jsou povalené, ale díky společné komunální péči je řbitov určitě v daleko lepším stavu než mnohé jiné německé řbitovy v Sudetech, které jsem navštívil.





Řbitovní kostel sv. Šebestiána je původně gotická stavba ze 14.stol., s lodí s plochým trámovým stropem, dřevěnou kruchtou a pravoúhlým presbytářem s křížovou klenbou z druhé poloviny 15. stol. Hřbitovní kostel byl v letech 1686-1689 přestavěn jako poděkování za odvrácení moru. V roce 1831-1832 byl kostel renovován, byla pořízena zvonice, ale osazení zvonu se dočkala až mezi roky 1911 a 1912, v době, kdy probíhaly další opravy.
Více zde: https://www.kamennevrchy.cz/obce/skalna/pamatky-obce-skalna/hrbitovni-kostel-sv-sebestiana/







Další dominantou řbitova je hrobka rodiny Hendrichů. Hrobku nechala vystavět rodina Hendrichových, kterým v roce1887 zemřel sedmiletý syn Ernst na spálu. Původně byla určena právě jemu, později ale sloužila i širšímu příbuzenstvu. Po 2. světové válce však došlo k násilnému otevření všech rakví, zřejmě krumpáčem, a vyházení ostatků. V současné době hrobka prochází rekonstrukcí, před níž výzkum odhalil, že hrobka ukrývá i unikát. Mumii, která řádění vandalů jako zázrakem přečkala. (Zdroj: https://vary.idnes.cz/archeolog-nalez-chebsko-michal-beranek-muzeum-vyzkum-mumie-p42-/vary-zpravy.aspx?c=A171130_367606_vary-zpravy_ba)



Ve staré části řbitova je spousta pěkných hrobů a když se člověk skloní, aby prozkoumnal podrobnosti, tak zjistí, že do některých hrobů se ukládalo i v poválečném období, že tu jsou hroby smíšených česko - německých rodin, že do některých starých hrobů se nechal docela nedávno někdo pořbít nebo že o některé hroby ve staré části je dobře pečováno.









Řbitov ve Skalném je opravdu pěkné místo nejen díky kostelu sv. Šebestiána a rozhodně stojí na návštěvu, Jako raritku na závěr mohu uvést úhledné kolumbárium, jakých na venkovských řbitovech moc k vidění nebývá.

Řbitov zaniklé obce Újezd

17. srpna 2018 v 20:37 | vítor
Obec Újezd, německy Mähring, ležela v nejtěsnější blízkosti státní hranice, nedaleko nejzápadnějšího bodu tehdejšího Československa a předtím Rakouska -Uherska. Největšího počtu obyvatel dosáhla v 19. století, před druhou světovou válkou zde žilo 175 lidí. Všichni Němci, všichni po válce odsunuti. Ves byla opuštěna a následně srovnána se zemí. V roce 2009 byl pietně upraven řbitov této bývalé obce. Byl vztyčen středový kříž, umístěny lavičky a informační cedule. Náhrobků se příliš nezachovalo. Každopádně je určitě dobře, že se takovým místům věnuje pozornost. Je důstojnou připomínkou obyvatel, kteří zde žili dlouhá staletí. Řbitov v bývalém Újezdě je zároveň příjemnou zastávkou na cestě k nejzápadnějšímu bodu republiky.






Řbitov v Podhradí u Aše

17. srpna 2018 v 19:53 | vítor
Podhradí bylo v minulých staletích významnou obcí, kde sídlil rod Zedtwitzů, který vlastnil celé Ašsko. V Podhradí stál hrad a později dva zámky. Po druhé světové válce a odsunu původních obyvatel význam obce výrazně poklesl. Starý řbitov se nachází na západním okraji obce u cesty k osadě Smrčina a k vlakové zastávce Podhradí. V současné době není používán, čeští obyvatelé obce používají k pořbům řbitov v Aši.

Řbitov v Podhradí byl ještě donedávna ve velice špatném stavu, ale v několika posledních letech se pracuje na jeho záchraně. Cihlová kaple u vchodu na řbitov je již opravena, momentálně (léto 2018) se pracuje na opravách řbitovní zdi. Náhrobní kameny jsou zašlé, některé povalené, ale většinou neponičené. Jako jinde v Sudetech se vás při procházce takovým řbitovem zmocní zvláštní tajemná atmosféra. Důležité však je, že i památky a místa, která byla dlouhá léta na okraji zájmu, se postupně opravují. I my, tedy Česká republika a její obyvatelé, se tím hlásíme k civilizovaným zemím, kde je úcta k mrtvým, ať už jakéhokoli vyznání nebo národnosti, přirozenou součástí dobrého vychování.















Sophienfriedhof

30. července 2018 v 14:48 | vítor
Menší malebný řbitov byl vybudován v roce 1827, tehdy za hradbami města. Dnes se rozkládá na ploše asi 6 ha v berlínské čtvrti Mitte. Jeho severozápadní část směrem k Bernauerstraße se už nacházela v hraničním prostoru mezi sektory a dnes je v těchto místech památník bývalé Berlínské zdi. Řbitovní kaple byla postavena v roce 1898.





Na řbitově je pochováno několik zajímavých osobností, shodou okolností několik hudebních skladatelů, jako například jeden z vnuků Johanna Sebastiana Bacha, Wilhelm Friedrich Ernst Bach. Jinak je ale tento řbitov hlavně velice příjemnou oázou klidu v rušné části Berlína nedaleko turisticky atraktivních cílů v prostoru Berlínské zdi a zároveň ukázkou krásných kamenických prací 19. století. Na řbitově se pořbívá i dnes, jak dokládají moderní náhrobky s originální výzdobou.











Židovský řbitov v Dobrušce

26. července 2018 v 13:25 | vítor
Židovský řbitov v Dobrušce leží na severním okraji města. Klíče od něj je možné si půjčit v infocentru, což jsme s kolegou sice neudělali, ale měli jsme štěstí, že zrovna byly na řbitově paní, které si ho půjčily a které jsem předtím potkal už na vyhlídce na radniční věži. Tak jsme se k nim připojili a pomalu procházeli řbitovem.





Hřbitov byl založen roku 1675 a rozšířen roku 1881. Nejstarší dochované čitelné náhrobky pocházejí z roku 1688 a jsou v barokním slohu. Jsou zdobeny mušlemi, spirálami, rostlinnými ornamenty a různými křivkami. Stříšky a sloupky zdobí klasicistní náhrobky z 19. století. Na některých hrobech lze nalézt mluvící znamení, například a zároveň asi nejčastěji kohenské ruce. Od konce 19. století hroby přebírají vzhled hrobů na řbitovech křesťanských.







Na řbitově se nachází také společný hrob židovských vojáků, kteří zemřeli v dobrušském lazaretu na následky zranění, které utrpěli v bitvě u Náchoda v prusko-rakouské válce roku 1866, ale tento hrob jsme nenašli. Poslední pořeb se tu konal v roce 1942.









Do dnešního dne se dochovalo 246 náhrobků. Byli zde pochováváni židé nejen z Dobrušky, ale i z Nového Města nad Metují a dalších míst v okolí.








Prošli jsme řbitovem a vyšli zpět ven do světa živých a pošetilých skrz márnici, kde je prostý, ale výmluvný památník obětem nacistického řádění.





Kostel Všech Svatých se řbitovem

20. července 2018 v 15:15 | vítor
Řbitov u kostela Všech svatých byl založen jako už druhý řbitov v Novém Městě nad Metují. První byl řbitov u kostela sv. Máří Magdalény, dnes je na tom místě klášterní areál s kostelem Narození Panny Marie. Obě místa dělí ani ne 300 metrů. Kostel Všech svatých je z roku 1555 a šlo původně o utrakvistický kostel. Do současné podoby byl kostel přestavěn v letech 1867 - 70. Hned vedle kostela byla přistavěna kostnice s kryptou a věží. Díky té věži to vypadá, že kostelem je právě tahle kostnice.






Řbitov je malý a úhledný, poskytuje příjemný stín i procházku. Je zde pořbena spousta zajímavých osobností z Nového Města Jako například akademický malíř Vladimír Rocman. Je zde k vidění řada pěkných kamenických prací z minulých staletí i skromné prosté hroby z nedávných let.









Na řbitově leží i příbuzní Bedřicha Smetany. Jeho otec tu pracoval jako sládek v pivovaru a také zde i zemřel. Mladý Bedřich sem jezdil hlavně za sestřenicí Louisou.



Loučíme se s příjemným místem a směřujeme zase za dalšími zážitky.



Nový řbitov v Hořicích

18. července 2018 v 14:28 | vítor
Hořický řbitov na vrchu Godhard má asi nejzajímavější vstupní portál, jaký jsem kdy viděl. Svou výstavností a monumentálností by byl ozdobou jakéhokoli řbitova v metropolích jako jsou Vídeň nebo Paříž. Vznikal v letech 1893 až 1905 a s myšlenkou na jeho vybudování přišel první ředitel hořické sochařské a kamenické školy Vilém Dokoupil. (Ten se mimochodem újal svého ředitelského úřadu v 31 letech!) Na výstavbě se podíleli architekt Bohuslav Moravec (mj. autor kutnohorské synagogy) a Antonín Cechner, architekt, restaurátor, středoškolský pedagog a znalec středověkých památek. Sochařskou výzdobu navrhli Mořic Černil, sochař a pedagog, učitel mnoha známých českých sochařů, autor například Památníku bitvy u Kolína nebo sochy Bedřicha Smetany v Hořicích, a Quido Kocián, Černilův žák, autor mnoha zajímavých děl expresivního až existencialistického zaměření. Je také autorem mnoha funerálních děl. Což se ke řbitovu hodí. Portál vznikal celkem 14 let a pohled na něj je fascinující.




Pokud projdete pod otevřenou náručí anděla míru, dostanete se na řbitov, který vlastně není zas až tak velký, jak by si člověk při pohledu na uchvacující bránu řekl. Hořice prostě nejsou zas tak velké město. Ale určitě tu najdete spoustu kvalitních a zajímavých sochařských prací, jsme přeci v městě kamene. Také tu samozřejmě odpočívají sochaři, kameníci, pedagogové spojení se sochařskou a kamenickou školou a další umělecké osobnosti.








Vzhledem ke stáří řbitova převažují náhrobky z 20. století. I na funerální architektuře je znát, ve kterých letech se tvořilo kraetivně a kvalitně. Jsou to hroby především z přelomu 20. a 30. let, potom z let 60., které vždy přitáhnou pohled návštěvníka.











Za zdí městského řbitova je ještě prostor, kde býval nový židovský řbitov. Byl založen roku 1897 a pořbívalo se na něm do roku 1942. Poté byl přeměněn na pořebiště sovětských partyzánů a obětí pochodů smrti. Nakonec je město v roce 1967 zcela zlikvidovalo a zbylé náhrobky rozprodalo. Dodnes se bohužel již nic nedochovalo vyjma původní obřadní síně, která dnes slouží městskému řbitovu. My jsme se místo toho stočili zpět k bráně a prošli novější částí řbitova okolo vsypové loučky. I tam jsme narazili na několik zajímavých náhrobků.





 
 

Reklama
Reklama