Všední Nevšední

Konec blogu?

17. května 2018 v 9:29 | vítor
Bohužel se mi nedaří nahrát do galerie blogu více obrázků najednou. Jde to jen po jednom, ale na to nemám čas ani trpělivost. "Odborníci" z blog.cz jsou samozřejmě amatéři neschopní pomoci. Takže co? Jenom příspěvky bez obrázků? Nebo úplný konec? ....

Na prahu jara

5. dubna 2018 v 9:26 | vítor
"Co budeme dělat za těch jarních dnů, které se tak rychle blíží?" ptáme se s klasikem světové literatury. V povídce jen přitiskneme tvář na okenní sklo a pozorujeme, co se děje na ulici, ale v realitě můžeme vyrazit na procházku okolo jihočeských rybníků, vychutnávat si ticho a klid rušené jen občasným křikem splašené sojky nebo kachny, nabírat sílu ze zapadajícícho slunce a pomalu se courat přes louku okolo chalup k dalšímu rybníku. Jaro je tu a příroda volá!













Zimní radovánky ve Slaném

4. března 2018 v 20:04 | vítor
Intenzitu a délku zimní deprese přímo umocňuje intenzita a délka slunečního svitu. Po zamračených ani teplých ani studených dnech, kdy tvor jen čekal, zda jeho svíce osudu bude sfouknuta či zrovna jeho bolavá záda se pohrabou vstříc dalšímu jaru, přišly arktické mrazy, "ochromily", jak z oblibou píšou média, půl Evropy, a kromě prvotního teplotního šoku a každodenního ranního škrábání skel auta přinesly několik dnů zaplněných Sluncem. Na to každý čekal jak na smilování. Navzdory silnému mrazu se našli odvážlivci sportující i v podvečer všedního dne na zamrzlých slánských rybnících, na tom větším, Novém rybníku,vybudovaném v 50. letech 20. století, námi Slaňáky familierně zvaným Novas, i na tom menším, starším, zvaným Červeňák.

O právě končícím víkendu mrazy povolily a počet sportovců na obou zmiňovaných vodních plochách stoupnul. Led zalitý Sluncem, křupající a svištící pod nohama míhajících se postaviček s hokejkami i bez a jako vrchol všeho (zřejmě) podomácku sestrojený "ledocykl", kostitřas se zubatým zadním kolem a přední lyžičkou, doplněný nezbytnou ruční brzdou.

Během sedmi dnů jsem při procházkách prošel okolo Novasu třikrát. Nasbíral jsem pár neumětelých snímků a video se zmiňovaným vehiklem. Ledový víkend jsem završil dvěma návštěvami zimnního stadionu, kde domácí hokejisté bojovali srdnatě v play-off krajské ligy o čtvrtfinále, pak i o semifinále...Tím nakonec i skončili, ale to mi radost ze sportovního zážitku nevzalo.
















Poslední den

22. října 2017 v 19:02 | vítor
Co budeme dělat za těch podzimních dnů, které se tak rychle přiblížily. Dnes ráno bylo nebe slunečné, ale podíváte - li se z okna teď, jste překvapeni a tváří se opřete o okenní kliku...

Pohled na kalendář i na předpověď času nabízejí jasné vyhlídky. Je dost pravděpodobné, že v tomto roce už nepřijde den, kdy vyrazíte jen tak nalehko, kdy slunce ještě bude hřát a prodírat se skrz žlutavé a načervenalé listí na stromech a kdy se vy můžete hřát na tom sluníčku a mžourat do něj skrz to listí na těch stromech a můžete kráčet pod modrou jasnou oblohou.... Ještě naposled... Už za týden se zase bude hýbat časem a bude se ve tmě vstávat, ve tmě chodit domů z práce. A přísný listopad shodí ze stromů poslední zbytky listí. Země bude směřovat ke slunovratu a příroda se bude chystat ke spánku.






Při nachlazení

16. října 2017 v 20:13 | vítor
Od útlého dětství stíhán častými nemocemi, zvláště pak bronchiálním katarem s prvky dušnosti, vypracoval jsem si metodiku prožívání nemoci do nejmenších detailů, v posledních letech dokázal jsem zamezit záchvatům v míře více než poloviční oproti létům dětství a mládí, a případný pravidelný podzimní atak trestající výjimečně prokalený víkend bleskovou třídenní rýmou, ucpaným nosem a parodií na kašel začal jsem prožívat stoicky a se sklonem k alternativním druhům léčby. Tak to dokládá i tato fotografie. Do hrnku, který se nevešel do záběru, jen se lehce otřel o levý dolní roh obrázku, vchrstnul jsem asi dvě deci právě vařící vody, dolil asi deckovým zbytkem vincentky, to dolil zbytkem pětileté Queen Margot, doplnil půl deckou tříleté Quenn Margot, cmrndnul jitrocelového sirupu a vmíchal lžíci lesního medu. Na závěr jsem nápoj posypal mletým zázvorem a skořicí. A než jsem dopsal sem, tak jsem ho vypil. Už se mi orosilo čelo. Jedna z nejlepších medicín, jaké jsem za poslední léta vyzkoušel...

fó dy fó

20. září 2016 v 20:06 | vítor
...a když je člověku čtyřicet, má toho vyblít ještě více.... (egon bondy)

no já nevím, mně je 44 a jedná dobrá dušička mi napsala, abych slavil a užíval si. já nevím, je všední den, v práci bylo plno starostí, zítra je normální středa, mám teď podlehnout českému stereotypu a jít si sednout do hospody, pít destiláty na zdraví...na jaké zdraví, proboha, se pije rum?

do práce jsem upekl sekanou a vzal s sebou dort, který mi upekla máma. když byly dvě odpoledne a pár kousků dortu ještě zbylo, tak jsem si řekl, že ho musím taky ochutnat. připravil jsem si čaj a na talířek dal kousek dortu. vtom telefon, ne služební, ten zvoní pořád, ale můj, soukromý. ségra, vyděšenej hlas, s mámou se něco stalo. skočil jsem do auta, u ségry v práci vyzvedl klíče od jejího bytu, kam máma chodí hlídat psa, překonal jsem nástrahy ucpaného města, musel jsem vyrazit dveře, protože máma se samozřejmě zamyká...no nic, odvezla jí sanitka, snad bude v pořádku, pak jsme za ní byli...

teď tu sedím, poslouchám pink floyd a říkám si, co člověk může ještě v tomhle věku slavit....

vejce

6. dubna 2014 v 22:00 | vítor

barevní lidé před farou

31. března 2014 v 21:06 | vítor

stržená informace váženým vandalem

28. března 2014 v 8:30 | vítor

výborný výhled

16. února 2014 v 20:17 | vítor
 
 

Reklama