Všední Nevšední

Poslední den

22. října 2017 v 19:02 | vítor
Co budeme dělat za těch podzimních dnů, které se tak rychle přiblížily. Dnes ráno bylo nebe slunečné, ale podíváte - li se z okna teď, jste překvapeni a tváří se opřete o okenní kliku...

Pohled na kalendář i na předpověď času nabízejí jasné vyhlídky. Je dost pravděpodobné, že v tomto roce už nepřijde den, kdy vyrazíte jen tak nalehko, kdy slunce ještě bude hřát a prodírat se skrz žlutavé a načervenalé listí na stromech a kdy se vy můžete hřát na tom sluníčku a mžourat do něj skrz to listí na těch stromech a můžete kráčet pod modrou jasnou oblohou.... Ještě naposled... Už za týden se zase bude hýbat časem a bude se ve tmě vstávat, ve tmě chodit domů z práce. A přísný listopad shodí ze stromů poslední zbytky listí. Země bude směřovat ke slunovratu a příroda se bude chystat ke spánku.






Při nachlazení

16. října 2017 v 20:13 | vítor
Od útlého dětství stíhán častými nemocemi, zvláště pak bronchiálním katarem s prvky dušnosti, vypracoval jsem si metodiku prožívání nemoci do nejmenších detailů, v posledních letech dokázal jsem zamezit záchvatům v míře více než poloviční oproti létům dětství a mládí, a případný pravidelný podzimní atak trestající výjimečně prokalený víkend bleskovou třídenní rýmou, ucpaným nosem a parodií na kašel začal jsem prožívat stoicky a se sklonem k alternativním druhům léčby. Tak to dokládá i tato fotografie. Do hrnku, který se nevešel do záběru, jen se lehce otřel o levý dolní roh obrázku, vchrstnul jsem asi dvě deci právě vařící vody, dolil asi deckovým zbytkem vincentky, to dolil zbytkem pětileté Queen Margot, doplnil půl deckou tříleté Quenn Margot, cmrndnul jitrocelového sirupu a vmíchal lžíci lesního medu. Na závěr jsem nápoj posypal mletým zázvorem a skořicí. A než jsem dopsal sem, tak jsem ho vypil. Už se mi orosilo čelo. Jedna z nejlepších medicín, jaké jsem za poslední léta vyzkoušel...

fó dy fó

20. září 2016 v 20:06 | vítor
...a když je člověku čtyřicet, má toho vyblít ještě více.... (egon bondy)

no já nevím, mně je 44 a jedná dobrá dušička mi napsala, abych slavil a užíval si. já nevím, je všední den, v práci bylo plno starostí, zítra je normální středa, mám teď podlehnout českému stereotypu a jít si sednout do hospody, pít destiláty na zdraví...na jaké zdraví, proboha, se pije rum?

do práce jsem upekl sekanou a vzal s sebou dort, který mi upekla máma. když byly dvě odpoledne a pár kousků dortu ještě zbylo, tak jsem si řekl, že ho musím taky ochutnat. připravil jsem si čaj a na talířek dal kousek dortu. vtom telefon, ne služební, ten zvoní pořád, ale můj, soukromý. ségra, vyděšenej hlas, s mámou se něco stalo. skočil jsem do auta, u ségry v práci vyzvedl klíče od jejího bytu, kam máma chodí hlídat psa, překonal jsem nástrahy ucpaného města, musel jsem vyrazit dveře, protože máma se samozřejmě zamyká...no nic, odvezla jí sanitka, snad bude v pořádku, pak jsme za ní byli...

teď tu sedím, poslouchám pink floyd a říkám si, co člověk může ještě v tomhle věku slavit....

vejce

6. dubna 2014 v 22:00 | vítor

barevní lidé před farou

31. března 2014 v 21:06 | vítor

stržená informace váženým vandalem

28. března 2014 v 8:30 | vítor

výborný výhled

16. února 2014 v 20:17 | vítor

Nohy II

8. ledna 2014 v 22:31 | vítor
malé všední drama



lebka a hvězdy

24. prosince 2013 v 9:59 | vítor
...animovaný mikrofilm...





opuštěná židle na kamenné terase u řeky

4. října 2013 v 18:31 | vítor

 
 

Reklama